stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
��<br />
revue hudebních nosi��<br />
ARCODIVA UP 0099-2 131<br />
Gustav Mahler: Symfonie č. 4<br />
G dur se sopránovým sólem na<br />
slova lidové poezie ze sbírky Des<br />
Knaben Wunderhorn<br />
Karolina Berková (mezzosoprán),<br />
Symfonický orchestr Českého<br />
rozhlasu, dirigent Vladimír<br />
Válek.<br />
Živá nahrávka Českého rozhlasu<br />
Praha v kostele sv. Ignáce, Jihlava<br />
10. 9. 2004, hudební režie Milan<br />
Puklický, zvuková režie Otto<br />
Haas a Martin Kubišta.<br />
Celkový čas 53:37<br />
� Rafael Brom<br />
Nahrávka živého koncertu Symfonického<br />
orchestru Českého rozhlasu,<br />
založeného roku 1926, budí<br />
oprávněnou naději, že uslyšíme<br />
prvotřídní provedení, zvláště, když<br />
u dirigentského pultu stojí šéfdirigent<br />
tělesa Vladimír Válek. Máme<br />
před sebou čtvrtou Mahlerovou<br />
symfonií, kterou orchestr zahajoval<br />
loňský <strong>Hudební</strong> festival Gustava<br />
Mahlera – Jihlava 2004 v kostele<br />
sv. Ignáce v Jihlavě. Koncert byl<br />
tehdy přenášen přímým přenosem<br />
na stanici Český rozhlas 3 – Vltava.<br />
Záznam, který je dílem posádky<br />
rozhlasového přenosového vozu,<br />
má dokonalou technickou kvalitu<br />
s výstižnou úpravou poněkud<br />
předimenzovaného koncertního<br />
prostoru. Obecenstvo naplněného<br />
kostela sice příznivě ovlivnilo odraz<br />
zvuku od jeho kamenného obložení,<br />
ale dokončení výsledného přirozeně<br />
se nesoucího dozvuku musela<br />
podpořit technika. Je to zřejmé<br />
již od prvních tónů symfonie, v níž<br />
jsou všechny nástrojové skupiny<br />
nádherně vykresleny. Po smyčcovém<br />
plénu přímo lahodí přiznávky<br />
a sólové vstupy lesních rohů, hoboje<br />
či klarinetů. Výraznější domodelování<br />
působivého dozvuku pak samozřejmě<br />
doprovází závěr každé<br />
věty symfonie. Vladimír Válek obohacuje<br />
předepsaná tempa, povětšinou<br />
pomalejší – podle pořadí vět<br />
– rozvážně, pohodlným pohybem,<br />
klidně a nakonec bezstarostně –<br />
citlivě doprovázenou dynamikou,<br />
která oživuje poměrně dlouhé plochy<br />
hudby a činí je přitažlivými. Zřetelně<br />
kontrastní třetí věta má, kromě<br />
jiného, zvláštní kouzlo linoucích<br />
se horních poloh vysokých smyčců,<br />
lesních rohů, hoboje, jakož i dlouze<br />
držených tónů. Snivá nálada má<br />
ovšem i své vzrušující momenty<br />
navozené změnou tempa a opět<br />
dynamikou a patří sem i pizzicato<br />
a houslové sólo. Finální věta završuje<br />
celkově okouzlující provedení.<br />
Karolína Berková je očekávanou<br />
ozdobou nahrávky, její mezzosoprán<br />
vystupuje z orchestrálního zvuku<br />
v naprosto přesně dynamicky<br />
souznějící hlasové mocnosti, bez<br />
potíží prochází všemi předepsanými<br />
polohami a navíc je ve svých<br />
hloubkách uklidňující a důvěryhodný<br />
s poutavým chvějivým vibratem<br />
ve vybraných pasážích upozaděným<br />
ve prospěch hudební výpovědi.<br />
Buklet kompaktního disku společnosti<br />
ArcoDiva je přitažlivý jak<br />
barvou (střídavě tmavší a světlejší<br />
zeleň), tak cyklem obrazů a konečně<br />
i zasvěceným textem s anglickou<br />
a německou verzí a s přidanou<br />
pasáží o Vysočině. Kraj Vysočina je<br />
totiž také vydavatelem titulu.<br />
MAXIMUM HANNIG 2007 HG<br />
0045-2<br />
Jan Klusák: Mýty a mysteria – Malá<br />
ranní mše pro děský sbor a komorní<br />
orchestr (1–5), Šest malých<br />
preludií pro orchestr na chorál<br />
Johanna Sebastiana Bacha<br />
(6–11), Héró a Leandros, baletní<br />
suita (12–22), Kühnův dětský<br />
sbor, sbormistr Jiří Chvála, Komorní<br />
orchestr Pražských symfoniků,<br />
řídí Tomáš Hanus (1–5),<br />
Filmový symfonický orchestr, řídí<br />
Jan Maria Dobrodinský (6–11),<br />
Dvořákův komorní orchestr, řídí<br />
Vladimír Válek (12–22)<br />
Nahráno ve studiu Českého rozhlasu<br />
2007(1–5), nahrávka studia<br />
Čs. fi lmu z roku 1986 byla<br />
rekonstruována ve studiu Českého<br />
rozhlasu 2007 (6–11), nahrávka<br />
z roku 1988 pro Českou<br />
televizi (12–22), hudební režie<br />
Milan Puklický (1–5), Igor Tausinger<br />
(6–11), Petr Kaňka (12–22),<br />
zvuková režie Jiří Vašíček (1–5),<br />
Juraj Ďurovič (6–11), neuvedeno<br />
(12–22).<br />
Celkový čas neuveden, podle<br />
součtu trvání jednolivých skladeb<br />
asi 70 minut.<br />
� Jaroslav Smolka<br />
Další autorské CD, které Janu Klusákovi<br />
vydala fi rma Maximum Hannig,<br />
je zvláštní. Po předchozích discích<br />
s převahou skladatelových<br />
známých, prosazených a veskrze<br />
úspěšných děl, které vyšly u tohoto<br />
vydavatele i jinde, vycházejí tu<br />
na trvalém nosiči zvuku tři rozsáhlé<br />
partitury veřejně málo známé, dosud<br />
ne plně prosazené a jedna z nich<br />
dokonce k této nahrávce premiérově<br />
nastudovaná a předtím nehraná.<br />
Tímto dílem je Malá ranní mše pro<br />
dětský sbor a orchestr z roku 1957.<br />
V bukletu o ní skladatel napsal, že<br />
jí uzavřel své učňovské neoklasické<br />
období a že poskytuje jakousi přehlídku<br />
jeho tehdejších skladatelských<br />
vzorů a lásek. Vedle ostatní<br />
dosud známé Klusákovy rané tvorby<br />
je to dílo překvapivé: už zmíněnými<br />
vzory, které v té hudbě vyposloucháme.<br />
Více než vlivy Stravinského<br />
či Iši Krejčího tu navazuje na Janáčka,<br />
Honeggera a další velikány, které<br />
jsme koncem 50. let obdivovali<br />
i se od nich učili. Možná to souvisí<br />
s tím, jak se žánr mše liší od ostatních,<br />
jakým se skladatel tehdy věnoval.<br />
Chybí tady tak základní atribut<br />
neoklasicistické hudby, jakým<br />
je humor. Je to mešní hudba světlá<br />
a jasná, dětsky naivní a důvěřivá nejen<br />
tím, že mešní ordinarium zpívají<br />
děti. V tomto rámci hudba přesně<br />
sleduje a dotváří význam textu jednotlivých<br />
mešních částí – je třeba<br />
bolestně vypjatá při větách o Kristově<br />
utrpení před koncem Creda,<br />
fanfárově slavnostní v Sanctus;<br />
zvláštním skvostem je přímo mahlerovsky<br />
klidné, do šíře rozmáchlé<br />
a při tom opravdu dětsky cítěné<br />
Agnus Dei. Dovolím si nesouhlasit<br />
s tím, jak skladatel dílo charakterizoval<br />
v bookletu: „…tento neposedně<br />
skotačivý plod mé dětinské<br />
koketérie s Pánem Bohem by se<br />
snad mohl líbit svatému Filipu Neri<br />
či svatému Františkovi, to byli také<br />
šprýmaři.“ Kdepak, to není do té míry<br />
humor, ale mše úsměvná a vlídně<br />
přívětivá – i když opravdu spíš koncertní,<br />
než obřadní. I když na shromáždění<br />
moudrých, citlivých a životem<br />
poučených věřících by jistě zapůsobila<br />
i k obřadu mnohem hlouběji,<br />
než dnes se rozmáhající nábožný<br />
rock. O svých Šesti malých preludiích<br />
pro orchestr na chorál Johanna<br />
Sebastiana Bacha s větami Dodecafonico,<br />
Timbri, Punteggiato, Ritmico,<br />
Invenzione a Aleatorico Jan<br />
Klusák napsal, že měly být jakousi<br />
instruktáží v technikách 20. století<br />
pro méně zkušené orchestry. Tento<br />
záměr je zřetelný a je tu uloženo<br />
mnoho krásné „novohudbařské“ invence<br />
i dokonalé kompoziční techniky.<br />
Vzhledem k tomu, že „přiznání<br />
se“ k J. S. Bachovi je v prvních pěti<br />
větách naznačeno spíš vzdáleně<br />
a plně se rozprostře až ve fi nálním<br />
Aleatorico, nevřadilo se dílo mezi<br />
častěji hrané a obecenstvem oblíbené<br />
„mosty“ mezi hudbou baroka<br />
a dneška. Škoda: věru se tu nabízí<br />
mnoho jemných „bachismů“, originálních<br />
překlenutí hudebních nápadů<br />
přes 3 a půl století, víc jak devítiminutové<br />
fi nále je velkolepá stavba,<br />
vycházející z Bachovy kantilény, ale<br />
dorůstající mohutné sošnosti neváhám<br />
říci mahlerovské. Baletní hudba<br />
Héró a Leandros je v nejušlechtilejším<br />
toho slova smyslu hudbou<br />
užitou, vázanou na taneční pohyb<br />
a dějové akce, k nimž byla psána<br />
roku 1988 pro choreogra� u a baletní<br />
sólistku Martu Drottnerovou.<br />
Nemanifestuje se tu zvlášť nápadně<br />
kompoziční technika Nové hudby,<br />
dominuje milostná a toužebná<br />
lyrika, odvíjená v souladu s příběhem.<br />
Vedle mše odpovídá toto dílo<br />
nejvíc charakteristice, jakou uvedl<br />
toto CD při jeho křtu vydavatel Petr<br />
Hannig – jako Klusákovu hudbu populárnější<br />
a posluchačsky přístup-<br />
nější. Dodejme, že přitom jsou to<br />
všechno kompoziční projevy osobité<br />
a umělecky hluboké.<br />
AMOS 0003 AAD<br />
JEŽKOVY VWOČI – Jaroslav Ježek,<br />
Svět naruby, Tři strážníci,<br />
Zakázané ovoce, Stonožka, Šaty<br />
dělaj´ člověka, Klobouk ve křoví,<br />
Ezop a brabenec, Ze dne na den,<br />
Život je jen náhoda, Strejček<br />
hlad, Nashledanou v lepších časech,<br />
Tmavomodrý svět, Bugatti-step,<br />
Svítá, pro sólovou kytaru<br />
(s epizodickou účastí dalších nástrojů)<br />
transkriboval a na kytaru<br />
a balalajku hraje Jan Matěj Rak,<br />
hosté Martin Zpěvák – kontrabas,<br />
Michal Zpěvák – klarinet<br />
Nahráno ve studiu AV-SERVIS<br />
ve Vyšším Brodě v roce 2007<br />
na kytaru José-Maria Vilaplana,<br />
struny Savarez a balalajku od<br />
sovětských turistů z roku 1967,<br />
hudební a zvuková režie Vladislav<br />
Čížek.<br />
Celkový čas 42:54<br />
� Jaroslav Smolka<br />
Oblíbená hudba vokální i pro různá<br />
nástrojová obsazení vždy lákala<br />
instrumentalisty k tomu, aby<br />
ji přizpůsobili možnostem svého<br />
nástroje a s náležitým virtuosním<br />
efektem ji na něj sólově hráli. Loutnové<br />
transkripce dobově oblíbených<br />
písní a madrigalů máme dochované<br />
ve velké míře už z 15. a 16.<br />
století, takové úpravy praktikovali<br />
i improvizovali barokní virtuosové,<br />
klasicismus jich byl plný a Mozart<br />
slyšel melodii ze své Figarovy svatby<br />
i od pražského pouličního harfi<br />
sty, v romantismu přivedl Franz<br />
Liszt i další klavíristé transkribování<br />
slavných písní, operních árií, ale<br />
i předeher a jiných skladeb k vrcholu<br />
virtuosní náročnosti. A Segoviovy<br />
kytarové úpravy děl Debussyho,<br />
Ravela i dalších impresionistů patří<br />
dodnes k vrcholnému virtuosnímu<br />
repertoáru toho oboru. Objevily<br />
se dokonce jedno- i vícekytarové<br />
úpravy Obrázků z výstavy M. P. Musorgského<br />
a dalších velkých děl. Ve<br />
smyslu takové tradice jsou sólové<br />
kytarové úpravy písniček Jaroslava<br />
Ježka z Osvobozeného divadla<br />
i další spolupráce s Voskovcem<br />
a Werichem zcela pochopitelné.<br />
Když jsem je vyslechl, napadla mne<br />
otázka, proč něco takového při obrovské<br />
popularitě tohoto repertoáru<br />
i kytary už někoho nenapadlo.<br />
Že geniální český kytarista Štěpán<br />
Rak takové věci umí, jsem už dávno<br />
věděl. Donedávna jsem však nevěděl,<br />
že založil dynastii kompozič-
Change language