stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
��<br />
horizont<br />
reflexe nového sv�ta v evropské ope�e<br />
��. a ��. století<br />
i. indiánská královna henryho purcella<br />
� Oldřich Kašpar<br />
Fenoménu evropské opery s náměty čerpajícími z pohnutých<br />
dějin dobývání Nového světa jsem se věnoval na stránkách<br />
<strong>Hudební</strong>ch rozhledů již dvakrát (Moctezuma v Čechách,<br />
HR 3/2005, s. 16–17 a Ještě jednou Moctezuma v opeře,<br />
HR 1/ 2006, s. 26–27). Jak z názvů obou příspěvků vcelku<br />
jasně vyplývá, jednalo se o dramatická hudební díla inspirující<br />
se srážkou dvou diametrálně odlišných světů, evropského<br />
a amerického, reprezentovaných postavami španělského<br />
dobyvatele Hernána Cortése (1485–1547) a aztéckého vladaře<br />
Moctezumy II. (+1520). Jak autoři libret, tak i skladatelé<br />
pocházeli v tomto případě zejména z italského, německého<br />
a českého kulturního okruhu (Gaspare Spontini, Vittorio<br />
Amedeo-Cigno Santi, Karl Heinrich Graun, Josef Mysliveček<br />
ad.). Jejich díla je možno vnímat především jako alegorické<br />
podobenství tehdejšího starého světa promítnuté do<br />
– pro Evropany nesporně přitažlivých exotických reálií světa<br />
nového – mnohdy ovšem velmi vzdálených reálné skutečnosti.<br />
Poněkud jinou podobu mají anglické a francouzské<br />
opery 17. a 18. století rovněž s tématikou Ameriky a jejích<br />
obyvatel, jejichž tvůrci – narozdíl od umělců zmíněných výše<br />
– povětšinou neřeší bipolární vztah dvou světů, ale předkládají<br />
příběhy zasazené jednoznačně do kontextu jimi vnímané<br />
indiánské historie.<br />
Nejtypičtějším příkladem tohoto druhu v anglické barokní<br />
tvorbě je zcela nesporně ópera-masque Henryho Purcella<br />
(1659–1695) s libretem Johna Drydena (1631–1700) a sira<br />
Roberta Howarda (1626–1698) � e Indian Queen (Indiánská<br />
královna), jež měla svou premiéru na prknech londýnského<br />
divadla Drury Lane � eatre v roce 1695.<br />
Vcelku oprávněně lze tvrdit, že ke spolupráci na tomto díle<br />
se sešly dva vynikající zjevy anglické kultury 17. století: dramatik<br />
Dryden a hudební skladatel Purcell. Úloha Howardova<br />
je spíše symbolická a v Drydenově životě hrál tento<br />
hrabě z Berkshire a podílník královského nového divadla<br />
v Bridges Street, především úlohu mecenáše. Howard, Drydenův<br />
švagr, měl (jako celá řada jeho příbuzných) neskrývané<br />
literární ambice a tak s ním Dryden, mimo jiné klasicistní<br />
básník a dramatik (snad největší ze satiriků své doby),<br />
zakladatel divadelní a literární kritiky, překladatel a jeden<br />
z prvních teoretiků překladu, začal spolupracovat. A to na<br />
tehdy novém žánru heroického dramatu (her z exotického<br />
prostředí s bombasticky pojatým dějem, černobílými postavami,<br />
jejichž konfl ikty se řešily na základě ideální poetické<br />
spravedlnosti, s hudbou, baletem a nákladnou výpravou).<br />
Švagrův vliv zajistil Drydenovi místo v nově ustavené Královské<br />
divadelní společnosti sira � omase Killigrewa (1612–<br />
1683), která uvedla jejich společné dílo drama � e Indian<br />
Queen (Indiánská královna, hráno 1664, tiskem 1665), k němuž<br />
Dryden napsal vlastní pokračování s názvem � e Indian<br />
Emperor, or the Conquest of Mexico by the Spaniards<br />
(Indiánský císař, aneb dobytí Mexika Španěly (hráno 1665,<br />
tiskem 1667). Obě díla se pak v dalších vydáních šířila po Evropě<br />
a dnes je najdeme v řadě historických knihoven různých<br />
zemí. Naposledy jsem se setkal s Indiánským císařem v bibliotéce<br />
knížat Czartoryskich v Krakově (� e Indian Emperor:<br />
or the conquest of Mexico by the Spaniards. Being the Sequel<br />
of � e Indian Queen. By John Dryden, Esq: London 1710,<br />
sign. 62019 I.). V dějinách anglické literatury je Dryden považován<br />
za zjev poněkud kontroverzní a jeho dílo bylo plně<br />
doceněno teprve až ve 20. století.<br />
Henry Purcell, autor obrazu Gottfried Kneller, National-Portrait-Gallery, Londýn<br />
Se zcela jinou situací jsme konfrontováni v případě Henryho<br />
Purcella, tento, jak bývá uváděno, nejvýznamnější člen<br />
rozvětvené hudebnické rodiny, odborně vzdělán a pak ještě<br />
činný v Chapel Royal, v níž se soustřeďoval výkvět anglických<br />
hudebníků, nejdříve povznesl na vynikající úroveň do té<br />
doby poněkud pokleslé hudební vložky do Shakespearových<br />
činoher. Svoji vcelku oslnivou kariéru zahájil v osmnácti letech,<br />
kdy se stal nejdříve dvorním skladatelem a dva roky<br />
nato mu bylo nabídnuto prestižní místo varhaníka Westminsterského<br />
opatství. Během svého nedlouhého života složil<br />
pro divadlo dvaapadesát děl.<br />
Z hlediska celkové chronologické klasifi kace barokní hudby<br />
je Purcell zařazován, vedle např. Jeana Batisty Lullyho<br />
(1632–1687) a Pavla Josefa Vejvanovského (kol. 1640–<br />
1693) do období tzv. středního baroka, které je reprezentováno<br />
tvorbou sklonku 17. století. Je také považován za autora<br />
první anglické opery Dido a Aeneas (Libreto Nahum Tate,<br />
premiéra v Londýně v říjnu nebo prosinci 1689). Zřejmě<br />
nejvýstižnější hodnocení Purcella podal Manfred F. Bukofzer<br />
(Hudba v období baroka. Od Monteverdiho po Bacha,<br />
Bratislava, Opus, 1986) – „Purcellovu stylovou pozici výstižně<br />
vyjádřil North, když o něm hovoří, jako o skladateli, ve<br />
kterém se začalo projevovat velké umění ještě před hudební<br />
reformou ’alla Italliana’, a když se nechal strhnout jejím vírem,<br />
zemřel. Anglie neměla většího hudebního génia“. Závěr<br />
tohoto citátu je jen parafrází názvu nejslavnější sbírky Purcellovy<br />
hudby ze 17. století, který se právem stal četným titulem<br />
autora: „Orpheus Britannicus.“<br />
Dlužno dodat, že Angličané považují tohoto nevšedního<br />
skladatele za tvůrce hudby v národním duchu.<br />
Repro archiv
Change language