stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

��
studie, komentá�e
tre boemi in italia
ii. jan jakub komárek boemo
(����–����)
� Stanislav Bohadlo
Z Hradce Králové do Říma (1648–1669/72)
Zatímco na Opočensku shromážděné nekatolíky popravovali
a uřezávali jim nosy a v Praze císařský dvůr bavili vedle
mantovských Comici Fedeli pražští jezuité, angličtí herci
s komickým Pickelheringem i „giocolieri che danzeranno
e marionettisti“, potvrzoval Ferdinand II. městu Hradec
Králové 28. června 1628 všechna dosavadní privilegia,
svobody a práva, avšak staré výsady omezil pouze na měšťany
římsko-katolického vyznání. Nástrojem protireformace,
vzdělanosti i umění byl příchod jezuitů do města v roce
1636.
Patnáctisvazkové dějiny Hradce Králové z let 1799–1818
i rekonstrukce knihovny jejich autora, královéhradeckého
historika, jezuity P. Františka de Paula Schwendy (Švenda,
1741–1822) ukazují, že tento historiograf o existenci rodáka
Jana Jakuba Komárka nevěděl.
Domácí i zahraniční badatelé (Noack 1927, Chyba 1956,
Tinto 1973, Beránková 1995) vycházeli z určení národnosti
podle přídomku „Boemo“ (Bohemis, Boëmi, Bohemus, Bohemio),
které tiskl Komárek v impressu za svým příjmením
téměř důsledně celých třicet let v období 1676 až 1706. Přesto
ho Noack řadí mezi německou enklávu působící v Římě.
Vyplývá to však i z dobového chápání Čech jako jedné
z německých zemí. V římských matričních záznamech je
Komárkova provenience uváděna také jako „Joan Jacobus
Commarettich à Boemia“. V jiných římských matričních
pramenech čteme ještě upřesnění města: „Komarek Reginogradecensis“,
v roce 1684 např. v podobě „Dominus Joan-
Nejstarší známý Komárkův tisk, Biblioteca Nazionale, Řím 1676
Repro archiv
nes Jacobus Komarek fi lio quando Nikolai a Boemia Regino
Radicensis“. Ve spisech římského kapitolního notáře Antonia
Cimarrona se objevuje v roce 1690 identifi kace jednoho
z klientů jako „Sig[o]r Gio. Comerech fi gliolo del Q[quan]
o Nicoló da Regia Radecensi in Bohemia Commorante in
Roma“ nebo latinsky v podobě „D. Jac[ob]o Comerech fi lio
q[uodda]m Nicolai de Regina Redecensis in Boemia Urbis
Incole“. Tady se poprvé dovídáme, že Komárkův otec byl
měšťanem – obyvatelem města Hradec Králové. Soupis poddaných
podle víry z roku 1651 v Hradci Králové v „Klášterském
domě“ na „Předměstí“ (Suburbium) zaznamenal vedle
pekaře, mazače, tkalce a nádeníka i rodinu Komárkovu:
Jméno Příjmení Profese Věk
Mikuláš Komárek provazník, soused 28 k
Magdaléna žena jeho 29 k
Jan syn jejich 3 –
Vzhledem k tomu, že Generální rejstřík k Berní rule z roku
1654 i s rekonstrukcemi údajů podle Soupisu poddaných
podle víry zná v Čechách pouze dva Komárky, a přitom je
z Hradce Králové jen jediný jménem Mikuláš = Nikolaus
(italsky Nicoló), považujeme za dostatečně prokázané, že
Jan Jakub Komárek se narodil v Hradci Králové v deklarovaně
katolické rodině provazníka v roce 1648. Zpřesňujeme
tak dosavadní komárkovské bádání, které klade jeho narození
do roku 1650 podle každoročních záznamů s uvedením
věku v registrech Stato d’Anime z římských farních archivů.
Oba rodiče zemřeli před rokem 1667, matka dříve než
dosáhla 45 a otec 44 let.
Pro období 1648–1669/1672 (od narození po Komárkův příchod
do Říma) nejsou zatím známy žádné životopisné prameny,
i když z průběhu jeho profesionální kariéry vyplývá,
že někde získal dobré vzdělání (nebylo to však patrně v zahraničí),
a že měl i jazykové dispozice..
Komárek členem jezuitského řádu podle dochovaných katalogů
zcela jistě nebyl. Studoval však patrně na některém
jezuitském gymnáziu – v Hradci Králové nebo v jiných místech.
Mohl by také prodělat učňovská léta např. v jezuitské
(klementinské) tiskárně v Praze, která od roku 1648 mohla
podle privilegia Ferdinanda III. přijímat učně (i nekatolické)
a vydávat jim tovaryšské listy.
V Congregatio de Propaganda Fide (1669/72 – 1691)
Kniha a knižní produkce patřily k vyhledávaným římským
kuriozitám. Těsné uličky římské čtvrti (Rione) Parione byly
po staletí téměř výhradním střediskem typografi ckých dějin
Říma s krámky knihkupců a patřila k nim i proslulá Piazza
Navona. „V Collegio Urbano de propaganda Fide je vychováváno
36 učenců určených na misie mimo Evropu; a aby
mohly úspěšněji uplatnit své poslání v Asii, je zde zvláštní
tiskárna pro orientální jazyky. Je to vzhledná budova navržená
Berninim“, tak popisuje Kaysler centrum pro šíření
katolické víry v roce 1757, které zakládal papež Řehoř XIII.
(1572–85), do roku 1622 fungující jako kolegium tří kardinálů
(Caraff a, Medici a Santorio), které mělo usilovat o jednotu
Říma s východními křesťany – Slovany, Řeky, Syřany,
Egypťany a Habešany. Tiskárna sídlila v 1. a 2. patře paláce.
Prefektovi podléhal „direttore (ministro) della stamperia“,
který řídil „i compositori“ – sazeče a „i torcolieri“ – tiskařské
dělníky. Od roku 1639 vedl tiskárnu Giovanni Domenico
Venesio di Vitulano, který poprvé vytiskl i seznam tisků
Elenchus librorum.
Zaccaria Domenico Aksamitek Bohemus (1611–1691)
Prefekt tiskárny Leo Allacci v roce 1657 „svěřil péči“ o tiskárnu
typografovi Kongregace „Zachariae Dominici Aksamítek
de Kronenfeld, S. Cong[regatio]nis typographi, Bohemi“,
tj. jmenoval dosavadního tiskaře ředitelem (minist-