stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

o plochu obrovského baletního sálu umístěného za ním.
Neméně slavná je hudební historie tohoto domu. Světlo světa
zde spatřila řada oper známých skladatelů, vystupovali
zde nejslavnější pěvci a dirigenti. Z našich je nutno jmenovat
Emu Destinnovou a Karla Buriana, kteří zde zpívali v opeře
Richarda Strausse Salome pod skladatelovou taktovkou.
Bizetova Carmen se zde hrála více než 3 000krát. Premiéru
měla o tři měsíce později po otevření divadla, ale kupodivu
v Komické opeře. Mignon Ambroise � omase dosáhla jen
za skladatelova života jednoho tisíce repríz. Ročně se dříve
uvádělo okolo padesáti různých oper a baletů. Po druhé světové
válce bohatý operní život pokračoval, i když ne s takovým
počtem titulů. V roce 1958 zde triumfálně debutovala
Maria Callas v kombinovaném představení prvního dějství
Belliniho Normy, druhém dějství Pucciniho Tosky a třetím
jednání Verdiho Trubadúra. S tímto domem se pěvkyně rozloučila
o sedm let později. Slavná éra divadla byla za vedení
německého skladatele Rolfa Liebermanna v období 1973
až 1980, který angažoval ty největší světové umělce. V roce
1979 zde uvedl premiéru poslední verze Bergovy Lulu dopracované
Friedrichem Cerhou. Hudebně dílo nastudoval
Pierre Boulez.
Opéra Bastille
Dějiny druhé moderní scény s názvem Opéra Bastille se
začaly psát již koncem sedmdesátých let, kdy se zasazovali
známí umělci Jean Vilar, Pierre Boulez a Maurice Bejárt
o vybudování nového divadla. Roku 1982 prezident François
Mitterand snahy podpořil a ohlásil stavbu nové scény na legendárním
místě na Náměstí Bastily. O rok později v konkursu
zvítězil tehdy neznámý uruguayský architekt z Montevidea
Carlos Ott. Byl při výhře soutěže prakticky stejně
starý jako jeho dávný předchůdce Garnier se svým vítězným
návrhem. Základní kámen byl položen v roce 1985 a o čtyři
roky později byla stavba hotova. V létě 13. července se konalo
slavnostní otevření. Na gala večeru dirigoval Georges
Prêtre, scénu vytvořil Robert Wilson a zpívali Plácido Domingo,
Teresa Berganza, Barbara Hendricks, Ruggero Raimondi
a Shirley Verrett. V září pak byla normální operní
sezona zahájena Trojany Hectora Berlioze.
Velká, silně prosklená budova s řadou členitých, architektonicky
velmi zajímavých prostor pro diváky, má dva menší
sály a hlavní velký je koncipován pro 2700 návštěvníků. Má
zavěšené balkóny a v přízemí přes třicet řad. Akustika sálu
je vynikající. Seděl jsem na představení Ariadny na Naxu
v 32. řadě parteru a slyšel jsem opravdu báječně. Proscénium
má šířku 19 metrů, za velkým jevištěm je také zadní scéna.
Technické zázemí a prostory pro umělce a personál jsou řešeny
prakticky, pohodlně a velkoryse.
Prvním hudebním ředitelem se stal Daniel Barenboim, byl
ve funkci ale jenom velice krátce a po něm nastoupil čínský
dirigent Myung-Whun Chung. V současné době řídí Pařížskou
národní operu Gérard Mortier. Divadlo pracuje jako
většina obdobných scén stagionovým způsobem. Má svůj
orchestr, sbor, baletní soubor a na jednotlivé inscenace si
zve hostující umělce z celého světa. V sezoně 07/08 uvádí
8 premiérových operních titulů. Život prostopášníka od Igora
Stravinského, Wagnerovy opery Tannhäuser a Parsifal,
Verdiho Luisu Miller, Bergova Vojcka, Haaseho Melancholii,
Arianu a Modrovouse Paula Dukase, Le Prisonnier Luigiho
Dallapicolly. Dále se hraje asi čtrnáct titulů z dřívějška
jako Traviata, Don Carlos, Alcina, Cardillac, Kapuleti
a Montekové, Tosca a další. Z věhlasných jmen, která se
v produkcích objeví, bych uvedl za dirigenty Ozawu, Cambrelinga,
Orena, Kuhna. Ze zpěváků obohatí publikum Netrebko,
Polaski, Domašenko, Di Donato, Vargas, Furlanetto,
Hvorostovskij, Ramey, Van Dam a další. V Palais Garnier
se většinou hrají některé staré opery nebo menší díla Mozartova
a samozřejmě balety. Ostatní repertoár se pak provo-
Opéra Bastille
zahrani�í ��
zuje v novém divadle. Operní orchestr, který má 174 členů,
pořádá také v menší míře samostatné koncerty s takovými
dirigenty jako jsou Georges Prêtre, Pierre Boulez, Christoph
von Dohnányi. Ve sboru opery je 104 členů.
Baletní soubor má 154 umělců, 18 sólistů, 17 prvních tanečníků.
Na repertoáru je asi osmnáct baletů, z toho tři premiéry
ročně.
Na některých inscenacích Pařížské národní opery se dříve
i dnes podílejí také někteří naši umělci. V minulých letech
zde pracoval náš nejlepší scénograf Josef Svoboda, dirigoval
zde Jiří Kout, Jiří Bělohlávek a nejnověji mladý Tomáš
Hanus. Z pěvců zde vystupovala Gabriela Beňačková, Eva
Urbanová, Dagmar Pecková a v poslední době zde úspěšně
vystupuje tenorista Aleš Briscein, který bude zpívat hlavní
roli ve Smetanově Prodané nevěstě, uvedené letos na podzim.
V inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu zde vystupovalo
několik dalších českých pěvců.
Závěrem se vždy uvádí diskografi e. Věhlasu a úrovně interpretů
a orchestru Pařížské opery využily také světové nahrávací
společnosti. V posledních letech byly některé významné
inscenace zaznamenány obrazově na DVD. Výčet by byl
samozřejmě dlouhý, a tak uvádím namátkově některé tituly.
CD Universe natočila dříve řadu živých snímků s legendární
Marií Callas, Frankem Correlim, později s Kiri Te
Kanawou, Renatou Scotto, Plácidem Domingem. Zajímavé
jsou i např. nahrávky Gounodova Fausta s dirigentem André
Cluytensem, kde byli sólisty Victoria de Los Angeles, Nicolai
Gedda a Boris Christoff a Bizetovy Carmen s Rafaelem
Frühbeckem de Burgas, Donizettiho Dcera pluku s Bruno
Campanellou a legendárním Alfredo Krausem. Z novějších
nahrávek Deutsche Grammophon je významný záznam opery
Béatrice et Bénédict od Berlioze s Plácidem Domingem
a Eleanou Cotrubas za řízení Daniela Barenboima z roku
2005. Firma EMI natočila Berliozova Benvenuta Celliniho
s dirigentem Johnem Nelsonem a výborným Gregory Kundem
v titulní roli. Z DVD bych jmenoval zajímavou inscenaci
Lásky ke třem pomerančům Sergeje Proko� eva za řízení
Sylvaina Cambrelinga z roku 2005. •
Foto Pavel Horník