stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

em) tiskárny. Podle Moroniho byl tehdy „Zachariáš Dominik
Aksamitek à Kronenfeld, Boemo nejproslulejším tiskařem,
který se nacházel v Římě.“ Volkmannův cestopis z Říma
zase zaznamenal, že Aksamitek uměl sázet „v různých
jazycích“, a „od té hodiny začala tiskárna opět dosahovat
svého někdejšího lesku a rozkvětu a sklízet pochvaly od zahraničních
učenců“. V roce 1667 vychází Elenchus librorum
… S. Congregationis de Fide Propaganda, kde se Aksamitek
označuje jako Typographiae Minister, a kde je soupis všech
tisků Kongregace, které vyšly pod Aksamitkovou správou.
Od roku 1669 byl prezidentem Kongregace Francesco Nazario.
Aksamitek, který se v roce 1669 v tiráži latinské disertace
uváděl jako „Linguarum Orientalium Typographus“
v přímém vedení tiskárny setrval až do své smrti 5. 7. 1691.
Dosud neznámým a také nejstarším jeho tiskem je latinská
právnická disertace G. G. Basuela z roku 1680. V letech 1664
– 1679 se Aksamitek píše s přídomkem „Boëmo Pragensis“.
Podle známých dochovaných tisků rekonstruuje Karel Chyba
Aksamitkovu kariéru před příchodem do Říma tak, že
se patrně vyučil v Praze, tam v roce 1642 vytiskl pro arcibiskupský
seminář Rituale Pragense pro potřebu arcibiskupa
Arnošta Vojtěcha Harracha.
V seznamu duší farnosti S. Andrea delle Fratte v rione Monti
je v ulici „Strada del cavalletto p[er] andare all’Angelo
custode“ uveden v Palazzo del Collegio Nazareno následující
seznam obyvatel před 20. březnem 1678:
Jméno Příjmení Příbuzenský vztah, profese Věk
Sig.
Zacaria
Karamitek [!]
ex Coronifeld
Sig.
Gio Giacomo Comarech
Faustina
[Aksamitek]
Finarnenda
Lavinia
Natalini
Compositore d’stampa
in propaganda fi de
moglie di Zacaria, fi lia qm
Francisci ac uxor Fabritii Leoni
Prostým výpočtem z kalendářního roku a stáří získáme přibližné
datum Aksamitkova narození – rok 1611. Collegio
Nazareno, kde sídlili piaristé, přiléhalo k farnímu kostelu
S. Andrea delle Fratte a jen ulice ho dělila od Collegio
di Propaganda Fide. Kostel (kaple) SS. Angeli Custodi stál
v místě, kde se ulice Stamperia vedoucí od Fontana di Trevi
stýkala s ulicí Angelo Custode (po roce 1885 Via del Tritone).
O rok později je matriční záznam obdobný s tím, že
Aksamitek je uveden pouze jako Sig. Zaccharia Do[meni]
co, jakoby bez příjmení. Základní otázkou je, odkdy „mu jeho
synovec, Joannes Jacobus Komarek, typographus Bohemus,
pomáhal“. Pokud bychom vzali v úvahu, že Komárek
pracoval 12 let pod Aksamitkovým vedením do roku 1684
(tj. než onemocněl Aksamitek a než Komárek převzal jeho
povinnosti), vycházel by počátek jeho prací pro Kongregaci
k roku 1672, resp. do období mezi léty 1669 a 1672, protože
Pastriciova rukopisná poznámka je v tisku z roku 1669,
avšak samostatně nedatovaná: „Giovanni Komarech Boemo
tvrdí (předstírá), že je zběhlý ve všech jazycích, aby v nich
mohl sázet pro tisk, a především se chlubí, že našel všechna
rozházená a smíchaná písma a matrice pro všechny jazyky,
které jsou v tiskárně. Myslím si však, že italština a latina jsou
ze všech nejlehčí. Budeme-li tedy argumentovat těmito jazyky,
každý uvidí, co se dá od něho očekávat v jiných jazycích,
když dělá četné chyby v latině a v italštině. Domnívám se,
že pokud zůstane ve společnosti pana Zaccarii [Aksamitka],
kterého vydává za svého strýce, naučí se od něho to, co zatím
neumí; a jestli se nebude vytahovat a pokud svou pílí nabyde
vědomostí, nebojím se to opakovat ani v jeho přítomnosti.“
Je zřejmé, že pro Komárka jako cizince v Římě byla situace
dvojnásob obtížná.
67
28
39
[Comarech] moglie di Gio. Giacomo 22
studie, komentá�e ��
H. Beránková považuje právě Komárkovo sebevědomí za
hlavní motivaci k jeho pozdější samostatné a úspěšné kariéře.
Jeho jméno se však neobjevuje v ofi ciálních seznamech
tiskařů Propagandy, někdy bývá navíc označován jako „compositore“
a jindy pouze jako „lavorante“, z čehož badatelé
odvozují jeho „přerušovaný“ vztah ke Kongregaci a opakují,
že jeho práce v tiskárně od roku 1669 [do roku 1678] neměla
„trvalý a pravidelný charakter“.
Zcela nové světlo do tohoto období vnáší dosud neznámý,
samostatný Komárkův tisk z římské Biblioteca Nazionale
z roku 1676 ALEXANDRI / DE SCARLATTIS / ABBA-
TIS S. MARIAE POLICASTRENSIS. / EPISTOLA /AD
EMINENTISSIMUM PRINCIPEM / FRANCISCUM /
BARBERINUM / S.R.E. CARDINALEM / VICECAN-
CELLARIUM … ROMAE, Ex Typographia Io: Iacobi Komarek
Bohemi. 1676.
Nejstarší (dosud známý) Komárkův tisk ovšem Barberini
nezadával – byl jeho adresátem. Toto datované impresum
však posunuje dosud deklarovanou samostatnou činnost
Komárka k roku 1676, tedy o deset let dříve, než uvádějí
dosavadní badatelé.
Je pochopitelné, že Komárek po smrti strýce Aksamitka
v roce 1691 soupeřil s jeho zetěm Franceskem (de) Rossi
a synem Franceskem Maria Acsamitkem o uprázdněné místo
v tiskárně Kongregace. Už z dřívější žádosti kardinálům
z Kongregace (1684) vyplývá, že nejméně pět let svého nemocného
strýce zastupoval a převzal všechny jeho povinnosti,
s velkým úsilím dal do pořádku formy a typy a věnoval tomu
mnoho času. V žádosti uvádí, že by pracoval za poloviční
cenu než jeho konkurenti, jak to bylo za časů jeho strýce,
podle jehož instrukcí dvanáct let pracoval. Zároveň by odléval
všechny druhy orientálních i západních písem za polovinu
(i méně), než jsou jiné nabídky. •
Antonio Luigi Baldassini da Fabriano: Triové sonáty op. 1, Gio Giacomo Komarek
Boemo, Řím 1691
Repro archiv