�� studie, komentá�e ��� let pražské konzervato�e ii. výzva ke zvelebení hudby v �echách z roku ���� � Miloslav Richter Veškeré dění v Evropě na počátku 19. století bylo ovlivněno napoleonskými válkami. Tato situace se samozřejmě projevila i v kultuře. S tím souvisel též pokles úrovně pěstování hudby v Praze. Prvním krokem k podpoře pražského hudebního života bylo založení Jednoty umělců hudebních k podpoře vdov a sirotků (německy Tonkünstler-Societät). Činnost spolku byla povolena dvorským dekretem dne 1. března 1803. Protektorem Jednoty byl zvolen hrabě Jan Václav Špork, předsedou se stal ředitel kůru chrámu sv. Vojtěcha v Praze František Vojtěch Polák, ředitelem a kapelníkem Václav Praupner. Na prvním koncertě dne 25. prosince 1803 slyšela Praha Haydnovo oratorium Stvoření světa, v následujícím roce Händelova Mesiáše. Na programu dalších koncertů byla velká vokálně instrumentální díla (velikonoční a vánoční oratoria, requiem, apod.) Účinkovala většinou divadelní tělesa doplněná dalšími hudebníky a zpěváky. Při provádění takových závažných děl se ukázalo, že sestavit v Praze kvalitní a plně obsazený orchestr je obtížné. Zřejmě v této souvislosti vznikly první úvahy o nutnosti podpořit v Pra- Faksimile dokumentu Výzva ke zvelebení hudby v Čechách, 1808 Repro archiv ze výuku orchestrálních hudebníků. Myšlenkou na zlepšení dosavadního neuspokojivého stavu se začala zabývat skupina hudbymilovných šlechticů. Výsledkem bylo provolání, v němž se praví: „Jelikož umění hudební v Čechách jindy květoucí nyní tak bylo pokleslo, že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr a mimo to mnoho nástrojů buď jen nedostatečně aneb vůbec ani obsaditi se nedá, spojili se nížepsaní k tomu účelu a s tím úmyslem, aby umění hudební v Čechách opět povznesli a zvelebili. Prvním a nejpřiměřenějším k tomu prostředkem jest dle mínění jejich, aby pro každý jednotlivý nástroj nalezen a ustanoven byl výborný umělec, který by zvláštní smlouvou se zavázal k té povinnosti, že po několik roků bude nejenom na svůj nástroj v orchestru hráti, než i několik jemu přidělených žáků na nástroji tomto vyučovati a cvičiti. Pro ty nástroje, pro které by zde v Praze nebylo lze nalézti umělců vynikajících, povolati se mají umělci z ciziny a vyjednati se má s nimi totéž s týmiž podmínkami. Aby se výlohy k tomu potřebné uhradily, zavázali se nížepodepsaní k určitým ročním příspěvkům na 6 let po sobě jdoucích a zvou tímto i veškeré milovníky a přátele umění hudebního, aby se s nimi k témuž účelu spojili a upsáním příspěvků, nejméně 100 zl. stříbra obnášejících, co zakladatelé k dosažení navrhovaného účelu, totiž ku zvelebení umění hudebního v Čechách napomáhali.“ Dáno v Praze, 25. dubna 1808. František Josef hrabě z Wrtby, František hrabě Šternberg, Jan hrabě Nostitz, Christian hrabě Clam-Gallas, Bedřich hrabě Nostitz, Karel hrabě a pán z Firmian, Jan hrabě Pachta, František hrabě Klebelsberg. (Český překlad původně německého textu byl převzat z knihy Josefa Srba-Debrnova Stručné dějiny konservatoře pražské, Praha,1878) Provolání účinkovalo znamenitě. Ihned se připojilo 22 šlechticů a příspěvky dosáhly výše 6600 zlatých. Za krátkou dobu se počet přispívajících zvýšil na 55 a nakonec bylo vybráno celkem 12 000 zl. V roce 1810 tak mohl být založen Spolek pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen) a v roce 1811 pak započala svou činnost konzervatoř v Praze. Vyšlo odtud veliké množství hudebníků, pěvců, skladatelů, později i herců a tanečníků. Škola značnou měrou přispěla k věhlasu české hudební a divadelní kultury v Evropě i ve světě. Účast šlechty na podpoře hudebního života vychází z rodových tradic a potřeb. Pro mnohé šlechtické rody byla kultura a zvláště hudba příjemnou zábavou, někdy přímo nezbytnou životní aktivitou. V mnohých šlechtických palácích i měšťanských domech se scházela společnost při hudebních produkcích. Známé byly koncerty v salónech Nostitzů, Clam- -Gallase, Šternberka, Kinského, Buquoye. Během 19. století vznikly i další spolky zaměřené na podporu hudby, např.: Spolek pro pěstování hudby církevní v Čechách (r. 1826, zřizovatel varhanické školy založené r. 1830), Jednota Cecilská (r. 1840), Žofínská akademie (r. 1840), Jednota ke zvelebení hudby vojenské (r. 1850) aj. Popis dokumentu: V Knihovně Pražské konzervatoře je pod signaturou 2 C 626 uložen dvojlist papíru o rozměrech 373 × 232 mm. Na přední straně je německy psán text výzvy. Následuje datum a podpisy osmi šlechticů (viz následující strana). Na vnitřních dvou stranách je zapsáno (většinou i vlastnoručně podepsáno) celkem 46 šlechticů s uvedením fi nanční částky, kterou přispěli. Výše příspěvku se pohybuje v rozmezí 100 až 800 zl., celkem 10 000 zl. Na zadní straně dvojlistu je dalších 9 podpisů s příspěvky celkem 2000 zl. Celková suma činí tedy 12 000 zlatých ve střibře. (Papírové peníze platily po vyhlášení státního bankrotu r. 1811 jen pětinu původní hodnoty.) •
studie, komentá�e �� Repro archiv