stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

More documents

Recommendations

Info

�� studie, komentá�e je prázdný sál konkuren�ní výhodou? � Jiří Štilec „ …My mu nerozumíme, ale My mu věříme …“ Tento příspěvek se záměrně provokujícím titulem na rozhraní hudby a ekonomiky, nadsázky a tragikomické reality navazuje na dvě větší diskuse a polemiky, které začaly zcela nezávisle. Na počátku měly i úplně odlišná témata, ale v určitém okamžiku se jejich zájmová pole zcela nechtěně, ale o to zajímavěji a poučněji setkala v nečekaném průniku. Ta první debata začala někdy v únoru loňského roku. Vzbudila velký zájem veřejnosti a dostala široký publicistický prostor nejen faktem, že v ní šlo o systém fi nanční podpory a konkrétní grantová řízení na magistrátu hlavního města Prahy (tedy o peníze z veřejných zdrojů), ale i skutečností, že do polemické (o)pozice se dostaly známé a respektované osobnosti českého herectví a divadelnictví – mj. Jan Hrušínský nebo Radoslav Brzobohatý. Jeden z příspěvků zasahujících do této diskuse vyšel i v Divadelních novinách (Bohumil Nekolný, Občanská válka pražských divadel, DN č. 7, str. 7, 2007). Druhá debata začala o něco dříve jako soukromá diskuse dvou hudebníků na internetových stránkách Společnosti pro duchovní hudbu /http://blog.sdh.cz/a, v níž šlo původně o otázky spojené s duchovní tvorbou a dalšími problémy. Postupně se však stala debatou o soudobé hudbě, jejím obsahu, poslání, stylových problémech, publiku a podpoře – tedy o penězích především z veřejných zdrojů. Nakonec oznámil nečekaně jeden z hlavních aktérů celé debaty a zároveň provokativní zábavy, jak se nakonec ukázalo, že šlo o sázku a žert. Ať už tato debata byla skutečná, virtuální nebo jakákoliv jiná, i ona tematizovala problémy, které patří k současné, respektive soudobé hudbě a nutně se dotýká otázek jejího fi nancování. Rozdělování veřejných prostředků v grantovém nebo v jakémkoliv jiném řízení je obtížný úkol vždy a všude – domnívám se, že není a nebude nikdy možno uspokojit nároky těch, kteří se cítí oprávněni k tomu, tyto veřejné prostředky získat a vždy zůstane určitá část neuspokojených a nespokojených žadatelů. Na rozdíl od fi nancování ze soukromých nebo sponzorských zdrojů, které vytvářejí jiný typ kontrolních a opravných mechanismů, je debata o podpoře z veřejných zdrojů možná a nutná zejména proto, poněvadž jde právě o veřejné prostředky, tedy – a zde se omlouvám za tento dnes nadužívaný výraz – o peníze daňových poplatníků. V celé debatě se zejména poukazovalo na nutnost objektivních nebo transparentních kritérií. Několik termínů se pak během celé argumentace objevovalo zvláště často, zejména komerční, inovativní, experimentální a samozřejmě řada dalších. Během argumentace měly tendenci některé termíny a pojmy vytvářet spřízněné trsy s polárním hodnotovým zaměřením. A tak komerční často bylo spojováno s konzervativním, tradicionalistickým, zatímco experimentální s inovativním, nekomerčním. Protože každý rozbor jakékoliv komise, orgánu nebo hodnotitele rozhodujícího o fi nanční podpoře musí vyústit do jednoduchého soudu – „podpořit“ nebo „nepodpořit“ a dokonce dojít až ke konkrétnímu fi - nančnímu vyjádření této případné podpory, dostalo se kladného znaménka spíše jen tzv. nekomerčnímu a inovativnímu umění a aktivitám. Opak sloužil jako argumentační opora pro neudělení grantu. V ohnisku diskuse se tak nakonec ocitlo označení „komerční“, které, jak několik umělců z divadelní oblasti uvedlo, bylo uplatňováno zcela libovolně a bez jakýchkoliv přesnějších kritérií. Přiznám se, že s výrazem „komerční“ bych při jakémkoliv posuzování nebo hodnocení hudby nebo umění zacházel velmi opatrně. Tohoto výrazu lze, bohužel, poměrně snadno zneužít jako pohodlné nálepky, kterou lze označit při troše dobré vůle nebo demagogie cokoliv. Ostatně již Norman Lebrecht ve své dnes již klasické práci „Who killed classical music“ ukazuje, jakým „komerčním“ způsobem lze využívat právě veřejných prostředků, o podivných aliancích veřejných institucí, peněz a vlastních soukromých zájmů a někdy i vlastních soukromých fi rem ani nemluvě. Každý projekt, každá hudební instituce, každý umělec, který je v dané oblasti profesionálem, musí být fi nančně zajištěn, buď ze státních (veřejných) peněz nebo ze soukromých zdrojů či dokonce z „vygenerovaných“ – tj. vydělaných fi nančních prostředků. O vlastní povaze, kvalitě a hodnotě projektu (divadelní hry, představení, interpretované hudby atd.) nebo produktu (uměleckého díla) jen málo vypovídá fakt, odkud byla tato aktivita fi nancována (mám na mysli samozřejmě pouze legální způsoby), nebo jaká je právní subjektivita a příslušnost subjektu této činnosti nebo autora díla v rámci tzv. státního, veřejného nebo soukromého sektoru. Jan Hrušínský zde velmi dobře uvedl předválečnou situaci a Osvobozené divadlo jako příklad značného kulturního přínosu a nesporné umělecké hodnoty soukromé umělecké instituce. A takových příkladů je samozřejmě daleko více. Rozrůzněnost subjektů v různých sektorech – státní, neziskový, ziskový – je velmi užitečná, nejen tím, že vytváří konkurenci, ale zároveň vede k efektivitě a šetří tak veřejné prostředky. Tuto diverzitu, vzájemné „soužití“ a konkurenci státního, veřejného a soukromého sektoru v kultuře a umění by bylo nutno spíše posilovat – užitek z toho budou mít všichni. Kritéria estetická, vkusová, ideová, stylová nebo hodnotová jsou při hodnocení v grantových komisích uplatňována víceméně přirozeně a organicky – každá komise složená z jednotlivých odborníků a osobností je varietou individuálních názorů a orientací a výsledek její práce je objektivizací (součtem) subjektivních soudů. Tak tomu je všude a nemá smyslu se tuto skutečnost snažit nějak eliminovat. Případné odchylky nebo jednostrannosti, které se zde zákonitě objevují, může v těchto hodnotících orgánech řešit periodická a raději častější obměna všech účastníků takových řízení. Je velmi obtížné hledat kritéria stoprocentně objektivní, pokud by se netýkala naprosto zřejmých kategorií jako je věk – podpora mladé generace – nebo druh či žánr aj. Daleko obtížnější jsou stylové a estetické kategorie, o nichž proběhla zmíněná internetová debata. Zde se musí uplatnit hodnotově neutrální rozrůzněnost – žádný styl, žádné užité výrazové prostředky a zaměření by nemělo tvořit při posuzování onu zmíněnou konkurenční výhodu. Nelze vůbec po- Foto archiv
pírat právo na jakoukoliv stylovou orientaci, na tvůrčí práci s libovolnými prostředky a postupy, ale samotné jejich užití nemůže implikovat „progresivnost“, „regresivnost“ a další hodnotící charakteristiky díla. Uplatnit by se jistě mohlo ještě více kritérium vysoké řemeslné či technické profesionality ve smyslu „techné“ jako zcela základní a do jisté míry ověřitelný předpoklad. Důležitým kritériem, jež bych chtěl zdůraznit, by mohl být při hodnocení požadavek společenské funkčnosti ve smyslu v anglosaské literatuře stále více uplatňovaného pojetí umění a kultury jako veřejné služby. Tady by bylo možno velmi pečlivě sledovat kritéria jako návštěvnost – i s tím rizikem, že by pořadatel byl povinen fi nanční prostředky vrátit, pokud by „veřejná služba neproběhla“ v případě onoho titulního prázdného sálu. Dále celkový ohlas a schopnost efektivně vynakládat veřejné fi nanční prostředky. V jednotlivých konkrétních projektech lze velmi snadno zkontrolovat požadované užití veřejných fi nančních prostředků nejen v neziskové, ale i v tzv. ziskové sféře formou transparentního účetnictví těchto jednotlivých projektů jako nezbytnou podmínku podpory. Pojmy experiment a inovace se rovněž velmi často objevovaly v průběhu debat o podpoře umění. Samozřejmě, že oblast umění musí hledat. I s rizikem, že nenalezne! Tvůrci a organizátoři mohou a někdy musí i experimentovat. Experiment jistě do umění patří, má však poněkud jiné postavení než experiment ve vědě. Rozhodně by to však nemělo znamenat, že fi nanční podporu budou získávat jen díla tzv. experimentující. Každý experiment je pouze experimentem a může také třeba jen potvrdit, že cesta, kterou se experimentátor vydal, nevede nikam. Ale rovněž ostatní díla, která již cestu „našla“, nebo která mají společenský ohlas, by neměla být znevýhodňována ve vztahu k veřejných prostředkům. Klíčovou otázkou pro oblast experimentu je jeho fi nancování a kontrola dosažených výsledků. Možná by bylo východiskem hledat pro tuto oblast a pro společensky problematické prázdné sály nebo tiché a nákladné laboratoře i jiné než veřejné zdroje. Pokud by takové experimenty mohly nebo měly sloužit veřejným zájmům, bylo by nutné pečlivě tyto veřejné zájmy defi novat a ještě pečlivěji kontrolovat. Mohli bychom se totiž obávat situace, kterou jeden z našich divadelníků naznačil otázkou, již zde volně parafrázuji: „Pokud bych měl v divadle prázdno a tři roky za sebou „zkrachoval“, pak bych tu podporu dostal?“ V tomto smyslu bych chtěl tímto příspěvkem plně rehabilitovat i plný sál jako přípustnou podmínku vysoce profesionálního, kvalitního a společensky funkčního umění bez ohledu na to, jestli je provozováno veřejným nebo soukromým subjektem a bez ohledu na to, jestli je fi nancováno ze soukromých nebo veřejných zdrojů. Uvědomuji si, že samotný tento fakt nemusí vypovídat o kvalitě produkce uvnitř tohoto sálu, ale rovněž prázdný sál nemusí být případem „geniálního nepochopeného tvůrce, projektu nebo experimentu“ a může být prostě svědectvím toho, že dílo nemá žádnou hodnotu a tudíž žádný společenský ohlas – není veřejnou službou. Stát – respektive veřejnost, občané by měli mít svoji veřejnou službu pod jistou kontrolou. Situace alchymistické dílny ze známého českého fi lmu, v níž alchymista s kladivem v ruce (těžko říci, zda chytrý podvodník, šílenec nebo geniální vědec, jenž předběhl svoji dobu) odpovídá na otázku Rudolfa II., v níž se ho imperátor ptá, co dělá, „Rozbíjím atom!“ a císař blahosklonně odpovídá: „My mu nerozumíme, ale My mu věříme“, je stěží aplikovatelná na náš stát, v němž prostředků na neziskovou oblast, tedy i na oblast umění a hudby není dost. • studie, komentá�e �� Vydavatelství TOGGA prof. Dr. Miloš Hons, Ph.D.: HUDBA ZVANÁ SYMFONIE • publikace zkoumá vývoj formy, stavby a žánru symfonie přibližně od poloviny 18. století do konce 19. století a navazuje na hlavní hudebně - teoretická díla předních českých teoretiků 20. století • příloha knihy: CD s nahrávkami – 392 stran, tvrdá vazba, 163 × 245 mm – ISBN 80-902912-6-0 Mgr. Vlastislav Matoušek, Ph.D.: RYTMUS A ČAS V ETNICKÉ HUDBĚ • kniha je mezioborovou prací na rozmezí hudební teorie a etnomuzikologie a jde o první titul tohoto zaměření a rozsahu v české muzikologické literatuře • součástí knihy jsou dva zvukové kompaktní disky (CD) s celkem 64 nahrávkami v celkové délce 154 minut – 158 stran, měkká vazba, 170 × 240 mm – ISBN 80-902912-2-8 TOGGA, spol. s r. o. vydavatelství a nakladatelství muzikologie, literární věda, historie, etnografi e a další humanitní obory Volutova 2524, 158 00 Praha 5 e-mail: knihy@togga.cz www.togga .cz
Page 1 and 2:
HUDEBNÍ ROZHLEDY 02 2008 | roční
Page 3 and 4:
� V rámci oslav 120. výročí s
Page 5 and 6: za henrykem mikołajem góreckim do
Page 7 and 8: Camille Saint-Saëns guillaume tour
Page 9 and 10: Guillaume Tourniaire svém vzniku z
Page 11 and 12: Pátou symfonii - ještě nemá úp
Page 13 and 14: Po přestávce pak po Straussově (
Page 15 and 16: První dáma naší operní scény
Page 17 and 18: a orchestr a v současné době upr
Page 19 and 20: tivě šťastnému výběru oceněn
Page 21 and 22: hitmejk�i � Pavel Blatný Kteř
Page 23 and 24: Vraťme se však k Indiánské krá
Page 25 and 26: úhledn� o ni�em České Buděj
Page 27 and 28: Jakub Kettner (Mercutio) dostala v
Page 29 and 30: p�ímé p�enosy z met v kin�
Page 31 and 32: Christine Schäfer (Jeníček) a Al
Page 33 and 34: případně se kulomety jako kyji t
Page 35 and 36: hudba v praze Pražská konzervato
Page 37 and 38: IVO ŠTUKA 10. 2. 1930 - 10. 12. 20
Page 39 and 40: o plochu obrovského baletního sá
Page 41 and 42: hanu glawari vybu�eli Drážďany
Page 43 and 44: Boni pueri v Hirošimě boni pueri
Page 45 and 46: Frontispice díla „Šest sonát
Page 47 and 48: Čínské New National Center for P
Page 49 and 50: uspějete. Z romantického reperto
Page 51 and 52: má v dramaturgii Málkovy symfonie
Page 53 and 54: em) tiskárny. Podle Moroniho byl t
Page 55: studie, komentá�e �� Repro a
Page 59 and 60: ichard wagner m�j život � Jaro
Page 61 and 62: a konfrontujeme se ve smyslu konstr
Page 63 and 64: ovouse maďarského skladatele Bél
Page 65 and 66: ně-stylisticky schopných kytarist
Page 67 and 68: vybrané koncerty, divadelní před
show all

stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?