stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

��
divadlo – opera · balet · muzikál
sotva slyšet. V daných mantinelech se nejlépe prosadili Aleš
Voráček coby Ferrando, hlasově spolehlivý, herecky uměřený
a osobitý, a Svatopluk Sem jako Guglielmo. V orchestru
nabyla vrchu podle mne diskutabilní snaha dirigenta Tomáše
Hály o „autentický“ zvuk nad vitalitou a přesností provedení,
o případných dramatických souvislostech nemluvě.
Nepokládám takovou vizi operního divadla pro České Budějovice
za šťastnou.
České Budějovice, Jihočeské divadlo – W. A. Mozart: Così
fan tutte. Libreto Lorenzo da Ponte, nastudováno v italském
originále. Dirigent Tomáš Hála, režie Jan Štych, scéna
Vladimír Soukenka, kostýmy Josef Jelínek, sbormistr
Josef Sychra. Premiéra v historické budově 30. 11. 2007. •
julie a mercutio zvou
na olomouckého romea
Olomouc, Moravské divadlo Olomouc
� Jiří Kopecký
Moravské divadlo Olomouc zvolilo pro poslední premiéru
roku 2007 operu Charlese Gounoda Romeo a Julie. Lyrická
opera se na Hané důkladně zabydlela – na scéně se objevuje
stále ještě aktuální Massenetova Manon, kontrast
do dramaturgie vnese až napjatě očekávaný Bludný Holanďan
Richarda Wagnera (avizovaná premiéra koncem února
2008). Olomoucký Romeo je standardním produktem regionální
scény, jež si své právo na život navzdory obvyklým
„nemocem“ doby (kouzlení s rozpočtem, vyvažování schopností
i neschopností členů souboru) nárokuje víceméně dotaženými
inscenacemi. Olomoucký Romeo netrpěl nervozitou
prvního uvedení, většina výstupů „sedla“ a jen od některých
lze očekávat další zrání. Režisér Václav Klemens stvořil
Barbara Sabella-Oczková (Julie) a Jaromír Novotný (Romeo v 2. obsazení)
představení, které se zaměřuje na jednotlivá čísla partitury;
aktéři mohou a nemusí využít nabízených možností, divák
je zván ke spoluúčasti, ale není do ničeho nucen. Režisér
nechal příběh veronských milenců působit, ale opakované
zhlédnutí nežádá.
Václav Klemens zná vtip (Romeo hledá Julii a pod deštníkem
nachází tlustou sboristku), úvodní vyprávění mu dalo
přirozený podnět k rozvinutí prostředků antického sboru,
který zabraňuje vniknutí přílišné dávky sentimentality,
vystihl noční atmosféru, roztančil sbor na plese Kapuletů,
vyžádal si od Marka Tichého svižné souboje, detailně propracoval
árii Mercutia, aby zároveň nechal hluché příchody
a odchody a hlavní čísla Romea a Julie postavil na hudbě
bez výrazného pohybu. Vynikajícím zpěvohercům by takové
podmínky mohly stačit, ale Olomouc není MET. Rekvizity
a scéna Davida Baziky pracují podle intence „účel světí
prostředky“ – žluté deštníky chrání před deštěm, zakrývají
polibky milenců, bojuje se s nimi, promění se v loutnu ve
Stefanově serenádě; průrva v obloukovitém schodišti s arkádami
ukryje Romea, odehraje se na ní balkónová scéna,
zemřou u ní Romeo a Julie. Změny místa pak obstarávají
zejména světla. Jednoduchá a účinná řešení hledal i Tomáš
Kypta, jehož kostýmy variují od neoriginálních plesových
rób a žaketů přes bizarní Mercutiův slepenec žluté košile,
černobíle pruhované kravaty a zeleně žíhaného saka k prostým
liniím „bílé“ Julie a „černého“ Tybalta.
Hudební nastudování režisérovu představu naplnilo jen
zčásti. Petr Šumník dostal z orchestru soustředěný výkon,
četná sóla nebo impresivní zvuk nočních scén mě samotného
překvapily svou suverenitou. Zato sbor se dostával do
situací, které s oblibou popisují příručky hudební estetiky,
když chtějí vysvětlit problematický vztah mezi různými druhy
umění: při slovech „Ó, ta je krásná“ se nechtělo věřit, že
tenoři zpívají o Julii a nikoli o chromé stařeně (sbormistryně
Lubomíra Hellová). Přitom Julie Barbary Sabella-Oczkové
Foto Ivan Šimáček