stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Po přestávce pak po Straussově (Johannu ml.!) Císařském<br />
valčíku přišel vrchol – známé Ravelovo Bolero, které Mácal<br />
„ozvláštnil“ výborným nápadem. Místo jednoho hráče na<br />
malý bubínek použil hned čtyři, tři postavil dopředu kolem<br />
podkovy pódia (hlavní uprostřed u dirigenta, ostatní na kraji),<br />
čtvrtý zůstal vzadu v orchestru. Jejich pozvolným zapojováním<br />
společně s kvalitními sóly všech dalších nástrojů se<br />
podařilo docílit mohutného účinku a ovace již stojícího publika<br />
tak byly téměř nekonečné. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli<br />
jméno mladinkého hlavního bubeníka, ale i tak stál<br />
Silvestr v Rudolfi nu za to! •<br />
bravo leile josefowicz<br />
Praha, Rudolfi num<br />
� Hana Jarolímková<br />
Vystoupení americké houslistky Leily Josefowicz s Českou<br />
fi lharmonií 10. 1. v zaplněné Dvořákově síni bylo pro mě doslova<br />
zjevením. Tato vcelku subtilní, sympatická blondýnka,<br />
s níž jsme se v Praze naposledy setkali asi tak před půl rokem<br />
– v prologu České fi lharmonie, uvádějícím svou současnou<br />
sezonu, mě dokázala svým výkonem natolik strhnout, že<br />
jsem pomalu ani nedýchala! Kdyby takovým talentem a mistrovstvím,<br />
do něhož i přes své mládí tato umělkyně již dozrála,<br />
oplývala některá z hvězd, věnujících se opeře, posluchači<br />
by šíleli a řadu týdnů by nemluvili o ničem jiném. Leila měla<br />
na „pouhou“ houslistku sice rovněž ovace nevídané, ale<br />
opět – jako téměř vždy, pokud se jedná o instrumentalistu –<br />
tak spontánní reakce, kterou dokáže v lidech vyvolat například<br />
tenorová hvězda – se jí asi, bohužel, podaří dosáhnout<br />
spíše jen výjimečně. Škoda, protože její provedení Koncertu<br />
č. 1 a moll pro housle a orchestr, op. 77, který věnoval Dmitrij<br />
Šostakovič svému příteli, Davidu Oistrachovi, bylo přímo<br />
mistrovské! A to i při vší technické a výrazové obtížnosti,<br />
kterou do jeho partu skladatel ukryl (snad, aby si Oistracha<br />
opravdu prověřil) a která, pokud v ní nejsou obě zmíněné<br />
složky v naprosté rovnováze, vás vždycky přemůže. Udržet<br />
v napětí a zároveň naprostém klidu už jenom první větu –<br />
snivé Nocturno – je opravdové umění – a Leila to dokázala<br />
s naprostým přehledem. Byla natolik koncentrovaná a hluboce<br />
ponořená do myšlenkové výpovědi díla, že měl člověk<br />
pocit, jako by od něho byla na tisíce světelných let daleko.<br />
Naprosto skvěle ale zahrála i následující Scherzo s důmyslně<br />
komponovanou fugou, podobně mistrovsky napsanou, na<br />
zřetelnost ve vedení hlasů i v udržení kompaktního tahu při<br />
klenbě jediného monumentálního oblouku náročnou Passacagliu,<br />
na jejímž vrcholu přebírají sólové housle ostinátní téma,<br />
i dovádivou, technicky až krkolomnou Burlesku. A o kadenci,<br />
v níž se koncentruje myšlenkový okruh celého díla<br />
a která svým rozsahem a závažností v podstatě představuje<br />
samostatnou větu snad se všemi záludnostmi, jaké si jen dovede<br />
houslista představit, ani nemluvě. Zvládla ji s takovým<br />
nadhledem, intonační čistotou a tónovou kultivovaností, jako<br />
by to vůbec nic nebylo! Ani jednou jsem tak za ni (což se<br />
mi leckdy u vystoupení některých sólistů stává) neměla pocit<br />
úzkosti. Působila totiž nejen dokonale soustředěně, ale<br />
i naprosto suverénně a odlehčeně, při čemž vůbec nevadilo,<br />
že tón jejích vzácných houslí Guarneri del Gesù z roku<br />
1724 je možná o něco subtilnější, než jak jej většinou známe<br />
z provedení tohoto koncertu mužskými sólisty. O skvělý<br />
dojem z jejího vystoupení, který završila virtuózním přídavkem<br />
z dílny Esy-Pekky Salonena, se však tentokrát zasloužila<br />
i citlivě a přitom zcela rovnocenně vůči sólistčině partu doprovázející<br />
Česká fi lharmonie, řízená Walterem Wellerem,<br />
jehož gesta byla nejen dobře čitelná, ale i trefná a inspirující.<br />
Své kvality a jistě nezměrné zkušenosti nakonec předvedl<br />
i v obou orchestrálních částech programu, v předehře-fantazii<br />
Petra Iljiče Čajkovského Romeo a Julie a v Glazunovo-<br />
Vystoupení Leily Josefowicz určitě patřilo k vrcholům sezony.<br />
festivaly, koncerty ��<br />
vě Symfonii č. 5 B dur, op. 55, které oddirigoval suverénně<br />
zpaměti. Čajkovskij, vyjadřující svým dílem tak protichůdné<br />
emoce, jaké provázejí nesmiřitelný boj veronských šlechtických<br />
rodů a něžnou lásku Romea a Julie, zněl pod jeho rukama<br />
z řad orchestru se vší pestrostí romantické výrazové<br />
škály a – při špatně rozvržené koncepci poněkud „mnohomluvný“<br />
Glazunov (Šostakovičův uctívaný učitel) – umírněně,<br />
střídmě, ale nesmírně barevně a plnokrevně.<br />
Byl to opravdu krásný večer, bez jakéhokoliv náznaku v současnosti<br />
téměř všudypřítomného show, za to plný vpravdě<br />
výsostného umění… •<br />
pražští symfonikové<br />
s markem ebenem<br />
Praha, Obecní dům<br />
� Vladimír Říha<br />
Předvánoční čas se projevuje na pódiích koncertních sálů<br />
netypickým programem. Přibývá účasti recitátorů, často se<br />
Foto Zdeněk Chrapek
Change language