stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
��<br />
studie, komentá�e<br />
��� let budovy státní<br />
opery praha<br />
ii. nové n�mecké divadlo<br />
éra angelo neumanna<br />
� Jitka Slavíková<br />
Angelo Neumann<br />
Vedením Nového německého divadla (Neues deutsches � eater),<br />
jež zahájilo činnost 5. 1. 1888 Wagnerovou operou Mistři<br />
pěvci norimberští, byl pověřen Angelo Neumann (1838<br />
až 1910), dosavadní ředitel Královského zemského německého<br />
divadla (Königlisches deutsches Landestheater), jak<br />
zněl tehdy název Nosticova divadla na Ovocném trhu. Angelo<br />
Neumann vyměnil původní úspěšnou kariéru barytonisty<br />
ve vídeňské Dvorní opeře za neméně úspěšnou dráhu<br />
operního ředitele. Nejprve působil v Lipské opeře, poté založil<br />
vlastní divadlo Richarda Wagnera, jehož byl osobním<br />
přítelem, a nakonec zakotvil v roce 1885 v Praze. Přivedl sebou<br />
Gustava Mahlera, s nímž měl velké plány. Mahler však<br />
z osobních důvodů opustil Prahu již po první sezoně, ve které<br />
uvedl mj. pražskou premiéru Wagnerova Zlata Rýna a Valkýry<br />
(v prosinci 1885 v Královském německém zemském divadle).<br />
Nicméně se k Neumannovi ještě jednou vrátil: tentokrát<br />
už do Nového německého divadla, aby zde 18. 8. 1888<br />
dirigoval v pražské premiéře vlastní verzi nedokončené opery<br />
Tři Pintové Carla Marii von Webera. Pražská premiéra<br />
Mahlerovy první symfonie pak byla v březnu 1898 uvedena<br />
jako součást cyklu symfonických koncertů Nového německého<br />
divadla, který byl Neumannovou myšlenkou.<br />
Angelo Neumann byl po čtvrtstoletí autoritativní vůdčí<br />
osobností pražského německého divadelnictví. Měl výborný<br />
„čich“ na mladé talenty a věděl, jak je nejlépe využít. Řadě<br />
pozdějších světových hvězd poskytl v Praze odrazový můstek<br />
k jejich světové kariéře; patřil k nim mj. Alfred Piccaver,<br />
Foto archiv<br />
pozdější první tenorista Vídeňské státní opery. K ojedinělým<br />
hostováním se mu podařilo získat takové hvězdy, jako v roce<br />
1900 legendární australskou sopranistku Nellie Melbu nebo<br />
v roce 1904 italského tenoristu Enrika Carusa. Na začátku<br />
později hvězdné kariéry slyšela Praha v roce 1909 i španělskou<br />
sopranistku Elviru de Hidalgo, k jejímž žákům patřila<br />
mj. Maria Callas. Ke stálým členům souboru patřily takové<br />
osobnosti jako Leo Slezak, Margarethe Siems a Gertrude<br />
Foerster. Na seznamu významných dirigentů Neumannovy<br />
éry nalezneme jména jako Erich Kleiber, Otto Klemperer,<br />
Leo Blech, Arthur Nikisch, Felix Mottl, Felix von Weingartner,<br />
Edouard Colonne, Bruno Walter.<br />
Těžištěm repertoáru, který Neumann vybudoval, byl hudební<br />
odkaz Richarda Wagnera; za své éry uvedl více než 600<br />
představení Wagnerových oper. Pozornost věnoval i Richardu<br />
Straussovi, který zde sám několikrát dirigoval své opery<br />
Guntram, Salome, Elektru a Růžového kavalíra. Neumann<br />
nezanedbával ani italskou romantickou operu a zvláštní pozornost<br />
věnoval především soudobým veristickým skladatelům,<br />
zejména Puccinimu a Mascagnimu, který v Novém<br />
německém divadle několikrát dirigoval svou veleúspěšnou<br />
aktovkou Sedlák kavalír. Neúnavně vyhledával nové operní<br />
tituly. V pražské premiéře uvedl mj. Debussyho Péllea a Mélisandu,<br />
Saint-Saënsova Samsona a Dalilu, Straussovu Salome,<br />
díla Erkela a Paderewského, opery od Schuberta, Goldmarka,<br />
Brülla, Hugo Wolfa, Siegfrieda Wagnera a Hanse<br />
Pfi tznera, Spontiniho a Spohra, Aubera a Meyerbeera. Z celé<br />
řady dobových novinek, které Neumann uvedl ve světových<br />
premiérách a které většinou brzy zapadly, se sluší zmínit<br />
o jedné výjimce: opeře Nížina Eugena d´Alberta. V Novém<br />
německém divadle zazněla 15. 11. 1903 pod taktovkou Lea<br />
Blecha, v roce 1908 ji poznala i Amerika, respektive newyorská<br />
Metropolitní opera; roli Marty tehdy zpívala Ema<br />
Destinnová. Od té doby ožívá Nížina ve stále nových inscenacích,<br />
včetně slavnostního uvedení ve Státní opeře Praha<br />
po stu letech od premiéry.<br />
Neumann úspěšně spolupracoval s českým Národním divadlem<br />
a uzavřel s ním dohodu o premiérovém uvádění cizích<br />
oper. Od roku 1899 pořádal každoroční hudební festival<br />
s významnou zahraniční účastí, známý pod názvem Májové<br />
slavnostní hry, které lze pokládat za jakési předchůdce<br />
Pražského jara. Aby získal širší publikum, zahájil v roce<br />
1906 cyklus představení pro diváky z nižších sociálních vrstev<br />
s výrazně sníženým vstupným. Stálé místo v repertoáru<br />
divadla měla i činohra a opereta, baletní představení byla<br />
spíše výjimkou.<br />
Pod Neumannovým vedením se díky moderní dramaturgii,<br />
dokonalému provedení a skvělé interpretaci dostalo Nové<br />
německé divadlo na evropskou úroveň. Jeho smrt v prosinci<br />
1910 byla považována za celonárodní ztrátu. •<br />
OSLAVY 120 LET – ÚNOR 2008<br />
8. 2. 2008<br />
Giuseppe Verdi (1813–1901): Aida (200. repríza)<br />
Dirigent: Richard Hein, režie: Petar Selem<br />
13. 2. 2008<br />
Camille de Saint-Saëns (1835–1921):<br />
Nuit Persane & Hélène (novodobé premiéry)<br />
Dirigent: Guillaume Tourniaire
Change language