Zima 2010 - Národní park Šumava
09.02.2013 • Views
Share Embed Flag

Zima 2010 - Národní park Šumava

Zima 2010 - Národní park Šumava

Zima 2010 - Národní park Šumava

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
npsumava.cz

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

START NOW

<strong>Šumava</strong> I Editorial<br />

František Krejčí, ředitel<br />

Správy NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

frantisek.krejci@npsumava.cz<br />

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,<br />

zimní číslo našeho časopisu, které se vám<br />

dostává do rukou, bylo připraveno již v době po<br />

odeznění bouřlivého 18měsíčního volebního<br />

období. Proto vám přinášíme několik článků<br />

o dění v <strong>Národní</strong>m <strong>park</strong>u a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

v klidnějším duchu. Podobně jako v zimě<br />

odpočívá příroda Šumavy, měli bychom více méně<br />

odpočívat i my.<br />

Rok <strong>2010</strong> byl velmi rušný nejen v politickém<br />

dění, ale i v některých částech národního <strong>park</strong>u.<br />

Letos museli zaměstnanci Správy a řada<br />

dodavatelů vynaložit nemalé úsilí k zastavení<br />

gradace lýkožrouta smrkového v západočeské<br />

části národního <strong>park</strong>u, hlavně poblíž Prášil a Srní.<br />

Objem kůrovcových těžeb je srovnatelný<br />

s minulým rokem, nárůst ploch se soušemi<br />

v bezzásahové části národního <strong>park</strong>u se zmenšil.<br />

Tato starost o lesy národního <strong>park</strong>u ale<br />

nezastínila řadu příznivých událostí na poli<br />

druhové ochrany přírody či v oblasti turistického<br />

využití národního <strong>park</strong>u. O návratu některých<br />

druhů ptáků a savců jsme psali minule. Letos nás<br />

opět mile překvapil velký zájem veřejnosti<br />

o programy Správy, kterých byl letos rekordní<br />

počet a které jsme pro hosty národního <strong>park</strong>u<br />

připravili. Zatím vše nasvědčuje tomu, že letošní<br />

návštěvnost je ještě větší než ta loňská, kterou jsme<br />

označovali za rekordní.<br />

Tento časopis vyjde v době, kdy už nebudu<br />

pracovat ve funkci ředitele Správy NP a CHKO<br />

<strong>Šumava</strong>. Proto mi dovolte, abych touto cestou<br />

poděkoval všem pravidelným i náhodným čtenářům<br />

našeho časopisu, kteří podporují myšlenku<br />

národních <strong>park</strong>ů za přízeň, a těm ostatním popřál,<br />

aby se i díky našemu časopisu dovídali co nejvíce<br />

takových informací, které jim pomohou se příznivci<br />

myšlenky národních <strong>park</strong>ů stát.<br />

Nosnými tématy naší práce jsou:<br />

Horská smrčina: Na Šumavě se nachází cca 20 %<br />

z celkové výměry těchto smrčin v Česku. Tento typ<br />

přírodního smrkového lesa vyžaduje speciální<br />

péči, odlišnou od uměle založených smrčin<br />

v nižších polohách našeho NP. Tuto rozdílnost<br />

obou typů smrčin je nutné neustále zdůrazňovat<br />

a trpělivě objasňovat.<br />

Šumavský domov: Mezi povinnosti zaměstnanců<br />

Správy nepatří jen péče o horské smrčiny a zvířata, ale<br />

i spolupráce s místními samosprávami a obyvateli při<br />

péči o zachování tváře našeho společného šumavského<br />

domova lidí, rostlin, zvířat a jejich prostředí.<br />

Lidská obydlí a sídla mají v našich horách své specifické<br />

rysy, které je nutné zachovat.<br />

Zelená <strong>Šumava</strong>: Šumavské lesy nejsou jen horské<br />

smrčiny, které rostou v jejích nejvyšších polohách,<br />

ale i ostatní lesy. Tyto ostatní, dříve smíšené lesy<br />

(se zastoupením jedle, buku a smrku), nyní s nepřirozenou<br />

převahou smrku, vyžadují dlouhodobou<br />

citlivou péči, aby i naše generace mohla svým<br />

nástupcům „předat“ zelenou Šumavu.<br />

Šumavská řeka: Toto téma je nutné zdůraznit<br />

v souvislosti s novými pravidly, která budou daleko<br />

lépe odpovídat skutečným hodnotám našich řek.<br />

Nejedná se jen o zkvalitnění organizace splouvání,<br />

ale i o lepší koncepci rybářství (včetně zarybňování<br />

potoků a řek) či o sledování kvality povrchových<br />

vod v NP.<br />

Telemetrický výzkum: Toto logo vás upozorní na<br />

aktivity a výsledky telemetrického výzkumu velkých<br />

savců a ptáků na Šumavě. Projekt je realizován týmem<br />

zoologů ze správ národních <strong>park</strong>ů <strong>Šumava</strong> a Bavorský<br />

les. Viz též www.RysoviNaStope.cz.<br />

Zoologický program: Náš NP je evropsky<br />

významným domovem několika velkých druhů savců,<br />

např. rysa, jelena, losa, dokonce i několika jedinců<br />

vlka, a ptáků (tetřev, datlík, čáp černý, tetřívek).<br />

I tato zvířata zde přispívají k udržení přírodní<br />

rovnováhy. Poznávání jejich způsobu života je<br />

velmi důležité pro každého z nás.<br />

Foto Jiří Kadoch

VYDAVATEL: Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

ADRESA REDAKCE:<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

1. máje 260, 385 01 Vimperk<br />

tel.:388 450 260, fax: 388 450 019<br />

e-mail: sumava@npsumava.cz<br />

REDAKČNÍ RADA:<br />

František Krejčí (předseda redakční rady)<br />

Jiří Kadoch (redaktor časopisu)<br />

Pavel Hubený<br />

Eva Zelenková<br />

Michal Valenta<br />

David Albrecht<br />

Jan Podlešák (jazyková korektura)<br />

FOTO NA TITULNÍ STRANĚ:<br />

Pavla Čížková<br />

- Zamrzlý obraz<br />

FOTO NA ZADNÍ STRANĚ:<br />

Jiří Kadoch<br />

- Vltava u Františkova<br />

GRAFICKÁ ÚPRAVA:<br />

MONELLO design atelier<br />

TISK:<br />

DragonPress Klatovy<br />

DISTRIBUCE:<br />

Transpress Praha, Mediaprint Kapa, Mapcentrum<br />

České Budějovice a další drobní distributoři.<br />

Podávání novinových zásilek povoleno<br />

Českou poštou, s.p., ředitelstvím odštěpného<br />

závodu Jižní Čechy v Českých Budějovicích,<br />

j.zn.: P-2986/96 ze dne 6. června 1996.<br />

PŘEDPLATNÉ:<br />

Vyřizuje redakce, časopis vychází čtyřikrát ročně,<br />

cena 1 výtisku 43 Kč, celoroční předplatné 140 Kč.<br />

Uzávěrka čísla: 31. 10. <strong>2010</strong><br />

Datum vydání: 15. 12. <strong>2010</strong><br />

Registrační číslo: MK ČR E 7518<br />

Nevyžádané rukopisy<br />

a fotografie se nevracejí.<br />

04 I <strong>2010</strong><br />

04 Dynamické období <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong><br />

v létech 2007 – <strong>2010</strong><br />

Ohlédnutí za uplynulými roky práce na Šumavě.<br />

06 Hodnocení zásahů proti lýkožroutu smrkovému v roce <strong>2010</strong><br />

Co vše bylo provedeno k zastavení kůrovcové kalamity.<br />

08 Přezimovací obůrky v NP <strong>Šumava</strong><br />

Zimním shromážděním zvěře do obůrek se sníží škody.<br />

10 Aktuality šumavského výzkumu IV<br />

Co přinesla konference Šumavě?<br />

12 Hospodářské hodnocení <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský les<br />

Nejen instituce ochrany přírody, ale hlavně motor regionálního rozvoje.<br />

14 40 let <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský les.<br />

Pro samotné Bavorsko je jedním z prestižních symbolů.<br />

16 Bialowieža <strong>park</strong> narodowy - Bělověžský prales<br />

Jeho tvář se mění po staletí.<br />

18 Pralesem Bornejským<br />

Návštěva 3. největšího ostrova na Zemi a objevování<br />

krás asijského tropického pralesa.<br />

20 Barevné sněhy = sněžné řasy<br />

Od Aristotela k dnešním poznatkům<br />

organismů žijících na hranici možností.<br />

22 Poslední plavba dříví z Modravy<br />

Vzpomínky jednoho z pamětníků na plávku dřeva.<br />

24 Přelez, přeskoč, …<br />

Projekt „Průvodci divočinou“ očima hlavních aktérů,<br />

tedy průvodců samotných.<br />

26 Splouvání Teplé Vltavy v roce <strong>2010</strong><br />

Ohlédnutí za letošní sezonou a ... co bude příští rok?<br />

28 Poznejte život divokých jelenů ve volné přírodě.<br />

Prostřednictvím „zoologického programu“ za nevšedními zážitky.<br />

30 Zvláštnosti šumavského jazyka<br />

Mezi obyvateli Šumavy se udržely archaické termíny.<br />

32 Ing. Miroslav Vaněk, CSc., lesník, ochranář<br />

Jeden z velmi známých a dá se říci, i legendárních lesníků.<br />

34 Aktuality<br />

04 Dynamické období NP <strong>Šumava</strong>... 08 Přezimovací obůrky v NP <strong>Šumava</strong> 18 Pralesem Bornejským<br />

<strong>Šumava</strong> I Obsah<br />

zima <strong>2010</strong> 03

<strong>Šumava</strong> I Dynamické období <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong> v létech 2007 – <strong>2010</strong> Text František Krejčí<br />

Foto Jiří Kadoch<br />

V listopadu <strong>2010</strong> končí<br />

jedno období v existenci<br />

<strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong>,<br />

které bude v jeho historii<br />

často skloňováno<br />

ve všech pádech. Začalo<br />

v lednu 2007 a pomalu<br />

končí nyní zastavením<br />

gradace lýkožrouta<br />

smrkového v západočeské<br />

části <strong>Národní</strong>ho<br />

<strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong>.<br />

ZMĚNA REŽIMU PÉČE<br />

O LESY NP ŠUMAVA<br />

Již v roce 2006, kdy bylo zastaveno<br />

projednávání tehdy navržené zonace národního<br />

<strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong>, bylo nutné reagovat<br />

v provozní praxi Správy na tento fakt. Správa<br />

měla tehdy, po 2 letech příprav, jasně<br />

zmapovanou hodnotu území z různých<br />

hledisek včetně tzv. Natury 2000. Měla<br />

zákonnou povinnost zajistit ochranu těchto<br />

cenných částí přírody, proto bylo nutné<br />

přepracovat na základě tohoto tehdy<br />

nového zmapování přírodních podmínek NP<br />

systém péče o lesy a bezlesí národního<br />

<strong>park</strong>u. Systém péče byl nově upraven Obecnými<br />

zásadami péče o les a jejich část<br />

ochrany lesa definována hlavně rozhodnutím<br />

státní správy MŽP o nevydání souhla-<br />

04 zima <strong>2010</strong><br />

Dynamické<br />

období<br />

<strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong><br />

v létech 2007 – <strong>2010</strong><br />

su s kácením kůrovcem napadených stromů<br />

na necelé třetině lesů národního <strong>park</strong>u. Toto<br />

rozhodnutí se ukázalo jako správné právě<br />

v lednu 2007, kdy orkán významně lesy NP<br />

ovlivnil. Podle následného příkazu ministra<br />

k odstraňování následků orkánu byly většinou<br />

v rámci tohoto území bez těžby kůrovcových<br />

stromů ponechány polomy a zlomy<br />

na 7 polomových plochách k zetlení. Tento<br />

režim je po malých úpravách zachován<br />

dodnes.<br />

ZÍSKÁNÍ MEZINÁRODNÍ<br />

PRESTIŽE NP ŠUMAVA<br />

Výše uvedená změna a soubor souvisejících<br />

opatření v oblasti vzdělávání veřejnosti,<br />

v oblasti spolupráce se sousedním NP<br />

Bavorský les, v oblasti výzkumné činnosti<br />

a prezentace jejích výsledků u nás i v<br />

zahraničí vedl k tomu, že se nám podařilo<br />

zlepšit povědomí o národním <strong>park</strong>u<br />

v zahraničí i u nás. Článek o bezzásahovém<br />

režimu ve společném jádrovém území obou<br />

národních <strong>park</strong>ů v celosvětově distribuovaném<br />

a známém časopisu upoutal pozornost<br />

odborné a vědecké veřejnosti po<br />

celém světě. Další oficiální prezentace<br />

v prostorách EK v Bruselu, uskutečnění<br />

významných jednání evropského formátu<br />

na Šumavě či aktivní účast na evropské<br />

i světové konferenci o divočině dále přispěla<br />

k propagaci <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong>.<br />

Udělení titulu Přeshraniční <strong>Národní</strong> <strong>park</strong><br />

<strong>Šumava</strong> – Bavorský les, zahájení auditu Rady<br />

Evropy pro udělení jejího diplomu nebo audit<br />

pro certifikaci v rámci mezinárodní sítě

PAN – PARC´s jen dosaženou mezinárodní<br />

prestiž dokládá.<br />

SPOLUPRÁCE S PARTNERY<br />

V REGIONU NP ŠUMAVA<br />

Tato oblast činnosti Správy byla a je velmi<br />

poznamenána „přehmaty“ z minulých<br />

období a je dodnes i přes četné úspěchy<br />

nejcitlivějším a stále nedořešeným tématem.<br />

Ještě v roce 2007 zahájila práci Místní agenda<br />

21. Její pracovní skupina definovala<br />

soubor opatření, který vycházel z dřívějších<br />

pokusů o nastolení společného dialogu<br />

o Šumavě. Tento soubor opatření byl<br />

následně zahrnut do komplexnějšího<br />

projektu Masterplan <strong>Šumava</strong>, jehož cílem<br />

bylo definovat způsoby řešení vybraných<br />

infrastrukturálních projektů Správy a obcí<br />

regionu NP. Podařilo se obhájit vytvoření<br />

nového programu podpor pro obce regionu<br />

NP ze strany MŽP a SFŽP či programově<br />

zvýhodnit šumavské žádosti v OPŽP, realizovat<br />

řadu pracovních jednání na taková<br />

témata, jako jsou: krajinný ráz Šumavy,<br />

certifikace ochrany přírody, marketing<br />

národního <strong>park</strong>u apod. Pro zahájení systémové<br />

a integrované podpory regionů NP<br />

byl vládou přijat dokument, který ukládá<br />

právě na Šumavě odzkoušet nový přístup<br />

k integrovanému financování podpory<br />

rozvoje tohoto typu území pro celou ČR.<br />

Jedná o tzv. Krajinný integrovaný plán<br />

rozvoje. Je zřejmé, že se nastartovala<br />

úplně nová kvalita dialogu, ve které je<br />

nutné pokračovat. Je samozřejmé, že tyto<br />

nové věci naráží na nepochopení, závist,<br />

zlobu či neochotu ke změnám, jde totiž<br />

o nový přístup k hledání nové společné<br />

cesty.<br />

NOVÁ TVÁŘ NP ŠUMAVA<br />

Asi největší pozitivní posun nastal ve<br />

vnímání národního <strong>park</strong>u veřejností. Správa<br />

NP a CHKO <strong>Šumava</strong> významně rozvinula<br />

práci s veřejností. Zaměstnanci sami<br />

zpracovali nový strategický záměr i v<br />

tomto oboru své činnosti. Rozjela se do té<br />

doby nevídaná publikační činnost v několika<br />

edičních řadách. Významně narostlo<br />

množství populárně naučných titulů<br />

ročně vydávaných Správou, a to jak pro<br />

děti, tak i pro dospělé. Byla realizována<br />

řada v Česku unikátních projektů pro<br />

veřejnost, např. projekt „Přenocuj a jdi dál“,<br />

„Za<strong>park</strong>uj a jdi dál“, „Bezpečná <strong>Šumava</strong>“,<br />

nové naučné trasy apod. Správa rozjela realizaci<br />

a přípravu dvou velkých projektů pro<br />

veřejnost: Opravu zámku Vimperk s využitím<br />

celého areálu jako mezinárodního<br />

návštěvnického a vzdělávacího environmentálního<br />

centra a Zoologický program<br />

propagující „vlajkové“ živočišné druhy národního<br />

<strong>park</strong>u ve všech obcích uvnitř jeho území.<br />

Webové prezentace popularizující odbornou<br />

činnost Správy a vědeckých<br />

spolupracovníků získaly velký ohlas.<br />

JAK DÁL?<br />

V přípravě je řada dalších unikátních<br />

projektů. Udržení naznačeného trendu<br />

závisí na jasném zadání MŽP, které je závislé<br />

na dosažení základní dohody se zástupci<br />

regionu. Celkem 6 ministrů životního<br />

prostředí za popisované období znamenalo<br />

obměnu nebo tvorbu 6 týmů pro práci<br />

v okruhu ministerstvo – Správa – region.<br />

Vesměs byl ctěn názor renomovaných<br />

vědců na dosavadní směřování národního<br />

<strong>park</strong>u. Podaří-li se pro uvedené moderní<br />

směřování a řízení národního <strong>park</strong>u získat<br />

větší část zástupců regionu než dosud, bude<br />

se <strong>Národní</strong> <strong>park</strong> <strong>Šumava</strong> ubírat patrně<br />

správným směrem.<br />

Titulní strana:<br />

Na Filipově Huti.<br />

Nahoře:<br />

Pohled od Želnavy na Plechý.<br />

František Krejčí<br />

ředitel Správy NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

frantisek.krejci@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 05

<strong>Šumava</strong> I Hodnocení zásahů proti lýkožroutu smrkovému v roce <strong>2010</strong> Text Petr Kahuda<br />

Hodnocení zásahů<br />

proti lýkožroutu smrkovému v roce <strong>2010</strong><br />

Lýkožrout smrkový, který hýbe<br />

Šumavou již několik zejména<br />

posledních let, je poměrně malý<br />

nenápadný brouk – většina návštěvníků<br />

národního <strong>park</strong>u si ho<br />

při svých toulkách přírodou ani<br />

nevšimne. Jinak je to ale s jeho<br />

vlivem na lesní ekosystémy<br />

horských smrčin – zde jsou projevy<br />

jeho aktivity zcela zřejmé<br />

a v podobě stojících suchých<br />

stromů v bezzásahových územích,<br />

či zpracovávaných stromů<br />

v lesích zásahových se s ním<br />

můžeme snadno setkat. A to už<br />

se dostáváme k záměru tohoto<br />

článku: cílem je všechny čtenáře<br />

informovat o prováděných protikůrovcových<br />

opatřeních a výsledcích<br />

práce zaměstnanců Správy<br />

v uvedených tzv. „zásahových“<br />

lesních porostech NP – i když řeč<br />

nebude pouze o nich.<br />

06 zima <strong>2010</strong><br />

ZPRACOVÁNÍ NAPADENÝCH STROMŮ<br />

V roce <strong>2010</strong> podnikla Správa NP a CHKO<br />

<strong>Šumava</strong> řadu kroků k tlumení probíhající<br />

gradace lýkožrouta smrkového. Nejvýznamnějším<br />

a nejnáročnějším z nich je bezesporu<br />

těžební zpracování kůrovcem napadených<br />

stromů, které probíhá v 70 % lesů NPŠ.<br />

I přesto, že se jedná o metodu nepopulární<br />

ve smyslu narušení ekosystému v místě<br />

zásahu i určitého dočasného omezení turistického<br />

využívání území (v případě větších<br />

zásahů), jedná se o metodu nejúčinnější<br />

a nenahraditelnou.<br />

Pod pojmem „těžební zpracování“ se<br />

skrývá velmi vysoký objem práce složený<br />

z množství dílčích úkolů, které je nutné realizovat<br />

v určitých časových limitech tak, aby<br />

napadené stromy byly zpracovány včas<br />

a tedy efektivně (dříve než v nich kůrovci<br />

dokončí svůj vývoj).<br />

Nejprve je nutné napadený strom nalézt –<br />

a to co možná nejdříve, aby byl prostor<br />

k dalším úkonům v procesu jeho zpracování.<br />

Napadené stromy jsou značeny kontrastní<br />

barvou a jsou moderním způsobem<br />

evidovány v tzv. „nálezové databázi“ s přesným<br />

určením místa nálezu (GPS poloha),<br />

počtu napadených stromů a stadia vývoje<br />

Foto: Pavla Čížková<br />

Foto: Karel Malík<br />

lýkožroutů pod jejich kůrou. Právě zjištěné<br />

vývojové stadium kůrovců je rozhodujícím<br />

faktorem pro rychlost zpracování i volbu<br />

technologie zásahu.<br />

Technologie zpracování jsou voleny i v<br />

závislosti na podmínkách prostředí – s ohledem<br />

na množství podmáčených a vodou<br />

ovlivněných stanovišť, kterými je <strong>Šumava</strong><br />

proslulá, Často jsou využívány lehčí vyvážecí<br />

soupravy, koňské potahy, lanovky apod.<br />

Část odkorněné dřevní hmoty zůstává na<br />

místě zásahu, kde plní další ekologické<br />

funkce (jako organická hmota poskytuje<br />

množství živin a stává se substrátem pro další<br />

růst stromů, zároveň je na její existenci vázána<br />

i řada druhů živočichů a rostlin). Účelem<br />

opatření je zajistit minimalizaci škod na půdním<br />

povrchu v místech zásahu.

Podle zvolené technologie a termínu zpracování<br />

identifikovaného množství napadených<br />

stromů je pomocí elektronického systému<br />

oslovena příslušná skupina dodavatelů prací<br />

(s nimiž již byla uzavřena rámcová smlouva)<br />

v tzv. minitendru. Po výběru zpracovatele pak<br />

probíhá vlastní realizace zásahu pod dozorem<br />

pracovníků Správy.<br />

OBRANNÁ<br />

PROTIKŮROVCOVÁ ZAŘÍZENÍ<br />

Pro snížení tlaku kůrovců na lesní porosty<br />

a redukci jejich populace bylo v roce <strong>2010</strong><br />

instalováno i množství obranných zařízení<br />

technického charakteru. Jedná se zejména<br />

o lapáky a lapače.<br />

První jmenované fungují přirozeně,<br />

případně jsou ošetřovány insekticidním<br />

přípravkem a osazovány feromonovým<br />

odparníkem. Druhé jmenované využívají<br />

k lákání lýkožroutů do odchytových zásobníků<br />

pouze synteticky vyráběné feromonové<br />

návnady. V lapačích a v lapácích je<br />

každoročně zachyceno – a letošní rok není<br />

výjimkou – mnoho desítek milionů brouků.<br />

Jen v lapačích to letos bylo cca 122 mil.<br />

kůrovců. Přesto hlavní význam pro redukci<br />

lýkožroutů má zpracování nahodilých těžeb.<br />

DALŠÍ OPATŘENÍ<br />

Kromě známých lesotechnických opatření<br />

pracují zaměstnanci Správy ve vymezených<br />

lokalitách v rámci výzkumných projektů i s<br />

metodami nadstandardními. Speciální<br />

využití entomopatogenních hub ke snížení<br />

nárůstu kůrovcové populace je unikátní<br />

v rámci celé Evropy a coby součást výzkumného<br />

projektu bylo realizováno i roce <strong>2010</strong>.<br />

Pozornost byla samozřejmě věnována<br />

zajištění dostatku zpracovatelských kapacit<br />

nadlimitní veřejnou zakázkou, zajištění<br />

aktivního průběžného vyhledávání kůrovcem<br />

napadených stromů v rizikových<br />

lokalitách (v průběhu sezony i dodavatelsky)<br />

či nastavení pravidelného monitoringu<br />

situace v lesních porostech se samovolným<br />

vývojem s využitím moderních technologií.<br />

Z organizačních opatření nelze rozhodně<br />

opomenout zřízení kalamitního štábu pro<br />

Foto: Jiří Kadoch<br />

zastavení gradace lýkožrouta smrkového<br />

a jmenování expertní pracovní skupiny MŽP<br />

VÝSLEDKY REALIZOVANÝCH OPATŘENÍ<br />

Několikastupňový soubor všech prováděných<br />

opatření přinesl v uplynulé sezoně<br />

své ovoce. Přes pokračující kalamitní situaci<br />

a velmi vysoké množství kůrovcem napadených<br />

stromů je skutečnost, že se<br />

v posledních letech strmě stoupající<br />

množství kůrovcem napadených stromů<br />

v zásahových lesních porostech Správy NP<br />

a CHKO <strong>Šumava</strong> podařilo výrazně zabrzdit,<br />

nutné považovat za úspěch. Jinými slovy:<br />

meziročně nedošlo k několikanásobnému<br />

rozvoji počtu lýkožroutem napadených<br />

stromů, jak bylo často předpovídáno, což je<br />

pro šumavské lesy jistě dobře.<br />

V současnosti (k 31.10. <strong>2010</strong>) je objem<br />

nahodilých kůrovcových těžeb zhruba jen<br />

o cca 20 % vyšší, než byl ke stejnému datu<br />

roku předchozího – přitom z roku 2008 na<br />

rok 2009 stouply tyto těžby cca 2,5násobně<br />

(více viz Graf 1)! Zastavení strmého vzestupu<br />

počtu napadených stromů je kromě<br />

jiného nutné přičíst právě efektivní práci<br />

v řízení lesního provozu včetně trvalé a účinné<br />

řídící kontroly. Práci vykonanou lesníky<br />

Správy je nutné ocenit zejména s ohledem<br />

na fakt, že cca 30 % lesních porostů je v NP<br />

ponecháno samovolnému vývoji.<br />

Přesto, že situaci v NP <strong>Šumava</strong> je nutné<br />

stále označovat jako kalamitní (co do objemu<br />

činností spojených se snahou zastavit<br />

další rozvoj kůrovců), podařilo se v letošním<br />

roce udržet vysokou kvalitu prováděných<br />

prací. O tom svědčí i kontroly ochrany lesa<br />

(realizovaných zásahů či obranných zařízení)<br />

prováděné zejména ČIŽP nebo referáty<br />

životního prostředí pověřených obcí. Tyto<br />

kontroly byly prováděny v daleko větším<br />

rozsahu, než v minulých letech, a přesto<br />

nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky.<br />

Vysoký podíl motorově odkorňovaných<br />

napadených stromů – letos dosud cca 214<br />

tis. m 3 – zajišťuje účinnou likvidaci všech<br />

vývojových stadií lýkožroutů pod jejich<br />

kůrou. Odkorněné dříví zároveň nepředstavuje<br />

naprosto žádné riziko dalšího šíření<br />

kůrovců např. v okolí zpracovatelských<br />

provozů odběratelů dřevní hmoty.<br />

NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR<br />

S letošním dosavadním zpracováním cca<br />

330 tis. m 3 napadených stromů práce na<br />

likvidaci kůrovcové kalamity samozřejmě<br />

nekončí. Mnoho aktivit bude probíhat i přes<br />

zimu a v dalším roce – od volby strategie<br />

ochrany lesa, přes projekty a výběrová řízení,<br />

až k vlastnímu pokračujícímu vyhledávání<br />

a zpracovávání napadených stromů. Největší<br />

kůrovcové riziko, a tedy největší pracovní<br />

nasazení se očekává na území Prášil a Srní.<br />

V rámci daných managementových<br />

pravidel dělají lesníci NP vše proto, aby již od<br />

příštího roku celkové množství kůrovcem<br />

napadených stromů klesalo. Věříme, že naše<br />

úsilí bude odměněno, a kromě problémů<br />

s kůrovcem se budeme moci více věnovat<br />

další potřebné péči o šumavské lesy – např.<br />

přeměně nevhodné druhové skladby.<br />

Vlevo:<br />

Soustřeďování dříví koňským potahem.<br />

Nahoře:<br />

Moderní evidence napadených stromů<br />

elektronickým systémem.<br />

Petr Kahuda<br />

Správa NP a CHKO Šumaca<br />

petr.kahuda@npsumava.cz<br />

Kůrovcové těžby v NPŠ včetně lapáků v letech 2006 - <strong>2010</strong> (data v m 3 k 31. 10. <strong>2010</strong>)<br />

zima <strong>2010</strong> 07

<strong>Šumava</strong> I Přezimovací obůrky v NP <strong>Šumava</strong> Text Adam Jirsa<br />

Foto Martin Halama<br />

Přezimovací<br />

obůrky v NP <strong>Šumava</strong><br />

08 zima <strong>2010</strong>

Na území <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u<br />

<strong>Šumava</strong> vykonává státní správu<br />

myslivosti MŽP a některá opatření<br />

v péči o zvěř jsou trochu<br />

odlišná od běžných honiteb<br />

s komerčním, hospodářským<br />

využíváním. Hlavní spárkatou<br />

zvěří na Šumavě je jelení zvěř.<br />

Honitby v NP tvoří jeden velký<br />

celek, ustanovený státní správou<br />

MŽP jako oblast chovu jelení<br />

zvěře „<strong>Šumava</strong>“. Pro takto vymezené<br />

území je určen minimální<br />

stav zvěře 572 kusů a normovaný<br />

stav (sčítá se k 31. březnu<br />

běžného roku) 840 kusů.<br />

Otázka stavů jelení zvěře se dostala do<br />

větší pozornosti zejména v době velké kůrovcové<br />

kalamity (1994-1997) a s ní souvisejícím<br />

velkoplošným rozpadem smrkových monokultur.<br />

Prioritou národního <strong>park</strong>u v péči o les<br />

je dosáhnout, nebo navodit, stav lesa přírodě<br />

blízký – mnohem větší zastoupení jedle,<br />

buku, javoru, jeřábu a ostatních listnáčů, než<br />

bylo. Jednou z podmínek pro zlepšení druhové<br />

dřevinné skladby je únosný tlak zvěře na les.<br />

To se řeší plněním managementových<br />

opatření podle platného Plánu péče. Jedná se<br />

o redukci stavů jelení zvěře zvýšeným<br />

odlovem a eliminací okusu a ohryzu v zimním<br />

období shromážděním zvěře do přezimovacích<br />

obůrek. Obůrky se v <strong>Národní</strong>m<br />

<strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong> začaly stavět v roce 1999. Rok<br />

předtím byl zahájen projekt Phare „Stabilizace<br />

prostředí a populace jelena evropského<br />

v NP <strong>Šumava</strong>“, což byla studie s určením<br />

míst, kde přezimovací objekty pro jelení zvěř<br />

postavit. K realizaci velmi napomohly konzultace<br />

s NP Bavorský les a NP Krkonoše a využití<br />

jejich dlouholetých zkušeností.<br />

CO BYLO PRO VÝBĚR MÍSTA URČUJÍCÍ<br />

� Využití tradičního zimního stávaniště zvěře.<br />

� Vlastnictví pozemků.<br />

� Respektování lokalit s I. zónou ochrany<br />

přírody nebo její bezprostřední blízkost.<br />

� Turistické trasy – síti turistických a lyžařských<br />

cest je vhodné se vyhnout. Zvěř si sice může<br />

časem trochu přivyknout, ale klid v obůrce<br />

a pravidelný režim braní potravy turistický<br />

ruch narušuje. I přes pečlivý výběr nakonec<br />

v některých lokalitách k vyrušování zvěře<br />

dochází. V zimě, kdy je hodně sněhu, existuje<br />

mnoho upravovaných lyžařských stop, ale<br />

všichni návštěvníci NP <strong>Šumava</strong> nelyžují. Na<br />

procházku do přírody jdou po prohrnuté<br />

a udržované cestě, která může vést i k přezimovací<br />

obůrce.<br />

� Voda – zvěř sice získává tekutiny<br />

z dužnatého krmiva, ale naší snahou bylo mít<br />

v obůrce zdroj vody, zejména pro období po<br />

sejití sněhu. Ověřili jsme si, že kolem zdrojů<br />

vody tráví zvěř hodně času velmi ráda právě<br />

při tání a sejití sněhu.<br />

� Slunce – pro zimní období musí mít zvěř<br />

možnost slunných míst.<br />

� Louka – zvěř se po zimě velmi ráda paství<br />

na čerstvě narostlé trávě, a pokud je součástí<br />

obůrky louka, není po vypuštění zvěře<br />

z obůrky změna potravy tak náhlá. Tam, kde<br />

máme v obůrce louku, je na jaře zvěř déle<br />

klidnější než v obůrkách čistě „lesních“.<br />

� Možnost úniku a s ní související charakter<br />

porostů. Chtěli jsme, aby zvěř měla stále<br />

možnost schovat se před člověkem, jakýsi<br />

pocit bezpečí a úkrytu, „aby nebylo vidět<br />

z plotu na plot“.<br />

� Dopravní obslužnost – při trvalejším<br />

a častějším sněžení je nutno udržovat přístupovou<br />

cestu denně sjízdnou. Dopravní<br />

obslužnosti se také nejvíce dotýká problematika<br />

lyžařských stop.<br />

� Konfigurace terénu – ovlivňuje spíše<br />

obtížnost stavby, nemá zásadní vliv na zvěř,<br />

možno říci, že větší svahy jsou výhodnější<br />

z pohledu rušení zvěře, pro člověka jsou tyto<br />

lokality hůře dostupné.<br />

� Expozice – je lepší jižní, logicky, zvěř si<br />

v zimě vyhledává teplejší místa.<br />

VELIKOST PŘEZIMOVACÍCH OBŮREK<br />

V NP <strong>Šumava</strong> bylo zrealizováno celkem<br />

15 obůrek, 2 obůrky výrazně větší (přes<br />

50 ha), ostatní převážně s výměrou mezi<br />

10 – 20 ha (pro 40 – 60 kusů jelení zvěře).<br />

Přezimovací obůrky jsou zavírány většinou<br />

na přelomu kalendářního roku, v závislosti<br />

na množství sněhu a otevírány na přelomu<br />

dubna a května podle stavu narostlé<br />

trávy. Součástí oplocení jsou tak zvané<br />

záskoky, kde má jelení zvěř po uzavření<br />

vrat možnost do přezimovací obůrky<br />

doskočit, zpětně to nelze. V současné<br />

době je obhospodařováno 12 přezimovacích<br />

obůrek, záměrem Správy je<br />

systém zefektivnit na cca 10 objektů. Zvěř<br />

v zimě, kdy je mnoho sněhu a velké<br />

mrazy, plochu obůrek zčásti vůbec<br />

nevyužívá. Pro přechodné období<br />

a zejména předjaří je nutné zvěři<br />

ponechat dostatečný životní prostor. Zvěř<br />

v obůrkách přečkává cca 4 měsíce.<br />

KRMENÍ V PŘEZIMOVACÍCH OBŮRKÁCH<br />

Na začátku zimy je jelení zvěř lákána do<br />

obůrky na atraktivní krmivo (řepa, oves). Po<br />

uzavření je intenzivně krmena, zejména objemovým<br />

krmivem s dostatečným obsahem<br />

vlákniny. Prakticky všude se změnila technologie<br />

sklízení luk, a proto se předkládá zvěři<br />

především balíkovaná senáž. Sušení<br />

pokosené trávy se praktikuje už v mnohem<br />

menší míře než v minulosti, jedná se většinou<br />

o malé enklávy bezlesí, hůře přístupné lokality<br />

pro mechanizaci, podmáčené louky apod.<br />

Většinu objemového krmiva si zajišťuje Správa<br />

NP a CHKO <strong>Šumava</strong> sama, menší část je<br />

řešena nákupem sena nebo senáže od<br />

zemědělců nebo drobných vlastníků půdy,<br />

hospodařících na území národního <strong>park</strong>u.<br />

Dalšími druhy krmení jsou dužnatá krmiva –<br />

krmná řepa a krmná mrkev a jadrná krmiva –<br />

oves a ovesné slupky.<br />

CO PŘEZIMOVACÍ OBŮRKY PŘINESLY<br />

Snížení počtu krmných míst, snížení<br />

nákladů na údržbu cest v zimním období,<br />

rozvoj lyžařských tras významně nenarušil<br />

systém péče o zvěř.<br />

V některých lokalitách prakticky nulový tlak<br />

zvěře na les v zimním období, zvěř z výše<br />

položených lokalit migruje beze zbytku do<br />

nižších poloh. V místech, kde se zrušily<br />

krmelce, přestala zvěř do 3 let zimovat<br />

a ohrožovat okolní lesní porosty. Samozřejmostí<br />

je snížení okusu a ohryzu žádoucích<br />

dřevin jako například jedle, buku nebo javoru<br />

klenu jelení zvěří. V posledních letech zimuje<br />

v obůrkách 60 – 70 % z celkového množství<br />

jelenů, laní a kolouchů.<br />

Rozšířila se možnost pozorování zvěře,<br />

jejího chování, sociálních vazeb apod.,<br />

větší možnosti provádění výzkumu,<br />

sledování migrace.<br />

Zpřesnění sčítání zvěře. Zvěř je velice<br />

přesně a jednoduše ve stanovených<br />

termínech sečtena, včetně určení kategorií<br />

a přibližného věku.<br />

Adam Jirsa<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

adam.jirsa@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 09

<strong>Šumava</strong> I Aktuality šumavského výzkumu IV<br />

Aktuality<br />

šumavského<br />

výzkumu IV<br />

Ve dnech 19. a 20. 10. <strong>2010</strong> se v obci Srní uskutečnila<br />

v pořadí již čtvrtá konference prezentující poslední<br />

vědecké poznatky z oblasti NP <strong>Šumava</strong> a NP Bavorský les.<br />

Konference byla organizována společně správami obou<br />

národních <strong>park</strong>ů a celkem přilákala více než<br />

120 účastníků z Čech, Bavorska a Rakouska.<br />

10 zima <strong>2010</strong><br />

Text Zdenka Křenová, Martin Starý<br />

Foto: Zdenka Křenová

DEN PRVNÍ<br />

Konference byla zahájena přednáškami<br />

pozvaných hostů z Německa a České<br />

republiky. První přednášku, která se týkala<br />

přínosu existence <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský<br />

les pro socio-ekonomický rozvoj regionu,<br />

přednesl Marius Mayer z Univerzity ve<br />

Würzburgu. Detailní výzkum ukázal, že<br />

z více než 750 000 návštěvníků <strong>Národní</strong>ho<br />

<strong>park</strong>u Bavorský les necelá polovina (46 %)<br />

navštívila region primárně kvůli existenci<br />

národního <strong>park</strong>u. To představuje nejvyšší<br />

podíl v národních parcích v Německu<br />

a <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský les je zdaleka<br />

nejnavštěvovanější „atrakcí“ v regionu.<br />

Celkový ekonomický přínos pro region<br />

národního <strong>park</strong>u je více než 13,5 milionu<br />

EUR za rok (cca 340 milionů korun), což<br />

významně převyšuje náklady na zřízení<br />

a provoz této instituce.<br />

Druhým přednášejícím byl docent Jiří<br />

Kopáček z Hydrobiologického ústavu<br />

(Biologické centrum AV v Č. Budějovicích),<br />

jehož přednáška shrnovala poznatky<br />

dlouhodobého ekologického výzkumu<br />

ledovcových jezer na Šumavě, v Bavorském<br />

lese a v jejich povodích. Výzkum začal již<br />

v osmdesátých letech. V ráci projektu se<br />

podařilo zdokumentovat změny v chemismu<br />

vod jezer v důsledku acidifikace<br />

(okyselování způsobené tzv. kyselými dešti).<br />

Stoupající aciditou jezer (zejména díky<br />

vyplavování iontů hliníku) se jezerní voda<br />

stala pro mnoho živočichů a rostlin nadále<br />

neobyvatelnou. V posledních letech se<br />

množství kyselých srážek snižuje, tím se<br />

pomalu snižuje i acidita jezer. Celkem<br />

úspěšně klesá také množství iontů síry, ale<br />

nadále zůstávají problémem ionty dusíku,<br />

které se odbourávají výrazně pomaleji.<br />

Autor v závěru přednášky poukázal na<br />

nutnost ekosystémového přístupu ke studiu<br />

jednotlivých jevů.<br />

Třetím pozvaným hostem byl profesor<br />

Reinhard Schopf z Lesnické fakulty Technické<br />

univerzity v Mnichově. Jeho přednáška<br />

byla tematicky zaměřena na letové schopnosti,<br />

přezimování a šíření lýkožrouta<br />

smrkového. Jeho výzkum, prováděný<br />

v Bavorském lese v letech 2008 a 2009,<br />

ukázal, že je lýkožrout smrkový schopen<br />

účinně přezimovat a významně se zapojit do<br />

jarního rojení pouze ve stadiu dospělce,<br />

který úspěšně dokončil zralostní žír. Přezimuje<br />

nejčastěji na kmeni stojících stromů<br />

a ostatní stanoviště či stadia vývoje nejsou<br />

při přezimování a následném jarním rojení<br />

významná. Za nejzásadnější výsledek<br />

považuje R. Schopf zjištěné letové schopnosti<br />

lýkožrouta. Analýza obarvených<br />

infračervených snímků a experimentálně<br />

umístěných kusů dřeva s nalétlým kůrovcem<br />

ukázala, že nově nakažené stromy se<br />

nacházely v 65 % případů do vzdálenosti<br />

100 metrů od původní staré nákazy. Ve<br />

vzdálenosti do 500 metrů bylo již evidováno<br />

více jak 95 % nových napadení.<br />

Poslední přednášku v bloku pozvaných<br />

hostů přednesl profesor Zdeněk Landa ze<br />

Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity<br />

v Českých Budějovicích. Hovořil na téma<br />

využití entomopatogenních hub, jako<br />

opatření v boji proti lýkožroutu smrkovému.<br />

Přednáška se týkala zejména houby Beauveria<br />

bassiana a jejího vlivu na usmrcování<br />

jedinců lýkožrouta smrkového v různých<br />

fázích jeho vývoje. Rozsáhlý výzkum probíhá<br />

od roku 2008 na 75 lokalitách v NP <strong>Šumava</strong>.<br />

Součástí projektu bylo také testování<br />

i různých metod aplikace houby, přičemž<br />

bylo prokázáno, že při aplikaci práškové<br />

formy lokálních kmenů B. bassiana byla<br />

vyvolána infekce nejen v populaci dospělců,<br />

ale díky vnesení infekce dospělci do<br />

podkorní niky proběhla i mezi larvami.<br />

První den konference proběhly též<br />

odborné exkurze týkající se revitalizace<br />

rašelinišť, výzkumu a managementu velkých<br />

savců, monitoringu a managementu lesa.<br />

Po návratu z exkurzí následovala tzv.<br />

„poster session“, při které bylo diskutováno<br />

nad výsledky vědeckých studií. Představeno<br />

bylo více než 50 posterů napříč všemi vědními<br />

obory.<br />

DEN DRUHÝ<br />

Byl neméně náročný. Zaznělo dvacetdva<br />

anglicky přednesených příspěvků, které byly<br />

tematicky rozděleny do čtyř sekcí:<br />

Rašeliniště a mokřadní ekosystémy<br />

Lesní ekosystémy<br />

Velcí savci<br />

Ostatní výzkum<br />

Na konci konference byly<br />

předneseny společné závěry:<br />

1. Je nezpochybnitelnou skutečností, že<br />

národní <strong>park</strong>y jsou pro vědu nepostradatelnou<br />

studnicí informací. Výzkum<br />

přináší mimořádně cenné poznatky<br />

nezbytné k zajištění zodpovědné péče<br />

o území NP i nová poznání cenná také<br />

i v hospodářsky využívaných územích<br />

mimo NP.<br />

2. Komplexní ekosystémový výzkum je<br />

nezbytným nástrojem ke zkoumání všech<br />

složek přírodního prostředí. Při aktuálním<br />

výzkumu v prostoru Šumavy je vhodné<br />

věnovat větší pozornost také socioekonomickým<br />

otázkám.<br />

3. Pro zachycení dlouhodobých trendů<br />

a zodpovědné vysvětlení přírodních<br />

i sociálních změn na celém území je<br />

nutné zajistit dlouhodobý výzkum<br />

a monitoring v celém přeshraničním prostoru.<br />

Tyto cíle je nejvhodnější naplňovat<br />

v rámci společné česko-bavorské platformy<br />

dlouhodobého výzkumu (LTSER).<br />

Zároveň je potřeba neustále hledat<br />

finanční i personální zajištění alespoň<br />

základních projektů dlouhodobého<br />

výzkumu.<br />

4. Stejně jako i v jiných moderních NP je<br />

žádoucí aktuální výsledky výzkumu a nové<br />

poznatky více využívat při péči o území<br />

národních <strong>park</strong>ů a zohledňovat je při strategickém<br />

plánovaní a rozhodování.<br />

5. Kromě přímého využívání výsledků<br />

výzkumu při managementu národních<br />

<strong>park</strong>ů je také nezbytné aktuální výsledky<br />

výzkumu popularizovat a zpřístupnit<br />

odborné i laické veřejnosti.<br />

Věříme, že k naplňování posledních bodů<br />

přispělo i konání konference. Průběžně<br />

pořádané tematické přednášky a semináře<br />

spolu s již 16 let vydávaným vědeckým<br />

časopisem Silva Gabreta dlouhodobě přispívá<br />

k lepšímu poznání managementu<br />

<strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong>.<br />

Zdenka Křenová a Martin Starý<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

martin.stary@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 11

<strong>Šumava</strong> I Hospodářské hodnocení <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský les<br />

POSLÁNÍ A HODNOTA<br />

NÁRODNÍCH PARKŮ<br />

K nejdůležitějším úkolům národního <strong>park</strong>u<br />

patří pak ochrana unikátní flóry a fauny,<br />

přírodních nebo přírodě blízkých stanovišť<br />

a zejména ochrana přirozených přírodních<br />

procesů. <strong>Národní</strong> <strong>park</strong>y představují veřejné<br />

statky a jsou závislé na přímých státních intervencích.<br />

Kritici národních <strong>park</strong>ů často argumentují,<br />

že hospodářské využití zemědělskou<br />

či lesnickou činností by znamenalo vyšší zhodnocení<br />

daného území. Přičítají národním<br />

<strong>park</strong>ům negativní vliv na regionální rozvoj<br />

a mizení pracovních míst. Ekonomické<br />

hodnocení národních <strong>park</strong>ů je proto velmi<br />

přínosné a žádoucí. Přímé ekonomické využití<br />

národních <strong>park</strong>ů odráží jejich turistická atraktivita.<br />

Návštěvníci utrácejí v regionu peníze<br />

a tím se starají o nová pracovní místa.<br />

12 zima <strong>2010</strong><br />

Nepřímá hodnota národních <strong>park</strong>ů spočívá<br />

například v ochraně vod, regulaci klimatu<br />

a ochraně biodiverzity. Z četných studií je<br />

známo, že existuje poměrně mnoho lidí, kteří<br />

jsou připraveni vydat peníze za zajištění existence<br />

chráněných území. A to i v případě, že<br />

to pro ně neznamená přímý zisk (například<br />

vynaložené náklady na dopravu, ubytování či<br />

vstupy do turistických zařízení).<br />

VÝZKUM<br />

Abychom ohodnotili přínosnost národního<br />

<strong>park</strong>u v oblasti turistického ruchu, musíme<br />

nejprve zjistit, kolik návštěvníků národní <strong>park</strong><br />

za rok navštíví. Jako další krok se zjišťují výdaje<br />

návštěvníků, dále pak jejich motivace<br />

k návštěvě. Je tedy třeba zjistit, jakou roli<br />

hraje existence národního <strong>park</strong>u při<br />

rozhodování region navštívit či nenavštívit.<br />

Text Marius Mayer, Hubert Job<br />

Překlad Martin Starý<br />

Hospodářské<br />

hodnocení<br />

<strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u<br />

Bavorský les<br />

Foto: Reinhard Pöhlmann<br />

Socio-ekonomický výzkum představuje klíčový nástroj pro vyjednávání a diskusi o budoucnosti národních<br />

<strong>park</strong>ů. Dipl.-Geogr. Marius Mayer přednesl 19.10. <strong>2010</strong> na konferenci Aktuality šumavského<br />

výzkumu IV zajímavou přednášku, ve které shrnul poslední výsledky práce teamu prof. Joba<br />

z Univerzity ve Würzburgu. Požádali jsme jej proto o krátký článek do časopisu <strong>Šumava</strong>.<br />

Ke zjištění těchto informací byly použity<br />

následující tři metody:<br />

1. sčítání návštěvníků na deseti rozdílných<br />

stanovištích v <strong>Národní</strong>m <strong>park</strong>u Bavorský les<br />

(např. Haus zur Wildnis nebo vrchol<br />

Luzného),<br />

2. kratší rozhovor ke zjištění struktury<br />

návštěvníků národního <strong>park</strong>u (jednodenní<br />

vs. nocující hosté, klasifikace nocujících<br />

hostů podle druhu ubytování atd.),<br />

3. delší rozhovor ve formě dotazníků ke<br />

zjištění informací o výdajích a celkové motivaci<br />

k cestě.<br />

Za účelem zjištění počtu návštěvníků<br />

národního <strong>park</strong>u bylo během 22 dnů v roce<br />

2007 provedeno jejich sčítání. Šetření<br />

probíhalo v zimní, letní i vedlejší sezoně,

o víkendech i v pracovních dnech. Krátké<br />

rozhovory ke zjištění původu a způsobu<br />

přenocování byly vedeny s 11 140 osobami.<br />

Dále byl s 1 190 osobami proveden podrobnější<br />

rozhovor za účelem zjištění jejich výdajů<br />

a motivace k návštěvě. Aby byl zjištěn objem<br />

finančních prostředků vydaných návštěvníky<br />

v regionu, byly též dotazováni podnikatelé<br />

v turistickém ruchu okresu Frayung – Grafenau<br />

a okresu Regen. Pro přímé srovnání byli<br />

dotazováni také podnikatelé působící mimo<br />

oblast turismu. Mezi červencem a srpnem<br />

2007 bylo poštou rozesláno 1 832 dotazníků,<br />

z čehož jich bylo 197 zodpovězeno.<br />

VÝSLEDKY<br />

V roce 2007 bylo v <strong>Národní</strong>m <strong>park</strong>u<br />

Bavorský les napočítáno zhruba 760 tis.<br />

návštěvníků, kteří se dělili na 249 tis.<br />

jednodenních (33 %) a 511 tisíc nocujících<br />

návštěvníků (67 %). V průměru vydali<br />

jednodenní hosté 10,1 Euro za osobu na den,<br />

nocující hosté pak v průměru 49,6 Euro za<br />

osobu na den. Po vynásobení celkovým<br />

počtem návštěvníků za rok dostáváme<br />

hrubou tržbu 2,54 mil. Euro za jednodenní<br />

hosty a 25,25 mil. Euro za hosty nocující.<br />

Celkem z toho plyne 27,8 mil. Euro hrubého<br />

obratu. Pokud od této hodnoty odečteme<br />

DPH ve ýši 3,8 mil. Euro dostaneme čistý<br />

obrat 24 mil. Euro. Z toho jsou dále odečteny<br />

výdaje mezispotřeby ostatních hospodářských<br />

odvětví mimo turismus. Mezi ty jsou<br />

započteny například výlohy hoteliérů na<br />

zaopatření hostů hotelu. Celková mezispotřeba<br />

činí 15 mil. Euro. Z čistého obratu jsou<br />

vypočteny přímé regionální příjmy (9 mil.<br />

Euro). Zbylé obraty plynou do dalších regionů<br />

(např. do Podunají nebo do Mnichova).<br />

Z mezispotřeby jsou vypočteny nepřímé<br />

regionální příjmy ve výši 4,5 mil. Euro. Mezi ty<br />

patří například zisky místních pekáren,<br />

řeznictví, které se dále podílejí na příjmech<br />

pro region. Celkem získáme přímé a nepřímé<br />

příjmy z turismu v národním <strong>park</strong>u, ve výši<br />

byla 13,51 mil. Euro (viz diagram). Vztaženo<br />

k průměrnému národnímu důchodu (14 390<br />

Euro) na obyvatele to odpovídá ekvivalentnímu<br />

příjmu 939 osob. K tomu je ještě třeba<br />

započítat existenci cca 190 pracovních míst<br />

na plný úvazek na Správě NP Bavorský les.<br />

Z toho plyne, že v průměru 1 139 osob<br />

získává své příjmy díky existenci národního<br />

<strong>park</strong>u a turismu v něm.<br />

Zhruba 350 tis (45,8 %) návštěvníků<br />

národního <strong>park</strong>u je při své cestě primárně<br />

motivováno existencí národního <strong>park</strong>u. Tito<br />

návštěvníci znají velmi dobře ochranný status<br />

národního <strong>park</strong>u a přikládají národnímu<br />

<strong>park</strong>u velkou roli. Je to reprezentováno<br />

velkým významem, který národnímu <strong>park</strong>u<br />

přikládají při rozhodování, zda do regionu<br />

přicestovat. Pro 410 tis ostatních návštěvníků<br />

(53,9 %) nehraje (nebo hraje jen velmi málo)<br />

při rozhodování o návštěvě statut ochrany<br />

přírody roli. Statut ochrany přírody v lokalitě<br />

jim nebyl dostatečně znám. Regionálněekonomický<br />

přínos národním <strong>park</strong>em<br />

motivovaných návštěvníků představuje 13,54<br />

milionů Euro hrubého obratu, 6,56 mil. Euro<br />

přímých a nepřímých příjmů pro region a 456<br />

příjmových ekvivalent (obživa lidí na základě<br />

národního důchodu na obyvatele). Ostatní<br />

návštěvníci národního <strong>park</strong>u přinášejí<br />

každoročně 14,25 mil. Euro hrubého obratu,<br />

6,95 mil. Euro přímých a nepřímých příjmů<br />

pro region a 483 příjmových ekvivalent.<br />

Celkově vzato můžeme přesvědčivě tvrdit,<br />

že <strong>Národní</strong> <strong>park</strong> Bavorský les má ve smyslu<br />

turistické destinace v regionu vysoký význam.<br />

Je to nejvýznamnější turistická atrakce<br />

regionu, která podle dotazování i ukazatelů<br />

ekonomické přínosnosti vykazuje více jak<br />

dvojnásobný význam, než průměrný lyžařský<br />

areál v regionu. Pokud srovnáme náklady<br />

a výnosy instituce národního <strong>park</strong>u, vychází,<br />

že výnosy převyšují náklady. Spolkový stát<br />

Bavorsko financuje národní <strong>park</strong> a jeho<br />

zařízení každoročně cca 12 mil. Euro, které<br />

vedou ke zřízení zhruba 200 pracovních míst<br />

ve státní správě. Nepřímo se stará národní<br />

<strong>park</strong>, díky své turistické atraktivitě, o příjmy<br />

939 osob. Celkově to znamená 1 139 osob<br />

vydělávajících si na živobytí díky existenci<br />

národního <strong>park</strong>u. Každé státem investované<br />

Euro se díky výdajům návštěvníků více jak<br />

zdvojnásobí (multiplikační efekt 1,13). Pokud<br />

připočteme platy a mzdy lidí přímo zaměstnaných<br />

v turistickém ruchu, stoupne hodnota<br />

multiplikačního efektu dokonce na 1,31.<br />

K tomu se přidávají enormní investice do<br />

infrastruktury národního <strong>park</strong>u, jako například<br />

v roce 2006 otevřený Dům divočiny<br />

(Haus zur Wildnis). Z toho plynou další<br />

hospodářské důsledky. <strong>Národní</strong> <strong>park</strong> Bavorský<br />

les tak není pouze důležitá instituce<br />

ochrany přírody, nýbrž díky své turistické<br />

atraktivitě též motor regionálního rozvoje<br />

v největší oblasti souvislého zalesnění ve<br />

střední Evropě.<br />

Autoři studie, Prof. Dr. Hubert Job a Dipl.<br />

Geogr. Marius Mayer, se dlouhodobě zabývají<br />

problematikou socioekonomického<br />

výzkumu jak v <strong>Národní</strong>m <strong>park</strong>u Bavorský<br />

les, tak též v ostatních německých národních<br />

parcích. Své výsledky pravidelně<br />

publikují v prestižních vědeckých časopisech<br />

a odborných publikací správ obou národních<br />

<strong>park</strong>ů.<br />

Marius Mayer, Hubert Job<br />

Julius-Maximilians-Universität Würzburg,<br />

Am Hubland, 97074 Würzburg,<br />

Deutschland. marius.mayer@uni-wuerzburg.de<br />

zima <strong>2010</strong> 13

<strong>Šumava</strong> I 40 let <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský les<br />

40 let<br />

14 zima <strong>2010</strong><br />

Text Michal Valenta<br />

<strong>Národní</strong> <strong>park</strong> Bavorský les –<br />

bezprostřední soused NP <strong>Šumava</strong> –<br />

oslavil 7. října <strong>2010</strong> již 40 let své<br />

existence. Jako nejstarší národní <strong>park</strong><br />

Německa patří i mezi nejznámější ve<br />

světě. Pro Německo – a hlavně pro<br />

samotné Bavorsko, jako jednu<br />

z významných spolkových zemí – je<br />

v tomto smyslu dnes i jedním<br />

z prestižních symbolů.<br />

Foto: Michal Valenta<br />

<strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u Bavorský les<br />

Foto: Michal Valenta<br />

Foto: Jiří Kadoch

„Kulatému“ výročí věnovala jeho Správa<br />

v Grafenau prakticky celý jubilejní rok <strong>2010</strong>,<br />

zejména jeho druhou polovinu. S podtextem<br />

oslav „čtyřicítky“ pořádal <strong>park</strong> pro veřejnost<br />

množství akcí, výstav či doprovodů. K tomuto<br />

jubileu směřovaly i dlouhodobější projekty<br />

typu renovace významných zařízení Správy,<br />

sloužících veřejnosti jak místní, tak<br />

návštěvnické.<br />

Vedle zásadní modernizace např. Muzea<br />

historie lesa v St. Oswaldu (bylo otevřeno<br />

slavnostně 17. září) či centrálního ekologického<br />

výchovně vzdělávacího střediska pro<br />

mládež „Jugendwaldheim“ u Mauthu to<br />

platí zejména o obnově vnitřních expozic<br />

prvního velkého informačního centra Správy<br />

– Domu Hanse Eisenmanna v Neuschönau,<br />

vybudovaného již v 80. letech a vyžadujícího<br />

přece jen aktualizovanou inovaci.<br />

S tímto rozsáhlým areálem včetně<br />

oblíbených obůrek pro zvěř či malé „botanické<br />

zahrady“ je spojena celá historie „původního“<br />

NP Bavorský les – tedy části od Bučiny<br />

po Roklan. Pro celý region areál byl a je<br />

centrem nejen návštěvnickým, ale i kulturním<br />

a k dnešnímu vnímání NP Bavorský les přispěl<br />

zásadní měrou. I proto bylo jeho přibližování<br />

k 40. jubileu doprovázeno řadou aktivit –<br />

např. v r. 2009 zřízením „stromové stezky“,<br />

letos pak inovací celého vnitřku centra (ta ale<br />

při její náročnosti bude dokončena teprve<br />

koncem r. <strong>2010</strong>). I vzhledem k této zásadní<br />

a symbolické roli Domu Hanse Eisenmanna<br />

pro celých 40 let se také vrchol oslav jubilea<br />

o prvním říjnovém víkendu soustředil sem.<br />

DEN OSLAV<br />

Přesně po 40 letech se 7. října <strong>2010</strong> na<br />

jubilejním shromáždění vedle řady významných<br />

osobností Bavorska zúčastnil i bavorský<br />

ministr pro životní prostředí Dr. Markus Söder.<br />

Z jeho vystoupení snad jediná shrnující věta:<br />

„<strong>Národní</strong> <strong>park</strong> Bavorský les je jedinečný<br />

příběh úspěchu pro přírodu a pro lidi.“<br />

V podobném duchu se také ve svých <strong>park</strong>u<br />

předem zaslaných gratulacích vyjádřila řada<br />

i prominentních gratulantů. Bavorský předseda<br />

vlády Horst Seehofer:„ ...Bylo odvážným<br />

a prozíravým rozhodnutím zřídit uprostřed<br />

Bavorského lesa území, v němž se příroda<br />

smí vrátit ke svým kořenům. Byli jsme<br />

v posledních desetiletích svědky fascinujícího<br />

procesu, který teprve začal a jistě potrvá po<br />

řadu generací. Přitom se velmi těším z dobré<br />

spolupráce s našimi českými sousedy...<br />

<strong>Národní</strong> <strong>park</strong> byl od začátku zdrojem kontroverzních<br />

diskusí – a tak tomu je i dnes. Ale jak<br />

by to mělo být jinak! V protikladu ke kulturní<br />

krajině se příroda neřídí podle našich<br />

zadání… Pro les není 40 let žádný věk a už<br />

vůbec ne pro takový, v němž je příroda<br />

ponechávána sama sobě. Jsme proto teprve<br />

na začátku – ale je to naděje plný začátek.<br />

„Divoké srdce Evropy bude ještě pro mnoho<br />

generací zdrojem působivých dojmů“.<br />

Slova uznání mají pro NP Bavorský les i jiní,<br />

např. bývalý spolkový prezident Weizsäcker,<br />

bavorský expremiér Stoiber, mnichovský<br />

arcibiskup, dneš už kardinál Dr. Marx – „Park,<br />

kde se už po desítky let, přiznejme ne zcela<br />

beze sporů vědomě příroda ponechává<br />

přírodou, je jedním ze stále menšího počtu<br />

míst, kde lze dílo stvoření Božího zažívat ve<br />

vší své původnosti, se všemi rozpolcenostmi,<br />

ve své kráse stejně jako ve své krutosti“,<br />

předseda německé SPD S. Gabriel a další.<br />

Poněkud překvapivé pro většinu z nás<br />

v Česku může být to, že tamnímu národnímu<br />

<strong>park</strong>u ve stejném duchu blahopřáli regionální<br />

politici (landráti „<strong>park</strong>ových“okresů Freyung-<br />

Grafenau a Regen pp.Lankl a Wölfl: „<strong>Národní</strong><br />

<strong>park</strong> se postupem času stal centrálním<br />

pilířem turismu a působivou marketingovou<br />

značkou našeho regionu… Kromě turistického<br />

významu představuje ale národní <strong>park</strong><br />

i stejně významný faktor pro naše<br />

hospodářství. Gratulujeme NP BL k pozitivnímu<br />

vývoji a s hrdostí se považujeme za nejstarší<br />

německý region národního <strong>park</strong>u“). Ale<br />

i většina starostů obcí národního <strong>park</strong>u,<br />

zejména jeho „freyungské“ původní části<br />

(např. M. Gibis, starosta Mauthu, souseda<br />

naší Kvildy: „...bezpochyby má náš národní<br />

<strong>park</strong> vedle svého cílového poslání „přírodu<br />

nechat být přírodou“ i enormní hospodářský<br />

význam pro náš region. Turistický region<br />

Bavorský les profituje z národního <strong>park</strong>u<br />

a naopak...“)<br />

Foto: Michal Valenta<br />

Foto: Reinhard Pöhlmann<br />

SLAVNOST CELÉHO REGIONU<br />

Jubilejní víkend 8. - 9.října <strong>2010</strong> zorganizovala<br />

Správa NP Bavorský les velkoryse<br />

jako „slavnost regionu“. Pro českého<br />

pozorovatele možná něco na způsob<br />

„lidové pouti“, pro region Bavorského lesa<br />

úspěšná akce potvrzující, že národní <strong>park</strong><br />

je tu po 40 letech je neoddělitelnou<br />

a významnou součástí celého regionu<br />

Bavorského lesa. Jen v sobotu se na<br />

oslavách v okolí Domu Hanse Eisenmanna<br />

účastnilo na 15 000 lidí, podobný počet<br />

pak i v neděli. Jako hostitel se NP Bavorský<br />

les ve vlastním areálu prezentoval řadou<br />

svých nabídek pro návštěvníky, včetně<br />

opět hojně navštěvované „stromové<br />

stezky“. Totéž bylo umožněno i řadě<br />

regionálních vystavovatelů, výrobců místních<br />

produktů či tradičních řemeslníků.<br />

I NP <strong>Šumava</strong>, jako bezprostřední soused,<br />

tu měl svoji, byť skromnou, prezentaci.<br />

Titulní strana:<br />

Roklan (vlevo) a Plattenhausen při pohledu<br />

ze Stromové stezky.<br />

Dům Hanse Eisenmanna – první informační<br />

středisko NP Bavorský les a „Stromová stezka“<br />

z roku 2009 u jeho bran.<br />

Nahoře:<br />

Územím NP Bavorský les.<br />

Dole vlevo:<br />

I stánek ekologické výchovy NP <strong>Šumava</strong> zajímal<br />

v Neuschönau při oslavách řadu<br />

návštěvníků.<br />

Michal Valenta<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

michal.valenta@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 15

<strong>Šumava</strong> I Bialowieža <strong>park</strong> narodowy - Bělověžský prales Text a foto Pavel Hubený<br />

DIVOČINA NA PÍSČITÉ ROVINĚ<br />

Polsko je tady, na Puszczi Bialowieske,<br />

téměř rovné. Velké toky, z nichž hlavní<br />

jsou Hwoźna a Narewka, líně meandrují<br />

písčitými pláněmi. Na hranici Polska<br />

a Běloruska se táhne rozlehlé území, které<br />

bylo historickou loveckou oborou polských<br />

králů – Bělověž. Lovili tu<br />

odnepaměti hlavně zubry.<br />

Bělověžský národní <strong>park</strong> ale nejsou jen<br />

zubři. Je to také prales, který ukazuje, že<br />

příroda se mění a že cykly přírodního lesa<br />

mohou mít různé podoby. Území zcela<br />

ponechávané bez zásahů člověka tu leží<br />

na 10,5 tisíci hektarech. Jak jednoduchý<br />

proti Bělověži je obraz šumavského smrkového<br />

lesa, jehož vývojová stadia,<br />

tvořená střídáním jednou „živého“ zeleného<br />

koberce stárnoucích smrčin, jindy<br />

velkých ploch souší s více či méně hustým<br />

podrostem smrkového zmlazení, jsou tak<br />

čitelná a historicky jednoduše zmapovatelná!<br />

Bělověžský prales zdaleka není<br />

tak jednoduchý – rostou tu stromy staré<br />

až 500 let, které pamatují zcela odlišnou<br />

16 zima <strong>2010</strong><br />

Bialowieža<br />

<strong>park</strong> narodowy<br />

Bělověžský prales<br />

Říká se o něm, že je obrazem původního nížinného lesa<br />

severní části střední Evropy. Ale tento obraz nebyl vždy<br />

stejný. Jeho tvář se mění po staletí.<br />

tvář lesa, než jaká je ta současná.<br />

Bělověžský prales nabízí vysvětlení těm,<br />

kteří dnes tak vehementně bojují proti<br />

nově vzniklým „tmavým lesům“ v povodí<br />

Moravy a Dyje, těm, kteří touží po obraze<br />

„původních“ řídkolesů s velkými duby<br />

a všemi druhy vázanými na ono částečně<br />

lesní a částečně stepní prostředí. Ano,<br />

i řídké lesy údolních niv velkých toků<br />

střední Evropy se mění!<br />

V Bělověžském pralese znají dokonce<br />

i lýkožrouta smrkového a jeho spády!<br />

Nechávají jej, aby ukázal, jakou roli hraje<br />

v budování skutečného přírodního lesa.<br />

A to, prosím, tento prales leží v nadmořské<br />

výšce 150 až 180 m!<br />

PRALES A JEHO MNOHOTVÁRNOST<br />

Monumentální Bělověžský prales není<br />

jen lesní ekosystém. Kolem větších toků<br />

se táhnou téměř bezlesé nivy – zubří<br />

pastviny, a najdete tu i rozlehlá rašeliniště<br />

– tak podobná těm našim, porostlá klečí,<br />

zakrslými smrky a břízami. Lesní partie<br />

pralesa má několik různých tváří.<br />

První, co nás zarazí, jsou obrovské duby<br />

vysoké 40 až 50 m (průměrné zastoupení<br />

5 %) a smrky (průměrně 14 %), které<br />

jsou ještě vyšší než duby a téměř úplná<br />

absence těchto dvou dřevin v podrostu.<br />

Důvody jsou jasné: tyto světlomilné druhy<br />

budou těžko regenerovat v temnotě pod<br />

kompaktním pláštěm korun habrů<br />

(v průměru 33 %), lip (30 %), javorů<br />

mléčů, jilmů a lísek, a ještě navíc v převažujícím<br />

masivním podrostu kopřivy<br />

dvoudomé. Velké duby rostou v malých<br />

hustotách – rostou tu jednici až desítky<br />

kusů na hektar. Jsou to mohutné i 180 cm<br />

silné kmeny nasazující svoji korunu nad

20 m až 30 m vysoko posazenou korunovou<br />

úrovní ostatních listnáčů. Smrky<br />

se chovají podobně. Trčí nad úroveň listnatých<br />

korun. Věk dubů lze těžko odhadnout,<br />

pohybuje se mezi 300 až 600 lety.<br />

Mnozí z mohutných dubů jsou už mrtví<br />

nebo umírají. Když je vidíte, musíte si<br />

položit otázku: bude za 100 let prales vypadat<br />

stejně jako nyní? Nevymizí nakonec<br />

duby a smrky a nezbude tu jen habrový<br />

les s javory a lípami? Vždyť hlavními dřevinami<br />

ve zmlazení jsou právě javory<br />

mléče (42 %), habry (25 %) a lípy (15 %)!<br />

Nebude stejný, to je jisté. Jako nebyl<br />

takový, jaký je dnes, před 100 nebo 500<br />

lety. Podle poznatků polských vědců se<br />

skutečně posledních 500 let prales vyvíjí<br />

do jiné podoby, než jakou měl před 300<br />

až 500 lety. Ubývá totiž požárů, které vypalují<br />

podrost a hrabanku, prosvětlují les<br />

a umožňují obnovu dubů, smrků<br />

a borovic. Prales se tedy postupně<br />

přeměňuje na tmavý les s obrovskými lípami,<br />

habry a javory. Přesto požár –<br />

opravdu velký požár – by byl fenoménem,<br />

který by podobu pralesa více přiblížil jeho<br />

podobě před cca 300 až 500 lety. Je to<br />

fenomén, který rozhodně není tomuto<br />

prostředí cizí.<br />

VŠE SE MŮŽE ZMĚNIT<br />

K velkému prosvětlení ale nemusí dojít<br />

jen požárem. I ničivé smrště, plošně<br />

vyvracející tisíce stromů, mohou podobu<br />

lesa vrátit k počátku a znovu otevřít cestu<br />

dubům, smrkům a borovicím. Koneckonců,<br />

kolem pralesa rostou i dnes lesy, které,<br />

bude-li jim to umožněno, se časem zcela<br />

změní. Dnes jsou to na suchých<br />

stanovištích porosty světlomilných druhů<br />

s borovicí lesní, smrkem a lískou, v podrostu<br />

s dubem, ale také s jalovcem.<br />

V mokřinách pak olšiny olše lepkavé se<br />

smrkem, řidčeji jasanem, v podrostu s lískou<br />

a střemchou. Vypadají pravděpodobně<br />

stejně, jak vypadaly dnešní pralesní<br />

jádra právě před 500 lety.<br />

A co buk? Zeptá se Evropan. Buk sem<br />

ještě na svém putování Evropou po<br />

poslední době ledové nedošel. Hranice<br />

výskytu buku leží několik stovek kilometrů<br />

na západ od Bělověže. Ano. Buk už ovládl<br />

Karpaty, i Polskou nížinu na jih od<br />

Lublaně, dokonce i sever Polska v blízkosti<br />

Baltu, ale k Bělověži se ještě nepropracoval.<br />

To je další příklad naprosto úžasného<br />

vývoje přírodních lesů! Protože dorazí-li<br />

nakonec buk do bělověžských lesů, změní<br />

jejich tvářnost úplně. A zřejmě na věky…<br />

Nahoře:<br />

Bezlesá niva Narewky přímo sousedí se stejným<br />

pralesem.<br />

Vpravo:<br />

Staré duby pomalu odumírají a mizí.<br />

Vlevo dole:<br />

Smrky v hustém porostu listnáčů.<br />

Pavel Hubený<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

pavel.hubeny@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 17

<strong>Šumava</strong> I Pralesem Bornejským Text Kamila Lencová<br />

Pralesem Bornejským<br />

Kolem února na Borneu obyčejně<br />

končívá období dešťů a je tedy<br />

nejvhodnější doba pro návštěvu<br />

3. největšího ostrova na Zemi<br />

a objevování krás asijského<br />

tropického pralesa.<br />

18 zima <strong>2010</strong>

Ostrov Borneo je rozdělen na 3 samostatná<br />

území – Indonézský Kalimantan, sultanát<br />

Brunei a část patřící Malaisii, která se ještě dále<br />

dělí na dva státy Sabah a Sarawak. Obyvatelstvo<br />

je složeno z mnoha kmenů, z nichž každý<br />

má svou kulturu, řeč a většinou i celkový<br />

vzhled typického zástupce kmene je jiný.<br />

Naše výprava si za svůj první cíl zvolila stát<br />

Sarawak, konkrétně Kutching – město<br />

kýčovitých soch koček a prodejen Baťa. Zde se<br />

člověk v první řadě musí aklimatizovat,<br />

zvyknout si na obrovské vlhko (až 90 %),<br />

vedro a místní stravu.<br />

A pak hned do nedalekého 2. nejstaršího<br />

národního <strong>park</strong>u Bako. Leží přímo u moře a to<br />

mu udává i celkový charakter. Žijí zde živočichové<br />

i rostliny „evolučně upravení“ k životu<br />

v periodicky zaplavované zóně. Tento<br />

výjimečný ekosystém nazýváme mangrove.<br />

Stromy si tu pro život v zaplavení vytvořily tzv.<br />

pneumatofory, dýchací kořeny trčící nad<br />

zemský povrch. Zajímavý je i jeden druh ryby,<br />

jménem lezec z čeledi Gobiidae, který se<br />

může pohybovat stejně mrštně ve vodě jako<br />

na břehu. Cestou od přílivové zóny se člověk<br />

ocitne v úplně jiném světě – světě gigantických<br />

stromů mnoha druhů, nejčastěji patřících do<br />

čeledi Dipterocarpaceae. Dostáváme se do<br />

oblasti zachovalého tropického pralesa, jehož<br />

zbytky lze procházet na treku <strong>Národní</strong>m<br />

<strong>park</strong>em Bako. Na skalách a sušších místech<br />

roste tvrdolistá vegetace, kde lze obdivovat<br />

masožravé láčkovky (rod Nepentes), jejichž<br />

tvarová i barevná různost vyráží dech. Do své<br />

láčky, naplněné trávicími enzymy, lapají hmyz<br />

a kompenzují si tak nedostatek živin.<br />

CESTA DO PRALESA<br />

Pokud chce člověk vidět něco opravdu<br />

nedotčeného, něco původního, je potřeba<br />

vydat se tam, kam zatím nevedou ani cesty,<br />

zcela mimo velká města. Takovým místem je<br />

Kelabitská vysočina, oblast blízko hranic<br />

s Kalimantanem, kam se člověk dostane<br />

pouze malým vrtulovým letadélkem. Během<br />

letu je možné sledovat, jak se vliv civilizace<br />

dere dál a dál do území bývalého pralesa –<br />

jak obrovské plantáže palmy olejové<br />

přechází v odlesněné plochy, kde do pár let,<br />

na místech nedávného pralesa, vzniknou<br />

plantáže zcela stejné. Po chvilce letu pominou<br />

všechny tyto příznaky člověčí činnosti<br />

a z okénka lze vidět už jen husté neprostupné<br />

lesy a strmé hory Kelabitu. Největší<br />

a vlastně i jediné větší město tohoto území se<br />

nazývá Bareo (www.kelabit.net), město<br />

rýže, vodních buvolů a příjemných nekonfliktních<br />

lidí. Oblast Kelabitu je obdobou<br />

národního <strong>park</strong>u, ve velkém se tu netěží,<br />

nevznikají plantáže a lovit zde mohou pouze<br />

místní obyvatelé a kočovní nomádi. Způsoby<br />

lovu jsou tradiční, lovci používají otrávené<br />

šípy, „flusačky“ a nezbytná je i mačeta.<br />

V oblasti nejsou ani žádné značené treky,<br />

pokud chcete vyrazit do pralesa, je nutné<br />

najmout si místního průvodce, náležitě mu<br />

zaplatit a večer i ráno dosyta nakrmit. Okolní<br />

pralesy byly nezapomenutelné. Primární<br />

horské mlžné pralesy, se stromy s obřími<br />

deskovými kořeny, liánami, stromovými<br />

kapradinami, ale také pijavicemi. Místní<br />

s nimi žijí, aniž by se jich báli, i když jich ve<br />

vlhkém pralese za jednu cestu mohou<br />

nasbírat desítky. Ale protože se díky vlhkosti<br />

pijavice vyskytují většinou pouze jen v těch<br />

primárních nejzachovalejších pralesích, byli<br />

jsme i my rádi, když jsme je na svých cestách<br />

potkávali.<br />

Mimo období dešťů dokáže být prales<br />

i relativně suchý, a proto se nejvíce zvířat<br />

stahuje k potokům a řekám. Pokud chce<br />

tedy člověk v divočině vidět i to, co zná pouze<br />

z obrázků, je třeba přesunout se k vodě. My<br />

jsme se vydali k řece Kinabatangan, nejdelšímu<br />

toku ve státě Sabah. Nejčastějším<br />

primátem, kterého jsme během plaveb<br />

malou loďkou viděli, byl makak (Macaca<br />

fascicularis), ale má-li člověk jen trošku štěstí<br />

spatří i legendárního pralesního muže –<br />

orang utana, majestátně shlížejícího<br />

z nejvyššího stromu a líně pojídajícího šťavnaté<br />

plody. V blízkosti vody lze potkat i další<br />

erbovní zvíře Bornea – Kahau nosatého<br />

(Nasalis larvatus). Jeho typický červený nos<br />

a po vegetariánské stravě nafouklé břicho<br />

mu vysloužilo přiléhavou koloniální<br />

přezdívku „opilý Angličan“. Jinak je to zvíře<br />

ale velice mrštné, žijící ve větších tlupách<br />

v korunách stromů. Mimo gibony (Hylobates),<br />

makaky vepří (Macaca nemestrina)<br />

a jiné primáty jsme se u řeky a v pralese<br />

potkávali s nepřeberným množstvím dalších<br />

zvířat. Tak se třeba stane, že v pralesním<br />

přístřešku přespíte i s krajtou, v řece se<br />

vykoupete s krokodýlem mořským (Crocodylus<br />

porosus), nad hlavou s tajemným<br />

hučením přeletí krásní velcí zoborožci<br />

(Anthracoceros) a v noci s úžasem pozorujete,<br />

jak stromová cibetka loví hada. Na vlastní<br />

oči poznáte, že právě tady jsou poslední<br />

zbytky vhodných biotopů pro jejich nerušený<br />

život.<br />

PŘÍRODNÍ KRÁSY NA KAŽDÉM KROKU<br />

Stejně jako výčet zvířat, která jsme během<br />

našeho putování měli to štěstí spatřit, tak<br />

i množství druhů rostlin a stromů by vydalo<br />

na dlouhý seznam. Místní pralesy jsou<br />

bohaté zejména na zástupce rodu<br />

zázvorníkovitých (Zingiberaceae), epifytické<br />

orchideje a různé polo i úplné parazity<br />

a rostliny „škrtiče“ a „šplhavce“, využívající<br />

hlavně okolní stromy ke svému životu.<br />

Ostrov Borneo je studnicí přírodních krás.<br />

Krom pralesů tu lze najít i vápencová pohoří<br />

roztodivných tvarů, unikátní jeskyně<br />

naplněné guanem, obývané šváby, netopýry<br />

a rorýsy (Salanga), z jejichž hnízd si Číňané<br />

připravují vyhlášenou polévku. Stejnou krásu<br />

a biodiverzitu skýtá i svět pod mořskou hladinou<br />

v okolí Bornea, které je poseto malými<br />

ostrůvky připomínajících ráj. Ačkoliv tu přes<br />

pravé poledne poskytuje stín pouze pár<br />

kokosových palem, žije tu několik domorodců<br />

a stovky nelegálních filipínských přistěhovalců.<br />

V mělkých mořských vodách mezi<br />

barevnými korály a sasankami se prohání<br />

obrovská hejna rybek, když je člověk vytrvalý,<br />

potká i želvu, murénu či jedovatého hada<br />

vodnáře.<br />

Borneo je nezapomenutelným kusem<br />

divoké přírody. Mezivládní aktivita nazvaná<br />

The Heart of Borneo, jejíž součástí se staly<br />

všechny státy Bornea, by měla chránit<br />

primární lesy v jádru ostrova, tisíce kilometrů<br />

čtverečních. Tropické dřevo je ale cennou<br />

komoditou a na rozdíl od Bruneje, jenž má<br />

bohaté zásoby ropy, ji ostatní státy zřejmě<br />

nehodlají nechat nevyužitou.<br />

Doufejme, že alespoň ty poslední kousíčky<br />

primárního tropického pralesa i nadále<br />

zůstanou domovem pouze a jen zvířat,<br />

rostlin a místních lovců.<br />

Titulní strana:<br />

Samička Kahu nosatého zachycena<br />

během své celodenní činnosti.<br />

Charismatický samec orangutana.<br />

Bornejský prales.<br />

Dole:<br />

Ostrůvky kolem Bornea s průzračným<br />

mořem a čokoládovými dětmi místních<br />

obyvatel.<br />

Naše hostitelka v hlavním městě Kelabitské<br />

vysočiny z kmene Orang Ulu.<br />

Kamila Lencová<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

kamila.lencova@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 19

<strong>Šumava</strong> I Barevné sněhy = sněžné řasy Text a foto Jaromír Lukavský, Linda Nedbalová<br />

Barevné sněhy<br />

= sněžné řasy<br />

I na Šumavě můžeme v pozdním jaru pozorovat tzv.<br />

barevný sníh. Červené, zelené či oranžové zabarvení<br />

je způsobeno růstem sněžných řas. Aby byl sníh zbarven<br />

viditelně musí koncentrace buněk dosáhnout statisíců<br />

- milionů v mililitru roztálého sněhu.<br />

První zmínku o barevném sněhu najdeme<br />

již u Aristotela. V roce 1585 J. Davis<br />

pozoroval červený sníh v průlivu mezi<br />

Grónskem a Baffinovým ostrovem, který<br />

dnes nese jeho jméno. Ch. Darwin si<br />

v roce 1835 při svém přechodu Kordiller<br />

povšiml, že stopy jejich mezků ve sněhu<br />

zčervenaly. Postupně byl barevný sníh<br />

nalezen ve všech vysokých pohořích všech<br />

kontinentů.<br />

První doklady o výskytu barevného<br />

sněhu z Vysokých Tater jsou z r. 1752, od<br />

J. Bucholze. V České republice byl červený<br />

sníh poprvé nalezen až v r. 1976 v Lab-<br />

20 zima <strong>2010</strong><br />

ském dole v Krkonoších (Schustlerova<br />

zahrádka). Pátrání inicioval geobotanik J.<br />

Jeník, který předpokládal, že toto pohoří<br />

splňuje všechny podmínky pro růst<br />

sněžných řas, což bylo potvrzeno později,<br />

kdy zde byl červený i zelený sníh pozorován<br />

i na dalších místech.<br />

Na Šumavě byl poprvé zelený sníh<br />

nalezen u Černého a Plešného jezera<br />

v r. 1993 (autorem). Později jsme oživení<br />

sněhu nalezli i v našich dalších pohořích,<br />

v masivu Kralického Sněžníku, v Jeseníkách,<br />

v Orlických a Jizerských horách. Zdá se<br />

tedy, že barevné sněhy jsou v České re-

publice častějším jevem, nejsou zde ale<br />

tak nápadné jako ve vysokých horách či<br />

polárních oblastech.<br />

CO BARVÍ SNÍH?<br />

Nejdříve se věřilo, že jde o Boží<br />

varování, nebo že zde vycházejí na povrch<br />

rudné žíly, či je to prach z okolních skal.<br />

V roce 1896 švýcarský algolog R. Chodat<br />

jako první pod mikroskopem rozpoznal,<br />

že je to důsledek intenzivního růstu<br />

mikroskopických řas. Později, v roce 1903,<br />

norský badatel N. Wille popsal nejčastějšího<br />

původce červeného sněhu –<br />

bičíkovce Chlamydomonas nivalis.<br />

První monografii kryosestonních řas<br />

publikovala v roce 1968 maďarská algoložka<br />

E. Kol. Celkem bylo ve sněhu a ledu<br />

nalezeno téměř 400 druhů organismů,<br />

z toho většina jsou řasy, ale i sinice, plísně,<br />

bakterie, červi a hmyz (chvostoskoci).<br />

Mezi „pravé“ sněžné řasy patří poměrně<br />

malé množství druhů zelených řas s převahou<br />

bičíkovců z rodů Chlamydomonas,<br />

Chloromonas a Chlainomonas a nepohyblivých<br />

vláknitek rodů Raphidonema<br />

a Koliella. Jejich teplotní optimum růstu je<br />

kolem 10° C, a proto je označujeme jako<br />

psychrofily.<br />

Sněžné řasy z řádu Chlamydomondales<br />

mají komplikované životními cykly, které<br />

objasnil v laboratorních kulturách americký<br />

algolog R. Hoham a rozeznal řadu<br />

popsaných taxonů jako jejich vývojová<br />

stadia. Důležitá je jejich schopnost tvorby<br />

trvalých stadií se silnou buněčnou stěnou,<br />

která jsou schopna přežít nepříznivé podmínky<br />

prostředí. Pohybliví bičíkovci se<br />

vyskytují jen krátkou dobu.<br />

JAK VŮBEC MOHOU<br />

SNĚŽNÉ ŘASY PŘEŽÍT?<br />

Nejnápadnější adaptací je akumulace<br />

sekundárních karotenoidů v buňkách,<br />

např. astaxanthinu, který působí intenzivně<br />

červené zabarvení sněhových polí.<br />

Je filtrem viditelného i ultrafialového<br />

záření, která mohou poškodit buňku.<br />

Také má silné antioxidační účinky, poskytuje<br />

buňce ochranu před oxidačním stresem<br />

a významně omezuje i tvorbu<br />

ledových krystalů v cytoplazmě. Bičíkovci<br />

se mohou chránit i migrací do hlubších<br />

vrstev sněhové pokrývky. Pro přežití<br />

v chladu je zásadní udržení fluidity (tekutost)<br />

membrán buněk, což zajišťuje vysoký<br />

podíl nenasycených mastných kyselin (až<br />

80 % je jich v červeně zbarvených cystách).<br />

Fungování fotosyntézy v tak nízké<br />

teplotě umožňuje pravděpodobně záměna<br />

jedné aminokyseliny methioninu za<br />

serin v enzymu RUBISCO.<br />

Sněhové pole osídlené řasou Chlamydomonas<br />

nivalis denně spotřebuje jen asi<br />

desetinu CO 2 na metr čtvereční, ve<br />

srovnání s porosty vyšších rostlin. Když ale<br />

uvážíme často obrovské rozlohy<br />

sněhových polí může kryoseston<br />

(společenstvo, které žije na sněhu nebo<br />

ledu) významně přispět ke spotřebě CO 2<br />

i tvorbě biomasy. Podstatné je, že sněžné<br />

řasy takto fungují v době, kdy vyšší rostliny<br />

jsou ještě pod sněhem, nebo ani<br />

nemohou na trvalých sněžných polích či<br />

ledovcích vůbec vyrůst.<br />

ROZŠÍŘENÍ A EKOLOGIE<br />

Nejrozšířenějším druhem kryosestonních<br />

řas je Chlamydomonas nivalis, který<br />

způsobuje červené zabarvení sněhu,<br />

běžné v polárních a vysokohorských<br />

oblastech po celém světě. V České republice<br />

jsou lokality tohoto druhu dosud<br />

známé pouze z Krkonoš. Další významnou<br />

skupinou sněžných řas jsou druhy<br />

z rodu Chloromonas které mají výrazné<br />

morfologické rozrůznění trvalých buněk.<br />

Působí zelené, žlutozelené, oranžové,<br />

růžové či cihlově červené zabarvení. Druh<br />

Chloromonas brevispina, charakteristický<br />

tvorbou silnostěnných ostnitých zygospor,<br />

je vázán na zastíněné či polozastíněné<br />

lokality montánního pásma, Chloromonas<br />

nivalis a Chloromonas rosae var. psychrophila<br />

vystupují až do alpínského stupně.<br />

Zelené vláknité řasy zatím na Šumavě<br />

nebyly nalezeny.<br />

PROČ STUDOVAT SNĚŽNÉ ŘASY?<br />

Sněžné řasy se nabízejí jako modelové<br />

organismy pro studium přizpůsobení k životu<br />

na hranici fyziologických možností.<br />

Pro biotechnologii pak představují zdroj<br />

potenciálně užitkových kmenů se zajímavými<br />

obsahovými látkami. A je ještě jeden<br />

důvod – jsou krásné!<br />

Jaromír Lukavský, Linda Nedbalová<br />

Botanický ústav AV ČR v.v.i.,<br />

Centrum pro bioindikaci a revitalizaci, Třeboň<br />

Vlevo shora: Chloromonas nivalis, spóra zeleného bičíkovce / Chloromonas nivalis,<br />

spóra zeleného bičíkovce / Selenotila nivalis, houba<br />

Na této straně shora: Chloromonas brevispina, spóra zeleného bičíkovce / Chloromonas<br />

brevispina, zoospora s červenou, čárkovitou oční skvrnou / Cystococcus nivicolus<br />

zima <strong>2010</strong> 21

<strong>Šumava</strong> I Poslední plavba dříví z Modravy<br />

Poslední plavba<br />

dříví z Modravy Foto:<br />

Psala se 50. léta a šumavský průmysl<br />

připravoval předávku dřevních zásob pro<br />

nově zřizované polesí na Modravě.<br />

Zmizely mohutné skládky surových<br />

kmenů podél údolní cesty z Modravy na<br />

Březník a jen zapomenuté kmeny<br />

a jejich rozlámané části zde postupně<br />

zarůstaly vegetací.<br />

Jinak tomu bylo v prostoru mezi<br />

Modravským a Roklanským potokem,<br />

který byl komunikačně nepřístupný.<br />

K vyklizení hmoty se zde užívala jediná<br />

22 zima <strong>2010</strong><br />

ještě zachovaná plavební nádržka na<br />

zdejšim potoce. Koňské potahy a často<br />

i kaťuše sem přibližovaly surové kmeny<br />

často na vzdálenost delší než kilometr.<br />

Pracovní skupiny je tu krátily na metrová<br />

polena a rovnaly do hrání až 4 m<br />

vysokých. Při jarním tání se pak dříví<br />

plavilo Vchynicko-Tetovským kanálem<br />

přes Srní do Křemelné a končilo na<br />

dřevoskladu v Dlouhé Vsi.<br />

Protože k předávce dřevní hmoty<br />

mělo dojít 1.1.1956, rozhodlo tehdejší<br />

Text Vladimír Korecký<br />

(*1929, †2005)<br />

Jiří Kadoch<br />

Staré klauzy – nádržky na plavení dříví jsou dávno opuštěné, většinou bez vody, okolní příroda<br />

si je bere zpátky. Zbytky úprav potoků, které byly provedeny k usnadnění splavování dříví jsou<br />

odnášeny velkou vodou a v krajině dobře patrné zůstaly jen některé umělé plavební kanály.<br />

Jedním z nejzachovalejších je Vchynicko-Tetovský kanál, který nyní zásobuje vodou nádrž Sedlo<br />

nad Srním. Ale nebývalo tomu tak vždycky. Pan Vladimír Korecký, velký milovník Šumavy<br />

a bývalý fořt na Modravském polesí, byl pamětníkem poslední plavby dříví z Modravy. Při<br />

prohlížení starých fotek vyprávěl o jeho dramatickém průběhu. A když jsem ten příběh slyšela,<br />

poprosila jsem ho, aby ho napsal. Eva Zelenková (dcera)<br />

vedení dosti překvapivě o splavení této<br />

hmoty ještě do konce roku. Tak byla<br />

zahájena podzimní plavba, jejímž výsledkem<br />

bylo (vzhledem k nedostatku vody)<br />

roztroušené rovnané dříví ve vodoteči<br />

od nádržky až po Modravu. Nastal podzim<br />

a dříví na březích i v potoce zamrzlo.<br />

Z obavy, aby jarní tání nespláchlo<br />

dříví do Otavy, byly pracovní skupiny<br />

pověřeny jeho vytaháním, často<br />

i vysekáním z ledu a jeho vyrovnáním na<br />

březích. Práce neefektivní a zbytečná,

Titulní strana: Hradlový most.<br />

Foto na této straně:<br />

Nahoře vlevo: Plávka Modravou. Nahoře vpravo: Hradlový most s namačkaným<br />

plaveným dřívím. Uprostřed: Plávka po Vchynicko-Tetovském kanálu. Dole: Křemelná –<br />

potrubní smyk. (Foto archiv autora)<br />

která stejně do příchodu zimy nemohla<br />

být ukončena.<br />

V té době nám došlo, že do nastalé<br />

situace budeme nakonec proti své vůli<br />

vtaženi, i když bylo dohodnuto, že<br />

dřevní zásoby převezmeme teprve po<br />

dokončení plávky v příštím roce. Tehdy<br />

jsem byl nejmladším fořtem závodu<br />

Kašperské Hory, na plavbu dřeva prakticky<br />

nepřipraven. Hodně vody proteklo<br />

Hradlovým mostem, než jsme za pomoci<br />

pamětníků preventivně osadili most<br />

jehlami a na pilíře upevnili plováky, které<br />

měly směrovat dřevo do kanálu.<br />

V prosinci, jako často v minulosti,<br />

přišla několikadenní obleva, která zvedla<br />

hladiny toků tak, že jsme před<br />

Hradlovým mostem měli rázem přes<br />

3000 prostorových metrů dřeva<br />

namačkaného až do úrovně vozovky.<br />

V té době ještě neexistovala silnice přes<br />

Antýgl, takže jedinou spojnicí Sušice<br />

–Modrava byla stará prašná silnice podél<br />

kanálu. V noci mi velitel praporu<br />

pohraniční stráže udělal budíček s kategorickým<br />

požadavkem odstranit jehly na<br />

mostě a pustit dříví do Vydry. Jinak je<br />

ohrožena jediná spojnice praporu<br />

s vnitrozemím včetně bezpečnosti státní<br />

hranice a neuposlechnutí bude hodnoceno<br />

jako sabotáž. Byla to dlouhá noc<br />

plná emocí, vzájemného přesvědčování,<br />

osočování a vyhrožování. Za temného<br />

hukotu vody při světle z baterek se nám<br />

nakonec povedlo přesvědčit pohraničníky<br />

o tom, že tlakem vody namačkané<br />

dříví je pevně zapřeno<br />

v březích a stržení mostu nehrozí. Napomohla<br />

tomu i skutečnost, že voda už<br />

další polena nepřinášela a nám se dařilo<br />

dříví postupně přepouštět do kanálu.<br />

Zbytek dříví byl splaven při jarnim tání<br />

v příštím roce. Zbývá dodat, že manko<br />

šumavského průmyslu zvýšil i únik dřeva<br />

v Dlouhé Vsi, který nebyl zcela připraven<br />

na zachycení prosincového dříví, takže<br />

se jeho část dostala až do Písku.<br />

zima <strong>2010</strong> 23

<strong>Šumava</strong> I Přelez, přeskoč,... Text a foto Josef Štemberk<br />

Přelez, přeskoč,...<br />

Automaticky by každý dodal: …, ale nepodlez! Nicméně při<br />

výpravách za šumavskou divočinou to neplatí a i tato možnost<br />

je dobrým řešením. A k dalším, která jsou vhodná k překonávání<br />

přírodních překážek a nástrah, jistě patří: přebroď,<br />

vyšplhej, prolez, přeplaz, vylez, a hlavně přežij bez úhony!<br />

Podívejme se na projekt „Průvodci divočinou“ očima hlavních<br />

aktérů, tedy průvodců samotných.<br />

Průvodcem divočinou (myšleno v rámci<br />

projektu Správy NP) se může stát pouze<br />

ten, který absolvoval kurz pořádaný pro<br />

místní průvodce Šumavy. Ten se doposud<br />

konal ve třech kolech od roku 2006.<br />

Kromě obecných znalostí celého<br />

šumavského pohoří a co nejdetailnějších<br />

poznatků o „svém“ koutě Šumavy museli<br />

budoucí průvodci osvědčit mimo jiné<br />

i fyzickou zdatnost. Záměrem bylo<br />

vytvoření sítě aktivních místních průvodců,<br />

která by pokrývala nejen celý národní<br />

24 zima <strong>2010</strong><br />

<strong>park</strong>, ale i předhůří Šumavy. Tento záměr<br />

se do značné míry podařilo naplnit a při<br />

různých příležitostech již prokázal svoji<br />

životaschopnost. Asi největší zkouškou<br />

a zároveň výzvou byl pro průvodce, mezitím<br />

již sdružené ve vlastním občanském sdružení,<br />

projekt „Průvodci divočinou“.<br />

Na začátku byl záměr Správy NP vytvořit<br />

systém doprovodů pro návštěvníky národního<br />

<strong>park</strong>u, které by směřovaly za<br />

poznáním nejrozsáhlejších I. zón, oblastí<br />

klidu a výskytu velkých původních zvířat<br />

Šumavy. Cílem bylo nejen „odtabuizovat“<br />

do té doby „nepřístupná“ území, ale<br />

především nechat účastníky porozumět<br />

přísným pravidlům ochrany přírody<br />

v národních parcích, a to především<br />

v jejich nejpřísněji chráněných částech –<br />

v I. zónách. První vycházky začaly v srpnu<br />

2008 a v letošním roce již byla ukončena<br />

3. sezona s možností návštěvy „domova<br />

zvířat“. Za celé období se konalo celkem<br />

156 vycházek (58 v roce <strong>2010</strong>), kterých se<br />

zúčastnilo 1718 účastníků (686 v <strong>2010</strong>).<br />

Již na samém začátku jsme zaznamenali<br />

značný zájem ze strany návštěvnické veřejnosti,<br />

až po 100% naplněnost všech<br />

termínů do všech oblastí v letošním roce.<br />

Pravda je, že poptávka po „jistých oblastech“<br />

byla hned na počátku taková, že<br />

ji nebylo možno v rámci daného počtu<br />

vycházek uspokojit, ale tento limit počtu<br />

vycházek i účastníků ve skupině všichni po<br />

absolvování jednoznačně chápali: „Vždyť,<br />

kdyby tam šli všichni, tak už tam není co<br />

chránit!“ O poznání hůře to bylo chápáno<br />

u nadpočetně přihlášených. Ale jako <strong>Národní</strong><br />

divadlo nemá neomezený počet sedaček,<br />

tak i do národního <strong>park</strong>u je kapacita na<br />

„některá představení“ omezená.

KAM ZA DIVOČINOU<br />

Ještě by se slušelo představit alespoň ve<br />

zkratce jednotlivé zpřístupněné oblasti<br />

a nabízené trasy: Do šumavského kaňonu,<br />

do údolí řeky Křemelné, nás zavede výprava<br />

ze Srní. Přírodní řečiště v nejhlubším kaňonu<br />

Šumavy se strmými úbočími nabízí ojedinělé<br />

možnosti pro vývoj organismů žijících na<br />

extrémních stanovištích skal a sutí, které se<br />

zde dosud zachovaly. Symbolem oblasti by<br />

mohl být skorec vodní, čolek horský nebo<br />

vydra říční. Nejrozsáhlejší říční niva a údolní<br />

rašeliniště se na Šumavě ukrývá ve Vltavském<br />

luhu, kam lze zamířit dvěma trasami.<br />

Člověkem nikdy nenarušené, anebo po jeho<br />

činnosti revitalizované rašeliniště či podmáčené<br />

louky a lesy jsou domovem tetřívka<br />

obecného, bobra evropského a mnoha vzácných<br />

zástupců z hmyzí říše. Za původními<br />

pralesovitými zbytky šumavských lesů se<br />

můžete vydat na nejvyšší vrcholy Šumavy –<br />

na Plechý a Smrčinu. Rozsáhlou oblast<br />

Trojmezné hory pokrývá původní horská<br />

smrčina, která zažívá rozpad horního stromového<br />

patra vlivem přemnožení lýkožrouta<br />

smrkového a zároveň je ukázkou samoobnovujícího<br />

se lesa ve stínu usychajících stromových<br />

velikánů. Smrčina nabízí pohled do<br />

druhově bohatšího smíšeného lesa s bujícím<br />

bylinným patrem. Ač zde není výjimečné<br />

zahlédnout tetřeva, tak tu má nedostatečný<br />

areál výskytu a jeho populace je zde pouze<br />

zbytková. Pravým a jediným domovem<br />

tetřeva na Šumavě (a vlastně i v celých<br />

Čechách) jsou Modravské pláně. Sem jsou<br />

vzhledem k rozsahu vedeny doprovody po<br />

dvou odlišných trasách. Zdejší slatě jsou<br />

nejen pověstmi opředené přírodní klenoty,<br />

ale i každá návštěva Rokytské slatě<br />

představuje nevšední zážitek pro<br />

každého, a to i pro průvodce, který se sem<br />

za sezonu dostane hned několikrát.<br />

Samotní průvodci divočinou jsou<br />

vyškolení místní průvodci, kteří se nezalekli<br />

fyzické náročnosti tras a byli ochotni<br />

se dále vzdělávat v různých, především<br />

přírodovědných, oborech, těsně se dotýkajících<br />

Šumavy a zmíněných tras „divočinou“.<br />

Průvodci vyráží podle předem daného<br />

kalendáře za každého počasí. Pouze jedinkrát<br />

musela být vycházka narychlo zrušena, a to<br />

dne 7. srpna tohoto roku, kdy by nebylo<br />

možné se ve Vltavském luhu normálně pohybovat,<br />

protože výška hladiny v řece překročila<br />

o více jak 1 metr průměrný stav vody.<br />

(V ony dny byly bleskovou povodní silně<br />

zasaženy severní Čechy, kde obyvatelé<br />

neměli možnost výběru, zda jít či zůstat<br />

doma, protože voda přišla právě až k nim<br />

domů.) Ovšem hned nazítří, v neděli<br />

8. srpna, se již uskutečnila výprava do<br />

oblasti Smrčiny a přišlo více než polovina<br />

přihlášených! A že vody bylo požehnaně<br />

netřeba dodávat! I taková je práce průvodce<br />

divočinou. Boj s deštěm, vedrem, zimou<br />

či větrem je jeho denním chlebem.<br />

Na závěr mi dovolte ve zkratce představit<br />

profil průměrného účastníka vycházky<br />

za šumavskou divočinou: Je mu 28 až 32 let.<br />

Na 50 % je to muž. Je fyzicky zdatný, zajímá<br />

se o životní prostředí, ale i o novinky v oblasti<br />

trávení volného času – adrenalinové aktivity<br />

nevyjímaje. Na Šumavě už byl, ale pravidelně<br />

sem nejezdí (nebo aspoň nejezdil!). Zcela<br />

opačně je zaměřen profesně – zabývá se<br />

počítačovými systémy nebo alespoň k práci<br />

potřebuje internet. Je to vysokoškolák<br />

a zastává nějakou manažerskou funkci.<br />

A odkud za „šumavskou divočinou“ přijel?<br />

Většinou bydlí v Praze nebo jiném velkém<br />

městě (anebo v jeho blízkém satelitu). Z toho<br />

je vidět, že mladí a úspěšní mají přece o něco<br />

zájem. Zdá se, že jsme se jim s „divočinou“<br />

trefili přesně do noty.<br />

Výpravy za „divočinou“ – to je především<br />

poznávání přírodních zákonitostí a také boj<br />

s překážkami.<br />

Josef Štemberk<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

josef.stemberk@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 25

<strong>Šumava</strong> I Splouvání Teplé Vltavy v roce <strong>2010</strong> Text a foto Adam Diviš<br />

Pravidla splouvání Teplé<br />

Vltavy doznala oproti<br />

r. 2009 pouze minimálních<br />

změn. Zachovány<br />

zůstaly limitní výšky<br />

hladiny i povinnost registrace<br />

a platby při splouvání<br />

úseku Soumarský<br />

Most – Pěkná. Všechny<br />

úseky bylo stejně jako<br />

v loňském roce možno<br />

splouvat pouze na kanoi<br />

nebo kajaku. Rovněž<br />

zachována byla možnost<br />

využití služeb vodáckého<br />

průvodce. Zájem o tuto<br />

službu značně vzrostl –<br />

celkem bylo uskutečněno<br />

35 odborných doprovodů<br />

(oproti 11 v roce 2009).<br />

26 zima <strong>2010</strong><br />

Splouvání Teplé<br />

Vltavy v roce <strong>2010</strong><br />

Hlavní změnou oproti loňskému roku<br />

bylo upřesnění maximálního hodinového,<br />

respektive denního počtu lodí pro úsek<br />

Soumarský Most – Pěkná a jeho rozdělení<br />

do dvou pásem na základě výšky hladiny. Při<br />

výšce hladiny v rozmezí 50 – 55 cm mohlo<br />

tento úsek splouvat max. 81 lodí za den<br />

(9 lodí za hodinu), v rozmezí 55 – 61 cm,<br />

max. 108 lodí za den (12 lodí za hodinu). Při<br />

výšce hladiny nad 61 cm zůstal režim<br />

nezměněn a splouvat mohl libovolný počet<br />

lodí. Mírnou úpravou prošel rovněž vlastní<br />

registrační systém, ve kterém byla na<br />

základě zkušeností z minulého roku<br />

umožněna registrace libovolného počtu<br />

lodí na jednu osobu.<br />

Úsek Soumarský Most – Pěkná splulo<br />

v letošním roce celkem 4 884 lodí, tedy<br />

téměř o 500 lodí více, oproti r. 2009. Splutí<br />

většího počtu lodí bylo umožněno zejména<br />

díky příznivějšímu průběhu počasí v období<br />

hlavní sezony a také díky rovnoměrnému<br />

rozložení srážek po celé období splouvání.<br />

Negativně se na splouvání projevila

„dočasnost“ návštěvního řádu vydaného<br />

pouze na období od 1.5. do 31.7. <strong>2010</strong>.<br />

Přestože navazující návštěvní řád (platný na<br />

období od 1.8. <strong>2010</strong> do 30.4. 2011)<br />

nakonec umožnil splouvání Vltavy za<br />

stejných podmínek i v druhé polovině<br />

sezony, dlouho trvající nejistota řadu zájemců<br />

odradila a většina volných míst zůstala<br />

i přes příznivé podmínky neobsazena.<br />

Zásadním bodem, který v letošním roce<br />

ukončil splouvání na úseku Soumarský<br />

Most – Pěkná, bylo rozhodnutí Nejvyššího<br />

správního soudu ČR, jímž byla zrušena část<br />

návštěvního řádu vyhrazující tento úsek pro<br />

splouvání. Fakticky tak bylo splouvání<br />

ukončeno ke dni 20.10. <strong>2010</strong>.<br />

Přestože toto rozhodnutí se již na<br />

průběhu letošní sezony zásadně neprojevilo,<br />

bude mít spolu s probíhajícím řízením<br />

o vlivu splouvání na životní prostředí (EIA)<br />

rozhodující vliv při stanovení podmínek<br />

splouvání v dalších letech.<br />

41 0 0 9 14 14 0<br />

Zákaz<br />

splouvání<br />

(počet dní v roce)<br />

Režim splouvání v úseku S. Most<br />

- Pěkná (r. <strong>2010</strong> - počet dní)<br />

Podvodní koberce rostlin dotváří nezapomenutelné<br />

zážitky z plavby.<br />

Odpočinkové místo u Pěkné.<br />

Adam Diviš<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

adam.divis@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 27

<strong>Šumava</strong> I Poznejte život divokých jelenů ve volné přírodě<br />

V roce 2007 byl zpracován<br />

dlouhodobý projekt Správy NP<br />

a CHKO <strong>Šumava</strong> pod názvem<br />

Zoologický program. Ten, mimo<br />

jiné cíle, zprostředkovává<br />

návštěvníkům Šumavy nevšední<br />

zážitky s jinak těžko<br />

pozorovatelnými divokými<br />

zvířaty, jako je například jelen.<br />

Pozorování divokých zvířat ve<br />

volné přírodě je stále atraktivnější<br />

a příběhy se zvířaty se<br />

stejně jako historie neopakují.<br />

28 zima <strong>2010</strong><br />

Zoologický program zahrnuje celou<br />

škálu aktivit, od prvních pozorování až po<br />

prezentaci vědeckých cílů zaměřených na<br />

divoká zvířata. Další části projektu mají za<br />

úkol napomáhat propagaci zlepšování<br />

životního prostředí s využitím alternativních<br />

zdrojů energie, energetických<br />

úspor apod.<br />

První etapou projektu Zoologického<br />

programu bylo vybudování pozorovacích<br />

míst, z kterých se pozoruje především<br />

jelení zvěř. Mnohdy do přezimovacích<br />

obůrek přijdou i divoká prasata a další<br />

drobnější druhy. Pozorovacími místy jsou<br />

dřevěné sruby s velkou prosklenou<br />

plochou opatřenou vakuovanými skly.<br />

Celkem byla na území NP <strong>Šumava</strong> vybudována<br />

tři pozorovací místa, z nichž dvě<br />

jsou určena pro zimní pozorování a jedno<br />

pro letní pozorování jelenů. Uvnitř každého<br />

srubu je zhruba třicet míst k sezení pro<br />

pozorovatele v podobě stupňovitých lavic.<br />

Při budování pozorovacích míst bylo využito<br />

lokalit ve volné přírodě navázaných na<br />

přezimovací obůrky pro jelení zvěř<br />

o rozloze od 10 do 50 hektarů.<br />

Text Miloš Juha<br />

Foto Tomáš Jiřička<br />

Poznejte život<br />

divokých jelenů<br />

ve volné přírodě<br />

Umístění pozorovacího srubu musí<br />

splňovat celou řadu nezbytných požadavků,<br />

jako jsou přirozené migrační cesty<br />

zvířat, převládající směry větru, vhodnou<br />

konfiguraci terénu, snadnou dostupnost<br />

pozorovacího místa pro pozorovatele,<br />

krmná zařízení apod., aby zvířata nebyla<br />

od návštěvníků rušena. Každé zimní<br />

pozorovací místo je vybaveno tichým<br />

plynovým topením, které návštěvníkům<br />

zpříjemňuje pozorování zvířat v délce cca<br />

dvou hodin. Srub má ve vybavení i informační<br />

tabule se zajímavostmi zaměřenými<br />

na pozorovaný druh zvířete. Každý<br />

návštěvník si může také na nástěnné<br />

tabuli prohlédnout, jak se jelenům každý<br />

rok mění a vyvíjejí parohy.<br />

Pro více informovaného návštěvníka<br />

jsou připravena vědecká zjištění týkající<br />

se telemetrie jelenů. Telemetrie využívá<br />

dálkového přenosu dat za pomoci GPS<br />

satelitní technologie a je využívána pro<br />

sledování pohybu jelení zvěře. Před vlastním<br />

pozorováním může návštěvník využít<br />

přednášky, kterou na požádání zajišťují<br />

terénní zaměstnanci Správy NP a CHKO

<strong>Šumava</strong> s potřebnými odbornými<br />

znalostmi.<br />

Do přezimovacích obůrek přichází<br />

jelení zvěř s přibývající sněhovou<br />

pokrývkou, kdy je pro ni právě pro velké<br />

množství sněhu další potrava buďto<br />

obtížně, a nebo zcela nedostupná.<br />

Na vlastní pozorování se může<br />

návštěvník národního <strong>park</strong>u objednat<br />

pomocí rezervačního systému prostřednictvím<br />

příslušných informačních středisek<br />

a územních pracovišť Správy NP<br />

a CHKO <strong>Šumava</strong> na Rokytě, Stožci<br />

a Srní. Letní a podzimní pozorování<br />

probíhá v období od května do listopadu<br />

a můžete jej využít v oblasti Srní. Zimní<br />

pozorování probíhá od prosince do března<br />

a je možné na dvou lokalitách nacházejících<br />

se na jižní a západní části NP <strong>Šumava</strong>. V jižní<br />

části je pozorování situováno v blízkosti<br />

osady Jelení Vrchy a v západní části NP se<br />

nachází nedaleko obce Srní.<br />

Před každým pozorováním jsou účastníci<br />

seznámeni s hlavními zásadami pro<br />

příchod a odchod z pozorovacího místa.<br />

Zážitky z pozorování umocňuje využití<br />

vlastního dalekohledu, protože vzdálenost<br />

zvířat od pozorovacího místa je<br />

cca 100 m. Na tuto exkurzi je vhodné<br />

teplé oblečení včetně terénní obuvi, aby<br />

bylo možné překonat několik set metrů<br />

k pozorovacímu srubu, většinou ve<br />

sněhu a za mrazu. Pozorování je pro<br />

každého návštěvníka zdarma.<br />

Každý, kdo zvažuje poznání života jelena<br />

lesního v NP <strong>Šumava</strong>, se musí předem<br />

zříci denního shonu, hlasitých projevů<br />

a musí přijmout běžné zákonitosti<br />

divokých zvířat, která téměř vždy na<br />

nabízenou potravu přijdou.<br />

V minulých letech navštívilo každý rok<br />

pozorovací místa vždy kolem tisíce<br />

návštěvníků, kterým se exkurze za jeleny<br />

velmi líbila.<br />

Titulní strana:<br />

Pro řadu účastníků je pozorování nevšedním<br />

zážitkem.<br />

Na této straně:<br />

Pozorovatelna zoologického programu.<br />

Pozorovaná zvěř.<br />

Ing. Miloš Juha, Ph.D.<br />

Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong><br />

milos.juha@npsumava.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 29

<strong>Šumava</strong> I Zvláštnosti šumavského jazyka Text Jiří Svoboda<br />

Foto Jiří Kadoch<br />

Zvláštnosti šumavského jazyka<br />

V podivuhodném eseji prof. Julia Komárka „Mezi Markomany<br />

a Bóji“ se objevuje velké množství postřehů a překvapivých<br />

skutečností o původním šumavském obyvatelstvu. Samotný<br />

název napovídá, že prof. Komárek měl celkem jasnou představu<br />

o prastaré historii šumavského osídlení v době jeho mládí. Jako<br />

mladý lesní adjutant působil na Šumavě těsně před I. sv. válkou<br />

a měl tedy možnost seznámit se s rázovitými šumavskými horaly.<br />

Při pročítání vzpomínek Julia Komárka<br />

nemohly pozornému čtenáři uniknout<br />

některé pasáže věnované krajovým<br />

zvykům a především pak dosti odlišnému<br />

jazyku, kterým se zde hovořilo. Proto jsem<br />

se pokusil o vysvětlení některých slov, která<br />

v němčině a samozřejmě ani v češtině<br />

nemají žádný reálný základ. Je zcela jisté, že<br />

zkoumaná slova prošla mimořádně<br />

30 zima <strong>2010</strong><br />

dlouhým procesem proměn, neboť<br />

šumavská společnost tak jak ji popisuje prof.<br />

Komárek, žila velmi izolovaně. Je tedy velmi<br />

pravděpodobné, že se mezi obyvatelstvem<br />

udržely archaické termíny, které patřily do<br />

původního fondu keltských jazyků, kterými<br />

se mluvilo na našem území. Proto je také<br />

nutné počítat s tím, že vysvětlení, která zde<br />

podávám, nemusí být definitivní.<br />

Foto: Pavel Bečka

1. CITÁT<br />

„Bylo ustáleným zvykem, že se jednou<br />

do roka každá vesnice nebo farnost,<br />

neboť Bójové přijali kdysi křesťanství,<br />

věnovala obžerství. To byl den takzvané<br />

´kirvei´ čili pouti.“<br />

Termín kirvei má velmi blízko k irskému<br />

Círéibech = hlučná zábava, hýření.<br />

2. CITÁT<br />

„Příroda Bójů byla dosud naplněna<br />

rozmanitými čárami a kouzly. Na prázdných<br />

slatinách, kde nejsou lidé, což by<br />

bylo příliš nevadilo, kde však také krávy<br />

mohly zabřeznout, bylo třeba zapalovat<br />

dýmové ohně z jalovce, aby byla<br />

zapuzena zlá čarodějnice ´té anbáhnige´,<br />

jak se jí říkalo, protože ji všichni zaručeně<br />

vídali, jak chodí a skáče o jedné noze.“<br />

Slovo té anbáhnige je téměř jistě<br />

výrazná keltská složenina. Částice – té –<br />

odpovídá zcela bez problémů irskému té<br />

= kterýsi, kdosi a druhá část slova představuje<br />

zkomoleninu základu anbhá =<br />

zděšení, panika.<br />

Celý výraz je pak možné chápat jako<br />

ten(ta), který vyvolává zděšení.<br />

3. CITÁT<br />

„Vzal jsem tedy několik smrkových šišek<br />

a házel je po chvilkách na Polomise (horal,<br />

který se znal s Komárkem). Přijal tuto výzvu<br />

stromového boha bez leknutí a prohlásil,<br />

že na něj zavolá ´té onfoltige´.“<br />

Jako v předešlém případě i zde se jedná<br />

pravděpodobně o složeninu. Druhá část<br />

slovní složeniny je velmi blízká irskému<br />

anfa = bouře. Celý výraz je možné přeložit<br />

jako ten(ta), který vyvolává bouři.<br />

Vysvětlení má svoji vnitřní logiku, neboť<br />

co hroznějšího by mohl přát nepřejícímu<br />

stromovému bůžku nežli bouři, která by<br />

jej v korunách stromů vystrašila.<br />

4. CITÁT<br />

„Vodníka Bójové neznali, ale měli něco<br />

na jeho způsob, co žilo ve sklepě, chrastilo<br />

a kašlalo tam z chronické sklepní bronchitidy<br />

a čemu se říkalo ´mondl´. Mondlů<br />

či mándlů bylo vůbec víc druhů a vyskytovali<br />

se leckdes.“<br />

Irské maithe = bůh, bohové je obsahově<br />

blízké situaci, kdy je na Šumavě<br />

používáno. Dodnes často používané irské<br />

sousloví mhaite lies an tír = kvůli bohu<br />

(bohům) této země je potom způsobu<br />

použití přímo odpovídající.<br />

5. CITÁT<br />

„Záhadným pro mne zůstal případ<br />

zlého bůžka, který občas vyvolával<br />

u mužů křečovité onemocnění s těžkým<br />

dechem a vypoulenýma očima. Říkalo se<br />

tomu ´pront´ a léčilo se teplou močí<br />

pouštěnou nemocnému přímo do úst.<br />

Někdy to pomohlo.“<br />

Zde se nabízí německé Brant = pálit, ale<br />

i zde existuje keltská etymologie. Irské<br />

brónach = mrzutost, bol, případně brón =<br />

žal, bol odpovídají přesněji stavu nemocného,<br />

u kterého se výslovně o žádné<br />

horečce, která by avizovala „pálení“<br />

vůbec nemluví. Keltský termín je tedy<br />

bližší nežli germánský, ačkoliv nejde<br />

o žádnou jazykovou dominantu.<br />

Pokud by se tato hypotéza ukázala jako<br />

správná, potom je třeba sklonit se před<br />

prof. Komárkem, který již téměř před sto<br />

roky správně rozpoznal zvláštní šumavskou<br />

populaci, mající blízko k posledním<br />

původním obyvatelům Čech, kteří zanikli<br />

prakticky bez povšimnutí.<br />

Jiří Svoboda<br />

místopředseda sdružení LUGH,<br />

Společnost pro obnovu keltské<br />

minulosti Čech<br />

SvobodaJ@repy.mepnet.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 31

<strong>Šumava</strong> I Ing. Miroslav Vaněk, Csc.<br />

32 zima <strong>2010</strong><br />

Ing. Miroslav<br />

Vaněk, CSc.<br />

lesník, ochranář<br />

Text František Kadoch<br />

Foto Jiří Kadoch<br />

V nekonečné knize tajemství<br />

přírody umíš něco přečíst.<br />

W. Shakespeare

Je tomu již osm let (2002), kdy odešel do<br />

pomyslného „lesnického ráje“ jeden<br />

z velmi známých a dá se říci, i legendárních<br />

lesníků, Ing. Miroslav VANĚK, CSc. Byl to<br />

člověk, který spolu s mnoha jinými pomáhal<br />

Správě Chráněné krajinné oblasti <strong>Šumava</strong><br />

v jejích začátcích, zvláště ve vztahu k inventarizačnímu<br />

průzkumu Boubínského pralesa.<br />

Svými články z historie Šumavy<br />

a šumavských lesů přispíval k rozvoji<br />

časopisu <strong>Šumava</strong> a později i Šumavského<br />

kalendáře. Byl aktivním dopisovatelem<br />

časopisu Lesnická práce, Jihočeské lesy,<br />

Obnovená tradice a jiných časopisů a novin.<br />

Ing. Miroslav Vaněk, CSc. se narodil<br />

25.10.1919 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí.<br />

Studoval Lesnickou fakultu v Praze. V době<br />

okupace byl také vězněn nacisty a pak<br />

totálně nasazen. Po roce 1945 dokončil<br />

válkou přerušená studia Lesnické fakulty,<br />

nastoupil ke Státním lesům ve Vimperku<br />

a v letech 1949-51 se stal jejich ředitelem.<br />

V roce 1951 byl komunistickou mocí zatčen<br />

a rok vězněn. Pak pracoval jako lesní dělník<br />

a teprve v roce 1971 se stal zástupcem<br />

ředitele lesního závodu v Jindřichově Hradci.<br />

Brzy však přešel k lesnímu závodu<br />

Prachatice. V roce 1976 odešel do<br />

důchodu. Velmi úzce spolupracoval<br />

s tehdejším vedoucím Správy Chráněné<br />

krajinné oblasti <strong>Šumava</strong> Miloslavem Hánou.<br />

Znal jsem ho od roku 1975, a to<br />

nejenom z redakce časopisu <strong>Šumava</strong>, ale<br />

i jako člověka, který mne, mohu-li to tak<br />

nazvat, „zaučoval“ do tajů lesa i lesnické<br />

práce. Chodíval jsem s ním občas na jeho<br />

výzkumy v Boubínské hornatině a obdivoval<br />

jeho znalosti nejenom o lese, ale i o<br />

historii Šumavy. Ing. Vaněk mi dodával do<br />

redakční rady články, které byly jakousi<br />

„duší“ tehdejšího časopisu <strong>Šumava</strong>. Své<br />

znalosti dokonale zúročil v článcích<br />

o historii šumavských lesů, Boubínské<br />

hornatiny, zvířeně Šumavy, lidské činnosti<br />

na Šumavě, k významným výročím, ale psal<br />

i o lidech, kteří se nesmazatelně zapsali do<br />

historie lesnictví.<br />

Obdivoval jsem jeho rozsáhlé encyklopedické<br />

znalosti, které si nenechával pro sebe,<br />

ale dovedl je předávat těm, kteří je potřebovali.<br />

Byl velmi pečlivý, jeho rukopisy nesly<br />

stopy znalostí problematiky, o které psával.<br />

Byl jsem překvapen jeho vitalitou, kdy<br />

zvládával namáhavou chůzi v lese, jako by<br />

ani nebyl v důchodovém věku.<br />

Miloval historii, zejména tu, která byla<br />

spojena s jeho milovaným prostředím –<br />

Šumavou a lesy. Velmi dobře dovedl spojovat<br />

ochranářskou činnost s prací lesníků,<br />

a to jsem u něho nejvíce obdivoval. Poutavě<br />

a se zápalem jemu vlastním, vyprávěl<br />

o lidech, kteří lesu věnovali celý život.<br />

Ing. Miroslav Vaněk žil ve Vlachově Březí,<br />

které se stalo po jeho předchozích působištích<br />

trvalým domovem. Měl rozsáhlou<br />

knihovnu, ze které bylo možno čerpat i pro<br />

práci redakce.<br />

Lidé přicházejí a odcházejí. Velmi často<br />

bývají i zapomenuti. Zůstávají tu však často<br />

stopy po jejich záslužné práci. A to byl život<br />

i lesnická činnost ing. Vaňka, kterému vděčí<br />

ochrana přírody za mnohé přínosy v práci<br />

CHKO <strong>Šumava</strong> i <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong>.<br />

Titulní strana<br />

Z boubínské rozhledny.<br />

Na této straně<br />

Boubínská hornatina od Českých Žlebů.<br />

M. Vaněk s pracovníky CHKO <strong>Šumava</strong>.<br />

František Kadoch<br />

frantisek.kadoch@seznam.cz<br />

zima <strong>2010</strong> 33

Seminář<br />

o Boubínu<br />

Lesníci si 20. října <strong>2010</strong> připomněli, že<br />

před osmdesáti léty stát převzal od<br />

Schwarzenbergů boubínský lesní<br />

komplex. Je to doba dospívání jedné<br />

generace lesa, a tedy vhodná příležitost<br />

k pohledu zpět. Proto se ve Vimperku<br />

konal odborný seminář nazvaný:<br />

„Historické vlivy a snahy k trvale udržitelnému<br />

hospodaření v lesích LHC Boubín<br />

a současnost.“<br />

Jak název semináře napovídá, kromě<br />

historie bylo prezentováno i současné<br />

hospodaření Lesů České republiky, s. p.,<br />

Lesního závodu Boubín, který spravuje<br />

lesy v této oblasti.<br />

Boubín, území s bohatou lesnickou<br />

tradicí, je totiž mimořádně silným příkladem<br />

a ukázkou stopadesátileté existence<br />

divokého lesa a převážně smrkových<br />

Nová cyklostezka pod stromeček Šumavská divočina<br />

Letošní čilou stavební aktivitu podél<br />

silnice mezi Velkým Borem a Srním završilo<br />

v prvním prosincovém týdnu razítko sušického<br />

stavebního úřadu na závěrečném<br />

kolaudačním povolení. Podařilo se zde<br />

postavit další část stezky pro cyklisty<br />

a lyžaře, která navázala na loni postavený<br />

úsek u Prášil. Tím vzniklo nové kvalitní<br />

a bezpečné spojení mezi Prášily a Srním,<br />

Mechovem, které začne sloužit oběma<br />

skupinám turistů krátce před letošními<br />

Vánoci. Na tento vánoční dárek se opět<br />

složily Správa <strong>Národní</strong>ho <strong>park</strong>u <strong>Šumava</strong><br />

34 zima <strong>2010</strong><br />

hospodářských lesů vedle sebe. Lesníci<br />

tak po staletí pečují trvale o hospodářské<br />

porosty v okolí Boubínského pralesa<br />

a jeden z nich – lesmistr Josef John,<br />

vyhlášení Boubínského pralesa již v roce<br />

1858 inicioval.<br />

Zvyšování pestrosti druhové skladby,<br />

podpora přirozeného zmlazení, či<br />

podpora rekreačních funkcí v lesích<br />

proto patří k samozřejmostem trvale<br />

udržitelného hospodaření v současnosti<br />

i v hospodářských lesích. Důkazem toho<br />

je osvědčení mezinárodně uznávané<br />

certifikace trvale udržitelného hospo-<br />

a Evropská unie. Jeho rozbalení obstaralo<br />

přestřižení pásky u nového mostku<br />

v Mechově. Josef Jiřička<br />

daření PEFC, jehož jsou Lesy České<br />

republiky držiteli.<br />

Boubín má rovněž své novodobé<br />

lesnické osobnosti. Odpolední část semináře<br />

se proto konala v místě Boubínský<br />

prales – jezírko, kde byla odhalena<br />

pamětní deska Ing. Jaroslavu Odstrčilovi<br />

a dalším lesnickým osobnostem. Na<br />

slavnostním aktu se sešla široká odborná<br />

a laická veřejnost. Byl přítomen Ing. Josef<br />

Kalbáč, poradce prezidenta republiky,<br />

a vyřídil pozdravy a podporu setkání od<br />

Václava Klause . Do pralesního chrámu se<br />

nesly hlaholy trubačů píseckých lesnických<br />

škol, kteří zahráli „Hranickou Hubertovu<br />

mši“. Každý účastník si odnesl na<br />

památku i k poučení knihu „Boubín<br />

v rukou státu“ od autora Petra Martana,<br />

která vyšla pro tento svátek lesníků.<br />

Nový pomníček přibývá do historické<br />

řady jiných v boubínských lesích, na<br />

památku jejich správců a hospodářů.<br />

Celá akce se konala pod odbornou záštitou<br />

a s finančním přispěním Ministerstva<br />

zemědělství, sekce lesního hospodářství.<br />

Petr Martan<br />

v evropském<br />

kontextu<br />

Ve dnech 29. 9. – 1.10. <strong>2010</strong> proběhla<br />

v pořadí 2. mezinárodní konference<br />

o divočině. Bezmála 50 účastníků se<br />

setkalo v informačním středisku<br />

Hengstpaßhütte Správy NP Kalkalpen<br />

na jihu Horního Rakouska, aby se na<br />

společném workshopu pokusilo definovat<br />

a zodpovědět aktuální problémy<br />

ochrany evropské divoké přírody.<br />

Na třech oddělených workshopech<br />

byl diskutován společenský, vzdělávací,<br />

ale i ekonomický význam existence<br />

území bez přímého vlivu člověka<br />

ve střední a západní Evropě.<br />

Závěrem konference byly představeny<br />

společné výsledky. Kromě nezastupitelné<br />

úlohy těchto území ve<br />

výzkumu, mající přímé využití<br />

v lesnické a zemědělské praxi, mají<br />

tato unikátní území významný potenciál<br />

lokálního turistického ruchu,<br />

zachování a prohloubení identity místních<br />

obyvatel, stejně jako příležitost<br />

k novým, ve střední a západní Evropě<br />

tak vzácným, osobním prožitkům,<br />

jako je pokora, samota a psychická<br />

relaxace. V průběhu konference byla<br />

též představena koncepce sítě nejvýznamnějších<br />

oblastí evropské divočiny<br />

– PAN Parks. Kromě 10 již certifikovaných<br />

národních <strong>park</strong>ů byla oceněna<br />

přeshraniční spolupráce NP <strong>Šumava</strong><br />

a NP Bavorský les a veřejně podpořen<br />

proces vytvoření společného území<br />

divočiny pod hlavičkou PAN Parks.<br />

Martin Starý

orka – borovice blatka<br />

Pinus uncinata subsp. uliginosa<br />

borka – javor mléč<br />

Acer platanoides<br />

borka – lípa<br />

Tilia sp.<br />

borka – buk lesní<br />

Fagus sylvatica<br />

borka – jedle bělokorá<br />

Abies alba<br />

borka – smrk ztepilý<br />

Picea abies<br />

borka – javor klen<br />

Acer pseudoplatanus<br />

borka – jilm<br />

Ulmus sp.<br />

borka – bříza<br />

Betula sp.<br />

Foto Pavla Čížková

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!