stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
ně-stylisticky schopných kytaristů.<br />
Na zadní straně recenzovaného CD<br />
jeho syn Jan-Matěj Rak, protagonista<br />
tohoto CD, děkuje svému otci<br />
profesoru Štěpánovi Rakovi za velkorysou<br />
pomoc, odborné rady a důvěru.<br />
Nedalo mi to a zeptal jsem se<br />
kolegy Štěpána Raka, jakou měrou<br />
se na pozoruhodné kytarové stylistice<br />
čísel této desky podílel. Ujistil<br />
mne, že vůbec ne: jeho pomoc prý<br />
byla hlavně fi nanční, aby syn toto<br />
CD mohl vydat, všechno prý vymyslel<br />
Jan-Matěj. Před takovým výkonem<br />
mladého instrumentalisty<br />
dávám klobouk dolů: je to skutečně<br />
skvělý výkon kytaristický i stylizátorský.<br />
Asi tři drobné námitky,<br />
které bych mohl mít, by mělo smysl<br />
uplatnit jen při nahrávání, v proudu<br />
celku hrají malou roli. Uplatňuje<br />
se tu nápadité a barvité odlišení<br />
jednotlivých vrstev Ježkovy kompoziční<br />
faktury, dost prostoru zbývá<br />
na krásný zpěv kantilén nejen na<br />
nejvyšších strunách, ale prakticky<br />
ve všech polohách nástroje. Obdiv<br />
si zaslouží virtuozita rychlých a dokonce<br />
i v tištěných klavírních verzích<br />
velmi obtížných skladeb vysokého<br />
tempa, jako jsou Tři strážníci<br />
a zejména Bugatti step. Tady se<br />
Jan-Matěj Rak ukázal i jako technicky<br />
hotový kytarový virtuos. Velmi<br />
sympatická je jeho snaha hrát<br />
i na kytaru pokud možno původní<br />
hudební tvar Ježkových písniček,<br />
nic k nim nepřidávat ani je neaktualizovat.<br />
Naproti tomu nepůsobí nijak<br />
originálně nápad nahrát všechno<br />
s pomocí půl století starého mikrofonu<br />
analogově a teprve hotový<br />
výsledek digitalizovat. To se dnes<br />
velmi dobře daří i se starými snímky<br />
a žádná patina „zvuku Ježkovy<br />
doby“ tak nevzniká. K tomu by bylo<br />
třeba zvuku gramofonových desek<br />
– a ty už jsou pro dnešní běžný<br />
poslech minulostí. Kvalitní kytara<br />
Jana-Matěje zní i takhle dobře,<br />
ale zajímavěji a lépe by zněla jedině<br />
nahrána moderní profesionální<br />
digitální technikou. Milovníci sólové<br />
kytary, jichž je dnes mnoho, mají<br />
příležitost získat tady i tak něco<br />
mimořádně krásného a neobvyklého.<br />
A toto CD vzbuzuje zájem, jakým<br />
směrem se dál pustí Jan-Matěj<br />
Rak, vynikající kytarista i specialista<br />
na kompoziční stylistiku svého<br />
nástroje, který tady zazářil na<br />
rozhraní hudby dnes už historické,<br />
ale přece dosud živé, populární, ale<br />
přece vrcholně umělecké.<br />
SUPRAPHON SU3903-2<br />
Anton Bruckner: Symfonie č. 5<br />
B dur<br />
Česká fi lharmonie,<br />
řídí Lovro von Matačić<br />
<strong>Hudební</strong> režie Eduard Herzog,<br />
zvuková režie Miloslav Kulhan,<br />
nahráno v Rudolfi nu, Praha v roce<br />
1970<br />
Celkový čas 70:32<br />
� Ivan Žáček<br />
Původem chorvatský dirigent Lovro<br />
von Matačić, jedna z nejvýraznějších<br />
osobností mezi dirigenty<br />
20. století, stanul u pultu České<br />
fi lharmonie poprvé v roce 1958,<br />
poté zde několikrát hostoval. Na-<br />
hrávka Brucknerovy 5. symfonie,<br />
kterou Matačić provedl pro fi rmu<br />
Supraphon, pochází z roku 1970.<br />
Ve své době zaznamenala velký<br />
ohlas, především díky působivé<br />
koncepci, která snesla srovnání<br />
s ambiciózními nahrávacími projekty<br />
významných gramofonových<br />
fi rem. Pátá Brucknerova patří mezi<br />
nejnahrávanější symfonie velkých<br />
romantiků. Od té doby nahrávek<br />
značně přibylo, počty jdou do mnoha<br />
desítek. Karajan, Kempe, Klemperer,<br />
Abbado, Maazel, Jochum,<br />
Wand, Celibidache, Inbal, Harnoncourt,<br />
Barenboim, Chailly, Dohnanyi,<br />
Sawallisch, Solti – to je imponující<br />
sled alespoň několika nejvýznamnějších<br />
jmen dirigentů, kteří<br />
se o Pátou v posledních padesáti<br />
letech pokusili. Je typické, že každý<br />
se svým domovským orchestrem,<br />
se kterým byl právě sžitý. Naprostou<br />
převahu mají live snímky, Matačićova<br />
supraphonská nahrávka patří<br />
tedy mezi několik významných<br />
studiových projektů. Z předchozího<br />
možno tušit, v čem jsou její slabiny.<br />
Především v nedostatečně, do<br />
detailu zažité koncepci, kterou cestující<br />
maestro, host u pultu České<br />
fi lharmonie, nestačil orchestru podrobně<br />
sdělit a předat. Vymyká se<br />
ovšem možnostem této recenze<br />
provést podrobnější srovnání alespoň<br />
nejvýznamnějších nahrávek,<br />
i když by to bylo velmi zajímavé.<br />
Alespoň tedy několik postřehů. Co<br />
znamená dirigentská koncepce, byť<br />
i jen letmo nahozená, si dobře uvědomíme,<br />
zaposloucháme-li se do<br />
nahrávky České fi lharmonie s Gerdem<br />
Albrechtem z roku 1995, vydanou<br />
fi rmou Exton. Náš prvořadý<br />
orchestr byl na tom možná v roce<br />
1995 v mnohém ohledu technicky<br />
lépe než před čtvrtstoletím, přesto<br />
Albrechtovo pojetí naprosto neobstojí<br />
ve srovnání s velkolepým romantickým<br />
gestem Matačićovým.<br />
Velkoryse pojaté širokodeché linie,<br />
symfonický tah, účinné gradace<br />
rozlehlých bloků, citlivá tempová<br />
dramaturgie, to jsou kvality, které<br />
zdobí Matačićovu kreaci. Dal bych<br />
jí přednost i před výkonem orchestru<br />
Concertgebouw, který předvedl<br />
pod taktovkou uznávaného brucknerovského<br />
specialisty Eugena Jochuma<br />
v live snímku z roku 1964 vydaném<br />
fi rmou Belart. Jochumovo<br />
pojetí je korektnější, ne tak rozevláté,<br />
opřené o fi lologicky přesné čtení<br />
partitury, avšak poněkud suché.<br />
Dlužno ovšem říci, že svou vrcholnou<br />
představu tento německý dirigent<br />
zrealizoval až ve studiových<br />
nahrávkách. Matačićovo pojetí je<br />
o poznání dramatičtější, kontrast-<br />
nější, nese až jakési rysy operního<br />
patosu. Předěly mezi jednotlivými<br />
bloky a jejich výrazová individualizace<br />
je vypracována velmi pečlivě<br />
a s imponujícím smyslem pro celkovou<br />
tektoniku. Bohužel orchestrální<br />
detail není vždy perfektní,<br />
smyčcová sekce neoplývá takovou<br />
vyrovnaností, jakou můžeme slyšet<br />
u Karajanovy Berlínské fi lharmonie,<br />
ale, abych nemířil tak vysoko,<br />
ani třeba u Jochumovy Dresdner<br />
Staatskapelle. Tento Brucknerův<br />
„kontrapunktisches Meisterwerk“<br />
vrcholí u Matačiće logicky čtvrtou<br />
větou, uvádějící dvojitou fugu. Ta je<br />
však, bohužel, citelně prokrácena<br />
několika rozsáhlými škrty převzatými<br />
z revize oddaného Brucknerova<br />
ctitele, Franze Schalka, který<br />
Symfonii premiéroval v roce 1894.<br />
Tato velmi svévolná úprava a reorchestrace,<br />
snažící se dodat Brucknerově<br />
partituře více wagnerovský<br />
zvuk, je dnes všeobecně odmítána<br />
a dává se přednost verzi Nowaka<br />
či Haase (obě se liší jen minimálně).<br />
Matačićova nahrávka je tedy nepříliš<br />
šťastnou kompilací obou verzí.<br />
Brucknerovy symfonie představují<br />
edičně značný problém, díky mistrově<br />
toleranci různých více či méně<br />
vydařených pokusů o revize z pera<br />
jeho přátel dirigentů, a proto je údaj<br />
o použité verzi velmi důležitý. Tato<br />
informace však ve vydaném titulu<br />
chybí, jen v textu bookletu (Jindřich<br />
Bálek) je stručná a velmi nepřesná<br />
zmínka. Supraphonský Archiv se tedy<br />
rozrostl o další podstatný titul,<br />
byť byl již před časem vydán (Supraphon<br />
CD 7418), tentokrát jde o remastering<br />
Stanislava Sýkory. Kromě<br />
toho vyšla nahrávka již dávno na<br />
labelu Denon.<br />
TELARC DIGITAL CD-80142<br />
Felix Mendelssohn-Bartholdy:<br />
Smyčcový kvartet a moll op. 13,<br />
Oktet Es dur op. 20<br />
Hrají Cleveland Quartet a Meliora<br />
Quartet<br />
<strong>Hudební</strong> režie Elizabeth Ostrow,<br />
zvuková režie Jack Renner. Nahráno<br />
23.–26. listopadu 1986<br />
v Houghton Capel, Wellesley College,<br />
Massachusetts<br />
Celkový čas 60:45<br />
� Miloš Pokora<br />
Felix Mendelssohn-Bartholdy nám<br />
odkázal tři smyčcové kvartety,<br />
z nichž dva komponoval jako sotva<br />
dvacetiletý mladík a třetí v posledním<br />
roce svého tak krutě krátkého<br />
života. Smyčcový kvartet a moll,<br />
op. 13, s nímž se setkáváme na<br />
tomto CD, je z nich vůbec nejmlad-<br />
revue hudebních nosi�� ��<br />
ší. Když ho Mendelssohn vytvářel<br />
(mj. po prvních dvou velkých symfoniích<br />
a dvou klavírních koncertech),<br />
bylo mu teprve 18 let. Přesto<br />
ten, kdo by očekával, že půjde<br />
o hudbu spíš bezstarostně mladou,<br />
a jak bylo pro autora mozartovského<br />
talentu typické, hravě elegantní,<br />
bude zaskočen jejím zatěžkaným<br />
výrazovým záběrem i „rozkročenou“<br />
formou, podepřenou poměrně<br />
širokou škálou tempových i dynamických<br />
kontrastů – jako by tu<br />
autor vstřebal něco z vrcholných<br />
kvartetů Beethovenových. I slavné<br />
Cleveland kvarteto, proslavené<br />
hlavně v 80. letech 20. století, tedy<br />
v době, z níž pochází tato nahrávka,<br />
hraje Kvartet a moll Mendelssohna-<br />
Bartholdyho tak, jako by šlo o kompozici<br />
nejzralejších let – s mocným<br />
dynamickým tlakem a fantazijní<br />
proměnlivostí temp, což prospívá<br />
zejména Adagiu 2. věty a závěrečnému<br />
Prestu, ústícímu do adagiové<br />
citace jedné z autorových písní.<br />
Velmi působivě, zejména nádherně<br />
měkce, vychází Cleveland kvartetu<br />
(mimochodem vybavenému čtveřicí<br />
unikátních stradivárek, které měl<br />
ve své době údajně v držení sám<br />
Paganini) písňově okouzlený blok<br />
vstupního Adagia 1. věty a lehounce<br />
hrané allegrettové intermezzo<br />
3. věty, zato trochu přehnaně „virtuóznicky“<br />
s důrazem na vnější<br />
efekt, který se neobejde bez zvukové<br />
forze, ale kvartetu zní allegrová<br />
část první věty, shodou okolností<br />
nejmechaničtěji působící partie i po<br />
kompoziční stránce. V oblíbeném<br />
skladatelově smyčcovém Oktetu<br />
Es dur, op. 20 spolupracuje Cleveland<br />
kvarteto na tomto CD se svými<br />
odchovanci sdruženými v tzv. Meliora<br />
kvartetu, ověnčeném prestižní<br />
evropskou cenou v roce 1985. Oba<br />
soubory se skladby zmocňují s podstatně<br />
mocnějším romantickým<br />
gestem, než býváme zvyklí, což<br />
ovšem neznamená, že by neprožívaly<br />
ony subtilnější části – jemný pianissimový<br />
díl v 3. fázi vstupní věty<br />
jim zní příkladně. V Andante 2. věty<br />
obdivujeme, jak plasticky zacházejí<br />
se středními zpěvnými hlasy,<br />
ve „vánkovém“ Scherzu kouzelnou<br />
lehkost a do detailu přesně vyhrávané<br />
fi gurace. Jen k brilantní fi nální<br />
větě, hrané s mocným důrazem<br />
na vnější efekt, bych si neodpustil<br />
poznamenat totéž, co k allegrové<br />
části 1. věty Kvarteu a moll. Přiložený<br />
buklet je cenný jak svými informacemi<br />
o nahraných skladbách,<br />
tak velmi podrobnými medailonky<br />
interpretů.<br />
SUPRAPHON SU 3835-2<br />
Václav Talich Special Edition 15<br />
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert<br />
pro housle a orchestr č. 4<br />
D dur, K. 218, Koncert pro klarinet<br />
a orchestr A dur, K. 622, Serenáda<br />
pro dechové nástroje B dur<br />
„Gran partita“, K 361/370a<br />
Jiří Novák – housle, Vladimír Říha<br />
– klarinet, Česká fi lharmonie,<br />
řídí Václav Talich.<br />
Nahráno ve studiu Domovina<br />
v Praze 29.–31. 3. 1955 a ve<br />
Dvořákově síni Rudolfi na 17. a<br />
19. 11. 1954, hudební režie Ladislav<br />
Šíp, zvuková režie Franti-
Change language