t - Beton TKS

5/2008 

V ÝŠKOVÉ STAVBY 

A KONSTRUKCE

SVAZ VÝROBCŮ CEMENTU ČR 

K Cementárně 1261, 153 00 Praha 5 

tel.: 257 811 797, fax: 257 811 798 

e-mail: svcement@svcement.cz 

www.svcement.cz 

SVAZ VÝROBCŮ BETONU ČR 

Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4 

tel.: 246 030 153 

e-mail: svb@svb.cz 

www.svb.cz 

SDRUŽENÍ PRO SANACE BETONOVÝCH 

KONSTRUKCÍ 

Sirotkova 54a, 616 00 Brno 

tel.: 541 421 188, fax: 541 421 180 

mobil: 602 737 657 

e-mail: ssbk@ssbk.cz 

www.sanace-ssbk.cz, www.ssbk.cz 

ČESKÁ BETONÁŘSKÁ 

SPOLEČNOST ČSSI 

Samcova 1, 110 00 Praha 1 

tel.: 222 316 173 

fax: 222 311 261 

e-mail: cbsbeton@cbsbeton.eu 

www.cbsbeton.eu 

12/ 

34/ 

O BLOUKOVÉ MOSTY – I N S P I R A C E 

A VÝZVY 

V YSOKÉ B U D O V Y 

– VÝZVA PRO 

K O N S T R U K Č N Í B E T O N 

V N O V Ý C H OBLASTECH 

K ONTROLNÍ VĚŽ 

MEZINÁRODNÍHO 

LETIŠTĚ A R L A N D A 

VE S TOCKHOLMU 

40/ 

/38 

3/ 

Z A L O Ž E N Í 

Č ESKÉ BETONÁŘSKÉ 

SPOLEČNOSTI 

S OUČASNÉ SVĚTOVÉ 

T R E N D Y VÝSTAVBY 

MRAKODRAPŮ 

/20 

V YSOKÁ ŠKOLA NÁMOŘNÍ P Ř E P R A V Y, 

Č E R P Á N Í SAMOZHUTNITELNÉHO 

R O T T E R D A M B E T O N U /50

O BSAH 

Ú VODNÍK 

Milan Kalný, Michal Števula /2 

15 LET ČBS 

Z ALOŽENÍ ČESKÉ BETONÁŘSKÉ SPOLEČNOSTI 

Pavel Čížek, Jaroslav Procházka, 

Vlastimil Šrůma /3 

B ETONÁŘSKÉ SPOLEČNOSTI V EVROPĚ A VE SVĚTĚ 


O BLOUKOVÉ MOSTY – INSPIRACE A VÝZVY 

Milan Kalný / 12 

T ÉMA 

S OUČASNÉ SVĚTOVÉ TRENDY VÝSTAVBY MRAKODRAPŮ 


P OČÁTKY A VÝVOJ BETONOVÝCH MRAKODRAPŮ 

Mir M. Ali /28 

S TAVEBNÍ KONSTRUKCE 

V YSOKÉ BUDOVY – VÝZVA PRO KONSTRUKČNÍ BETON 

V NOVÝCH OBLASTECH 

Hugo Corres, J. Romo, E. Romero /34 

K ONTROLNÍ VĚŽ MEZINÁRODNÍHO LETIŠTĚ ARLANDA 

VE STOCKHOLMU 

Jana Margoldová /38 

V YSOKÁ ŠKOLA NÁMOŘNÍ PŘEPRAVY – ROTTERDAM 

Jakub Kynčl /40 

S TUDIE NOVÉ VÝŠKOVÉ BUDOVY KOLBEN TOWER 

V PRAŽSKÝCH VYSOČANECH /42 

H ISTORIE /46 

M ATERIÁLY A TECHNOLOGIE 

C EMENT, HYDRAULICKÁ POJIVA A EVROPSKÉ NORMY 

Jan Gemrich /47 

D ODATEČNÉ PŘEDPÍNÁNÍ VE VÍCEPODLAŽNÍCH 

BUDOVÁCH 

Pavel Vaněk /48 

V ĚDA A VÝZKUM 

Č ERPÁNÍ SAMOZHUTNITELNÉHO BETONU 

Dimitri Feys, Ronny Verhoeven, 

Geert De Schutter /50 

M ATERIÁLOVÉ MODELY PRO ČASOVĚ ZÁVISLOU 

ANYLÝZU BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 

Omar Rodrigo Bacarreza, Jan Zatloukal, 

Petr Konvalinka /57 

S OFTWARE 

P OŽÁRNÍ ODOLNOST ŽELEZOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 

A ZÓNOVÁ METODA PŘI NAVRHOVÁNÍ SLOUPŮ 

Libor Švejda, Pavel Marek /62 

A NALÝZA MODELU KONSTRUKCE ZALOŽENÉ 

NA PŘETVÁRNÝCH ZEMINÁCH 

Aleš Pražák /67 

N ORMY • JAKOST • CERTIFIKACE 

B ETONÁŘSKÁ VÝZTUŽ – EVROPSKÉ TRENDY 

Jiří Šmejkal, Jaroslav Procházka /70 

A KTUALITY 

P ROF. ING. VLADIMÍR KŘÍSTEK, DRSC. 

– SEDMDESÁTILETÝ 

Jan L. Vítek / 76 

R ECENZE, REŠERŠE /78 

S EMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA /80 

F IREMNÍ PREZENTACE 

CIFA-Agrotec /19 

Českomoravský beton /43, 4. S T R. O B Á L K Y 

MEVA Bednící Systémy /44 

Ing. Software Dlubal /47 

VSL SYSTEMY (CZ) /49 

RIB /61 

Betosan /69 

SMP CZ /77 

Mott MacDonald /79 

Ročník: osmý 

Číslo: 5/2008 (vyšlo dne 13. 10. 2008) 

Vychází dvouměsíčně 

Vydává BETON TKS, s. r. o., pro: 

Svaz výrobců cementu ČR 

Svaz výrobců betonu ČR 

Českou betonářskou společnost ČSSI 

Sdružení pro sanace betonových konstrukcí 

Vydavatelství řídí: Ing. Michal Števula, Ph.D. 

Šéfredaktorka: Ing. Jana Margoldová, CSc. 

Produkce: Ing. Lucie Šimečková 

Redakční rada: 

Doc. Ing. Vladimír Benko, PhD., Doc. Ing. Jiří 

Dohnálek, CSc., Ing. Zdeněk Gärtner, Ing. Jan 

Gemrich, Prof. Ing. Petr Hájek, CSc. (předseda), 

Doc. Ing. Leonard Hobst, CSc. (místopředseda), 

Ing. Jan Hrozek, Ing. Jan Hutečka, 

Ing. arch. Jitka Jadrníčková, Ing. Zdeněk Jeřábek, 

CSc., Ing. Milan Kalný, Ing. arch. Patrik Kotas, 

Ing. Jan Kupeček, Ing. Pavel Lebr, Ing. Milada 

Mazurová, Doc. Ing. Martin Moravčík, Ph.D., 

Ing. Hana Némethová, Ing. Milena Paříková, 

Petr Škoda, Ing. Ervin Severa, Ing. arch. Jiří 

Šrámek, Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA, 

Prof. Ing. RNDr. Petr Štěpánek, CSc., 

Ing. Michal Števula, Ph.D., Ing. Vladimír Veselý, 

Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc. 

Grafický návrh: DEGAS, grafický ateliér, 

Heřmanova 25, 170 00 Praha 7 

Sazba: 3P, s. r. o., Radlická 50, 150 00 Praha 5 

Tisk: Libertas, a. s. 

Drtinova 10, 150 00 Praha 5 

Adresa vydavatelství a redakce: 

Beton TKS, s. r. o. 

Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4 

www.betontks.cz 

Redakce, objednávky předplatného 

a inzerce: 

tel.: 224 812 906 

e-mail: redakce@betontks.cz 

predplatne@betontks.cz 

Roční předplatné: 540 Kč (+ poštovné 

a balné 6 x 30 = 180 Kč), cena bez DPH 

630 Sk (+ poštovné a balné 6 x 35 = 

= 210 Sk), cena bez DPH 

Vydávání povoleno Ministerstvem 

kultury ČR pod číslem MK ČR E-11157 

ISSN 1213-3116 

Podávání novinových zásilek povoleno 

Českou poštou, s. p., OZ Střední Čechy, 

Praha 1, čj. 704/2000 ze dne 23. 11. 2000 

Za původnost příspěvků odpovídají autoři. 

Označené příspěvky byly lektorovány. 

Foto na titulní straně: Kontrolní věž 

mezinárodního letiště Arlanda 

ve Stockholmu, foto: Ake E. Lindman 

BETON TKS je přímým nástupcem časopisů 

Beton a zdivo a Sanace. 

B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008 1

Ú VODNÍK 

EDITORIAL 

O PROFESIONALITĚ 

Milé čtenářky, vážení 

čtenáři, 

na počátku každé 

nové činnosti je zájem 

a nadšení, a i když se 

daří, je dobré po čase 

přejít na profesionální 

bázi. Pokud se dělá 

vlastní práce naplno, 

není obvykle na dobrovolné 

aktivity už 

dost prostoru. Klient, 

to znamená zákazník a spotřebitel, má 

právo věci a služby požadovat, srovnávat 

a vybírat, a jeho zájem a hodnocení dává 

i potřebnou zpětnou vazbu pro rozhodnutí, 

do čeho se příště pustit, kam investovat, 

co rozvíjet. Rozvoj je nutno financovat, 

nejlépe z vlastních zdrojů vybraných 

od spokojených zákazníků, neboť dotace 

státní správy a sponzorů se hledají velmi 

těžko. A protože zákazník je dnes obklopen 

ze všech stran mnoha podněty, je 

třeba o jeho přízeň neustále pečovat a připravovat 

mu nové atraktivní nabídky. 

Česká betonářská společnost ČSSI 

vznikla před 15 lety díky dobrovolné činnosti 

skupiny nadšenců, kteří ve své vlastní 

činnosti v oborech betonových a zděných 

konstrukcí byli skutečnými profesionály. 

Cítili potřebu nejen se scházet 

a informovat, ale také zajistit pro svou profesi 

další rozvoj – od výzkumu přes projektování 

a realizaci staveb až po marketing, 

tedy v nejširším významu celou technologii 

tohoto procesu. Od samého počátku 

byla rovněž patrná snaha aktivně se zapojit 

do činnosti mezinárodních odborných 

společností působících v našem oboru 

a sjednotit vlastní roztříštěnou základnu. 

Dnes lze konstatovat, že i obě tyto snahy 

se podařily. ČBS je vnímána v ČR i mezinárodně 

jako stabilní, silná a funkční společnost. 

O značné prestiži ČBS svědčí 

i skutečnost, že se nám podařilo získat 

právo organizace dalšího sympózia fib 

v roce 2011, tedy vrcholné celosvětové 

akce v oboru betonových konstrukcí. 

Rozvoji našeho oboru určitě prospívá 

rostoucí ekonomika a vysoká investiční 

aktivita v ČR. Na druhé straně vnímáme 

přetíženost klíčových firem a pracovníků 

působících v oboru a nedostatek kvalifikovaných 

lidských zdrojů. Zajištění odborných 

aktivit ČBS bez co nejširšího zapojení kompetentních 

autorů a lektorů není myslitelné 

a musí patřit k hlavním prioritám v dalším 

období. Je potěšující, že se budou moci 

spolehnout na plnou profesionální podporu 

sekretariátu ČBS a společnosti ČBS 

servis, s. r. o., která zajišťuje organizačně 

nejen téměř všechny konferenční a školi- 

B ETON A P OVRCHY, SPECIÁL A VÝSTAVA 

Vážení čtenáři, 

zhruba tři roky po prvním 

vyslovení myšlenky 

vydat speciální 

číslo našeho časopisu 

zaměřené na stále 

častější využití betonu 

jako výtvarného prostředku 

v architektuře, 

se Vám dostávají 

do rukou Povrchy 

betonu. Na začátku 

jednoduchá myšlenka postupně dostávala 

pevnější obrysy a tempo práce od oddychového 

mířilo ke spalujícímu finiši, asi 

jako když se při jízdě v zimě na dálnici 

vynoříte z mlhy a ticha a zjistíte, že se vše 

řítí na Vás a kolem Vás, přičemž brzdy jsou 

zapovězeny pro nebezpečí smyku. 

Rozvoj technologie návrhu a výroby čerstvého 

betonu spolu s vysoce kvalitním 

zpracováním při výrobě umožňuje použít 

beton způsobem, který byl před patnácti 

lety nemyslitelný. Díky stavbám realizovaným 

u nás ztrácí pojem pohledový 

beton přídech exotiky a věci uskutečnitelné 

jen v zahraničí. Beton je základním 

konstrukčním materiálem a nově i výtvarným 

prostředkem současné architektury. 

Některé výsledky těchto nových přístupů 

Vám přinášíme prostřednictvím speciálního 

čísla časopisu POVRCHY BETONU 

a dvou výstav BETON – POVRCH ARCHI- 

TEKTURY. První z nich se uskuteční 1. až 

30. 10. 2008. v Galerii Architektury v Brně, 

druhá 20. 1. až 17. 2. 2009 (předběžný 

termín) na Staroměstské radnici v Praze. 

Obě výstavy budou doplněny vyzvanými 

přednáškami. Program brněnské výstavy 

naleznete na třetí straně obálky a na internetových 

stránkách www.betontks.cz 

a www.svb.cz. 

cí akce, ale i publikační činnost. Chtěl bych 

za tuto práci všem pracovníkům a zejména 

Ing. Vlastimilu Šrůmovi, CSc., MBA, veřejně 

poděkovat. Další mé poděkování patří 

redakci tohoto časopisu a partnerským svazům, 

neboť časopis Beton TKS bude jistě 

i nadále hlavní a kvalitní platformou pro 

publikování aktuálních informací o betonových 

konstrukcích a aktivitách kolem nich. 

ČBS jako odborná společnost bude 

muset v budoucnosti ještě více sil a prostředků 

investovat do přípravy technického 

a informačního zázemí nutného pro stále 

probíhající vývoj předpisů a podmínek nutných 

pro každodenní práci svých členů. 

Bez ohledu na to, že se všichni pohybujeme 

v silně konkurenčním prostředí, které 

má stále daleko k tzv. dokonalému trhu, 

a vzhledem k nedokonalé legislativě, která 

se navíc velmi často mění, máme hodně 

společných zájmů. Věřím, že „technická 

pravda“ je exaktní a v zájmu nás všech je 

standard této technické pravdy nastavit, 

udržovat a chránit. Nikdo to za nás neudělá. 

ČBS už profesionální zázemí vytvořila, 

využívejme ho tedy maximálně. 

Těším se, že se společně setkáme 

na jubilejních 15. BD v Hradci Králové 

a výročí ČBS řádně oslavíme. 

Ing. Milan Kalný 

předseda ČBS 

POVRCHY BETONU 

Všechny Vás srdečně zveme 

Michal Števula 

2 B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008

Z A L O Ž E N Í Č ESKÉ BETONÁŘSKÉ SPOLEČNOSTI 

F O U N D I N G OF CZECH CONCRETE S O C I E T Y 

P AVEL ČÍŽEK, 

J AROSLAV PROCHÁZKA, 

V LASTIMIL ŠRŮMA 

1a 

Článek je připomenutím důvodů a okolností 

vzniku České betonářské společnosti 

ČSSI před patnácti lety a současně 

přibližuje první roky činnosti ČBS, pro 

které bylo příznačné hledání stabilního 

statutu společnosti, výrazné změny 

v charakteru členské základny a značné 

aspirace, které rychle přerostly reálný 

potenciál vedení společnosti daný tehdy 

činností pouze na dobrovolné bázi. 

This article describes principal reasons 

and circumstances which lead to 

the Czech Concrete Society foundation 

15 years ago. It deals also with 

some basic factors and problems that 

have been characteristic for the starting 

years of CBS functioning. Searching for 

a robust statute, sharp changes and 

merging of CBS membership and rising 

aspirations not properly corresponding 

to voluntary basis of CBS governance at 

that time are among them. 

V ZNIK ČBS 

Stavební inženýři dokázali najít organizační 

základnu již před druhou světovou válkou 

ve Spolku inženýrů a architektů, kde 

se v rámci pravidelných setkání konaly 

přednášky vynikajících odborníků v oboru 

betonových a zděných konstrukcí (profesorů 

Bechyněho, Hrubana, Ing. Reicha 

1b 

a řady dalších). Spolková činnost se rozvíjela 

i po druhé světové válce, v šedesátých 

letech byl založen Český svaz stavebních 

inženýrů (ČSSI), který začal velmi 

nadějně pracovat, ale po roce 1968 byl 

zrušen. Po obnovení činnosti ČSSI koncem 

roku 1989 se převážná část stavebních 

inženýrů vrátila do tohoto svazu. 

Ve snaze zlepšit a rozšířit činnost v oboru 

betonových konstrukcí do dalších oblastních 

poboček ČSSI byla na základě jednání 

zástupců většiny oblastních poboček 

ČSSI ustavena dne 8. prosince 1992 

v Pardubicích za účasti předsedy ČSSI 

Ing. Miloslava Pavlíka republiková zájmová 

skupina ČSSI nazvaná Česká betonářská 

společnost (ČBS) ČSSI. Tato společnost 

okamžitě zahájila svou činnost. 

P OČÁTEČNÍ STRUKTURA ČBS 

V základní preambuli nově ustavené společnosti 

bylo sdružovat členy ČSSI se 

zájmy v oborech betonových a zděných 

konstrukcí a napomáhat tak v rozvíjení 

všech aktivit v oblastech projekce, realizace, 

zkušebnictví, vědy a výzkumu těchto 

konstrukcí. Prvním významným úkolem 

bylo vybudování sítě poboček ČBS při 

všech oblastních, popř. místních pobočkách 

ČSSI v ČR. Řízení tohoto úkolu bylo 

svěřeno výkonnému výboru ČBS, jehož 

předsedou byl zvolen Prof. Ing. Jiří Bradáč, 

CSc., z oblastní pobočky ČSSI Brno 

a tajemníkem Ing. Pavel Čížek z oblastní 

pobočky ČSSI Pardubice. Zvoleni byli dále 

15 LET ČBS 

15 YEARS OF CBS 

Obr. 1 a) Bulletin České betonářské 

společnosti 0/93, 

b) Časopis Beton a zdivo 1–2/1993 

Fig. 1 a) Bulletin of Czech Concrete 

Society 0/93, 

b) Journal Concrete and Masonry 

1–2/93 

Obr. 2 Ukázka obálky časopisu Beton a zdivo 

Fig. 2 Sample of Concrete and Masonry 

journal 

tři další místopředsedové, a to z oblastních 

poboček Ostrava, Praha a Plzeň, 

a také hospodář. Pro usměrňování a kontrolu 

práce výkonného výboru byl navržen 

rozšířený výbor, jehož členy kromě 

výkonného výboru byli předsedové dalších 

oblastních poboček, zástupci realizační 

sféry, zejména sponzoři, zástupci 

vysokých i průmyslových škol a výzkumu, 

jakož i zástupci ČR ve významných mezinárodních 

organizacích. Nejvyšším orgánem 

ČBS bylo plénum, sestávající z rozšířeného 

výboru a delegátů volených 

oblastními pobočkami, které se scházelo 

zejména při příležitostech pořádání větších 

betonářských akcí. Dále bylo navrženo 

a schváleno čestné předsednictvo 

ČBS jako stálý poradní orgán ČBS v oblasti 

odborné a v oblasti mezinárodních vztahů. 

Významným úkolem byla i koordinace 

činnosti ČBS a Českého komitétu FIP. 

V čestném předsednictvu byli zástupci 

vysokých škol, výzkumných a zkušebních 

ústavů z Prahy, Brna a Bratislavy. 

B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008 3 

2

15 LET ČBS 


O KOLNOSTI STARTU ČINNOSTI ČBS 

Těžiště práce ČBS bylo v oblastních, popř. 

místních pobočkách ČSSI, které se konstituovaly 

v průběhu ledna až března 

1993 na ustavujících valných hromadách 

v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových 

Varech, Ústí nad Labem, Liberci, 

Pardubicích, Hradci Králové, Brně, Zlíně, 

Olomouci a Ostravě. Na ustavujících valných 

hromadách bylo zvoleno vedení 

oblastních poboček ČBS ČSSI, zástupci 

v rozšířeném výboru ČBS a projednány 

náměty na hlavní oblasti činnosti 

ČBS. Zájem o členství v ČBS fyzických 

i právnických osob byl poměrně velký, 

neboť nově vznikající realizační a projekční 

firmy většinou neměly dostatek prostředků 

na financování vlastního rozvoje 

a výzkumu (řada útvarů technického 

rozvoje firem byla zrušena), do ČR 

se začalo dovážet množství nových zahraničních 

výrobků a technologií, připravoval 

se přechod na soustavu evropských 

norem pro navrhování a provádění 

betonových, zděných a spřažených konstrukcí. 

Připravovala se certifikace, která 

měla vytlačit konkurenci s nižší kvalitou 

a úměrně tomu v té době i nižšími cenami. 

V překotném procesu transformace 

ekonomického systému se značně oslabil 

přísun technických informací, a to jak 

zánikem některých odborných periodik, 

tak též sníženou frekvencí u nás pořádaných 

mezinárodních, republikových 

nebo regionálních odborných sympozií, 

konferencí, seminářů a školení. Přitom 

si řada podnikatelů uvědomovala, 

že postupná stabilizace trhu v konkurenčním 

prostředí přinese úspěch pouze 

těm, kterým se podaří udržet kontakt 

s technickým rozvojem. Tuto situaci si 

3a 3b 3c 

výkonný výbor ČBS uvědomoval a snažil 

se napomoci jejímu zlepšení. Navázal 

na úspěšné působení kdysi rozpuštěného 

a znovu obnoveného ČSSI, na aktivity 

v oblasti betonových konstrukcí rozvíjené 

v rámci zanikajících stavebních společností 

ČSVTS a v pražské oblasti na dlouholetou 

činnost Komise statiků. Odbornou 

činnost ČBS nebylo možné zajistit 

bez vazby na významné mezinárodní 

organizace, které dlouhodobě shromažďují 

a posuzují výsledky vývoje a výzkumu 

sledovaného oboru ve svých členských 

zemích a vypracovávají informační materiály 

a mezinárodní doporučení ovlivňující 

rozvoj oboru (CEB, FIP, IABSE, CIB, RILEM 

ad.). Nadto byl navázán poměrně úzký 

kontakt s několika betonářskými společnostmi 

zvlášť blízkými ČBS (Německo: 

Deutcher Beton- und Bautechnik-Verein 

E. V., Nizozemsko: Dutch Concrete Society, 

UK: The Concrete Society, USA: ACI-American 

Concrete Institute aj.). 

P RVNÍ AKCE, ČASOPIS BA Z 

První akcí ČBS byla „nultá“ velice úspěšná 

konference Spřažené betonové konstrukce, 

kterou uspořádala 9. prosince 1992 

ČBS ČSSI OP Pardubice ve spolupráci 

s Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze. 

Tato akce navazovala přímo na ustavení 

ČBS ČSSI při OP ČSSI v Pardubicích. Již 

v polovině roku 1993 vyšlo „nulté“ číslo 

informačního Bulletinu České betonářské 

společnosti (obr. 1a) s oznámením 

o založení společnosti, s nabídkou aktivit 

a řadou odborných článků. Koncem 

roku 1993 pak vyšlo první dvojčíslo časopisu 

Beton a zdivo 1-2/1993 (obr. 1b), 

které obsahovalo příspěvky přednesené 

na 1. konferenci o betonových a zděných 

Obr. 3 a) První předseda redakční rady 

časopisu Prof. Ing. Milík Tichý, DrSc., 

s Ing. Pavlem Čížkem, b) Tajemnice 

ČBS Ing. Věra Prokopová, c) Pozdější 

předseda redakční rady Prof. Ing. Petr 

Hájek, CSc. 

Fig. 3 a) Initial editor in chief of CBS journal 

Prof. Ing. Milík Tichý, DrSc., 

with Ing. Pavel Čížek, 

b) CBS secretary Ing. Věra Prokopová, 

c) Subsequent editor in chief 

Prof. Ing. Petr Hájek, CSc. 

Obr. 4 Betonářské dny 1994, Ing. Pavel 

Čížek a Prof. Jan Vamberský 

(Nizozemsko) 

Fig. 4 Czech Concrete Days 1994, 

Ing. Pavel Čížek and Prof. Jan 

Vamberský (The Netherlands) 

konstrukcích, která se konala 9. a 10. prosince 

1993 v Pardubicích. 

Jak již bylo uvedeno, v prvním období 

bylo těžiště práce ČBS ČSSI v oblastních 

pobočkách, z nichž některé se též soustřeďovaly 

na uspořádání celonárodních 

konferencí, školení, výstav apod. Velmi 

4 B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008 

4

aktivní v této činnosti byly OP v Pardubicích, 

v Praze, v Hradci Králové aj. 

Počátkem roku 1994 začal čtvrtletně 

vycházet časopis Beton a zdivo vydávaný 

OP ČBS v Pardubicích (obr. 2). Vydavatelství 

obětavě řídila Ing. Věra Prokopová, 

předsedou redakční rady byl do roku 

1996 Prof. Ing. Milík Tichý, DrSc., následně 

pak Prof. Ing. Petr Hájek, CSc., kteří 

spolu s redakční radou zajistili trvalou 

vysokou odbornou úroveň tohoto periodika 

(obr. 3a až 3c). Časopis dostávali všichni 

členové ČBS v rámci členských příspěvků, 

ty ovšem zdaleka nepokrývaly náklady 

na jeho produkci. Proto byla snaha financovat 

vydávání časopisu ale i pořádání 

dalších akcí ČBS sponzorskými příspěvky 

právnických, popř. i fyzických osob. Časopis 

Beton a zdivo byl po celou dobu své 

existence členy ČBS velmi ceněn, především 

pro množství užitečných odborných 

informací, které pravidelně přinášel. Jeho 

úroveň byla oceňována i řadou evropských 

betonářských společností. Časopis 

vycházel až do roku 2000 (měl celkem 

sedm ročníků), kdy byl nahrazen obdobně 

úspěšným časopisem BETON TKS. 

5a 

5c 

Z ALOŽENÍ BETONÁŘSKÝCH DNŮ 

V roce 1994 byla zahájena tradice dvoudenních 

konferencí Betonářské dny. 

Hned na zahajovací ročník této konference 

byli pozváni i zahraniční účastníci, 

kteří významně přispěli k jejímu zajímavému 

a úspěšnému průběhu (obr. 4a 

až 4c). Každoroční dvoudenní celostátní 

odborné betonářské setkání Betonářské 

dny se pak od roku 1994 konalo v Pardubicích 

ještě devětkrát, než muselo být 

v roce 2004 pro narůstající zájem z kapacitních 

důvodů přemístěno do Hradce 

Králové. Betonářských dnů se pravidelně 

zúčastňují pozvaní zahraniční odborníci 

a zástupci spřátelených evropských betonářských 

společností, kteří vždy přinášejí 

cenné poznatky a zkušenosti z vývoje 

betonu a betonových konstrukcí ve svých 

zemích. Zástupci některých zahraničních 

společností, kteří významně přispěli 

k odborné činnosti ČBS ČSSI, byli jmenováni 

čestnými členy ČBS ČSSI (obr. 5a 

až 5c). Betonářské dny začala brzy doprovázet 

specializovaná výstava firem působících 

v oblasti navrhování, provádění 

a kontroly betonových konstrukcí, výrobců 

B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008 

5b 

6 

15 LET ČBS 


materiálů a všeho, co souvisí s betonem 

a zdivem. V rámci Betonářských dnů se 

pravidelně konají i večerní společenská 

setkání, která umožňují navázání společenských 

kontaktů a vzájemnou výměnu 

zkušeností jejich účastníků. 

Velmi cenné rady byly v počáteční 

fázi činnosti ČBS poskytnuty přátelskými 

betonářskými společnostmi Německa, 

Nizozemska a Velké Británie. Na základě 

doporučení tehdejšího Deutcher Beton- 

Verein E. V. byla ČBS také jedním ze zakládajících 

členů Evropské sítě betonářských 

společností ECSN. Dr. Stiller z německého 

Beton-Verein byl jmenován v roce 

1994 prvním čestným členem ČBS. 

Z AHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE 

Na setkání představitelů evropských betonářských 

společností, které se uskutečnilo 

v říjnu 1994 v Amsterodamu, byly formulovány 

teze týkající se založení Asociace 

evropských betonářských společností. 

Tyto teze byly pak následně projednány 

v evropských betonářských společnostech. 

Zhodnocení závěrů jednotlivých 

projednávání bylo pak předmětem jednání 

představitelů evropských betonářských 

společností, které se uskutečnilo 

Obr. 5 Jmenování čestných členů ČBS: 

a) Ir. Dick Stoelhorst (Nizozemsko), 

b) Dr-Ing. Hans-Ulrich Litzner 

(Německo), c) Prof. Ing. Jiří Bradáč, 

CSc., blahopřeje Prof. Petrovi 

Bartošovi (Velká Británie) 

Fig. 5 Appointment of honorary members 

of CBS: a) Ir. Dick Stoelhorst 

(The Netherlands), b) Dr-Ing. 

Hans-Ulrich Litzner (Germany), 

c) Prof. Ing. Jiří Bradáč, Csc., 

congratulates on being named to 

Prof. Peter Bartos (Great Britain) 

Obr. 6 Zasedání výboru ECSN 

Fig. 6 ECSN board meeting 

5

15 LET ČBS 


17. března 1995 ve Wiesbadenu. Zasedání 

ve Wiesbadenu se zúčastnili představitelé 

betonářských společností Belgie, 

České republiky, Dánska, Německa, 

Finska, Francie, Irska, Nizozemska, Norska, 

Severního Irska, Španělska, Švédska 

a Velké Británie. Zástupci všech zemí 

vyslovili souhlas svých národních společností 

se založením Evropské sítě betonářských 

společností – ECSN (European 

Concrete Societies Network), jakož i se 

základním programem této společnosti, 

tj. s odhodláním usilovat o rozvoj betonu, 

jakožto stavebního materiálu, i betonových 

konstrukcí s tím, že asociace se bude 

starat o navazování spolupráce mezi jednotlivými 

společnostmi a o jejich vzájemnou 

informovanost. Brzy se k ECSN připojilo 

i Rakousko. ČBS ČSSI jako jediná betonářská 

společnost z bývalého bloku socialistických 

zemí se stala jedním ze zakládajících 

členů ECSN, která dnes sdružuje 

betonářské společnosti dvanácti evropských 

zemí. Výbor ECSN, který činnost 

sdružení řídí, tvoří reprezentanti jednotlivých 

národních společností. Na výročních 

zasedáních výboru ECSN se vždy hodnotí 

činnost členských betonářských společností 

a rozhoduje se o společných pro- 

Obr. 7 První mezinárodní výstava 

betonového stavitelství CONCON ’96 

Fig. 7 First International Exhibition of 

Concrete Construction CONCON ’96 

Obr. 8 Seminář pořádaný v rámci výstavy 

CONCON 2000 

Fig. 8 Seminar organized within the frame 

of exhibition CONCON 2000 

Obr. 9 fib sympózium pořádané v Praze 

v roce 1999: a) R. Tewes 

a M. Kalný při zahájení, b) sborník 

Fig 9 fib Symposium Prague 1999: 

a) R. Tewes and M. Kalný in opening, 

b) proceedings 

jektech (obr. 6). Kromě vzájemné informovanosti 

a pomoci národních betonářských 

společností, byla vyvíjena spolupráce 

i v rámci evropských grantů (pomůcky 

pro zavádění Eurokódů, novinky v rámci 

betonového stavitelství, další vzdělávání 

pracovníků v oblasti betonu atd.), pořádají 

se soutěže o vynikající evropskou betonovou 

konstrukci, organizují se odborné 

exkurze atd. 

ČBS/ČBZ VE 2. POLOVINĚ 

90. LET 

V roce 1996 se rozšířila ČBS i o zájemce 

z oblasti zděných konstrukcí a změnila 

svůj název na Českou společnost pro 

beton a zdivo (ČBZ) při ČSSI. Během roku 

1997 došlo rovněž k propojení činnosti 

ČBZ ČSSI a Českého národního komitétu 

FIP, které vyústilo v hromadný vstup dosavadních 

členů komitétu do řad kolektivních 

členů ČBZ k termínu 1. ledna 1999. 

ČBZ ČSSI se v té době odborně podílela 

na uspořádání tří mezinárodních 

výstav o betonu, jejichž realizátorem byla 

obchodní společnost AXIS. První mezinárodní 

výstava CONCON `96 byla uspořádána 

v květnu 1996 v Praze pod mottem 

„Moderní technologie a nové materiály“ 

(obr. 7). Ke spolupráci se společností 

AXIS bylo přistoupeno, protože tehdejší 

ČBZ ČSSI neměla dostatečně vybavený 

sekretariát ani zkušenosti a potenciál pro 

organizaci takové výstavy. Odborné semináře 

v rámci výstavy však byly pořádány 

ČBZ ČSSI. Z řad vystavovatelů i návštěvníků 

byla výstava, které se zúčastnilo kolem 

sedmdesáti vystavovatelů, hodnocena 

velmi kladně. Proto výbor ČBZ ČSSI rozhodl 

o konání výstav ve dvouletém cyklu. 

Druhá mezinárodní výstava CONCON 

1998 byla uspořádána v lednu 1998 

ve Veletržním paláci v Praze, opět ve spolupráci 

s firmou AXIS, pod mottem „Mezinárodní 

spolupráce v oblasti betonu“. V rámci 

této výstavy byly uspořádány odborné 

semináře o navrhování a provádění betonových 

podlah, trhlinách v betonových 

konstrukcích a o moderních trendech 

ve vyztužování betonových konstrukcí. 


7 

8 

9b 

9a

10a 10b 

Obr. 10 Výbor ČBZ ČSSI zvolený v roce 2000 

Fig. 10 CBZ board elected in 2000 

Třetí mezinárodní výstava betonu a betonových 

konstrukcí CONCON 2000 proběhla 

též v Praze, opět se dvěma odbornými 

semináři (obr. 8), ovšem za znatelně 

menšího ohlasu. V té době už navíc 

začal pracovat profesionální sekretariát 

ČBZ a i z tohoto důvodu ztratila další spolupráce 

s firmou AXIS odůvodnění. 

ČBZ ČSSI začala organizovat i soutěž Vynikající 

betonová konstrukce, a to v dvouletých 

cyklech. Soutěž se týká betonových 

konstrukcí v kontextu celé stavby, tj. jejich 

komplexního návrhu a realizace. V soutěži 

jsou hodnoceny jak betonové budovy, 

tak inženýrské stavby. Výsledky soutěže 

o vynikající betonovou konstrukci byly 

poprvé vyhlášeny v listopadu 1997 v Pardubicích 

při zahájení Betonářských dnů 

1997. ČBZ ČSSI organizovala kolem roku 

2000 i několik specializovaných seminářů 

zaměřených na problematiku navrhování 

betonových konstrukcí, provádění betonových 

konstrukcí, technologii betonu, navrhování 

zděných konstrukcí atd. 

Č INNOST V MEZINÁRODNÍCH 

ODBORNÝCH ORGANIZACÍCH 

Členové ČBZ ČSSI začali pracovat a nadále 

pracují i v řadě komisí a subkomisí 

CEN. V těchto orgánech se uplatňovali 

buď v rámci přímé spolupráce na vytváření 

evropských norem, nebo formou 

jejich připomínkování. ČBZ ČSSI přispívala 

i k rozvoji výzkumu tím, že vyhledávala 

aktuální problémy, na které by se 

měl výzkum soustředit, v několika případech 

i doporučila sponzorování některých 

úkolů výzkumu významným stavebním 

firmám. Mnoho stavebních podniků 

drasticky zredukovalo, nebo zcela zrušilo 

svá oddělení technického rozvoje, 

i když v některých případech po zhodnocení 

slabých výsledků jejich práce. Řada 

problémů při plnění náročných požadavků 

investorů, některé nezdary a havárie, 

jakož i nutnost zavádění nových technologií 

zřetelně ukázaly, co nemístná šetrnost 

v oblasti rozvoje může způsobit. 

Členové ČBZ ČSSI pracovali a pracují 

i v řadě mezinárodních betonářských 

asociací; zastupovali ČR jako členové 

v Euromezinárodním výboru pro beton 

CEB, v Mezinárodní federaci pro předpjatý 

beton FIP, v Mezinárodním výboru 

pro stavební výzkum a dokumentaci 

CIB, v Mezinárodním sdružení zkušebních 

a výzkumných laboratoří pro materiály 

a konstrukce RILEM, v Mezinárodním 

sdružení pro mosty a stavební konstrukce 

IABSE, v Americké betonářské společnosti 

ACI a jinde. Aktivní účastí v těchto 

organizacích zajišťovali plynulý přísun nejnovějších 

informací ze zahraničí. V roce 

1998 na 1. valném shromáždění Mezinárodní 

betonářské federace FIP/fib došlo 

ke sjednocení světových betonářských 

asociací CEB a FIP do fib. První akce této 

nové organizace byla organizována ČBZ 

ČSSI společně s českým komitétem FIP 

jako „fib Symposium 1999“, které se 

konalo ve dnech 13. až 15. října 1999 

v Praze pod mottem „Konstrukční beton 

– most mezi národy“. Toto symposium 

bylo účastníky hodnoceno po stránce 

odborné i organizační jako velmi zdařilé 

(obr. 9a a 9b). V roce 2000 pak došlo 

ke spojení ČBZ a českého komitétu FIP. 

Z ÁVĚR 

V lednu roku 1996 byl zvolen předsedou 

ČBZ ČSSI Ing. Pavel Čížek, v závěru 

roku 1999 pak Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc. 

Za jejich předsednictví se stále rozšiřovala 

činnost ČBZ ČSSI. Výbor zvolený v roce 

1999 je na obr. 10a a 10b. 


15 LET ČBS 


Veškerá činnost v rámci ČBS/ČBZ ČSSI 

v letech 1993 až 1999 nebyla honorovaná, 

byla založená na dobrovolnosti 

a nesporném entuziazmu. Navzdory 

tomu se její činnost rychle vyvíjela a společnost 

si záhy vydobyla vysoký odborný 

i společenský kredit. Brzy se ovšem ukázalo, 

že se takto koncipovaná společnost 

rychle dostane v důsledku omezených 

kapacit pracovních i finančních na hranice 

svých sil, které jsou na hony vzdáleny 

jejím rostoucím ambicím a koneckonců 

i potřebám vlastní členské základny. 

ČBS/ČBZ po celá 90. léta hledala 

svůj pevný, funkční a zároveň perspektivní 

statut a prošla při tom řadou výrazných 

změn koncepčních i personálních. 

Na základě zkušeností a rady spřátelených 

evropských společností bylo proto 

v roce 1999 rozhodnuto zřídit profesionální 

sekretariát ČBS/ČBZ ČSSI, který 

od roku 2000 umožnil postupně výrazné 

rozšíření a zkvalitnění činnosti společnosti. 

Podobný sekretariát s profesionálními 

pracovníky mají všechny vyspělé evropské 

betonářské společnosti. V závěru 

roku 2001 pak došlo po dohodě členské 

základny k návratu k původnímu názvu 

Česká betonářská společnost ČSSI. 

Ing. Pavel Čížek 

Statika Čížek, s. r. o. 

Štrossova 567, Pardubice 

e-mail: cizek@statikacizek.cz, www.statikacizek.cz 

Prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc. 

Katedra betonových a zděných konstrukcí 

Fakulta stavební ČVUT v Praze 

Thákurova 6, 166 29 Praha 6 

e-mail: jaroslav.prochazka@fsv.cvut.cz 

Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA 

Výkonný ředitel ČBS ČSSI 

e-mail: sruma@cbsbeton.eu, www.cbsbeton.eu 

7

15 LET ČBS 


B ETONÁŘSKÉ SPOLEČNOSTI V E VROPĚ A VE SVĚTĚ – 1. ČÁST 

E M I N E N T CONCRETE SOCIETIES OF THE WORLD – PART ONE 


Tento článek přináší stručné shrnutí charakteru 

a činnosti zahraničních betonářských 

společností a nejvýznamnějších 

nadnárodních, regionálních sdružení 

těchto společností. Je ponecháno na čtenáři, 

zda a nakolik využije prakticky 

nezměrný prostor informací a poznatků 

okolo betonu, k nimž se lze dostat prostřednictvím 

v článku uvedených webových 

stránek těchto společností a jejich 

služeb a produktů. 

This article briefly summarizes some 

essential features of foreign concrete 

societies, both inside and outside the 

European continent, their regional federations 

included. There are list of actual 

websites and set of pointed up-to-date 

information in this article, and so it 

depends only on reader’s willingness 

how deep to dive into endless space of 

concrete information from around the 

globe. 

O KNA DO SVĚTA VYSPĚLÉHO 

BETONU 

V souvislosti s 15. výročím vzniku České 

betonářské společnosti (ČBS) přináší 

tento článek stručný pohled na podobu 

a činnost obdobných betonářských společností 

v zahraničí. Takový pohled může 

být poučný hned ze dvou důvodů. Jednak 

si lze srovnáním s principy fungování 

a paletou aktivit zahraničních společností 

udělat docela dobrý obrázek, jak je 

na tom vlastně dnešní ČBS, a kam lze 

asi tak čekat, že se na základě porovnání 

podmínek činnosti bude v dalších letech 

vyvíjet (dobrou vypovídací hodnotu má 

zejména srovnání se zeměmi obdobné 

velikosti – např. s Rakouskem nebo Nizozemskem). 

Jednak lze z činnosti, tj. služeb 

a produktů vyspělých betonářských 

společností čerpat množství technických 

a obchodních informací pro bezprostřední 

denní praxi. V dnešním globalizovaném, 

internetem propojeném světě totiž 

nabízejí nejvyspělejší betonářské společnosti 

na svých stránkách bezplatně 

ke stažení leccos technicky zajímavého 

a obchodně užitečného – to platí hlavně 

o největších státech typu USA, Velké Británie, 

Austrálie nebo Japonska. Čas věnovaný 

cílené návštěvě webů těchto společ- 

Tab. 1 Základní údaje zahraničních betonářských společností 

Tab. 1 Essential data of the most eminent foreign concrete societies 

Země Jméno Web 

Evropa 

Německo 

Velká Británie 

Nizozemsko 

Rakousko 

Švédsko 

Finsko 

Norsko 

Dánsko 

Irsko 

Belgie 

Itálie 

Francie 

ČBS 

Svět – výběr 

USA 

Brazílie 

JAR 

Japonsko 

Indie 

Singapur 

Austrálie 

Nový Zéland 

Regiony 

Evropa 

Skandinávie 

Jihovýchodní Asie 

Deutscher Beton- und Bautechnik 

Verein (DBV)/Německá společnost 

pro beton a stavební technologie 

The Concrete Society/Betonářská 

společnost Spojeného království 

Betonvereniging/Nizozemská 

betonářská společnost 

Österreichische Vereinigung für 

Beton- und Bautechnik (ÖVBB)/ 

Rakouská společnost pro beton 

a stavební technologie 

Svenska Betongföreningen/Švédská 


Suomen Betoniyhdistys/Finská 


Norsk Betonforening (NB)/Norská 


Dansk Betonforening (DBF)/Dánská 


The Irish Concrete Society/Irská 


Groupement Belge du Béton- 

Belgische BetonGroepering 

(BGG-GBB)/Belgická betonářská 

společnost 

Associazione Italiana Celcestruzzo 

Armato e Precompresso (Aicap)/ 

Italská betonářská společnost 

Association Française de Génie Civil 

(AFGC)/Francouzský svaz stavebních 

inženýrů 


(ČBS) 


Rok 

založení 

Počet členů 

kol. + ind. 

www.betonverein.de 1898 75 + 420 (2008) 

www.concrete.org.uk 1966 600 + 1000 (2007) 

www.betonvereniging.nl 1927 2400 (2007) 

www.concrete-austria.com, 

www.ovbb.at 

1907 35 + 145 (2007) 

www.betong.se 1912 40 + 830 (2004) 

www.betoniyhdistys.fi 1926 55 + ? (2008) 

www.betong.net 1954 915 (2004) 

www. 

danskbetonforening.dk 

1947 65 + 1300 (2008) 

www.concrete.ie 1973 80 + ? (2008) 

www.groupementbeton.be 

1980 600 (2007) 

www.associazioneaicap.it 1971 22 + ? (2008) 

www.afgc.asso.fr 1998 102 + 840 (2008) 

www.cbsbeton.eu 1993 110 + 240 (2008) 

American Concrete Institute (ACI)/ 

Americká betonářská společnost 

Instituto Brasileiro do Concreto 

www.concrete.org 1904 20 000 (2008) 

(IBRACOM)/Brazilská betonářská 

společnost 

www.ibracon.org.br 1972 85 + 400 (2008) 

Concrete Society of Southern Africa/ 

Jihoafrická betonářská společnost 

www.concretesociety.co.za 1979 ? 

Japan Concrete Institute (JCI)/ 

Japonská betonářská společnost 

www.jci-net.or.jp 1965 365 + 7600 (2008) 

Indian Concrete Institute (ICI)/ 

Indická betonářská společnost 

www.indianconcreteinstitute.org 1982 8500 (2008) 

Singapore Concrete Institute (SCI)/ 

Singapurská betonářská společnost 

www.scinst.org.sg 1978 ? 

Concrete Institute of Australia (CIA)/ 

Australská betonářská společnost 

New Zealand Concrete Society 

www.concreteinstitute. 

com.au 

1970 

85 + ? 

(2008) 

(NZCS)/ Betonářská společnost 

Nového Zélandu 

www.concretesociety.org.nz 1980 27 + ? (2008) 

European Concrete Society Network 

(ECSN)/Sdružení evropských 

betonářských společností 

Nordic Concrete Federation (NCF)/ 

Skandinávská betonářská federace 

Asian Concrete Federation (ACF)/ 

Asijská betonářská federace 

www.ecsn.net 1993 12 zemí 

www.tekna.no 1957 5 zemí 

www.acf-org.com 2004 12 zemí

ností je tak bez výjimky efektivním průhledem 

do světa vyspělého světového betonu 

pro každého, kdo o to stojí. 

N ĚMECKO 

Německá betonářská 

společnost (Deutscher 

Beton- und Bautechnik 

Verein – DBV) je vůbec 

nejstarších betonářskou 

společností světa, byla 

založena ještě v 19. století (1898). Je 

vedle britské a americké betonářské společnosti 

také institucí největší, nejváženější 

a finančně nejsilnější. Je to velmi vyspělá 

betonářská společnost země, se kterou 

má Česká republika mnohačetné, mimořádně 

významné vazby v nejrůznějších 

oblastech, betonové stavebnictví samozřejmě 

nevyjímaje. Není účelem tohoto 

článku postihnout vliv DBV na obchodní 

vztahy Německa a ČR, stačí jen připomenout 

množství na území ČR působí- 

Obr. 1 Organigram DBV 

Fig. 1 Organigram of DBV 

1 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

cích firem, které jsou v majetku německých 

vlastníků, a množství staveb a provozů 

na území ČR, které jsou předmětem 

zájmu i německých subjektů. Na druhou 

stranu Německo bylo a stále je obrovským 

rezervoárem vyspělého know-how, 

a to nejen ve vlastním betonu, ale dnes 

ještě více v technologiích s betonem spjatých 

a v progresivních oblastech jeho aplikace. 

Německý Betonverein významně 

pomohl ČBS v jejím vzniku v polovině 

90. let a pomohl jí – jako dosud jediné 

existující betonářské společnosti z bývalého 

východního bloku! – i v začlenění 

do Sdružení evropských betonářských 

společností (ECSN). 

DBV v průběhu svojí historie prošel 

řadou vývojových fází a dramatických 

změn, z nichž tou zatím poslední byla 

v průběhu 90. let probíhající transformace 

někdejší ryze „betonářské“ společnosti 

na moderní „technologickou“ společnost, 

která dnes funguje spíš jako výzkumně-technická 

instituce generující špičkové 

know-how podle potřeb velkých sta- 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

15 LET ČBS 


vebních firem, dnes jediných řádných 

členů DBV. 

Několik základních poznámek k dnešní 

DBV: 

• řádnými členy jsou pouze stavební 

firmy (dodavatelé), 

• jiné firmy, projekční kanceláře, univerzity 

apod., a jednotlivci jsou „pouze“ 

mimořádnými členy, 

• významný podíl na obnově a vzestupu 

Německa v 50. až 70. letech, stavební 

boom po sjednocení Německa v letech 

1989 až 1995, nárůst členů o bývalou 

NDR, 

• od roku 1995 do 2006 setrvalý pokles 

obratu stavebnictví i pokles členů (řádných 

ze 124 na 85, mimořádných 

z 477 na 390), od roku 2005 stabilizace 

a mírné zlepšení, 

• od dubna 1999 nové stanovy: změna 

forem členství, změna výše příspěvků 

– řádní členové už neplatí podle hrubého 

zisku (byly problémy s dokládáním 

jeho výše), platí podle vykázaného 

obratu (výnosů) dosaženého na území 

Německa, 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 


15 LET ČBS 


• po transformaci v roce 1999 je DBV 

technická instituce zaměřená na rozvoj 

betonu a betonářských technologií prioritně 

z hlediska potřeb generovaných 

jejími řádnými členy, tj. dnes stavebními 

firmami, které k tomu pro DBV naopak 

vytvářejí výší svých členských příspěvků 

přiměřeně dobré podmínky, 

• vzhledem k této skutečnosti nelze už 

dnes hovořit o „klasické“ nezávislosti 

DBV na vlivných zájmových skupinách 

stavebního trhu Německa, jako 

tomu bylo ještě v 90. letech a jak to pro 

betonářské společnosti propaguje např. 

ECSN. 

Obr. 1 ukazuje dnešní organizační schéma 

DBV, k tomu několik dalších postřehů. 

Německo je velmi rozvinutá země, problémy 

a dnešní procesy uvnitř jejího stavebnictví 

jsou v mnohém předobrazem 

zítřejších problémů (a cest jejich řešení) 

v dalších částech Evropy, ČR nevyjímaje. 

Typickými fenomény, které jiné státy 

obvykle zatím nesdílejí, jsou: 

• faktický důraz na životní prostředí a udržitelnou 

výstavbu: občané to požadují, 

veřejné rozpočty to umožňují, pro 

3a 

2a 2b 

3b 

stavební firmy je to perspektivní zdroj 

zakázek, 

• důraz na rekonstrukce, revitalizace, 

regenerace již existujících staveb: občané 

to požadují, veřejné rozpočty to 

podporují, pro stavební firmy je to 

technologicky nové a náročné, ale velkých 

stavebních investic „na zelené 

louce“ ubývá a nové už moc nebudou, 

Německo je víceméně „dostavěná“ 

země, 

• důraz na kombinaci stavebních materiálů 

a optimalizaci jejich použití, na provázanost 

technologie materiálů a stavebních 

technologií s nimi spjatými. 

DBV se, stejně jako všechny další betonářské 

společnosti, zaměřuje na podporu 

a rozvoj vědy a techniky orientovaných 

na beton, zároveň ale (DBV pracuje především 

pro stavební firmy) i na související 

stavební technologie. 

DBV tradičně vykonává stavební poradenství: 

Německo je rozděleno na pět 

oblastí, pro každou má DBV stavebního 

experta, který radí na stavbách, v laboratořích 

apod. 

DBV pořádá Dny stavebních technologií 

(Bautechnik- Tag) každý lichý rok, 

v roce 2009 budou v Drážďanech. Jsou 

vždy skvělou příležitostí seznámit se se 

skutečně špičkovými betonovými konstrukcemi 

a pokrokem v oboru betonu. 

DBV vyvíjí řadu aktivit a realizuje mnoho 

projektů. Zdrojem technických informací 

(v němčině) mohou být jednotlivé svazky 

vydávaných „merkblattů“ (technických 

pravidel) a „heftů“ (zpravidla souborů 

článků nebo příkladů k aktuálnímu tématu), 

(obr. 2). Rozsáhlá je i vzdělávací činnost, 

shodné kurzy probíhají vždy na různých 

místech Německa (obr. 3). 

3c 

V ELKÁ BRITÁNIE 

Vedle Německa (a v jiném 

stylu Francie) je nejvýznamnější 

evropskou 

betonářskou společností 

britská The Concrete 

Society UK. Její vliv je 

dán vedle tradice (formální vznik 1966, 

návaznost na spolky z počátku 20. století) 

i množstvím anglicky hovořících odborníků 

po světě, a zejména v bývalých britských 

koloniích a državách (Austrálie, 

Indie, Hongkong atd.). Z organigramu 

(obr. 4) je patrná výrazně jiná koncepce 

uspořádání než např. v Německu. Tradiční 

anglosaské uspořádání dodnes odráží 

demokratickou tradici regionálních skupin 

a zájmových klubů, kromě UK ji lze 

najít i v USA nebo Austrálii. Tyto společnosti 

si drží široké spektrum členské 

základny a tím i podstatně vyšší (relativní) 

nezávislost na vlivných hráčích stavebního 

trhu. Je to ovšem dáno tradičně 

velkým množství relativně menších 

podnikatelských subjektů, na rozdíl právě 

od dnešního Německa nebo Rakouska 

– a ovšem i Francie, kde koncentrace 

„moci“ v rukou velkých stavebních 

firem a stavebně-výrobních konglomerátů 

dosahuje nejvyšší úrovně. 

Concrete Society UK má mocný nástroj 

v precizních webových stránkách psaných 

univerzálně sdílenou angličtinou 

a v masivně distribuovaném časopise 

Concrete Engineering International (obr. 

5c), který udržuje její aktivity (a na ně 

navázané obchodní zájmy) v meritu 

pozornosti desítek tisíc odborníků 

po celém světě. Má rovněž těsné vztahy 

s americkou ACI a společnostmi v Austrálii 

a např. v jižní Americe a v Japonsku. 

Obr. 2 Obálky dvou základních řad technických dokumentů 

vydávaných DBV: a) DBV-Hefte, b) Merkblätter 

Fig. 2 Title pages of two of the most important DBV’s 

technical documents: a) DBV-Hefts, b) Merkblatts 

Obr. 3 Pozvánky na školení pořádaná DBV 

Fig. 3 Invitations to DBV’s training courses 

Obr. 4 Organigram Concrete Society UK 

Fig. 4 Organigram of the Concrete Society UK 

Obr. 5 Základní dokumenty vydávané Concrete Society UK: 

a) informační letáky, b) technická pravidla, 

c) časopis Concrete Engineering International 

Fig. 5 Basic documents issued by the Concrete Society 

UK: a) Information leaflets, b) Technical reports, 

c) Magazine Concrete Engineering International 


4 

Skupiny 

pro významné 

oblasti 

Skupiny 

se zvláštním 

zaměřením 

5a 

Regionální 

a klubová 

shromáždění 

Regiony 

Kluby 

5b 

Concrete Society UK vydává skvělá technická 

pravidla (Technical Reports), která 

jsou pro svoji lapidárnost a srozumitelnou 

anglič-tinu i v podmínkách ČR efektivně 

k využití. 

Hned po roce 2000 vznikla na území 

Velké Británie ještě další zajímavá 

a inspirující společnost, a to The Concrete 

Centre, do něhož vkládá prostředky 

hned několik mocných profesních 

svazů UK (readimix, cement, betonová 

prefabrikace aj.) a který s Concrete Society 

úzce spolupracuje. Smyslem tohoto 

centra je efektivní propagace betonu – 

kvalitní marketing, jehož produktem je 

řada zajímavých a využitelných materiálů 

zaměřených např. na vzhled a trvanlivost 

betonu. 

N IZOZEMSKO 

Valná hromada 

Výbor 

Výkonné řízení 

Ústřední kancelář 

Členové společnosti 

Klienti 

a 

příznivci 

Nizozemsko je zemí víceméně 

srovnatelnou s ČR, 

třebaže je zde počet 

obyvatel o 70 % vyšší. 

Nesrovnatelná je zatím 

ale celková vyspělost stavebního 

trhu, vyspělost a početnost skutečných 

odborníků akademické a výzkumné 

sféry, ale i správy na státní a lokálních 

úrovních. Po celých patnáct let existence 

ČBS slouží vedle Rakouska právě holandský 

Betonvereniging jako jistý předobraz 

možností a postupného vývoje naší betonářské 

společnosti. 

Historicky má Nizozemsko výjimečné 

množství středních a menších stavebních 

firem, projekčních kanceláří, různě zainteresovaných 

správ, institutů a výrobců 

všeho možného. Členská základna je zde 

proto velmi početná a „plochá“ – různorodá 

a demokratická. Nizozemsko je tradičně 

neobyčejně otevřené a participující, 

to platí i o jeho betonářské společnos- 


5c 

15 LET ČBS 


Technické projekty 

Supervize a technické poradenství 

Skupina 

Navrhování 

Skupina Materiály 

Skupina Provádění 

ti, která např. od počátku předsedá ECSN, 

kterou také iniciovalo. 

Zcela výjimečným fenoménem jsou 

Holandské betonářské dny, které trvají 

sice jen jediný den, ovšem účastní se 

jich každoročně 4 000 až 5 000 expertů, 

a to včetně souběžné betonářské výstavy 

s více než 170 stánky (obr. 6b). Kultivovaný 

beton je v Nizozemsku obecně materiálem 

oblíbeným, a to od studenstkých 

závodů betonových kánoí, až pro špičkové 

kreace architektů a sochařů. 

Obr. 6 Základní dokumenty, které vydává 

Betonvereniging: a) informační 

letáky, b) materiály k Holandským 

betonářským dnům 

Fig. 6 Basic documents issued by 

Betonvereniging: a) Information 

leaflets, b) Materials on Dutch 

Concrete Day 

Pokračování článku 

v přístím čísle 6/08 

Projekty 

Projekty 

Projekty 

6a 6b 

11

S15 TAVEBNÍ LET ČBS KONSTRUKCE 


O BLOUKOVÉ MOSTY – I N S P I R A C E A VÝZVY 

ARCH B R I D G E S – INSPIRATION AND CHALLENGES 

M ILAN KALNÝ 

Konstrukční beton je ideální materiál 

pro obloukové mosty. Probíhající vývoj 

v oblasti materiálů a stavebních technologií 

poskytuje mnoho příležitostí pro využití 

betonových nebo hybridních oblouků. 

Z historie stavebnictví známe řadu skvělých 

příkladů význačných obloukových 

mostů, které jsou inspirující i pro nové 

náročné projekty. Obloukové mosty jsou 

vhodné pro přírodní i městské prostředí. 

Jejich hlavní výhodou je přirozené 

předpětí vlastní tíhou a elegantní vzhled 

v souladu s krajinou, kde obloukové 

mosty často tvoří významné monumenty. 

Ekonomické důvody spojené s výstavbou 

však způsobily, že obloukové mosty 

se objevují poměrně málokdy, ačkoliv 

moderní oblouky mohou být rozumnou 

alternativou k jiným možnostem. 

Po delší době je v ČR nyní opět ve stavbě 

velký obloukový most přes chráněné 

Oparenské údolí na dálnici D8. 

The structural concrete is an ideal material 

for arch bridges. Ongoing development 

of materials and construction 

technology offer a lot of opportunities for 

application of concrete or hybrid arches. 

The history of engineering shows many 

brilliant examples of distinctive arch 

bridges and it is a source of inspiration 

for some new challenging projects. Arch 

bridges are suitable to both natural 

and urban environment. Their main 

advantage is natural prestressing by its 

self-weight and an elegant appearance 

in harmony with the landscape, where 

they often form its significant landmarks. 

1 

The economical aspects of their construction 

caused that arch bridges can 

be seen quite seldom, nevertheless, 

a contemporary arch can be viable alternative 

to other options. After a rather 

long period a large arch bridge is being 

built again in the Czech Republic on 

the D8 Motorway across a preserved 

Oparno valley. 

Beton a zejména železobeton se stal 

koncem 19. století ideálním materiálem 

pro stavbu obloukových mostů a postupně 

nahradil tradičně používaný kámen 

a zdivo. Díky své tvárnosti, pevnosti, trvanlivosti 

a uživatelem definovaným vlastnostem, 

což umožnil současný rozvoj 

technologie výroby a zpracování betonu, 

lze očekávat, že možnosti uplatnění betonu 

v konstrukčních systémech využívajících 

obloukového působení ještě zdaleka 

nejsou vyčerpány. Vývoj obloukových 

mostů ve světě stále pokračuje, dosažená 

rozpětí se zvětšují, konstrukce z nových 

materiálů mohou být subtilnější, kombinace 

materiálů a inovace v technologii 

výstavby poskytují velký prostor pro hledání 

individuálně tvarovaných konstrukcí 

vhodných pro daná rozmanitá prostředí. 

Ve výstavbě obloukových mostů lze sledovat 

tři základní vývojová období: do roku 

1950 převládala stavba na klasické pevné 

skruži, v 60. letech nastupuje betonování 

nebo montáž letmo za pomoci aktivního 

provizorního vyvěšování závěsy s detaily 

odvozenými z technologie předpínání 

a v 90. letech nastupují hybridní konstrukce 

a progresivní kombinované technologie 

výstavby (obr. 1). 

Obloukové konstrukce jsou založeny 

na 3 000 let starém objevu klenby 

v Mezopotámii, což je konstrukce, která 

se v přírodě běžně nevyskytuje. Zatímco 

trámové, zavěšené a visuté konstrukce 

mají své přírodní vzory, mezi nepravou 

„mykénskou“ klenbou a klasicky zaklenutým 

kamenným obloukem je převratný 

objev na počátku rozvoje starověkého stavebnictví. 

Idea jak přemostit velké rozpětí 

jednoduchou konstrukcí sestavenou ze 

stejných malých prvků s přirozenou pevností 

v tlaku je prostá a geniální současně. 

Pevnost oblouku je dána vhodně vedeným 

tvarem linie a uspořádáním jednotlivých 

skladebných prvků, k jeho vybudování 

byla dříve nutná znalost řemesla, 

dnes široký soubor znalostí o materiálech, 

konstrukcích a technologiích. Oblouk 

v kombinaci s mostovkou a základy představuje 

přirozený vyvážený systém, který 

velmi dobře ladí jak s volnou krajinou, tak 

i s urbanizovaným prostředím. Soulad 

tvaru a měřítka daný průběhem vnitřních 

sil, harmonie celku, detailů a okolí jsou 

v případě mnoha obloukových mostů vnímány 

podvědomě a nastavují standard 

elegance a krásy staveb. 

Ze všech různých typů mostů je oblouk 

nejvhodnější konstrukcí pro překročení 

překážek, jako jsou hluboká údolí s dobrými 

základovými poměry. Ploché oblouky 

se spolupůsobící mostovkou o jednom 

nebo více polích jsou velmi elegantní 

v městském prostředí. Ekonomické 

důvody však způsobily, že se s novými 

obloukovými mosty dnes setkáváme 

velmi zřídka. Často je nahrazují zavěšené 

konstrukce a letmo betonované rámy 

Obr. 1 Přehled betonových obloukových 

mostů ve světě a v ČR 

Fig. 1 Review of concrete arch bridges in 

the world and Czech Republic 

Obr. 2 Most Risorgimento 

Fig. 2 Risorgimento Bridge 

Obr. 3 Most Salginatobel 

Fig. 3 Salginatobel Bridge 

Obr. 4 Most Sandö 

Fig. 4 Sandö Bridge 

Obr. 5 Most Tamins 

Fig. 5 Tamins Bridge 

Obr. 6 Mosty na ostrově Krk 

Fig. 6 Krk Island Bridges 


nebo spojité nosníky, které se vyznačují 

jednodušším prováděním a menšími 

nároky na technologické vybavení a zkušenosti 

dodavatele. 

Moderní metody výstavby oblouků 

s postupným vyvěšováním pomocí předpínací 

techniky umožňují návrat obloukových 

mostních konstrukcí do realizace. 

Dokončené mosty skutečně potvrzují, 

že i oblouk středního a velkého rozpětí 

může být někdy ekonomickou alternativou 

a všechna rizika návrhu a provádění 

mohou být snížena na minimum. Kvalitně 

provedené obloukové mosty mají dlouhodobou 

životnost prověřenou u některých 

typů konstrukcí stovkami let provozu. 

Využívají přitom jednu základní přednost, 

kterou je optimální využití betonu “předepnutého” 

vlastní tíhou konstrukce. Obloukové 

konstrukce obvykle staticky spolupůsobí 

s rámovými mostovkami nebo 

jsou kombinované s táhly. Různé obloukové 

mosty jsou nezaměnitelné a tvoří 

výrazně charakteristický krajinný prvek. 

V ÝVOJ BETONOVÝCH OBLOUKOVÝCH 

MOSTŮ VE SVĚTĚ 

Rozvoj výstavby obloukových mostů 

z kamene nastal ve starověké Římské říši 

a znalost tohoto umění se udržela přes 

celý středověk až do 19. století. Známý 

Darbyho Ironbridge zahájil v roce 1779 

éru litinových a později ocelových obloukových 

mostů. V letech 1812 až 1822 

2 3 


4 

5 

15 LET ČBS 


zavádí inženýr Louis Vicat ve Francii průmyslovou 

výrobu cementu a ve stejném 

období používá prostý beton pro základy 

a oblouky mostu o sedmi polích 

délky 22 m. Tento první betonový masivní 

obloukový most na světě dodnes 

stojí a převádí národní silnici č. 20 přes 

řeku Dordogne u Souillacu. Vývoj železobetonu 

zahájil J. Monier v roce 1849, 

v roce 1867 tento materiál patentuje 

a v roce 1875 postavil první železobetonový 

obloukový mostek o rozpětí 

16,50 m v zahradách hradu markýze 

de Tiliére u Chazeletu. V letech 

1887 až 1891 již bylo postaveno tři sta 

dvacet betonových obloukových mostů 

v Německu, Rakousku, Maďarsku a Švý- 

6 

13

15 LET ČBS 


Č. Jméno mostu Rok Rozpětí [m] Země 

1 Wanxian přes Yangtze, Chong-qing 1997 420 Čína 

2 Krk I přes Vinodolski K. 1980 390 Chorvatsko 

3 Jiangjiehe přes Wu, Gui-zhou 1995 330 Čína 

4 přes Colorado u Hoover dam (ve stavbě) 2008 323 USA 

5 Yongjiang, Guangxi 1996 312 Čína 

6 Gladesville, Sydney 1964 305 Austrálie 

7 Amizade přes Parana 1965 290 Brazílie/Paraguay 

8 Chishi Datong, Gu-izhou 1997 280 Čína 

9 Infante D. Henrique, Porto 2002 280 Portugalsko 

10 Almö Bridge, Stenungsund (zničený) 1980 278 Švédsko 

11 Bloukrans 1983 272 Jižní Afrika 

12 Arrabida, Porto 1963 270 Portugalsko 

13 Fujikawa 2003 265 Japonsko 

14 Sando, Kramsfors 1943 264 Švédsko 

15 Chateubruand, St. Malo 1990 261 Francie 

16 Tensho, Takamatu 2000 260 Japonsko 

17 Los Tilos 2004 255 Španělsko 

18 Wilde Gera 2000 252 Německo 

19 Svinesund 2005 247 Švédsko/Norsko 

20 Šibenik 1966 246 Chorvatsko 

21 Barelang 1998 245 Indonésie 

22 Krk II přes Vinodolski K. 1980 244 Chorvatsko 

23 Xiaonanmen, Si-chuan 1990 240 Čína 

24 Beppu-Myouban 1989 235 Japonsko 

25 Fiumarella 1961 231 Itálie 

26 Zaporoze přes Dněpr (siln.&žel.) 1952 228 Ukrajina 

27 Rio Zezere 1993 224 Portugalsko 

28 Kylltall 1999 223 Německo 

29 Xuguo, He-nang 2001 220 Čína 

30 Kashirajima 2003 218 Japonsko 

Tab. 1 Přehled třiceti největších 

obloukových mostů 

ve světě (bez mostů 

typu CFST) 

Tab. 1 List of thirty longest arch 

bridges in the world 

(without CFST type) 

carsku o rozpětích až 40 m podle patentu 

firmy Wayss & Freitag. V roce 1892 

patentuje J. Melan v Rakousku samonosnou 

skruž z příhradově sestavené výztuže 

oblouku. Významný posun v technologii 

výstavby obloukových mostů znamenaly 

mosty přes Isar v německém Grünwaldu, 

trojkloubový oblouk o dvou polích 

délky 70 m a Gmündertorbel o rozpětí 

79 m ve Švýcarsku od Mörsche z roku 

1903, dále most Risorgimento v Římě 

(obr. 2), velmi smělý oblouk od Hennebiquea 

o rozpětí 100 m (1910), 

železniční viadukt Langwieser se 100m 

polem ve Švýcarsku od Züblina a Schürcha 

(1914) a Freyssinetův most v Plou- 

Obr. 7 Most v Turku 

Fig. 7 Turku Bridge 

Obr. 8 Most Kylltal 

Fig. 8 Kylltal Bridge 

Obr. 9 Most Wanxian 

Fig. 9 Wanxian Bridge 

gastel přes řeku Elorn o rozpětí 186 m 

(1930), kde tři stejná pole byla vybudována 

na plovoucí skruži. 

Velmi výrazný přínos pro vývoj betonových 

obloukových mostů znamenala 

činnost švýcarských inženýrů Roberta 

Maillarta, autora unikátních mostů Salginatobel 

(obr. 3) o rozpětí 90 m z roku 

1930, mostu Vessy o rozpětí 56 m z roku 

1936, a Christiana Menna, který navrhl 

mnoho skvělých obloukových mostů, jako 

např. Tamins (obr. 5) s hlavním polem 

100 m v roce 1962. Jejich mosty se 

vyznačují mimořádně citlivým přístupem 

k přírodnímu prostředí, jednoduchými 

tvary a efektním konstrukčním řešením. 

Klasické období obloukových mostů 

budovaných obvykle na skruži končí se 

zavedením předpjatého betonu. Přesto 

však díky rozvoji technologie postupně 

rostou maximální dosažená rozpětí 

obloukových mostů – Sandö, 264 m, 

1943 (obr. 4), Arrabida, 270 m, 1963, 

Gladesville, 305 m, 1964, Krk, 390 m, 

1980 (obr. 6), Wanxian, 420 m, 1997 

(obr. 9) a počet velkých realizovaných 

oblouků se stále zvyšuje. 

Při vhodných geologických podmínkách 

je oblouk stále velmi vhodnou 

mostní konstrukcí v širokém rozmezí 

od 40 do 250 m. Pro rozpětí větší než 

80 m se dnes nejčastěji využívá techno- 


8 

9 

7

logie výstavby pomocí vyvěšování, příkladem 

zdařilé realizace je např. most Kylltalbrücke, 

223 m, 1998 (obr. 8). Ploché 

městské mosty s nízkým vzepětím 

většinou kombinují obloukové působení 

s trámovou nebo rámovou mostovkou, 

k mimořádně povedeným realizacím 

patří např. most v Turku (obr. 7) 

z roku 1985, který má ve vrcholu tloušťku 

pouze 0,86 m na rozpětí 71,2 m, a jehož 

detaily navrhl ve stylu kvalitního finského 

designu M. Ollila. 

Od devadesátých let se pro oblouky 

největšího rozpětí velmi často používá 

hybridní technologie CFST (Concrete 

Filled Steel Tubes), jde o ocelové trubko- 

10 

12 

14 

vé konstrukce vyplněné vysokopevnostním 

betonem. Beton účinně brání lokálnímu 

boulení ocelových trubek a zajišťuje 

pevnost prvků v tlaku. Ocel pokrývá 

tahové namáhání a značně zvyšuje pevnost 

i tažnost betonu díky efektu ovinutí 

průřezu. Montáž mostu obvykle probíhá 

postupným vyvěšováním, otáčením 

nebo vysouváním větších ocelových dílů. 

Jejich menší hmotnost umožňuje běžnými 

montážními postupy překonat i velká 

rozpětí. Stabilita se zajišťuje kombinací 

pomocných podpor a závěsů podle místních 

podmínek. Po dokončení a uzavření 

ocelové konstrukce se postupně pumpuje 

beton odspoda čerpadly do jednot- 


11 

13 

15 

15 LET ČBS 


Obr. 10 Most přes Lužnici v Bechyni 

Fig. 10 Bechyně Bridge over the Lužnice 

Obr. 11 Most přes Vltavu ve Štěchovicích 

Fig. 11 Štěchovice Bridge over the Vltava 

Obr. 12 Most přes Lužnici v Táboře 

Fig. 12 Tábor Bridge over the Lužnice 

Obr. 13 Most přes Vltavu v Podolsku 

Fig. 13 Podolsko Bridge over the Vltava 

Obr. 14 Štefánikův most v Praze 

po rekonstrukci 

Fig. 14 Rehabilitated Štefánik Bridge 

in Prague 

Obr. 15 Most přes Váh v Komárně 

Fig. 15 Komárno Bridge over the Váh 

15

15 LET ČBS 


Č. Jméno mostu Rok Rozpětí [m] Vzepětí [m] Tloušťka [m] 

1 Podolsko, přes Vltavu 1942 150 41,8 2,00 / 2,00 

2 Oparno (ve stavbě) 2010 135 29,9 1,30 / 2,40 

3 Loket, přes Ohři 1975 126 38,5 2,00 / 2,34 

4 Senohraby, přes Šmejkalku 1944 120 25,5 1,20 / 1,20 

5 Štěchovice, přes Vltavu 1939 114 19 2,20 / 1,20 

6 Komárno, přes Váh 1958 112,5 8,5 1,12 / 8,96 

7 Dolní Loučky (železniční) 1953 110 29,7 1,50 / 2,50 

8 Borovsko 1942 100,6 18,5 0,70 / 1,30 

9 Bechyně, přes Lužnici 1928 90 38 2,00 / 4,20 

10 Píšť 1942 90 20 0,60 / 1,10 

11 Zbraslav, přes Vltavu 1962 86 12,75 1,10 / 1,60 

12 Tábor, přes Lužnici 1936 81,6 20,4 0,56 / 1,03 

livých trubních profilů. Tímto způsobem 

byl dokončen i dnes největší hybridní 

most na světě přes řeku Yangtze v oblasti 

Wushan o rozpětí 460 m. Jen v Číně bylo 

do roku 2007 postaveno touto metodou 

131 mostů o rozpětí přes 100 m, z toho 

33 o rozpětí přes 200 m (viz obr. 1). 

V ÝVOJ BETONOVÝCH OBLOUKOVÝCH 

MOSTŮ V ČR 

První železobetonový obloukový most 

s horní mostovkou byl postaven v roce 

1903 přes Bečvu v Přerově o třech polích 

o rozpětí 22,4 m, tento most se nezachoval, 

neboť byl zničen za války. V Postoloprtech 

se nachází vícepolový trojkloubový 

most z prostého betonu z roku 1909 

o rozpětích 31 m. Z prostého betonu 

byly postaveny i Mánesův most (1914) 

a Libeňský most (1928) v Praze. Podle 

vzoru železobetonového mostu v Hořepníku 

s dolní zavěšenou mostovkou 

(1912) od Stanislava Bechyně byla vybudována 

řada obdobných mostů přes Jizeru. 

Dalším mostařským dílem bylo pře- 

mostění Labe v Nymburce z roku 1912 

s maximálním polem 40 m a přemostění 

Berounky v Plzni z roku 1917 dvěma poli 

o rozpětí 55 m. V roce 1928 byly dokončeny 

tři velké vetknuté obloukové mosty 

ze železobetonu – most přes řeku Moravu 

v Uherském Ostrohu s dolní mostovkou 

o rozpětí 53 m, přemostění hlubokého 

údolí řeky Lužnice v Bechyni (obr. 10) 

sdruženým mostem pro silnici a železniční 

trať s rozpětím oblouku 90 m a trojpolový 

most přes Vltavu v Kralupech nad 

Vltavou s poli 60 + 80 + 60 m. Od třicátých 

letech minulého století byla postavena 

řada obloukových mostních konstrukcí 

ze železobetonu s horní spolupůsobící 

železobetonovou mostovkou, např. 

Jiráskův most přes Vltavu v Praze (1933) 

a Švehlův most přes Lužnici v Táboře 

o rozpětí 82 m v roce 1936 (obr. 12). 

Při přípravě výstavby první československé 

dálnice z Prahy na Brno se překročila 

rozpětí obloukových mostů poprvé 

hranici 100 m – u dnes zatopeného 

mostu Borovsko a u dosud provozo- 

Tab. 2 Přehled dvanácti největších 

obloukových mostů v ČR 

Tab. 2 List of twelve longest arch bridges 

in the Czech Republic 

Obr. 16 Most přes Vltavu ve Zbraslavi 

Fig. 16 Zbraslav Bridge over the Vltava 

Obr. 17 Most přes Ohři v Lokti 

Fig. 17 Loket Bridge over the Ohře 

vaného mostu v Senohrabech na úseku 

Praha-Mirošovice, jejich stavby byly zahájeny 

již v roce 1939. Mimo dálnici byly 

dokončeny i dva největší železobetonové 

obloukové mosty. Byl to most dr. Edvarda 

Beneše přes Vltavu ve Štěchovicích 

z roku 1939 (obr. 11) s komorovými 

oblouky a zavěšenou dolní mostovkou 

o rozpětí 114 m a největší český most ze 

železobetonu – elegantní oblouk o rozpětí 

150 m v Podolsku se systémem 

odlehčovacích kleneb (obr. 13), který byl 

ve své době vysoce uznáván a oceněn 

na výstavách v roce 1938 v Paříži a o rok 

později v Lutychu a získal titul „Krásný 

most Evropy“. 

Po válce ještě několik let doznívá první 

etapa vývoje železobetonových obloukových 

mostů, než je nahradil nastupující 

předpjatý beton. Klasickým městským 

obloukovým mostem z té doby je pražský 

Štefánikův most přes Vltavu v Praze 

(obr. 14), postavený na ocelové trubkové 

skruži v roce 1951. V roce 1953 pak 

byl dokončen železniční obloukový most 

Dolní Loučky u Tišnova o rozpětí 110 m. 

K úspěšným realizacím českých inženýrů 

nepochybně patří i velmi smělý most 

přes Váh v Komárně (obr. 15) z roku 

1958 od akademika St. Bechyně. Dva 

poslední velké mosty využívají již novou 

technologií výstavby. Most přes Vltavu 

ve Zbraslavi o rozpětí 86 m (obr. 16) 


16 

17

je u nás prvním představitelem samonosné 

svařované výztuže kombinované 

s „B“ systémem, kdy obvyklé dřevěné 

bednění bylo nahrazeno drátěným 

pletivem doplněným ocelovou sítí. Další 

vývojový stupeň této technologie výstavby 

byl použit v roce 1975 při stavbě 

mostu přes Ohři u Lokte (obr. 17) o rozpětí 

126 m z roku 1975 se samonosnou 

svařovanou výztuží oblouku kombinovanou 

s klasickým dřevěným bedněním. 

Použití obloukových konstrukcí 

ze železového betonu v mostním stavitelství 

pro rozpětí polí nad 40 m bylo 

pak až do dnešní doby pouze ojedinělé, 

např. u mostu přes Radbuzu v Plzni 

nebo nadjezdu nad silničním okruhem 

kolem Prahy u Ruzyně. V nedávné době 

bylo mnoho našich obloukových mostů 

rekonstruováno, často u nich stačil statický 

přepočet a sanace povrchů. 

T YPY OBLOUKOVÝCH MOSTŮ 

A TECHNOLOGIE VÝSTAVBY 

Základním prvkem obloukových mostů 

je tlačený oblouk, jehož střednice je navržena 

s ohledem na minimalizaci ohybového 

namáhání. Okrajové podmínky 

mají tři základní varianty: vetknutý oblouk 

(L : f = 2 až 10), dvoukloubý oblouk 

(L : f = 4 až 12), oblouk se třemi klouby 

(L : f = 5 až 12). Podle vztahu oblouku 

a mostovky máme oblouky s horní, 

mezilehlou a dolní zavěšenou mostovkou. 

Ve většině případů oblouk staticky spolupůsobí 

s rámově připojenou horní mostovkou. 

Příčné řezy oblouků jsou obvykle 

plnostěnné desky nebo obdélníkové komorové 

průřezy, volba je dána zejména 

rozpětím a technologií výstavby. Variabilita 

možných uspořádání je velmi široká, jak 

lze vidět v následujících příkladech. 

Možnosti technologie výstavby jsou 

rozmanité podle místních podmínek: 

• klasická metoda výstavby na pevné 

skruži podepřené nad terénem je vhodná 

pro menší oblouky do cca 60 m, 

v současnosti je příliš nákladná, avšak 

do roku 1950 byla standardem pro většinu 

obloukových mostů (Sandö, Gladesville, 

Bechyně, Tábor, Podolsko), 

• výstavba na skruži podporované visutou 

pomocnou konstrukcí je vhodná pouze 

výjimečně pro nepřístupná údolí, 

• výstavba na samonosné skruži se používá 

nad nepřístupným terénem pro 

rozpětí do 60 m, samonosná skruž je 

velmi nákladná, 

• Melanovy oblouky se samonosnou 

betonářskou nebo tuhou výztuží. Průřez 

se obvykle betonuje po částech. Tato 

metoda se nyní často používá na Dálném 

Východě i pro velké rozpětí (Zbraslav, 

Loket, Wanxian), 

• betonáž oblouku po lamelách letmo 

s vyvěšováním z předmostí (Bloukrans), 


15 LET ČBS 



s vyvěšováním přes pomocný pylon 

(Seidelwitz, Oparno), 

• betonáž nebo montáž oblouku letmo 

spolu rámovou mostovkou a zpětným 

kotvením (Krk, Kylltalbrücke, Los Tilos), 


s pomocnou stojkou a vyvěšováním 

přes pylon, 

• symetrická letmá výstavba vícepolových 

oblouků vyvážená pomocí pevného/provizorního 

pilíře nad společným 

základem (Sungai Dinding), 

• betonáž v téměř svislé poloze nad patkou 

s následným sklopením. V současnosti 

vhodné spíše pro ocelový nebo 

spřažený oblouk (Argetobel), 

• hybridní obloukové mosty typu CFST. 

Obr. 18 Vizualizace alternativy mostu Lochkov 

Fig. 18 Visualization of the alternative 

proposal for Lochkov Bridge 

Obr. 19 Vizualizace mostu přes Oparenské 

údolí 

Fig. 19 Visualization of the Oparno Valley 

Bridge 

Obr. 20 Vizualizace mostu přes Sázavu 

na dálnici D3 

Fig. 20 Visualization of the Sázava Bridge on 

the D3 Motorway 

18a 18b 

19 20 

17

15 LET ČBS 


P ROJEKT OBLOUKOVÉHO MOSTU 

PŘES OPARENSKÉ ÚDOLÍ 

Most se nachází v Chráněné krajinné 

oblasti České středohoří, v území které je 

součástí III. zóny CHKO. Mostním objektem 

přechází dálnice cennou lokalitu Oparenské 

údolí, proto byla návrhu přemostění 

a způsobu výstavby věnována značná 

pozornost. Během výstavby není možné 

provádět stavební práce v údolí mezi strmým 

svahem na pravém břehu Milešovského 

potoka a tratí ČD. Most je umístěn 

vysoko nad údolím a je opatřen protihlukovými 

stěnami tak, aby ani během provozu 

nedošlo k ovlivnění prostředí v Oparenském 

údolí. Architektonické působení 

mostu vyplývá z navržené konstrukce, 

která má optimalizovaný tok vnitřních 

sil a celkový tvar harmonizující s okolím 

(obr. 19). Obloukový železobetonový most 

byl zvolen s ohledem na požadované rozpětí 

cca 135 m, postup výstavby letmou 

betonáží s vyvěšováním, vyloučení stavební 

činnosti v Oparenském údolí, estetické 

působení a minimalizaci budoucí údržby. 

Patky oblouku, stejně jako všechny pilíře 

a opěry mostu jsou založeny vysoko nad 

údolím, kde jsou uloženy zvětralé a navětralé 

horniny skalního podloží v nevelké 

hloubce. Hladina podzemní vody byla 

zastižena pouze ve vrtech na dně údolí 

a při zakládání se neuplatní. Geologické 

poměry jsou příznivé pro plošné zakládání 

pilířů a opěr v hloubce cca 3 m pod terénem. 

Patky oblouku se zazubenou základovou 

spáru jsou založeny v úrovni 4 až 

5 m pod terénem, kde na svahu u pražské 

opěry v místě patky se nacházejí navětralé 

ruly třídy R3 již v hloubce cca 3 m, 

u ústecké opěry je rozhraní R3 navětralých 

rul v hloubce cca 4,5 m. Puklinatost 

Literatura: 

[1] Bechyně S.: Betonové mosty obloukové, 

TP 66, SNTL 1962 

[2] Billington D. P.: The art of structural 

design a Swiss legacy, Princeton 

University, 2003 

[3] Troyano L. F.: Bridge Engineering 

a global perspective, Thomas Telford 

Ltd., 2003 

[4] Radic J., Chen B.: Long arch bridges, 

Chinese-Croatian Joint Colloquium, 

2008 

[5] Kalný M., Kvasnička V., Němec P., 

Komanec J., Brož R.: Projekt a zakládání 

obloukového mostu Oparno, 

Betonářské dny, 2008 

a úklon vrstev nejsou výrazné a umožňují 

zachycení značných vodorovných sil. 

Opěry mostu jsou navrženy jako masivní 

s přístupem k ložiskům z prostoru před 

lícem opěry a s možností kontroly mostních 

závěrů zespoda. Součástí opěr jsou 

zavěšená křídla. Z estetických důvodů je 

přední líc opěry zaoblen a částečně obložen 

kamenným obkladem z křemenného 

porfyru. Ze stejného materiálu jsou 

provedeny obklady svahu pod mostem 

a schodiště vedle křídel opěr. 

Samostatné pilíře a pilíře nad obloukem 

jsou navrženy jako stěnové plného 

průřezu. Každý sloup má opsaný půdorysný 

rozměr 5,5 x 1,1 m (0,8 m nad 

obloukem) se zkosením stěn k vnějším 

hranám a prolomením ve střední části. 

Prostupy nad obloukem umožňují prohlídky 

a údržbu, prostupy pod mostovkou 

prosvětlují konstrukci při šikmých pohledech 

a také usnadňují budoucí údržbu. 

Kromě krajních pilířů, na nichž jsou umístěna 

hrncová ložiska, jsou všechny ostatní 

pilíře spojeny klouby s mostovkou. Výška 

pilířů je proměnná v rozsahu od 10 až 

31 m podle úrovně terénu pod mostem, 

pilíře nad obloukem mají výšku do 17 m. 

Železobetonový dvoutrámový oblouk 

tloušťky 1,3 až 2,4 m, šířky 7 m se skloněnými 

boky z betonu C45/55 je hlavním 

nosným prvkem mostu. Osa oblouku 

a osa všech pilířů na oblouku je přímá, 

směrové zakřivení mostu je dosaženo 

proměnným odsunem osy mostovky 

o cca ± 0,35 m. Podélně předpjatá desková 

mostovka má konstantní tloušťku 

1,2 m. Příčný spád obou mostů je pravostranný 

2,5 %, u ústecké opěry se zvětšuje 

až na 3,5 %. Šířka mostovky 14,3 m. 

Spodní deska průřezu je široká 7 m, vyložení 

konzol mostovky činí 3,5 m. Mostní 

závěry jsou navrženy povrchové těsněné 

lamelové závěry s úpravou pro snížení 

vlivů dynamických účinků a emise hluku. 

Po sejmutí ornice a provedení hrubých 

terénních prácí probíhá výstavba spodní 

stavby běžným způsobem. Základové 

bloky pilířů 2, 3, 12 a 13 jsou zajištěny 

zemními kotvami navrženými pro zachycení 

sil od provizorních závěsů. Výstavba 

mostu je navržena metodou letmé betonáže 

oblouku se zpětným vyvěšováním. 

Jako první bude stavěn levý most symetricky 

z obou stran údolí. Po dokončení 

patek oblouku, opěr a samostatných pilířů 

bude provedena část mostovky od opěr 

až za pilíře nad patkami oblouku. Krajní 

část oblouku v délce cca 11 m bude beto- 

nována na pevném lešení, další lamely 

oblouku v délce maximálně 6 m budou 

betonovány pomocí speciálního betonážního 

vozíku letmo. Po dokončení každé 

lamely a přesunu vozíku do další polohy 

bude udržována stabilita rostoucí konzoly 

pomocí kabelových závěsů. Poslední třetina 

závěsů je vedena přes pomocný pylon 

umístěný nad pilířem u patky oblouku. 

Po dokončení a rozepření středu oblouku 

budou dokončeny pilíře nad obloukem 

včetně zbývající části mostovky a dokončeno 

mostní vybavení. 

Z ÁVĚR 

Obloukové mosty představují nepochybně 

náročné konstrukce zejména z hlediska 

organizace a technologie výstavby, 

avšak málokteré jiné mosty se hodí 

více do přírodního i městského prostředí. 

Po dlouhém období je v ČR opět připraven 

k realizaci velký obloukový most. Stavba 

mostu Oparno byla zahájena v roce 

2008, zhotovitelem mostu je Metrostav, 

a. s., divize 5, projektantem Pontex, s. r. o. 

Projektové řešení bylo prakticky bez připomínek 

schváleno všemi odpovědnými 

orgány, včetně odborů životního prostředí 

a správy CHKO, a setkalo se i s kladným 

přijetím veřejností. Autoři věří, že 

realizace tohoto mostu povede k prověření 

technologie výstavby oblouků s vyvěšováním 

a k rehabilitaci výstavby obloukových 

mostů. Nevyužitou příležitostí pro 

stavbu obloukového mostu se stal most 

přes Lochkovské údolí na Pražském silničním 

okruhu, kde autor se spolupracovníky 

navrhl pro zhotovitele nerealizovanou 

alternativu mostu (obr. 18a, b). Další 

možnosti, kde lze uplatnit tuto technologii 

je přemostění Vltavy na pražském silničním 

okruhu u Suchdola o rozpětí min. 

200 m a přemostění Sázavy o rozpětí 

252 m na dálnici D3 (obr. 20). Za nejvhodnější 

koncepční řešení pro obě lokality 

pokládá autor komorový železobetonový 

oblouk se spřaženou ocelobetonovou 

mostovkou. 

Fotografie © Tomáš Malý (11, 12, 13, 16), 

Milan Kalný (3, 7, 8, 14, 15, 17, 18, 19, 20) 

a archiv autora. 

Vizualizace Mojmír Kalný (18 a 19) 

a Ivan Kurovský (20). 

Ing. Milan Kalný 

Pontex, s. r. o. 

Bezová 1658, 147 14 Praha 4 

e-mail: kalny@pontex.cz 


S T A V E N I Š T N Í STACIONÁRNÍ 

Č E R P A D L A CIFA 

Výškové budovy, ať už bytové nebo 

administrativní, se velmi často navrhují 

jako železobetonové skelety s tuhým 

jádrem a stěnovým nebo sloupovým 

nosným systémem. Z těchto důvodů 

je bezpodmínečně nutné být obeznámen 

s problematikou výroby – betonáže 

těchto prvků. V současné době 

existují dva základní druhy betonáže 

svislých a vodorovných konstrukcí: 

• pomocí věžového jeřábu s betonářským 

košem, 

• použití stacionárního čerpadla či 

autočerpadla a čerpání čerstvého 

betonu potrubím. 

Při zohlednění způsobu zpracování čerstvého 

betonu pro konkrétní stavbu z hlediska 

ekonomického, organizačního 

a technologického kritéria 

vyplývá, že čerstvý beton pro 

všechny konstrukce s objemem 

nad 40 m 3 je u výškových budov 

efektivnější dopravovat pomocí 

čerpadla. 

Italská firma CIFA má ve svém 

výrobním programu úplný sortiment 

technologie pro výrobu, 

dopravu a ukládání betonu. Nezanedbatelnou 

část její produkce 

tvoří segment staveništních čerpadel. 

Staveništní čerpadla se na celkové 

produkci čerpadel betonu 

v sortimentu CIFA podílejí 

cca 30 % a jejich podíl neustále 

roste. V rámci výrobního programu 

se jedná o tři ucelené 

výrobní řady, pokrývající oblast 

výkonu od 37 až po 120 m 3 /h. 

Čerpadla jsou určena pro různorodé 

využití při čerpání betonu 

v tunelech, na otevřených staveništích 

a všude tam, kde je potřeba 

dopravovat beton na značné 

vzdálenosti, popř. do značných 

výšek. 

Všechny výkonové řady staveništních 

čerpadel jsou vybaveny rozvodem vody 

pro mytí s rychlospojkami a ostřikovací 

hadice jsou vybaveny mycími tryskami. 

Do standardní výbavy dále patří vodní 

čerpadlo s tlakem 20 barů, kabelovým 

dálkovým ovládáním, soupravou pro mytí 

potrubí, odkládací schránkou s nářadím 

a při použití pohonu Dieselovým motorem 

je samozřejmostí akustický signál případné 

poruchy motoru. 

Jako pohonné jednotky jsou používány 

buď elektromotory s výkonem od 30 

do 110 kW nebo motory DEUTZ o výkonu 

od 37 do 118 kW. V rámci výbavy 

na přání pak mohou být motory DEUTZ 

vybaveny katalyzátorem nebo vodním 

výfukem. Mezi výbavu na přání patří 

také elektrický vibrátor na roštu násypky, 

vícestupňové odstředivé vodní čerpadlo 

s výkonem 300 l/min a tlakem 20 barů, 

hydraulicky hnaný vícestupňový kompresor 

a další položky. 

Všechny typy staveništních čerpadel 

CIFA používají osvědčené čerpací jednotky 

s otevřeným hydraulickým okruhem. 

Nejnovější typ čerpadla je inovovaný 

model HPC 1410 / HPC 817. Podstatnou 

změnou oproti dosavadním modelům je 

použití nové čerpací jednotky s uzavřeným 

hydraulickým okruhem typu HPC. 

Čerpací jednotka je vybavena S-ventilem 

z vysoce otěruvzdorné litiny a stejně 

jako u předchozích typů i tento S-ven- 



COMPANY PRESENTATION 

til má proměnnou tloušťku stěny. Vymezovací 

kroužek mezi ventilem a otěrovou 

deskou umožňuje perfektní stírání betonu 

z desky a trvale udržuje konstantní 

vzdálenost mezi deskou a ventilem. Hydraulický 

systém s uzavřeným okruhem 

a reverzním chodem umožňuje dosažení 

vysokých provozních parametrů, zejména 

vysokého tlaku a výkonu. Čerpací jednotka 

typu HPG se vyznačuje plynulým 

a tichým chodem, vysokou spolehlivostí 

a snadnou a jednoduchou údržbou. Současně 

umožňuje konstrukce hydraulického 

okruhu snadné a rychlé přepnutí mezi 

nízkým provozním tlakem (HPC 1410) 

a vysokým tlakem (HPC 817). Staveništní 

čerpadla HPC jsou dodávána s pohonem 

samostatným Dieselovým motorem 

DEUTZ TCD 2013 o výkonu 

190 kW, který je vybaven přehledným 

elektronickým panelem 

pro řízení všech funkcí motoru. 

Motor pohání hydraulické čerpadlo 

s axiálními písty. 

Celkový počet vyrobených kusů 

se stále stoupajícím počtem čerpadel 

svědčí o jejich spolehlivosti 

a oblíbenosti u zákazníků. CIFA 

je přesvědčena, že svou charakteristickou 

spolehlivostí a příznivým 

poměrem cena/výkon je schopna 

se na českém a slovenském trhu 

prosadit i v tomto segmentu strojů 

pro ukládání betonu. 

Jan Boštík 

Technická podpora a prodej techniky 

CIFA 

Obchodní zastoupení a technická 

podpora: 

AGROTEC a.s., Divize stavební 

techniky 

Ing. Martin Buček 

VOLEJTE: (00420) 724 313 099 

PIŠTE: bucek@agrotec.cz 

Radek Vinkler 

VOLEJTE: (00420) 724 881 894 

PIŠTE: vinkler@agrtec.cz 

Literatura: 

[1] Bajza A., Rouseková I.: Technológia 

betónu, Bratislava 2006 

19

T ÉMA 

TOPIC 

S OUČASNÉ SVĚTOVÉ T R E N D Y VÝSTAVBY MRAKODRAPŮ 

C U R R E N T T R E N D S I N SKYSCRAPER CONSTRUCTION 


Cílem tohoto článku je přiblížit současné 

světové trendy ve způsobu využití, umístění 

a koncepčního řešení mrakodrapů, 

a to jak budov supervysokých (super-tall 

buildings, výška podle regulí [1] mezinárodně 

respektovaného CTBUH – Council 

for Tall Buildings and Urban Habitat – 

od 300 m, tedy od cca osmdesáti podlaží), 

tak i v dnešním způsobu chápání 

budov výškových (high-rise buildings, 

výška od 150 m). Článek se až na výjimky 

nezabývá budovami jen „vysokými“, 

tj. budovami podle regulí [1] mezi 23 

a 150 m, kam zatím bez výjimky spadají 

i nejvyšší budovy v České republice. 

This study focuses on current trends in 

use, location and conceptual design of 

up-to-date skyscrapers, both the supertall 

buildings (over 300m in high following 

the regulations of the highly 

respected CTBUH – Council for Tall 

Buildings and Urban Habitat) and the so 

called high-rise buildings, i.e. buildings 

over 150m in high as widely approved. 

The article does not deal, with only minor 

exceptions, with buildings between 23 

and 150m though they are commonly 

counted as „high“ in the Czech Republic 

where still no one skycraper is situated 

till now. 

Po desetiletích, kdy mezi mrakodrapy 

dominovaly americké kancelářské 

budovy, můžeme pozorovat v posledních 

dvanácti letech jednak postupný, 

ale významný posun od čistě administrativních 

objektů k budovám pro bydlení 

a smíšené, víceúčelové využití, jednak 

přesun těžiště výstavby výškových budov 

ze Severní Ameriky do Asie. Na přelomu 

20. a 21. století jsme zároveň svědky 

výrazných změn ve využití budov ve městech, 

která mají s mrakodrapy nejdelší 

zkušenost. V Chicagu byla nedávno celá 

skupina kancelářských budov transformována 

na bytové domy nebo budovy 

se smíšeným využitím a tento jev nabývá 

velkých rozměrů i v dnešním New Yorku. 

V centru Manhattanu se mění na rezidenční 

objekty řada velkých hotelů. Tato 

přestavba monumentálních budov v srdci 

New Yorku je sice působivá, s množstvím 

nových projektů, které se dnes realizují 

v Asii, ovšem nesnese srovnání. Je stále 

zjevnější, že plánovat dnes stavbu nové 

výškové budovy znamená už dopředu 

počítat s vysokou pravděpodobností toho, 

že ji dříve nebo později čeká změna využití 

a že je to třeba v projektu a při její realizaci 

zohlednit. 

Před neblahým 11. zářím 2001 stálo 

po světě dvacet osm mrakodrapů s výškou 

přes 300 m a jen dva další byly 

Tab. 1 Deset nejvyšších budov světa – rok 1988 

Tab. 1 Ten world’s tallest skyscrapers in 1988 

Poř. Budova Město Stát Rok Výška Materiál Využití 

01 Sears Tower Chicago USA 1974 442 Ocel Kanceláře 

02 One World Trade Center New York USA 1972 417 Ocel Kanceláře 

03 Two World Trade Center New York USA 1973 415 Ocel Kanceláře 

04 Empire State Building New York USA 1931 381 Ocel Kanceláře 

05 Aon Center Chicago USA 1973 346 Ocel Kanceláře 

06 John Hancock Center Chicago USA 1970 344 Ocel Smíšené 

07 Chrysler Building New York USA 1930 319 Ocel Kanceláře 

08 JP Morgan Chase Tower Houston USA 1982 303 Smíšený Kanceláře 

09 Wells Fargo Plaza Houston USA 1983 302 Ocel Kanceláře 

10 First Canadian Place Toronto Kanada 1975 298 Ocel Kanceláře 

1 

Obr. 1 Soubor osmdesáti sedmi 

rozestavěných mrakodrapů Jumeirah 

Lake Towres v Dubaji 

Fig. 1 Set of 87 Jumeirah Lake Towers 

in Dubai under construction 

ve výstavbě. V současnosti je dokončeno 

sice „jen“ třicet čtyři takto vysokých 

budov, více než šedesát dalších je už 

ovšem rozestavěno. Navzdory předpovědím 

o konci mrakodrapů jako následku 

zničení newyorských „dvojčat“ se stal 

pravý opak a mrakodrapy se dnes budují 

dříve nevídaným tempem. 

První boom výstavby výškových budov 

a mrakodrapů přišel počátkem 30. let 

a přinesl budovu Chrysleru (1930, 319 m) 

a těsně nato Empire State Building (1931, 

381 m). Toto období vystřídala hospodářská 

krize, která znamenala nadlouho 

konec podobně smělých projektů. 

Na další vlnu mrakodrapů bylo třeba čekat 

až do počátku 70. let, kdy byly postaveny 

obě věže World Trade Center v New 

Yorku (1972 až 1973, 417 a 415 m) 

a chicagská Sears Tower (1974, 442 m). 

I toto vzepětí vystřídal určitý hospodářský 

(a motivační) útlum, který dalším podobným 

projektům už nedal vzniknout. Současný 

boom mrakodrapů, který nastartovaly 

Petronas Towers v Kuala Lumpuru 

(1998, 452 m), Jim Mao Tower 

v Šanghaji (1999, 421 m) a Burj Al Arab 

v Dubaji (1999, 321 m) se zatím zdá být 

bez konce. Jsme svědky stále nových 

vln výstavby celých skupin mrakodrapů 

v řadě oblastí světa, zejména v Asii 


a na Blízkém Východě, speciálně v Dubaji 

(obr. 1). Nelze přehlédnout také řadu velkých 

sídel, která se náhle v těchto letech 

stávají městy mrakodrapů, jako Moskva, 

Londýn, ale třeba i Panama City a Istanbul. 

A úplně nedávno se objevila zřetelná 

vlna nových mrakodrapů i v USA. 

Kromě prostého faktu, že je ve výstavbě 

ještě nedávno těžko představitelné 

množství výškových budov, a skutečnosti, 

že se jejich masová výstavba přesunula 

na východní polokouli, je důležitý i posun 

v účelu využití mrakodrapů a rovněž 

změna v hlavním konstrukčním materiálu 

výškových budov, kterým se jasně stává 

beton, a to beton stále vyšších pevností. 

Je to jasně patrné např. z přehledů deseti 

nejvyšších světových budov, které stály 

dokončeny v roce 1988, 1998 a 2008 

a z výhledu deseti nejvyšších budov 

světa v roce 2011 (tab. 1 až 4 – zdrojem 

údaje z [1] až [3]). 

Mezi deset nejvyšších budov světa se 

v roce 1988 dostaly dva projekty v Hustonu 

jako výsledek tehdejšího místního 

ekonomického rozmachu (viz [4] a [5]). 

Všech deset nejvyšších budov je umístěno 

na severoamerickém kontinentu, 

stejně jako tomu bylo po dlouhá desetiletí 

předtím. Na seznamu se ale poprvé 

objevuje budova, v níž je tradiční ocel 

nosné konstrukce kombinována s betonem. 

V roce 1998 se mezi deseti nejvyššími 

mrakodrapy světa poprvé objevily 

budovy postavené v Asii. Prvním 

takto vysokým mrakodrapem, který byl 

navržen neamerickým architektem, se 

stala budova Central Plaza v Hongkongu 

(1992, 374 m, architekt Dennis Lau). 

Asijské projekty vyplňují dokonce přes 

50 % tabulky a zároveň i desátá nejvyšší 

budova s velkou rezervou překonává 

hranici 350 m. Po řadu desetiletí 

byla budova Chrysler v New Yorku jediným 

mrakodrapem, jehož součástí byla 

špice. V roce 1998 tvořily budovy se 

špicí – trend zahájený v nové éře budovou 

Bank of China Tower v Hongkongu 

(1989, 367 m, I. M. Pei & Partners) 

– plných 60 % z nejvyšších deseti 

budov. Po více než století dominovala 

mrakodrapům jako konstrukční materiál 

ocel. Z tabulky je vidět, že čistě ocelové 

mrakodrapy tvořily v roce 1998 už jen 

40 % nejvyšších deseti budov světa. 

Z přehledu nejvyšších mrakodrapů 

k roku 2008 je patrné dosažení naprosté 

„nadvlády“ Asie nad Severní Ameri- 


T ÉMA 

TOPIC 




01 Petronas Tower 1 Kuala Lumpur Malajsie 1998 452 Smíšený Kanceláře 



04 One World Trade Center New York USA 1972 417 Ocel Kanceláře 

05 Two World Trade Center New York USA 1973 415 Ocel Kanceláře 

06 CITIC Plaza Kanton Čína 1997 390 Beton Kanceláře 

07 Shung Hing Square Shenzhen Čína 1996 384 Smíšený Kanceláře 


09 Central Plaza Hongkong Čína 1992 374 Beton Kanceláře 

10 Bank of China Tower Hongkong Čína 1989 367 Smíšený Kanceláře 




01 Taipei 101 Tchaj-pej Tchaj-wan 2004 509 Smíšený Kanceláře 

02 World Financial Center Šanghaj Čína 2008 492 Smíšený Smíšený 




06 Jin Mao Tower Šanghaj Čína 1999 421 Smíšený Smíšené 

07 Two Int‘l Finance Center Hongkong Čína 2003 415 Smíšený Kanceláře 


09 Shung Hing Square Shenzhen Čína 1996 384 Smíšený Kanceláře 


Tab. 4 Deset nejvyšších budov světa – předpoklad roku 2011 

Tab. 4 Ten world’s tallest skyscrapers – estimation in 2011 


01 Burj Dubai Dubaj SAE 2009 819 Beton/ocel Smíšené 

02 Chicago Spire Chicago USA 2010 609 Smíšený Smíšené 

03 Mekkah Royal Clock Tower Hotel Mekka S. Arábie 2010 577 Beton Hotel 

04 World Trade Center One New York USA 2011 541 Smíšený Kanceláře 

05 Taipei 101 Tchaj-pej Tchan-wan 2004 509 Smíšený Kanceláře 

06 Burj Al Alam Dubaj SEA 2011 501 Smíšený Smíšené 

07 Shanghai World Financial Center Šanghaj Čína 2008 492 Smíšený Smíšené 

08 International Commerce Centre Hongkong Čína 2010 484 Smíšený Smíšené 



Tab. 5 Deset nejvyšších betonových budov světa – předpoklad roku 2011 

Tab. 5 Ten world’s tallest concrete buildings – estimation in 2011 


01 Mekkah Royal Clock Tower Hotel Mekka S. Arábie 2010 577 Beton Hotel 

02 Dubai Towers Doha Dauhá Katar 2010 437 Beton Smíšené 

03 

Trump International Hotel & 

Tower 

Chicago USA 2009 415 Beton Smíšené 

04 Princess Tower Dubaj SAE 2009 414 Beton Rezidenční 

05 Marina 101 Dubaj SAE 2010 412 Beton Smíšené 

06 Al Hamra Tower Kuvajt Kuvajt 2010 412 Beton Kanceláře 

07 Wanhao Financial Center Chongqing Čína 2009 398 Beton Kanceláře 

08 

Emirates Park Towers 

Hotel & Spa 1 

Dubaj SAE 2010 395 Beton Smíšené 

09 

Emirates Park Towers 

Hotel & Spa 2 

Dubaj SAE 2010 395 Beton Smíšené 


21

T ÉMA 

TOPIC 

kou, na němž by ani v New Yorku zničená 

„Dvojčata“, která by mezi deseti nejvyššími 

budovami stále ještě zůstávala, 

nic nezměnila. Trend ústupu od oceli 

jako dominujícího konstrukčního materiálu 

nejvyšších budov, který lze vysledovat 

cca od roku 1998, se prohloubil, významnou 

roli v něm sehrál právě i kolaps ocelových 

věží World Trade Center po teroristickém 

útoku 11. září 2001. Na seznamu 

zůstávají dva americké mrakodrapy 

jako už jediní zástupci čistě ocelových 

konstrukcí. 

Předpokládaný seznam deseti nejvyšších 

budov, které by měly být dokončeny 

k roku 2011, potvrzuje dominanci 

Asie. USA se ovšem do seznamu vracejí, 

a to mj. i rezidenční věží Chicago 

Spire (2010(?), 609 m, Santiago Calatrava), 

která převezme status nejvyšší 

americké budovy. Oblast Perského zálivu 

se definitivně prosazuje jako jedna 

z nejvýznamnějších lokalit staveb mrakodrapů, 

a to je zde ve stavbě s dokončením 

brzy po roce 2010 několik dalších 

věží s výškou nad 500 m. Jen v Dubaji 

a Abu Dhabi se staví a připravuje výrazně 

víc mrakodrapů než v celé Severní Americe. 

Evropa je zcela v pozadí s jedinou 

výjimkou, a tou je Moskva. Dalším zřetelným 

trendem je změna ve využití mrakodrapů: 

dříve jasně dominující kancelářské 

budovy ustupují smíšeným koncepcím, 

kdy jsou jednotlivé části budov užívány 

ke zcela různým účelům. To souvisí 

se změnou systému vlastnictví budov 

a jejich pronajímáním. Stojí za povšimnutí, 

že s výjimkou Petronas Towers už 

žádný z mrakodrapů na seznamu nenese 

korporátní jméno. Materiálově smíšené 

konstrukční systémy vhodně kombinující 

beton a ocel se osvědčily a u nejvyšších 

budov v současnosti jasně převládají. 

Tab. 5 přináší pro zajímavost 

výhled nejvyšších budov světa pro rok 

Kontinent/oblast světa 1980 1995 

2008 + 

rozestavěné 

budovy 

2011, jejichž nosné konstrukce lze klasifikovat 

jako čistě betonové. 

V ÝVOJ V UMÍSTĚNÍ A VYUŽITÍ 

VÝŠKOVÝCH BUDOV NAD 150 M 

Při bližším pohledu na vývoj umístění 

a využití budov nad 150 m lze snadno 

zjistit, že trendy zaznamenané u skupiny 

budov supervysokých platí pro soubor 

„všech“ výškových budov světa zcela 

shodně. Tab. 6 a 7 shrnují údaje o téměř 

3 000 výškových budovách, které jsou 

k roku 2008 buď již dokončené, nebo 

jsou v pokročilé fázi rozestavěnosti. 

Podíváme-li se na to, kde se nacházela 

většina výškových budov v roce 1995, 

stále bylo ještě skoro 2/3 takto vysokých 

budov soustředěno na americkém 

kontinentu, v naprosté většině na území 

USA. Už to ale znamenalo oproti roku 

1980 (85 %) významný pokles. V letošním 

roce (2008) tvoří americké výškové 

budovy (i včetně rozestavěných projektů) 

ovšem už jen necelých 28 % (!) 

a podíl rozestavěných výškových budov 

v této části světa nečiní ani 20 %. Nejaktivnější 

oblasti světa co do výstavby 

výškových budov jsou dnes jednoznačně 

na východní polokouli. Zatímco 

na Blízkém východě, ve východní Asii 

a v Austrálii bylo v roce 1980 dohromady 

ani ne 10 % výškových budov, v roce 

1995 už přes 31 %. V současnosti činí 

podíl hotových a rozestavěných budov 

nad 150 m výšky v těchto částech světa 

téměř 69 %. A podíváme-li se na situaci 

v umístění rozestavěných výškových 

budov, zjistíme, že se jich právě v těchto 

oblastech staví přes 77 %! Jen na Blízkém 

Východě je v současnosti rozestavěno 

téměř čtvrtina všech nově budovaných 

mrakodrapů světa, přičemž ještě 

v roce 1980 zde taková budova nebyla 

prakticky žádná! 

Velké změny lze v průběhu posledních 

Pouze 

rozestavěné 

budovy 

Americký kontinent 84,9 % 64,5 % 27,7 % 18,4 % 

Asie a Oceánie 9,9 % 31,2 % 59,0 % 54,5 % 

Blízký Východ 0,0 % 0,1 % 9,8 % 23,0 % 

Evropa 4,3 % 3,7 % 3,3 % 3,8 % 

Afrika 0,9 % 0,5 % 0,2 % 0,3 % 

Celkový počet výškových 

budov 

Tab. 6 Vývoj v umístění budov výšky nad 150 m 

Tab. 6 Trends in location of high-rise buildings over 150 meters 

324 820 

2800 

(odhad) 

250 až 350 

(odhad) 

Tab. 7 Vývoj využití budov výšky nad 150 m 

Tab. 7 Trends in high-rise building use 

Dominantní využití budovy 1980 1995 

cca třiceti let vysledovat i ve využití výškových 

budov. Z tab. 7 je zřejmý významný 

pokles využití mrakodrapů jako kancelářských 

objektů (z 85 % v roce 1980 

na 78 % v roce 1995 a na pouhých 47 % 

v současnosti). A podíváme-li se na všechny 

rozestavěné budovy nad 150 m, už jen 

necelých 27 % je jich stavěno jako kancelářské 

objekty. Opačný vývoj zaznamenaly 

rezidenční objekty, v kategorii mrakodrapů 

v roce 1980 naprosto okrajová 

záležitost (5 %). Ještě v roce 1995 tvořily 

výškové budovy určené k bydlení ani ne 

10 %. Do roku 2008 ovšem tento poměr 

vyskočil přes 35 % a z nově rozestavěných 

mrakodrapů jich je jako rezidenční 

domy budováno už přes 47 %! Stabilní 

nárůst zaznamenává i smíšené využití 

výškových budov (5 % v roce 1980, 7 % 

v roce 1995, 11 % v roce 2008, ale už 

přes 17 % z celkového počtu v současnosti 

budovaných mrakodrapů) a tento 

trend se nezdá být u konce. 

Při pohledu na vývoj dokumentovaný 

tab. 6 a 7 (zdrojem údaje z [1]) lze lapidárně 

konstatovat, že dřívější místo severoamerických 

kancelářských mrakodrapů 

postupně zaujaly asijské výškové bytové 

domy. To je jedním z hlavních zjištění, 

které lze získat klasifikací velkého množství 

projektů výškových budov, které jsou 

právě v realizaci. 

S MÍŠENÉ VYUŽITÍ JAKO NOVÝ TREND 

SOUČASNÝCH VÝŠKOVÝCH BUDOV 

Výškové budovy, jejichž účel je vícerý 

a využití smíšené a co nejuniverzálnější, 

nabývají na oblibě. Korporátní kancelářské 

budovy, ještě před pár desetiletími 

impozantní urbanistické monumenty 

mnoha měst, jsou postupně vytlačovány 

výškovými budovami záměrně stavěnými 

s víceúčelovým, smíšeným využitím. Součástí 

prakticky všech nových a v současnosti 

budovaných mrakodrapů největších 

2008 + 

rozestavěné 

budovy 

Pouze 

rozestavěné 

budovy 

Kanceláře 84,7 % 78,3 % 47,3 % 26,8 % 

Smíšené 5,2 % 6,6 % 11,0 % 17,7 % 

Rezidenční 5,2 % 9,6 % 35,3 % 47,3 % 

Hotel 4,9 % 5,5 % 6,4 % 8,2 % 


2 

výšek, ať už obsahují převážně kanceláře, 

nebo je jejich využití plánovaně smíšené 

– jako Petronas Towers, Taipei 101 

nebo Burj Dubai – je špičkové nákupní 

centrum, atraktivní shopping mall s přehlídkou 

značkových obchodů světoznámých 

firem. Téměř až do přelomu tisíciletí 

byly až na výjimky všechny supervysoké 

budovy světa stavěny pro jediný, poměrně 

vyhraněný účel, většinou jako administrativní 

budovy naplněné kancelářemi. 

Od té doby rychle roste počet výškových 

budov určených pro smíšené využití 

a řada dříve jednoúčelových administrativních 

budov je dnes přebudovávána tak, 

aby byly schopny v další fázi své životnosti 

sloužit více účelům. V kategorii v současnosti 

rozestavěných výškových budov 

se dnes podíl takto profilovaných objektů 

už blíží 20 %. 

Narůstající oblibu smíšeného využití 

výškových budov lze vysvětlit několika 

jevy. V poměru k rychle rostoucímu 

počtu budovaných mrakodrapů relativně 

ubývá velkých nájemců z řad obchodních 

společností nebo státních organizací, 

které by byly schopny svými pracovníky 

tyto budovy naplnit a sebou neobsazené 

části budov dále efektivně pronajímat. 

Na druhou stranu je dnešní svět 

místem nakumulování obrovských volných 

finančních prostředků v řádu mezi 

deseti a dvaceti biliony dolarů, které lze 

mj. investovat i do vlastnictví celých sou- 

borů výškových budov ve strategických 

oblastech s cílem se ziskem tyto budovy 

dále prodat nebo pronajímat jako 

celek nebo po jednotlivých rezidenčních 

nebo kancelářských jednotkách. Typickou 

oblastí, kde masově probíhá spekulace 

na zisky z důvodně očekávaného 

příštího rozvoje je Blízký východ. Souběžně 

s tím se – navzdory zdražující 

energii – stává jedním z nejrychleji rostoucích 

průmyslů světový turismus. A tak 

se velkým nájemcem mrakodrapů nového 

tisíciletí stávají vedle korporací i hotelové 

řetězce. Nahrává tomu i fakt, že 

zvláště ambiciózní lidé už se dnes nebrání 

bydlení ve velkých výškách, a to ani 

dlouhodobému; mnohdy naopak platí, 

že čím výše, tím lépe – čím vyšší číslo 

patra, tím vyšší je vnímaný společenský 

status jeho obyvatele. 

Dalším faktorem je skutečnost, že velké 

metropole dnes ze sociálních, environmentálních 

ale i ekonomických důvodů 

cíleně integrují řadu městských funkcí 

v rámci svých jednotlivých čtvrtí. To má 

např. za následek, že se dříve poměrně 

obvyklé „úřednické“ čtvrti doplňují 

právě víceúčelovými výškovými budovami 

nabízejícími kromě nákupů i odstíněné 

stravovací příležitosti, možnost 

zábavy a kultury a řadu dalších prakticky 

orientovaných služeb. Tento trend je 

v Evropě markantní např. v Moskvě, kde 

se právě takové výškové budovy staví 


Obr. 2 Uspořádání komplexu Roppongi Hills 

Fig. 2 Configuration of Roppongi Hills complex 

Obr. 3 Prostředí komplexu Roppongi Hills 

Fig. 3 Roppongi Hills environment 

Obr. 4 Mori Tower jako centrum Roppongi Hills 

Fig. 4 Mori Tower as a centerpiece of Roppongi Hills 

4 

T ÉMA 

TOPIC 

po takřka čtyřiceti letech stavební odmlky, 

samozřejmě ve zcela změněném klimatu 

tohoto města. Donedávna nepředstavitelný 

nárůst výškových budov tohoto 

víceúčelového zaměření ale právě 

zaznamenává i Velká Británie, kdy např. 

londýnské centrum bude již rozestavěnými 

pěti budovami výšky 220 až 

300 m do několika let změněno k nepoznání 

a kdy nové výškové ikony sanu- 

3 

23

5 

T ÉMA 

TOPIC 

6 7 

Obr. 5 Midtown Tower jako centrum Tokyo 

Midtown 

Fig. 5 Midtown Tower as a focal point of 

Tokyo Midtown 

Obr. 6 Prostředí komplexu Tokyo Midtown 

Fig. 6 Tokyo Midtown environment 

Obr. 7 Schéma komplexu Tokyo Midtown 

Fig. 7 Scheme of Tokyo Midtown complex 

jící zároveň svoje okolí už získaly i Birmingham 

(10 Holloway Circus, 2006, 

130 m, Ian Simpson Architects), Liverpool 

(West Tower, 2007, 140 m, Aedas 

Architects) nebo Manchester (Beetham 

Tower, 2006, 169 m, Ian Simpson Architects). 

Z dopadu několika již realizovaných 

výškových budov tohoto charakteru 

je zjevné, že se v rámci svého okolí 

stávají novým urbanistickým ohniskem 

přitahujícím přítomnost a žádoucí aktivity 

obyvatelstva, a to tím více, čím 

lépe dokáží svým koncepčním řešením 

vystihnout potřeby daného městského 

mikroregionu a čím úspěšněji se jim svoji 

architektonickou úrovní podaří danou 

oblast zkultivovat. 

Dle mého názoru výjimečně zdařilou 

ukázkou této kultivace, doslova komplexní 

stavebně-kulturní asanací dříve ne- 

příliš vzhledného velkoměstského prostředí 

Tokia, se staly projekty Mori Tower 

v komplexu Roppongi Hills (2003, 238 m, 

Kohn Pedersen Fox Associates, www.roppongihills.com, 

obr. 2 až 4) a Midtown 

Tower v komplexu Tokyo Midtown (2007, 

248 m, Nikken Sekkei Ltd., www.tokyomidtown.com, 

obr. 5 až 7). Podobně tomu 

věřme bude s Freedom Tower, dnes New 

World Trade Center One, (2011(?), 541 m, 

Daniel Libeskind a SOM, www.nyc-tower. 

com) budovanou na místě zničených 

„Dvojčat“ na newyorském Manhattanu, 

s rozestavěnou Russia Tower v Moskvě 

(2012(?), 612 m, Foster & Partners, 

www.russianland.com/projects/russiatower.php) 

a s první londýnskou budovou 

výšky nad 300 m, mrakodrapem Shard 

London Bridge (2011(?), 306 m, Renzo 

Piano) jehož stavba rovněž už začala. 

Ačkoliv tyto projekty tvoří jen malou 

část z celkového počtu v současné vlně 

stavěných výškových budov, právě odvaha 

a efektivnost, s jakou mění prostředí 

zavedených čtvrtí renomovaných měst, 

napovídají, že jsme možná svědky prvních 

zástupců skutečně nové generace 

výškových budov, která tím, že je svým 

účelem a uspořádáním vůči městskému 

prostředí otevřená a vstřícná, bude obyvateli 

měst také se zájmem a pochope- 

ním přijata. To by mohlo vést k širšímu 

akceptování tohoto typu budov i v kontinentální 

Evropě, která se po událostech 

konce 60. let jako celek uzavřela 

do pasivního (a v mnohém velmi pohodlného) 

hyperkonzervatismu a v řadě projevů 

až hystericky odmítá jakékoliv výraznější 

změny podoby svých historických 

sídel vytvořených velmi kreativními prapředky, 

ovšem už ve středověku nebo 

nejméně v 19. století. 

S PECIFIKA VÝŠKOVÝCH 

ADMINISTRATIVNÍCH BUDOV 

Mrakodrapy tohoto využití jsou obdobně 

různorodé a zároveň v mnohém sobě 

podobné po celém světě. Typický půdorys 

patra je rovněž všude obdobný, nicméně 

evropské budovy mají díky přísnějším 

normám na přirozené osvětlení 

kancelářských prostor obecně menší 

vzdálenost pláště budovy od komunikačních 

jader. Tato minimální hodnota 

je normami přímo předepsaná např. 

ve Francii a v Německu, jiné evropské 

země (např. Belgie) předepisují minimální 

kvalitu osvětlení pracovního místa, což 

má obdobné důsledky. To má byť poněkud 

nepřímo za následek menší půdorysy 

evropských výškových budov určených 

ke kancelářskému využití, resp. omeze- 


8 

ní jednoho jejich půdorysného rozměru, 

oproti budovám např. americkým. 

Celkově náročnější, mnohdy velmi 

přísné požadavky na výškové budovy 

ve vyspělých evropských zemích tak vyvíjejí 

značný tlak na nápaditost architektů 

a schopnost inženýrů, což na druhou 

stranu vede k řadě progresivních, 

byť obecně dražších konstrukčních řešení, 

aplikovaných následně i v jiných částech 

světa. Z poslední doby je možné 

ilustrovat tento trend budovami Highlight 

v Mnichově (2003, 126 m, Murphy/Jahn, 

www.highlight-towers.com) 

a Vienna Twin Towers ve Vídni (2001, 

126 m, Massimiliano Fuksas, www.businessparkvienna.com, 

obr. 8). Obecně 

lze konstatovat, že i v tom se projevuje 

pro moderní Evropu charakteristický, pro 

někoho ovšem možná poněkud konzervativní 

důraz na robustní, široce sdílenou 

kvalitu životního a pracovního prostředí, 

které jsou jasně upřednostňovány před 

realizací příliš výrazných projektů (a výškové 

stavby jsou jistě jejich ztělesněním), 

jejichž smysl není obecně srozumitelný 

a pozitivně vnímaný. 

Výškové budovy v některých oblastech 

ale svoje výrazné specifické rysy mají. Pro 

administrativní mrakodrapy v Hongkongu 

je např. charakteristická malá hloubka 

kancelářských prostor a často malý 

celý příčný půdorysný rozměr budovy 

a umístění komunikačních jader na bocích 

objektu. Z umístění většiny těchto budov 

na poměrně strmých svazích ostrova 

Hong Kong nebo při pobřeží poloostrova 

Kowloon je zřejmé, že právě takové řešení 

Obr. 8 Výšková budova Vienna Twin Towers 

Fig. 8 Vienna Twin Towers 

Obr. 9 Hlavní atrium nákupního centra 

Langham Place v Hongkongu 

Fig. 9 Main atrium of Langham Place 

shopping mall in Hong Kong 

Obr. 10 Svislý řez komplexem Megabox 

v Hongkongu 

Fig. 10 Visual representation of Megabox 

interior arrangement 

Obr. 11 Schéma uspořádání komplexu 

Megabox 

Fig. 11 Schema of Megabox principal 

arrangement 


10 

9 

11 

T ÉMA 

TOPIC 

25

12 

13 

T ÉMA 

TOPIC 

budov maximalizuje rozsah vnitřních prostor 

s výhledem na moře, což je přesně to, 

co nájemci těchto budov žádají. Přesunutí 

komunikačního a ztužujícího jádra asymetricky 

k okraji půdorysu, nebo umístění 

jader po stranách budovy jsou ovšem také 

jedinými logickými možnostmi, jak dosáhnout 

optimálního využití kancelářských 

pater budov malého půdorysného rozměru 

v prostředí tak drahých pozemků a tedy 

tak husté zástavby, jaké jsou charakteristické 

právě pro Hongkong. 

N ÁKUPNÍ A ZÁBAVNÍ CENTRA 

ROSTOU DO VÝŠKY 

Nákupní a zábavní střediska, která byla 

až donedávna v naprosté většině součástí 

i jinak (smíšeně) využívaných výškových 

budov a zaujímala v nich obvykle 

několik nejnižších podlaží, se v poslední 

době stávají stále častěji samostatnou 

kategorii využití budov nad 150 m výšky. 

Rostou totiž do výšky víc a víc. Více než 

šestipodlažní obchodní domy a nákupní 

centra byly považovány za vysoké 

už před třiceti lety. Lze je najít většinou 

v Asii, typicky v Hongkongu a Singapuru, 

jinde jen výjimečně, např. v Chicagu 

(Water Tower Place, www.shopwatertower.com), 

které zůstává jedním z mála 

amerických měst, kde lidé vertikální uspořádání 

nákupního centra přijali. 

I dnes jsou nová nákupní a zábavná 

centra tohoto typu doménou Asie, jejich 

funkce je už zásadně propojená a jejich 

souhrnná výška od počátku tisíciletí dále 

vzrostla: z padesáti devíti podlaží Langham 

Place Tower v Hongkongu (2005, 

255 m, www.langhamplace.com.hk, 

obr. 9) zaujímá komplexní nákupní a zábavní 

centrum plných patnáct pater. A nedávno 

dokončený Megabox, rovněž v Hongkongu 

(2007, 176 m, www.megabox. 

com.hk, obr. 10 a 11) mrakodrap s třiceti 

pěti podlažími, v sobě skrývá shopping 

mall nového typu o plných devatenácti (!) 

patrech. Nad oběma těmito projekty jsou 

umístěna další patra kanceláří, přičemž 

Langham Place ještě obsahuje hotel o čtyřiceti 

dvou podlažích situovaný za těsně 

probíhající ulicí a spojený s hlavní budovou 

prosklenou efektně položenou lávkou. 

Typickým znakem těchto vertikálních 

megastředisek je, že jsou jejich jednotlivé 

zábavní nebo nákupní zóny pro přehlednost 

sdruženy do určitých bloků vždy 

o třech až pěti podlažích a uspořádány 

kolem svého vlastního atria nebo vyvýšeného 

centrálního prostranství. Do každého 

takového tematicky vymezeného 

Obr. 12 Vizualizace vnitřního uspořádání 

Tokyo International Forum 

Fig. 12 Visual representation of Tokyo 

International Forum interior 

arrangement 

Obr. 13 Schéma uspořádání budovy Tokyo 

Intarenational Forum 

Fig. 13 Schema of Tokyo International Forum 

arrangement 

Obr. 14 Celkový pohled na komplex 

Megabox 

Fig. 14 General view of Megabox complex 

Obr. 15 Vstupní atrium 1 komplexu Megabox 

Fig. 15 Entrance atrium of Megabox 

shopping mall 

bloku se lze od hlavních vchodů do komplexu 

dostat přímo tzv. expresními eskalátory 

často značných délek (přes 80 m 

v Langham Place). Ty se sice pohybují 

normální rychlostí, dopravují ale návštěvníky 

přes řadu podlaží vždy až do centra 

příslušného tematického bloku. 

Speciálními výškovými budovami se stávají 

i kongresové, vzdělávací a vědecké 

komplexy jako výraz skutečnosti, že tyto 

jednotlivé funkce se u velkých institucí 

stále více prolínají a navíc kombinují s kulturními 

potřebami zajišťovanými státem 

nebo městem. To vede k jejich soustřeďování 

do velkých, dnes často už výškových 

budov. Působivým příkladem tohoto typu 

budovy je jedenáctipodlažní Tokyo International 

Forum (1990, Rafael Viñoly Architecs, 

www.t-i-forum.co.jp, obr. 12 a 13). 

Tyto rozsáhlé, soběstačné komplexy 

už nic neváže na centra měst, potřebují 

naopak prostor pro parkoviště aut velkého 

množství svých návštěvníků. Langham 

Place je ještě situován do hustě osídlené 

oblasti poloostrova Kowloon poblíž stanice 

podzemní dráhy Mong Kok. Megabox 

leží ale ještě severněji a k nejbližší stanici 

metra, odkud jeho návštěvníky zatím 

zdarma přepravují speciální autobusy, je 

to přes 400 m. Teprve v budoucnosti se 

toto centrum stane součástí širšího komplexu 

několika nových administrativních 

budov realizovaných na místě někdejší 

přístavní periférie. Vertikální Megabox 

otevřený v červnu 2007 (obr. 14 a 15) 

zatím prokazuje svoji životaschopnost, 

počet jeho návštěvníků je údajně dostatečný 

a dále roste. 


14 15 

Tab. 8 Vývoj počtu budov nad 150 m výšky mezi lety 1901 a 2020 

Tab. 8 Growing number of high-rise buildings during each decade since 1901 

Desetiletí 

Počet budov realizovaných 

v daném desetiletí 

Celkový počet postavených 

budov na konci desetiletí 

Nárůst oproti 

předchozí dekádě [%] 

1901–1910 1 1 

1911–1920 7 8 

1921–1930 37 45 

1931–1940 20 65 

1941–1950 4 69 

1951–1960 20 89 

1961–1970 74 163 83 

1971–1980 162 325 99 

1981–1990 294 619 90 

1991–2000 597 1216 96 

2001–2010 cca 1720–1780 cca 3000 cca 140 

2011–2020 3000 (odhad) 6000 (odhad) 100 (odhad) 

J AK DLOUHO POTRVÁ DNEŠNÍ VLNA 

OBLIBY VÝŠKOVÝCH BUDOV? 

Výrazný útlum ve výstavbě mrakodrapů, 

který nastal počátkem 70. let, byl výsledkem 

řady faktorů, z nichž možná nejvýznamnějším 

byla nechuť běžných obyvatel 

vyspělých zemí – zejména USA, které 

byly tradičním domovem supervysokých 

budov – právě proti těmto z jejich pohledu 

nabubřelým, samoúčelným, extrémně 

drahým a ještě ke všemu zranitelným 

konstrukcím. Navenek byla tato nechuť 

argumentována třeba jako odpor proti 

velkým, lidský rozměr jakoby ztrácejícím 

a neútulným prostranstvím, která tehdejší 

administrativní výškové budovy někdy 

provázela. V hlubší rovině to byl ovšem 

důsledek deziluze z politického vývoje 

na konci 60. let a následující vlna občanské 

skepse vyspělé euroamerické civilizace, 

která její obyvatele odvedla od zájmu 

o „velké společné projekty“ a jejich podpory 

k obecně mnohem konzervativnějšímu 

důrazu na individualizované zájmy soukromé 

a skupinové. Následující energetic- 

ká a hypoteční krize spolu s hrozbou teroristických 

útoků na výškové budovy jako 

koneckonců jeden ze symbolů západního 

světa pak mnohaletý chlad vůči mrakodrapům 

jen upevnily. Útlum stavby mrakodrapů 

trval ve světě až do počátku 90. let, 

v Evropě a USA ještě o deset let déle. Je 

příznačné, že byl přerušen startem výstavby 

mrakodrapů ve východní Asii a na Blízkém 

Východě, tedy v oblastech, které 

mezitím hospodářsky nesmírně vyspěly 

a které si navíc z minulosti vůči výškovým 

budovám nenesou žádnou zátěž. 

Z odhadu, dnes už do značné míry reálného, 

počtu projektů, které budou dokončeny 

do roku 2010, tedy do konce této 

dekády, a s využitím podkladů, které jsou 

běžně k dispozici (např. server CTBUH [1]) 

o výškových budovách nad 150 m realizovaných 

v minulosti, je patrné (tab. 8), 

že množství výškových budov se zvyšovalo 

mezi lety 1950 a 2000 každých deset 

let v průměru vždy na cca dvojnásobek. 

Během současné dekády lze ovšem očekávat 

nárůst výškových budov o plných 


T ÉMA 

TOPIC 

Literatura: 

[1] Podklady serveru CTBUH (Council 

for Tall Buildings and Urban Habitat) 

[2] Podklady serveru SkyscraperCity 

(www.skycrapercity.com) 

[3] Podklady serveru Emporis (www. 

emporis.com) 

[4] Zaknic I., Smith M., Rice D.: 100 of 

the world’s tallest buildings, Imagis 

Publ., 1998 

[5] Binder G. (editor): 101 of the world’s 

tallest buildings, CTBUH, 2006 

140 % ve srovnání s jejich počtem v roce 

2000, takže se jejich celkový počet v roce 

2010 dá reálně odhadnout už na téměř 

3 000! I kdyby současné tempo výstavby 

pokleslo zpět na průměrný nárůst 100 % 

během dalších deseti let, což asi nejde 

vzhledem k rizikovému hospodářskému 

vývoji v řadě oblastí světa vyloučit, i tak lze 

očekávat, že bude v roce 2020 na světě 

cca 6 000 budov s výškou nad 150 m. 

A i kdyby bylo v důsledku dnes nepředvídatelných 

událostí zastaveno zahajování 

nových projektů, už jen dobudování rozestavěných 

staveb zajišťuje současné vlně 

výškových budov trvání ještě na řadu příštích 

let. 

Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA 


a ČBS Servis, s. r. o. 


tel.: 222 316 195 (-173), fax: 222 311 261 

e-mail: sruma@cbsbeton.eu, www.cbsbeton.eu 

27

T ÉMA 

TOPIC 

P OČÁTKY A VÝVOJ B E T O N O V Ý C H MRAKODRAPŮ: OD I NGALLS 

K B U R J D UBAI 

E M E R G E N C E AND DEVELOPMENT OF CONCRETE SKYSCRAPERS: 

FROM INGALLS TO B U R J DUBAI 

M IR M. ALI 

Článek popisuje historii vývoje vysokých 

betonových budov, evoluci betonových 

mrakodrapů, od patnáct poschodí vysokého 

the Ingalls Building po moderní 

mrakodrapy Petronas a Jin Mao. Vývoj 

a inovace probíhaly v technologiích 

výstavby, bednění, míchání betonu, jeho 

dopravy a pumpování, byly zavedeny 

nové příměsi a přísady, které zlepšily 

zpracovatelnost betonu a přispěly k jeho 

širšímu použití na vysokých a velmi vysokých 

budovách. 

This paper has provided a broad overview 

of different historic developments 

for concrete high-rise buildings. The 

evolution of concrete skyscrapers from 

the first reinforced concrete high-rise, the 

Ingalls Building, which was 15 stories 

high to modern skyscrapers Petronas 

and the Jin Mao is discussed. How new 

innovations in construction technology 

such as the advances in formwork, 

mixing of concrete, techniques for pumping, 

and types of admixtures to improve 

quality have all contributed to the 

ease of working with concrete in highrise 

construction is also briefly discussed 

in the paper. 

Pouze beton, jako žádný jiný stavební 

materiál, dává architektům a inženýrům 

na výběr jakou užít technologii 

výstavby, ale také jaké vlastnosti bude 

mít použitý materiál. Jestliže se architekt 

s inženýrem rozhodnou pro konstrukci 

z betonu, musí specifikovat množství 

proměnných: jeho konečnou pevnost, 

trvanlivost, systém bednění, požadavky 

na náběh pevností, vlastnosti, množství 

a umístění výztuže, vzhled pohledových 

ploch a mnoho dalšího. Výsledkem 

je, že oblast vysokých betonových budov 

se neustále rychle mění a jejich limity 

jsou opakovaně dosahovány a překračovány. 

První použil kompozitní konstrukci 

u skutečně vysoké budovy Fazlur Khan 

ze Skidmore, Owings & Merrill (SOM) 

v roce 1960. To otevřelo cestu k současným 

velmi vysokým budovám typu Petronas 

Tower a Jin Mao. 

Cestujíce v čase člověk pozná, že umění 

primitivní přípravy a použití betonu bylo 

známo římským stavitelům i v Egyptě 

za vlády faraónů. Současný vývoj 

a výzkum nastartovali koncem devatenáctého 

a začátkem dvacátého století 

takoví muži jako Monier, Hennebique, 

Ransome a Talbot. Beton ve svých návrzích 

a konstrukcích budov užívali architekti 

a inženýři, např. Frank Lloyd Wright, Pier 

Luigi Nervi, Robert Maillart a trochu později 

Fazlur Khan. Jistě, betonové mrakodrapy 

se začaly stavět až o něco později, 

ale každý z jmenovaných přispěl svým 

podílem k vývoji a užití betonu v té podobě, 

jak ho známe dnes. 

D ÁVNÁ HISTORIE 

Velmi vysoké budovy jsou relativně mladým 

doplňkem měst po celém světě. Až 

technologie devatenáctého století umožnily 

jejich vývoj. Železo, beton a zdivo 

jsou známé v civilizacích už dlouhou 

dobu, ale v jiné podobě. Zdivo je nejstarší 

materiál. Beton je naopak ve své dnešní 

podobě nejmladší ze tří jmenovaných. 

Výzkum ukázal, že staré civilizace (Féničané 

a jejich kolonie, Mykénská kultura 

na Kypru, Minoanská kultura na Krétě, 

Egypt a Mezopotámie) používali vápenec 

jako vazný prvek ve svých maltách. 

V konstrukcích starších než 1 200 př. n. l. 

byly nalezeny leštěné betonové podlahy 

a plochy s tvrdou barvenou omítkou. 

V prvních stoletích stejně jako dnes 

byly čas, peníze a lidské schopnosti 

velmi důležitými faktory při výběru stavebního 

materiálu [2]. Řemeslná dovednost 

byla požadována pro vybudování 

bednění, ale nebylo snadné najít zručné 

řemeslníky v dobách, kdy všechnu 

práci plnily velké skupiny obyčejných 

otroků [3]. S úpadkem Římského impéria 

se postupně zapomnělo i na možnosti, 

které poskytovaly cementové materiály. 

Pouze ruiny připomínaly římskou genialitu 

a historii betonu. Používání betonu 

bylo pro následující staletí ztraceno až 

do jeho znovuobjevení v devatenáctém 

století a postupně začal být využíván pro 

stavby velkých skladů, obytných budov 

a továren. 

Za počátek historie a vývoje mrakodrapů 

lze považovat Stoletou výstavu 

uspořádanou v roce 1876 ve Filadelfii, 

USA. Nebyly zde ani mrakodrapy ani 

stavby, které by je připomínaly, byla zde 

však řada konstrukcí a dalších vystavených 

prvků, které byly těmi semínky, 

z nichž po několika impulzech začal klíčit 

další vývoj. Portlandský cement, už nějakou 

dobu známý a používáný v betonu 

a maltách převážně pro zdivo nízké 

jakosti, byl dovážen z Anglie a začal se 

uplatňovat ve významnějších zděných 

konstrukcích. Prvky ze železobetonu byly 

zatím vystavovány na výstavě jako neobvyklé 

kuriozity vzhledem ke svým specifickým 

možnostem, zatím však nebyla 

rozpoznána příležitost pro nejširší užití 

železobetonu. Pár vizionářů však již začalo 

tušit nové možnosti. To byla éra budování 

mostů, ne však vysokých. Ocelové 

válcovací stolice ustavily jejich standardizovaný 

vzhled, který se později promítnul 

i do tvaru ocelové kostry prvních 

mrakodrapů. 

Objev moderního železobetonu přišel 

na přelomu devatenáctého a dvacátého 

století. Wilkinson z New Castle, Anglie, 

François Hennebique, Francie, a Thaddeus 

Hyatt, USA, přispěli k jeho vývoji 

v devatenáctém století. Roku 1884 si 

E. L. Ransome nechal patentovat kroucený 

drát pro jeho lepší soudržnost s betonem. 

Roku 1904 vyšel první technický bulletin 

„Zkoušky vyztužených betonových 

nosníků“. Autorem byl Robert Talbot 

z University of Illinois at Urbana po sérii 

zkoušek, které byly uskutečněny v místních 

laboratořích. 

Se zkoušením materiálu se rozšiřovalo 

i jeho použití v Evropě i v Americe. 

Beton byl používán na stavbách továren, 

skladů, bytových i rodinných domů. 

Nejprve byly obvodové stěny zatěžovány 

nosníky, sloupy a stropními systémy, 

které imitovaly dva oblíbené a dosud 

používané materiály – ocel a dřevo. Tyto 

aplikace však nevyužívaly plný potenciál 

železobetonu. Na přelomu let 1901 

a 1902 si nechal Randsome patentovat 

systém vnějších věnců, které umožňovaly 


stáhnout stěny jednotlivých podlaží nad 

sebou. Vyvinul také první prefabrikované 

stěnové prvky, které na stavbě kombinoval 

s monolitickými stropy a sloupy. Prefabrikovaný 

systém byl od počátku populární, 

neboť stavba probíhala rychleji a její 

průběh nebyl tolik ovlivňován chladným 

počasím. Tyto dvě inovace změnily vnější 

zdi, které do teď pouze nesly zatížení, 

v prvek systému, který působí dohromady. 

To vytvořilo podmínky pro užití betonu 

pro nosný skelet budovy s výplňovými 

stěnami, které chránily vnitřní prostředí 

[3]. Další inovace, která nahradila 

ve stavebním průmyslu tradiční postupy 

imitující použití oceli a dřeva, byly 

ploché stropní desky Roberta Maillarta 

místo dosud užívaných průvlaků a kolmých 

nosníků, které přenášely zatížení. 

Tyto průlomové změny s poznáním 

požární odolnosti betonu, vysoké únosnosti 

v tlaku a snížením přenášení zvuku 

učinily z železobetonu materiál se vzrůstající 

oblibou ke stavbě továren i rodinných 

domů na přelomu století. Bylo 

na investorech, aby přesvědčili veřejnost, 

že beton lze užívat i ve složitějších konstrukčních 

systémech než jen pro stavbu 

nízkých rodinných domů. Jako ocel mohl 

sahat po mracích. 

P RVNÍ BETONOVÉ MRAKODRAPY 

Historie vysokých betonových budov je 

svázána s dvacátým stoletím. Ransomeho 

systém zabetonování čtyřhranných kroucených 

drátů jako kostry desek a betonových 

vnějších stěn byl použit na stavbě 

Ingalls Building v Cincinnati, Ohio, 

prvním patnáctipodlažním betonovém 

mrakodrapu postaveném roku 1903 

A. O. Elznerem. Počáteční spekulace médií 

a některých skeptiků předpovídaly, že 

až budou odstraněny podpěry a vzpěry, 

budova vlastní vahou popraská a rozdrolí 

se. Jeden reportér u budovy dokonce 

hlídkoval celou noc, aby o katastrofě 

mohl přinést první zprávu. Předpovědi 

byly naštěstí mylné a budova zůstala 

stát. Následně obrovské požáry v městech 

po celém světě zničily řadů z prvních 

mrakodrapů postavených z oceli. 

Ocel se ve vysokém žáru stala tvárnou 

gumou, což vyvolalo znepokojení. Beton 

byl v té době již znám svou výbornou 

protipožární odolností ze staveb továren 

a skladů. V roce 1904 A. O. Elzner zmínil 

ve svém článku další výhodu betonu 

oproti oceli „…beton je podstatně levnější. 

Ocel vyžaduje velký kapitál a zaří- 

zení k výstavbě ocelárny, dlouhá přeprava 

a vysoké přepravní náklady je třeba také 

započítat“ [4]. Harmonogram výstavby 

je vždy napnutý a betonová konstrukce 

může začít předzásobením místa výztuží. 

A Elzner dále pokračuje o stavbě Ingalls 

Building [4]: 

„Konstrukce je betonová krabice o stranách 

tlustých 8“, s betonovou podlahou 

a střechou, betonovými nosníky, 

betonovými sloupy a schody – žádná 

ocel. Ta je zastoupena výztužnými pruty 

v betonu, jejich konce jsou propojeny 

a tvoří tak z betonové konstrukce skutečný 

monolit pokryty z vnějšku obkladem 

ze 6“ tlusté bílé mramorové desky 

v prvních třech podlažích, v dalších jedenácti 

glazovanými šedými cihlami a bíle 

glazovanou terakotou v posledním podlaží 

a na obvodové římse… Neobjevily 

se žádné smršťovací trhliny, budova 

vydržela vzdorovat silným větrům, 

nejsou zde patrné žádné otřesy, to vše 

s betonovými stěnami pouze 8“ silnými, 

bez potrhaných desek plochy šestnáct 

čtverečných stop, a s bankovním sejfem 

na druhém podlaží, který váží nejméně 

sto tun (am. váh. jed. – pozn. red.).“ 

I NOVACE VE STAVEBNÍCH 

TECHNOLOGIÍCH 

Většina technologických změn ve výstavbě 

betonových konstrukcí se odehrála 

v první polovině dvacátého století. Pokrok 

v bednění, míchání betonu, technika pro 

pumpování a různé druhy přísad zlepšily 

výslednou kvalitu materiálu, ale přispěly 

i k jeho snazší zpracovatelnosti a jeho 

použití na vysokých budovách. 

Bednění 

Nejefektivnější koordinační plány pro 

vysoké budovy počítají s mnohonásobně 

opakovaným použitím bednění. Tradičně 

bylo používáno dřevěné bednění, 

ale vývoj technologií přinesl formy z kombinace 

dřeva a oceli, hliníkové, sklovláknové 

a plastové ad. Byly rovněž vyvinuty 

různé podpůrné systémy bednění, bednění 

rámové, nosníkové ad. 

Pro bednění stropů lze vybrané systémové 

prvky bednění velmi brzo pro stavbu 

zapůjčit. Bednicí prvky jsou v unifikovaných 

rozměrech umožňujících jejich 

spojování do větších celků a také opakované 

použití na různých částech stavby. 

Stropní bednění je sestaveno z ocelové 

příhradoviny, dřevěných latí, překližky 

a sklovláknových bednicích desek. 


T ÉMA 

TOPIC 

Po uložení betonu, jeho dozrání do požadované 

pevnosti je bednění rozebráno, 

očištěno a přeneseno jeřábem na místo 

dalšího použití. 

Posuvné bednění je jiný typ, který lze 

také brzy opakovaně použít. Tři typy zvedáků, 

šroubový, hydraulický a pneumatický, 

jsou používány po celém světě 

k posunu bednění do vyšší úrovně zatímco 

beton tvrdne. Šroubový zvedák je 

ovládán ručně a je používán v částech 

světa s omezenou mechanizací. Hydraulické 

a pneumatické zvedáky jsou 

plně automatizované a posunují bednění 

zcela plynule vzhůru, zatímco je pumpován 

beton. 

Dalším typem opakovaně použitelného 

bednění je překládané bednění. Formy 

mají opět svůj zvedací systém, je však 

odlišný od předchozího. Po uvolnění spojek 

se desky odklopí od stěn (jako otevření 

dveří), očístí se, naolejují a přiklopí 

ke stěně o betonovanou úroveň výše. 

Dopravní systémy 

Použití betonu na vysokých stavbách 

bylo omezeno jeho obtížnou dopravou 

do výšky. Při stavbě Ingalls Building byly 

suroviny dováženy na staveniště a skladovány 

v suterénu. Míchání betonu probíhalo 

v místních míchačkách (byly vynalezeny 

v osmdesátých letech devatenáctého 

století). V roce 1913 začal převoz betonu 

na otevřených korbách náklaďáků. Cestou 

na stavbu však docházelo k rozmíšení 

směsi a na místě bylo nutné její nové přemíchání. 

Na stavby mrakodrapů bylo skutečně 

potřeba přepravit obrovské množství 

betonu a míchací vozy byly k dispozici 

až po roce 1920. V roce 1947 se objevil 

na scéně první hydraulicky ovládaný 

autodomíchávač. 

Doprava betonu byla jednou z vážných 

otázek při výstavbě vysokých budov 

a velkých projektů. Ruku v ruce s tím bylo 

třeba řešit, jak ukládat taková množství 

betonu. Postupy v této oblasti zůstávaly 

primitivní a vývoj stagnoval až do šedesátých 

let dvacátého století, kdy byly 

první hydraulicky ovládané pumpy montovány 

na automobilové podvozky. Od té 

doby je technologie dále zdokonalována 

a pumpování betonu je zcela běžnou 

záležitostí. V současnosti je beton pumpován 

do značných výšek. Stavitelé Jin 

Mao v čínské Šanghai pumpovali vysokopevnostní 

beton do výšky 366 m. Pumpování 

je omezováno plastickými vlastnostmi 

betonu, typem dostupných pump 

29

T ÉMA 

TOPIC 

a trubkami potřebnými k dopravení čerstvého 

betonu na požadovanou úroveň. 

Pro takovou výšku jsou třeba vysokotlaké 

trubky. Také vlastnosti čerstvého betonu 

musely být upraveny, nejdříve bylo třeba 

zjistit, jak se bude pod tlakem v trubce 

chovat. 

V ÝVOJ TECHNOLOGIE BETONU 

Spolu s pokrokem v dopravě betonu, 

typech bednění, ukládání betonu do vysokých 

výšek i jeho mechanické a chemické 

vlastnosti prošly v minulém století velkým 

vývojem. Opět byly mnohé z nich vyvinuty 

již v první polovině století, ale platí 

i pro současné aplikace a dočkaly se dalších 

vylepšení. 

Lehký beton (LWC) 

Lze ho vyrábět z různých druhů kameniva, 

např. škváry, pemzy, vermikulitu, perlitu, 

herkulitu a zrnek zpěněného polystyrénu. 

Velmi lehké kamenivo jako zrnka 

zpěněného polystyrénu, perlit a vermikulit 

umožňují vyrobit betony váhy kolem 

800 kg/m 3 . Jejich tlaková pevnost je 

0,69 a 6,9 MPa – nemohou nést zatížení, 

mají však velmi dobré izolační vlastnosti. 

Střední skupina lehkých betonů obsahuje 

pemzu, strusku nebo herkulit, má tlakovou 

pevnost 6,9 až 17,2 MPa. Konstrukční 

lehký beton má minimální tlakovou 

pevnost 17,2 MPa, ale dosahuje 

až hodnot 41,4 MPa. Jeho váha se mění 

od 1 441 do 1 922 kg/m 3 . Nasákavost 

a velikost zrn kameniva, jejich tvar a povrchová 

textura ovlivňují vlastnosti lehkého 

betonu. 

Z lehkého betonu jako konstrukčního 

materiálu byly postaveny např. mnohaposchoďové 

rámové konstrukce budov, 

fasády, střešní skořepiny, lomenicové 

konstrukce, je používán v prefabrikaci, 

na výrobu trubek a rour ad. Lehký beton 

je velmi vhodný pro mnohaposchoďové 

budovy. Vyšší cena materiálu se vrátí 

v nižší váze konstrukce, což umožňuje 

menší průměry sloupů i základových 

prvků. Padesát dvě poschodí vysoký 

One Schell Plaza z roku 1971 v texaském 

Houstonu má konstrukci z lehkého betonu 

od shora až dolů a je dosud nejvyšší 

budovou na světě postavenou z lehkého 

betonu. 

Vysokopevnostní beton (HSC) 

HSC je znám také jako mikro silika beton 

nebo kondenzovaný silika fume beton 

(CSF). Silika fume je vedlejší produkt, 

který vzniká při tavení křemíku a křemíko-železitých 

slitin v pecích vyhřívaných 

elektrickým obloukem. Jeho první konstrukční 

užití bylo v Norsku v roce 1971. 

CSF obsahuje Portlandský cement, vodu, 

drcené kamenivo, žulu nebo vápenec, 

jemný písek a superplastifikátory. Vše 

smícháno dohromady vytvoří produkt, 

který má po vytvrdnutí pevnost vyšší 

než 34,5 MPa, ale taky to může být až 

138 MPa. HSC/CSF je vodonepropustný 

a vysoce pevný materiál, je však mnohem 

křehčí než běžný beton a musí být 

míchán a ukládán s velkou péčí. 

Přestože HSC vyžaduje speciální zacházení, 

je stále více a více ve stavebním 

průmyslu používán. Současným trendem 

je pumpovat ho do výšek. Bylo 

vyvinuto nové zařízení, které brání rozměšování 

materiálu a zůstává tak zachována 

vysoká pevnost betonu. HSC je užíván 

na stavby vysokých obytných domů 

a mrakodrapů, jako ty co byly postaveny, 

nebo jsou stavěny v Malaysii, Číně 

nebo v USA. Přitažlivost tohoto materiálu 

je v tom, že s vyšší pevností mohou 

být nosné prvky budov menší. Velikost 

sloupů z HSC je menší, a tím zůstane 

větší podlahová plocha budovy a majitel 

z pronájmu získá více. 

Vysoko užitný beton (HPC) 

Užívaní HPC skutečně začalo v roce 1927 

když inženýři stavěli tunel pod Skalistými 

horami nedaleko Denveru a potřebovali 

nějakým rychlým způsobem zajistit 

nadloží tunelu. V tom čase byl HPC 

ve stádiu vývoje, nebyl však ještě zralý 

pro trh. Inženýři přesvědčili vědce, aby 

umožnili jeho užití a tunel byl skutečně 

budován s použitím tohoto materiálu. 

Proč se stavitelé tak zajímali o HPC? 

Odpověď leží v jeho schopnosti nabývat 

odpovídající pevnosti během 24 hodin, 

zatímco u běžného betonu to bývalo 

7 dnů. Nejen tímto se HPC odlišuje 

od běžného betonu, ale také obsahem 

přísad a příměsí. 

HPC neznamená jen rychlejší nárůst 

pevnosti, je to směs, jejíž vlastnosti zahrnují 

vyší pevnost a lepší užitné vlastnosti 

z hlediska trvanlivosti, duktility, hustoty, 

stability směsi a chemické odolnosti 

ad. Toho lze dosáhnout volbou správných 

přísad v kombinaci s cementem, 

kamenivem a vodou. Stavební manažeři 

se snaží dosáhnout větší efektivnosti 

stavby snížením času na betonáže rychlejším 

dosažením pevností betonů, sni- 

žováním objemu materiálů, které budou 

přenášet zatížení stavby při zvýšení její 

stability a tuhosti. 

Z údajů v literatuře je zřejmé, že HPC 

je velmi flexibilní z hlediska jeho aplikací 

na různých konstrukcích. Je dobře 

známo, že čas, mzdy a mzdové náklady 

významně ovlivňují stavební průmysl. 

HPC s jeho nižším poměrem vody 

a cementu mohou dosáhnout pevností 

21,4 až 41,4 MPa za 24 hodin od betonáže. 

Tato skutečnost urychluje čas pro 

dokončení projektu a může snižovat 

náklady zkracováním délky prostojů, vyšším 

počtem opakovaného použití bednění 

ad. Vyšší pevnost, která může být 

dosažena u HPC, přináší také několik 

výhod do konstrukce, a to dělá tento 

beton zajímavější pro použití na vysokých 

budovách. 

R OZVOJ KONSTRUKČNÍCH SYSTÉMŮ 

Požadavky na návrh konstrukce vycházejí 

z přírodních podmínek a užívání objektu 

lidmi. Konstrukce musí být navržena 

tak, aby byla schopná odolávat gravitaci, 

větru, vysokým i nízkým teplotám, 

vibracím, unesla vnitřní vybavení 

a sníh, chránila proti explozím a absorbovala 

hluk. K tomu přistupují podmínky 

využití objektu lidmi, jako pronajímatelný 

prostor, potřeby vlastníka, estetika, cena, 

bezpečnost a pohodlí. Ačkoliv jedna skupina 

nevylučuje druhou, pečlivé plánování 

a zvažování je nesmírně důležité, aby 

bylo ve výsledku dosaženo zahrnutí všech 

požadavků do projektu. 

Během historie výstavby vysokých 

budov došlo k obrovským změnám 

v technologiích. Část z nich byla vyvolána 

i změnou způsobu života lidí. 

V prvních letech mrakodrapů směřovaly 

v přízemí výklady obchodů přímo 

do ulice, nad nimi byly kanceláře 

a konečně v horních patrech byly byty 

obyvatel města. U těchto typů konstrukcí 

bylo obtížné navrhnout celkově 

výhodný konstrukční systém. Kanceláře 

měly velké nároky na otevřený prostor 

bez stěn a příček s vysokou úrovní zatížení 

jak mechanického, tak na elektrické 

rozvody, byty nad nimi naopak vyžadovaly 

intimnější prostory s hustší sítí 

svislých konstrukcí, požadavky na větrání 

a elektrické sítě nebyly tak vysoké. 

V bytové části byla možná nižší světlá 

výška místností, protože plocha bytu 

bývala pouze v jednom podlaží. Kanceláře 

mívaly vyšší žebrové nebo roštové 


stropy se spuštěnými podhledy, které 

zakrývaly systémy vytápění, ventilace 

a klimatizace a umožňovaly pokrýt plochu 

elektrickými rozvody dle aktuálního 

dispozičního uspořádání. 

S nárůstem automobilizmu přesunuli 

lidé své bydlení na předměstí a do práce 

začali pravidelně dojíždět. To omezilo 

smíšené požadavky na budovy a umožnilo 

vývoj nových forem vysokých budov, 

s většími rozpony svislých nosných prvků 

po celé výšce [5]. 

V posledních letech se vrací požadavky 

na smíšené užití vysokých budov. Obrat 

vyvolaly zvyšující se ceny ropy, nárůst 

zájmu o šetření přírodních zdrojů, vysoké 

časové nároky při každodenním dojíždění 

a stresy z dopravních komplikací během 

cesty. Architekti a inženýři se tedy vrátili 

k řešení otázek a výzev, jak vhodně strukturovat 

konstrukci, aby pokryla požadavky 

celodenního pobytu člověka. Vedle 

obchodů, služeb, kanceláří a bytů, potřebuje 

městský člověk taky někde zaparkovat 

své auto. 

Pokud uvažujeme o konstrukci samotné, 

existují dvě hlavní kategorie vysokých 

konstrukcí, konstrukce navržené na svislé 

a vodorovné zatížení a konstrukce navržené 

primárně na svislá zatížení. Protože 

mrakodrapy musí především vzdorovat 

velkým vodorovným zatížením od větru, 

odolnost sytému příčnému zatížení se 

stala velmi důležitou. 

Když se železobeton začal používat 

jako stavební materiál, existovala omezení 

výšky konstrukce, která z něho směla 

být postavena. Statici se postupně naučili 

propojit vlastnosti železobetonu a konstrukčních 

systémů. Fazlur Khan způsobil 

revoluci v projektování vysokých 

budov z oceli a betonu, když přišel se 

svým dobře známým diagramem rozdělení 

vhodnosti konstrukčních systémů dle 

počtu podlaží budovy [6, 7]. Určité systémy 

jsou vhodné pro jiné počty podlaží 

než systémy jiné (obr. 1). 

Smykové stěny 

Systém se smykovými stěnami byl poprvé 

použit v roce 1940. Smykové stěny 

mohou být brány jako svislé, konzolové 

nosníky, které vzdorují příčnému zatížení 

větrem a seismickému zatížení, které 

je na ně přenášeno ze stropních konstrukcí, 

jež v tu chvíli působí jako membrány. 

Schopnost betonu tlumit vibrace 

a zajištění hmotnosti konstrukce z něj 

činí vhodnou volbu. Smykové stěny mají 


1 

mnoho tvarů, kruhové, křivkové, oválné, 

krabicové, trojúhelníkové nebo přímé. 

Často tvoří smykové stěny jádro budovy, 

kterým jsou vedeny hlavní svislé komunikační 

cesty, výtahy a schodiště, svislé 

rozvody TZB a jsou v něm umístěny 

sanitární jednotky, záchody, umývárny, 

kuchyňky nebo skladové prostory. 

Někdy, aby vyhověly externím požadavkům, 

jsou uspořádány v diagonálním 

systému. Jsou-li tyto stěny pečlivě 

projektovány a navrženy, mohou se 

stát prvkem konstrukce, který se podílí 

T ÉMA 

TOPIC 

Obr. 1 Vhodnost různých betonových 

konstrukčních systémů dle počtu 

podlaží budovy 

Fig. 1 Concrete systems that are suitable 

for different ranges of number of 

stories 

Obr. 2 Budova De Witt-Chestnut Apartment 

v Chicagu 

Fig. 2 DeWitt-Chestnut Apartment building 

in Chicago 

Obr. 3 Centrum Onterie v Chicagu 

Fig. 3 The Onterie Center in Chicago 

2 3 

31

T ÉMA 

TOPIC 

na přenosu jak svislého, tak vodorovného 

zatížení. Vlastnost betonu pohlcovat 

zvuk je činí vhodnými pro užití v hotelech 

a bytových domech ke snížení přenosu 

hluku mezi vnitřními samostatnými 

jednotkami. 

Rámový systém 

Momentovému zatížení odolné rámy 

jsou konstrukce, které mají tradiční uspořádání 

prvků nosník – sloup. Ty přenášení 

svislé zatížení ze stropního systému. 

Stropy mají funkci vodorovných ztužujících 

prvků a přenášejí vodorovná zatížení 

do nosníků a sloupů. V koncích, kde 

jsou nosníky podepřeny sloupy, přenášejí 

vysoké hodnoty momentového a smykového 

zatížení, a vše přebírají sloupy. 

Výsledkem je, že nosníky i sloupy musí 

mít poměrně velké průřezové rozměry. 

Rámový systém se smykovými 

stěnami 

Kombinovaný rámový systém se smykovými 

stěnami poprvé vážně studovaný 

Fazlurem Khanem [8] byl milníkem 

ve vývoji konstrukčních systémů vysokých 

betonových budov. V tomto systému 

centrální jádro nebo rozptýlené smykové 

stěny spolupůsobí s rámovou konstrukcí 

při spojení tuhými stropními konstrukcemi 

s membránovým chováním. 

Třírozměrný rámový sytém 

Systém tvoří další krok ve vývoji konstrukčních 

systémů. V roce 1960 je Khan 

spokojen s jeho vývojem, představuje 

jeho spolehlivost a popisuje ho jako [9]: 

„třírozměrná prostorová konstrukce ze 

tří, čtyř i více rámů a příčného zavětrování 

nebo smykových stěn spojených 

přímo v krajích, nebo blízko nich, tvoří 

dohromady konstrukci podobnou svislému 

tubusu, která je schopná vzdorovat 

příčnému zatížení z kteréhokoliv směru 

vetknutím do základů.“ 

Tubusová konstrukce 

Ze své podstaty tuhá trojrozměrná konstrukce 

zajišťuje spolupůsobení celé budovy 

na přenesení momentového zatížení. 

Tubus může zahrnovat smykové stěny, 

sloupy, nosníky, všechny prvky spojené 

tak, aby působily jako jeden celek. Hlavním 

rysem tubusu jsou hustě rozmístěné 

obvodové sloupy propojené vysokými 

příhradovými nosníky, které tvoří základní 

kostru budovy a zajišťují její odolnost 

vůči příčnému zatížení. Okenní otvory 

obvykle pokrývají asi 50 % plochy fasády 

budovy. Velké otvory jako výlohy obchodů 

nebo vjezdy do garáží jsou možné 

díky mohutným nosníkům, jež tvoří jejich 

nadpraží, třebaže místně dochází k narušení 

uzavřeného tubusu konstrukce. Kon- 

4 5 6 

cept uzavřeného tubusu je konstrukčně 

i architektonicky vhodný pro beton jako 

použitý materiál, jak je to zřejmé z budovy 

De Witt-Chestnut Apartment v Chicagu 

(obr. 2), dokončené v roce 1965. Je 

první známou budovou postavenou Khanem 

v tomto konstrukčním systému. 

Systémy vícetubusových konstrukcí 

Existují různá uspořádání tubusových 

konstrukcí: pravoúhlé rámové, systémy 

šikmých vzpěr a rozpěr, tuhé jádrové stěnové 

tubusy, tubus v tubusu a svazek 

tubusů. Rámový nebo krabicový tubus 

je nejčastěji spojován s původní definicí 

tohoto typu konstrukčního systému. 

Budova DeWitt-Chestnut Apartment 

v Chicagu je rámový tubus. 

Tubus se vzpěrami je trojrozměrně 

ztužen nebo přímo tvoří obrovskou 

trojrozměrnou příhradovinu. Jeho jedi- 

Obr. 4 Brunswick Building v Chicagu 

Fig. 4 The Brunswick Building in Chicago 

Obr. 5 One Shell Plaza v Houstonu 

Fig. 5 One Shell Plaza in Houston 

Obr. 6 Budova One Magnificent Mile 

v Chicagu 

Fig. 6 One Magnificent Mile building in 

Chicago 


Literatura: 

[1] Malinwski R. a Garfinkel Y.: Prehistory 

of Concrete: Concrete Slabs 

Uncovered at Neolithic Archaeological 

Site in Southern Galilee, Concrete 

International, March, 1991, pp. 

62–68 

[2] Huxtable A. L.: Reinforced Concrete 

Construction: The Work of Ernest 

L. Ransome…1884–1911, 

Progressive Architecture, v. 38, 

September, 1957, pp. 138–142 

[3] Harries K. A.: Reinforced Concrete 

at the Turn of the Century, Concrete 

International, January, 1995, 

pp. 58–62 

[4] Elzner A. O.: The First Concrete 

Skyscraper, The Architectural Record, 

June, p. 515, 1904 

[5] El Nimeiri M. M. a Khan F. R.: 

Structural Systems for Multi-Use 

High-Rise Buildings, Developments 

in Tall Buildings, Van Nostrand 

Reinhold Company, New York, 

p. 221, 1983 

[6] Khan F. R.: Influence of Design 

nečnou vlastností je, že jeho prvky mají 

osovou a malou nebo žádnou ohybovou 

deformaci. Příkladem tohoto systému je 

Centrum Onterie v Chicagu (obr. 3). 

Centrum Johna Hancocka, rovněž 

v Chicagu, je pozoruhodným příkladem 

stejného konstrukčního systému. Je 

postaveno z oceli. 

Stěny jádra tubusu mohou buď přenášet 

veškeré vodorovné zatížení, nebo 

mohou působit v interakci s rámy. Brunswick 

Building v Chicagu (obr. 4) je příkladem, 

kde stěny jádra působí v interakci 

s vnějším rámem z hustě umístěných 

sloupů. To dává budově vzhled systému 

tubus v tubusu, přestože byla navrhována 

na principu spolupůsobení smykových 

stěn a rámů. 

ZAJÍMAVÉ INTERNETOVÉ ADRESY 

Criteria on Selection of Structural 

Systems for Tall Buildings, 

Canadian Structural Engineering 

Conference, Montreal, Canada, 

March, 1972, pp. 1–15 

[7] CTBUH, Architecture of Tall Buildings, 

Council on Tall Buildings and Urban 

Habitat, Monograph 30, M. M. Ali 

and P. J. Armstrong, eds., 

McGraw-Hill, Inc., New York, 1995 

[8] Khan F. R. a Sbarounis J. A.: 

Interaction of Shear Walls and Frames 

in Concrete Structures under Lateral 

Loads, Journal of the American 

Society of Civil Engineers, 90 (ST3), 

June 1964 

[9] Khan F. R. a Rankine J.: 

Structural Systems, Tall Building 

Systems and Concepts, Council 

on Tall Buildings and Urban 

Habitat/American Society of Civil 

Engineers, Vol. SC, p. 42, 1980 

[10] Ali M. M.: The Art of Skyscraper: 

Genius of Fazlur Khan, Rizzoli 

International Publications, Inc., 

New York, 2001 

Tubus v tubusu je systém rámového 

tubusu a spolupůsobících vnitřních 

a vnějších smykových stěn. Celek je 

dobře odolný příčnému zatížení. Příkladem 

systému je budova One Shell Plaza 

v Houstonu (obr. 5). 

Svazek tubusů bývá užíván v konstrukcích 

velmi vysokých budov jako způsob 

snižování plochy vystavené působení 

větru a možnosti vytváření intimějších 

bytových prostor v nejvyšších patrech. 

Násobné tubusy sdílejí vnitřní a přilehlé 

sloupy podle způsobu jejich vlastního 

spojení a propojení. One Peachtree 

Center in Atlanta nebo budova One 

Magnificent Mile v Chicagu (obr. 6) jsou 

příklady systému svazku tubusů. Sears 

Tower je z oceli, ale je pravděpodob- 

http://en.structurae.de/index.cfm Structurae – Mezinárodní databáze a galerie staveb 


T ÉMA 

TOPIC 

ně nejznámějším zástupcem této kategorie. 

Detaily o zmíněných budovách a více 

o vysokých budovách navržených Khanem 

lze najít v literatuře [10]. 

Výběr konstrukčního systému na současném 

stavebním trhu je velmi komplexní 

proces. V letech, kdy byl stavěn 

Ingall‘s Building, existoval pouze jeden 

systém. Postavit bednění bylo složité, 

ale sestavit budovu nebylo tak náročné 

jako u dnešních systémů. Vývoj ve světě 

betonu od roku 1960 probíhal převážně 

v rozvíjení jednotlivých konstrukčních 

systémů, zejména tubusů a v užití kompozitních 

konstrukcí. Současnou výzvou 

pro architekty je, aby všechny systémy 

pracovaly společně na maximum svých 

kapacit a vytvářely uvnitř prostředí obyvatelné 

lidmi. 

Pokračování (Trendy ve stavbě vysokých budov) 

v příštím čísle časopisu. 

Autor děkuje svým bývalým studentkám Cheryl 

Bicknell a Karen Hu za jejich pomoc a příspěvek 

k výzkumu, který předcházel přípravě tohoto 

článku. 

Fotografie jsou z archívu autora. 

Redakce se omlouvá za jejich zhoršenou kvalitu. 

Fotografie v lepším rozlišení se nepodařilo získat. 

Poprvé uveřejněno v Electronic Journal 

of Structural Engineering, Vol. 1, No. 1 (2001), 

pp. 2–14. V září 2008 aktualizováno autorem 

pro časopis Beton TKS. 

Mir M. Ali 

Professor and Chairman, Structures Division 

School of Architecture, University of Illinois 

Urbana-Champaign, Champaign, IL 61820, USA 

e-mail: mirali1@uiuc.edu 

http://www.skyscraper.org/home.htm Internetové stránky Muzea mrakodrapů v New Yorku. Do února 2009 probíhá výstava 

s názvem VERTICAL CITIES: HONG KONG | NEW YORK. 

http://www.greatgridlock.net/NYC/nyc.html Studie o mrakodrapech v New Yorku s podtitulem Sto let výškových staveb. 

http://skyscraperpage.com/ Stránka pro milovníky mrakodrapů 

33


STRUCTURES 

V YSOKÉ B U D O V Y – VÝZVA PRO K O N S T R U K Č N Í B E T O N 

V N O V Ý C H OBLASTECH 

H I G H RISE BUILDINGS. THE CHALLENGE OF A N E W F I E L D 

OF POSSIBILITIES F O R THE USE OF S T R U C T U R A L CONCRETE 

H UGO CORRES, J. ROMO, 

E. ROMERO 

Článek rozebírá návrh a konstrukci několika 

středně vysokých budov (ne více než 

250 m). Ve všech uvedených projektech 

je pro různé prvky použit konstrukční 

beton: stropy, kompozitní sloupy kombinující 

ocel s vysokohodnotným betonem, 

smykové stěny, vodorovné ztužující 

prvky ad. 

In this paper, the design and construction 

of several buildings of moderate height 

(no more that 250 m) are analyzed. In 

all these projects structural concrete has 

been used for different elements: floorings, 

special steel-concrete composite 

columns using high performance concrete, 

shear walls, stiffening floors etc. 

Už během posledních dekád 20. století 

a zejména od začátku 21. století propukla 

doslova exploze ve výstavbě nových 

vysokých a velmi vysokých budov. Zvyšu- 

1a 1b 

je se i rychlost, s jakou budovy dosahují 

stále vyšších výšek. Zatím co ve 20. století 

byla maximální dosažená výška 500 m, 

během několika dalších let bude pravděpodobně 

zdvojnásobena a hodně se 

mluví o možnosti pokořit hranici 1 200 m. 

Beton s jeho novými užitnými vlastnostmi 

je pro tento typ konstrukcí, zejména 

středně vysokých, ideálním materiálem, 

s pomocí kterého lze vyřešit řadu otázek 

spojených s jejich návrhem a výstavbou. 

Z tohoto důvodu také mezinárodní organizace 

fib inicializovala sestavení nové 

pracovní skupiny (Task Group), která se 

zaměří na shromáždění a analýzu zkušeností 

získaných v této oblasti za poslední 

roky. 

V současnosti je v Madridu před dokončením 

výstavba čtyř budov výšky kolem 

250 m. Pod jejich návrhy jsou podepsáni 

Norman Foster, Ribio & Alvarez-Salas, 

Cesar Pelli a Pei. Ve všech budovaných 

objektech je různým způsobem využit 

konstrukční beton, monolitické i prefabri- 

kované technologie, běžný i lehký beton, 

běžný beton z hlediska zpracovatelnosti 

stejně jako samozhutnitelný (SCC), 

železobeton i předpjatý beton, jak předem 

předpjatý, tak dodatečně předpínaný. 

Beton byl využit i v celé řadě kompozitních 

konstrukčních prvků v kombinaci 

s ocelí. 

B ETON V KONSTRUKCI 

VYSOKÝCH BUDOV 

Základy 

Beton je běžně používán pro základy 

vysokých budov. Výsledky vývoje nových 

betonů však přináší nové možnosti. Pro 

betonové prvky s velmi hustou výztuží 

lze použít SCC betony. Návrh předpjatých 

základových prvků umožňuje řešit velmi 

vysoké koncentrace napětí, které se objevují 

v oblastech základových desek pod 

sloupy a stěnami. Výhodné je také předepnutí 

pilotových hlav při hlubinném 

zakládání nebo předpětí velkoprůměrových 

pilot. 

Svislé konstrukce 

Ve většině nově budovaných mrakodrapů 

v Madridu jsou použity kompozitní 

sloupy. 

Také v Torre de Cristal jsou kruhové 

sloupy, převážně namáhané tlakem, navr- 

Obr. 1 Pohled na mrakodrapy dokončované 

v Madridu 

Fig. 1 Views of skyscrapers presently under 

construction in Madrid 

Obr. 2 Základová deska Torre de Cristal 

(Skleněné věže) v Madridu 

Fig. 2 Foundation slabs of the Torre de 

Cristal (Glass Tower) in Madrid 

Obr. 6 Komprozitní stropní deska – ztracené 

bednění z ocelového plechu 

s lehkým betonem v konstrukci 

Sacyr-Vallehermoso tower [2] 

Fig. 6 Composite steel deck with 

lightweight concrete solution for the 

floor structure. Sacyr-Vallehermoso 

tower [2] 


2

3 

Obr. 3 Půdorys konstrukce Torre de 

Cristal celkové výšky 250 m, řezy 

kompozitními sloupy 

Fig. 3 Plan view of the structure of the 

Torre de Cristal with a total height 

of 250 m, cross section of the 

composite columns 

Obr. 4 Montáž kompozitních sloupů 

konstrukce Torre de Cristal 

Fig. 4 Assembly of the composite columns 

of the Torre de Cristal 

Obr. 5 Změna pevností betonu v tlaku 

po výšce konstrukce budovy Torre 

Espacio [2] 

Fig. 5 Variation of the concrete strength 

with the height of the tower in Torre 

Espacio [2] 

ženy jako kompozitní prvky o průměru 

0,95 m. V nižších patrech je pro tuhé 

vložky použita ocel typu HD s HISTAR 

S 460 v tloušťce až 120 mm. Sloup 

je uvnitř vyztužen běžnou betonářskou 

výztuží a vyplněn SCC betonem C45. 

Plocha výztuže v průřezu sloupu s rostoucí 

výškou budovy klesá. 

Vzhledem k neobvyklé tloušťce ocelových 

profilů a požadované vysoké rychlosti 

výstavby byly ocelové profily navrhovány 

výhradně jako tlačené působící 

v kontaktu s betonem. Tahové síly 

od lokálního namáhání ohybem přenáší 

pouze pruty výztuže. 

Z hlediska výstavby bylo nezbytné 

vymyslet systém napojování jednotlivých 


6a 


STRUCTURES 

6b 

4a 

4b 

5a 5b 

sloupů tak, aby byla zajištěna rovinnost 

a kolmost v jednotlivých spojích a předešlo 

se problémům ve stycích ve vyšších 

úrovních. Ocelové profily byly předem 

spojovány na výšku tří podlaží 

a na místo byly osazovány s již vloženou 

betonářskou výztuží. Použití SSC betonu 

bylo nezbytné vzhledem k velké hustotě 

výztuže, přítomnosti ocelových profilů 

v jednotlivých průřezech a minimalizaci 

obtíží při vlastním ukládání betonu. 

Při použití kompozitních prvků poměrně 

velkých průřezových rozměrů stačil 

beton třídy C45, přestože ve vysokých 

konstrukcích (zejména s menšími rozměry 

průřezů konstrukčních prvků) bývá užíván 

beton vyšších pevností. Pevnost pou- 

35

36 


STRUCTURES 

8a 

9a 

9b 

7 

8b 

Obr. 7 Dutinové stropní panely v konstrukci 

Torre de Cristal 

Fig. 7 Hollow core slab solution for the 

floor structure, Torre de Cristal 

Obr. 8 Skrytá předpjatá železobetonová 

hlavice, Torre Espacio [2], a) schéma, 

b) konstrukce 

Fig. 8 Solution with prestressed slabs, Torre 

Espacio [2] 

Obr. 9 Šikmá fasáda Torre Espacio 

a vyrovnání vodorovných složek 

normálových sil předpětím ve skryté 

hlavici v desce 

Fig. 9 Inclination of the fasade columns 

of Torre Espacio and balancing of 

horizontal components by means of 

prestressing integrated in the slabs 

Obr. 10 Kompozitní předpjatý příhradový 

nosník v konstrukci Torre Espacio [2] 

Fig. 10 Composite prestressed load 

spanning beams in Torre Espacio [2] 

Obr. 11 Vodorovné ztužující prvky, Torre 

Espacio [2] 

Fig. 11 Elements in transition floors used for 

lateral stiffening, Torre Espacio [2] 

žitého betonu obvykle s rostoucí výškou 

budovy výrazně klesá. 

Užití kompozitních sloupů s vysokopevnostním 

betonem potlačuje vliv rozdílných 

hodnot svislých posunů sloupů 

a středového jádra konstrukce. Konstrukční 

ocel brání dotvarování betonu 

v tlaku a vysokopevnostní beton má nižší 

hodnoty dotvarování než běžný beton. 

Stropy 

V současné době je užívána řada různých 

typů stropních konstrukcí. V madridských 

věžácích jsou použity všechny 

hlavní typy. 

V Sacyr – Vallehermoso tower a the 

Caja de Madrid tower jsou použity klasické 

kompozitní systémy se stropní deskou 

z lehkého betonu. 

V Toore de Cristal je použit originální 

sytém zahrnující kompozitní trámovou 

vodorovnou nosnou konstrukci a desku 

sestavenou z prefabrikovaných dutinových 

stropních panelů. Toto řešení bylo 

přijato, protože umožňovalo zdvihnout 

do výšky betonové prvky daného objemu 

ale o menší hmotnosti, a tím zaručovalo 

vyšší rychlost výstavby. Vybranou 

technologií bylo možno sestavit jeden 

strop za jeden týden. 

B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008

V Torre Espacio tvoří vodorovné nosné konstrukce ploché 

desky se skrytými hlavicemi sloupů, které jsou dodatečně předpínané 

nesoudržnými předpinacími kabely. Toto řešení bylo 

vybráno, protože návrh konstrukce neumožňuje použít jednoduchou 

ocelovou stropní konstrukci. Předpjaté hlavice sloupů 

jsou velmi vhodné pro přenesení koncentrovaných smykových 

sil z oblasti desky v těsné blízkosti sloupů. Ve 3D sevření 

je beton schopen vzdorovat vyššímu tlakovému namáhání (confinement), 

pro hlavice byl použit vysokopevnostní beton a pro 

desky beton běžných pevností. 

Speciální prvky 

Nové architektonické požadavky si žadají nové použití konstrukčního 

betonu. 

Obr. 9 ukazuje fasádu Torre Espacio, jejíž geometrie se s výškou 

v každém podlaží trošku změní. To vyžaduje postupnou 

změnu nosných prvku v blízkosti fasády, což bylo vyřešeno proměnným 

sklonem krajních sloupů. Výsledné horizontální složky 

normálových sil jsou přenášeny do desky předpětím skrytých 

hlavic sloupů. 

U tohoto typu budov je velmi často potřeba v nižších podlažích, 

kde je koncentrace zatížení největší, vynechat některé svislé 

prvky nosné konstrukce pro uvolnění dispozice. V případě 

Torre Espacio bylo požadováno uvolnit přízemí a další dvě podlaží 

a nechat městský parter „vniknout” až do budovy. Do podlaží 

nad uvolněný prostor byly vloženy příhradové nosníky výšky 

přes jedno podlaží. Horní a dolní pás nosníku tvoří kompozitní 

prvky zabetonované do stropních desek. Táhla a vzpěry nosníku 

jsou ocelové komorové průřezy vyplněné betonem. U svislých 

vzpěr zatížených tlakem má betonová výplň dvojí roli: stabilizuje 

ocelové stěny a zvyšuje tlakovou únosnost. V případě tažených 

diagonál je ocelová obalující konstrukce předpjatá ke zvýšení 

nosné kapacity diagonály v tahu. 

Za účelem zvýšení účinnosti svislých stěn v přenášení vodorovného 

zatížení od větru jsou do konstrukce vkládána „ztužující” 

patra. Ztužující příčné a podélné nosné stěny jsou předpětím 

spojeny se stropními deskami a vytváří tak velmi účinný ztužující 

prvek. Obvykle jsou taková patra využívána jako technická podlaží, 

kde jsou umístěny rozvody inženýrských sítí a energií. 

Z ÁVĚREČNÉ POZNÁMKY 

Nové možnosti využití betonu z hlediska zvýšených pevností, 

inovačních technologií a konstrukčních požadavků rozšiřují uplatnění 

tohoto materiálu u všech typů konstrukcí včetně vysokých 

a velmi vysokých budov. 

Odpovídající, inteligentní a tvůrčí užití nových betonů rozšiřuje 

pole užití tohoto materiálu a otevírá nové, zatím nevyužité možnosti 

pro příští návrhy. 

Hugo Corres Peiretti 

J. Romo 

E. Romero 

všichni: FHECOR Ingenieros Consultores 

Madrid, Španělsko 

e-mail: hcp@fhecor.es 


10a 

11a 


STRUCTURES 

10c 

11b 11c 

10d 

10b 

Literatura: 

[1] Gómez Navarro M.: Proyecto y construcción de dos torres 

de 235 m de altura en Madrid: Similitudes y diferencias entre 

estructura mixta y estructura de hormigón. XVII Curso Master 

CEMCO. Jornada J5: ACHE y el hormigón estructural. Instituto 

Eduardo Torroja. Madrid, 15 de junio de 2007 

[2] Gómez Hemoso J.: Proyecto y construcción de edificios altos. 

XVII Curso Master CEMCO. Jornada J5: ACHE y el hormigón 

estructural. Instituto Eduardo Torroja. Madrid, 15 de junio de 

2007 

[3] Romo Martín J.: Cargas horizontales – edificios en altura. 

Curso de Especialidad en Cálculo Estructural: Concepción 

Estructural del Edificio. Máster en Estructuras de la Edificación 

37


STRUCTURES 

K ONTROLNÍ VĚŽ MEZINÁRODNÍHO LETIŠTĚ A R L A N D A 

VE S TOCKHOLMU 

A R L A N D A CONTROL TOWER, STOCKHOLM 

J ANA MARGOLDOVÁ 

Nejvýraznějším prvkem nového mezinárodního 

letiště ve švédském Stockholmu 

(architektonický ateliér Winga°rdh) je 

centrálně umístěná kontrolní a řídící věž. 

Nosná konstrukce věže z monolitického 

betonu je skryta za výrazným černobíle 

pruhovaným pláštěm sestaveným 

z prefabrikovaných fasádních betonových 

panelů. 

The most expressive element of the 

new international aeroport Arlanda 

(Winga°rdh Arkitektkontor) near Swedish 

capital Stockholm is a control tower. 

A concrete structure of the double cylindrical 

shafts of the tower casted in situ is 

covered by a blackwhite striped facade 

coat from precast panels. 

Stockholmské mezinárodní letiště Arlanda 

leží asi 40 km severně od hlavního města 

Švédska v kraji zvaném Sigtuna. Na letiště 

se z centra města dostanete buď expresním 

vlakem nebo autobusem. 

Kapacita letiště v posledních letech 

vzrostla velkou přestavbou ze sedmnácti 

na dvacet pět milionů cestujících 

za rok. Byly postaveny nové dráhy, terminály 

a nová kontrolní a řídící věž, jejíž 

tvar a centrální pozice ji předurčily stát se 

emblémem nového letiště. 

V ÝPOVĚĎ ARCHITEKTA 

( TEXT RASMUS WAERN) 

Kompozice věže vychází z klasického rozdělení 

na základnu, dřík a hlavici a její návrh 

rozvíjí téma spolupůsobení protikladů. Věž 

je, podobně jako maják na pobřeží, černobíle 

pruhovaná. Na vrcholu jsou dvě místnosti 

pro řízení letového provozu, z horní 

jsou řízeny vzlety, přistání a okolní vzdušný 

prostor, ze spodní je sledován pohyb 

letadel na letišti kolem bran a jejich přejezdy 

k drahám. Zřetelné je i rozdělení prostorů 

technického vybavení a lidské pracovní 

síly barvami pláště. Téma se opakuje 

i na objektech tvořících základnu věže. 

Operátoři musí mít z řídícího centra 

umístěného na vrcholu věže přehled 

po celém letišti, a protože centrum je „raison 

détre“ (smysl existence) objektu, je 

dominantní, zatímco dřík věže je naopak 

co nejštíhlejší. Z věže jsou řízeny vzlety 

a přistání i pohyb letadel po letišti a jejich 

krátkodobé parkování u bran, rozdělení 

na dvě funkce je zdůrazněno i vizuálně. 

Horní část je černá, spodní bílá. Stejně je 

rozdělení funkcí zřejmé v návrhu vzhledu 

dříku věže. Konstrukčně jsou to dva pylony 

kruhového půdorysu, které se částečně 

překrývají. Horní černou hlavu nese 

bílý tubus, nižší bílou naopak užší černý 

tubus. Na úzkých opakujících se proužcích 

na tubusech věží jsou „vyraženy“ citace 

z knihy Antoine de Saint-Exupery Kurýr 

na jih. „S návrhem přišla výtvarnice Silja 

Rantanen. To nás povzbudilo, neboť tím 

dostaly úzké proužky jasný smysl“, říká 

architekt Wingardh. 

Základna věže je více než jen technický 

užitkový objekt. Úkolem architekta bylo 

nejen naplnit užitné požadavky. Tak jako 

na mnoha jiných objektech chtěl i zde 

ukázat svůj obdiv k umění a architektuře 

poloviny dvacátého století. Forma a vzorek 

na budově připomínají tehdejší op art 

(optical art) a práce švédských umělců 

jako byly např. černobílé dekorace Stiga 

Lindberga. 

P REFABRIKOVANÝ BETON 

Jádra dvojitého válcového dříku věže jsou 

z monolitického betonu. V jádru většího 

průměru jsou umístěny dva výtahy 

a všechny rozvody TZB, komunikačních 

sítí a energií, menším jádrem vede požární 

únikové schodiště. Fasádu tvoří zavěšené 

prefabrikované panely s leštěným černým 

a bílým povrchem. Byly vyráběny 

dva typy panelů. Panely kryjící řídící centra 

ve tvaru dvou obrácených nepravidelných 

misek byly zcela unikátní, každý byl 

originál, žádné dva se tvarově neopakovaly. 

Pro každý z nich bylo třeba připravit 

individuální formu přesných rozměrů, aby 

všechny přesně zapadly do vymezené 

plochy. Panely pro dříky věží vysoké 1,2 m 

byly silné 90 mm a délka jejich oblouku 

odpovídala čtvrtině volného obvodu 

dříku věže. Na vrcholu věže byl ukotven 

speciální jeřáb, který zvedal fasádní panely 

k místu jejich zavěšení. Fasádní panely 

byly zavěšovány na malé ocelové konzolky 

ukotvené v monolitickém betonu postupně 

ve směru shora dolů, což je opačně, 

než by se očekávalo. Mezi fasádou a nosným 

jádrem je vzduchová mezera chránící 

monolitickou konstrukci před vysokým 

zatížením změnami teploty. 

Pro černé betonové prvky byl použit 

šedý cement, černé jemné i hrubé kamenivo 

z drceného mramoru, černý pigment 

a přísada způsobující 5% provzdušnění. 

K výrobě bílého betonu byl použit 

bílý cement, bílý pigment (oxid titaničitý 

TiO 2) a bílé mramorové kamenivo. Ploché 

panely byly lity do dřevěných forem 

a odformovány po jednom dni. Pro zakřivené 

panely byly použity ocelové formy 

vyložené tenkou překližkou a byly odformovány 

po třech dnech. 

Pohledová plocha panelů byla leštěna 

za vlhka, nejprve hrubým diamantovým 

brusným kotoučem a poté jemným ze 

stejného materiálu, dokud nebylo dosaženo 

zcela hladké plochy. Póry, které se 

otevřely na hladkém povrchu byly vyplněny 

jemnozrnnou kaší z bílého nebo 

černého pigmentu a cementu odpovídající 

barvy. Po jednom až dvou dnech 

tvrdnutí byl povrch opět přebroušen, aby 

byl odstraněn přebytečný cement a bylo 

dosaženo hladkého a lesklého konečného 

povrchu. 

Bylo také potřeba vyřešit otázku možných 

vápenných výkvětů na pohledových 

plochách fasádních panelů. Pravděpodobnost 

jejich vzniku byla stejná na bílých 

i černých panelech, na bílých by však 

byly hůře viditelné. Předpoklad, že broušení 

za mokra by mohlo zamezit vzniku 

vápenných výkvětů se bohužel nepotvrdil, 

výkvěty se objevily. Protože panely byly 

poměrně brzy vyjmuty z forem a ponechány 

volně schnout na vzduchu, výkvěty 

se objevily na obou plochách panelů 

a jejich koncentrace nebyla tak vysoká, 

jako tomu bývá u sendvičových panelů, 

kde veškerá vlhkost, která během zrání 

a vysychání z prvku odchází, transportuje 

minerály pouze k jednomu povrchu. 

Letištní budova, která tvoří podnoží řídící 

věže má dvě podlaží. Její fasáda je opět 

tvořena černými a bílými prefabrikovanými 

panely. Tentokrát jsou to sendvičové 

panely: vnitřní nosný panel připevněný 

k rámové betonové nosné konstrukci 

má tloušťku 120 mm, izolace 150 mm 


1 

2 

3 



STRUCTURES 

Literatura: 

[1] Bennett D.: The art of precast concrete 

– colour, texture, expression, 

Birkhäuser – Publishers for architecture, 

Switzerland, www.birkhauser.ch, 

2005, ISBN-13: 978-3-7643-7150-0, 

ISBN-10: 7643-7150-1 

[2] Materiály ateliéru Winga°rdh 

Architektkontor AB 

a vnější fasádní panel 80 mm – jedná se 

o osvědčený systém užívaný v celé Skandinávii. 

Vrstvy panelu jsou mezi sebou 

spojeny nerezovými kotvami. Většina 

panelů je 3,3 m vysoká a 7,2 m dlouhá. 

Sendvičové panely byly betonovány 

na sklápěcích stolech. Nejprve byla 

do formy nalita obarvená betonová 

směs, zatuhnutý beton byl překryt izolací, 

byla osazena výztuž a vybetonována 

nosná vrstva z běžného šedého 

betonu. Následující den byla forma otočena 

dnem vzhůru, pozdější pohledový 

povrch byl odkryt a panel byl přesunut 

ke konečné úpravě povrchu broušením 

a leštěním. Dokončené panely byly před 

transportem na stavbu uloženy na skládce 

opatrně proloženy dřevěnými distančními 

podložkami, aby nedošlo k poškození 

opracovaného povrchu. 

Celkem bylo vyrobeno 970 prefabrikovaných 

betonových fasádních panelu 

s upraveným leštěným povrchem, což 

včetně jejich instalace trvalo šest měsíců 

(stavební práce probíhaly i během 

nezvykle chladné zimy). 

Klient Luftfartsverket 

Architekt Winga°rdh Architektkontor AB 

Statika 

Flygfältsbyra°n AB through Sven 

Blomgren 

Hlavní dodavatel PEAB Sverige AB 

Výroba prefabrikátů Strangbetong 

Realizace 1999 až 2001 

Celkové náklady 

projektu 

350 mil. SEK 

Fotografie: Ake E. Lindman 

Obr. 1 Nové stockholmské letiště Arlanda 

Fig. 1 New airport Arlanda by Stockholm 

Obr. 2 Kontrolní a řídící centrum na vrcholu 

věže 

Fig. 2 Control centre on the top of the 

tower 

Obr. 3 Černobíle pruhovaný dvojitý válcový 

dřík řídící věže 

Fig. 3 Black and white stripped double 

cylindrical shaft of the control tower 

39


STRUCTURES 

V YSOKÁ ŠKOLA NÁMOŘNÍ P Ř E P R A V Y, RO T T E R D A M 

SHIPPING & TRANSPORT COLLEGE, R O T T E R D A M 

J AKUB KYNČL 

Gigantický periskop tyčící se na břehu 

Maasy na konci jednoho z mol bývalého 

rotterdamského přístavu v sobě 

ukrývá mezinárodně známou námořní 

školu zaměřenou na logistiku a přepravu. 

Dům je součástí nově budovaného 

města na ploše bývalých doků a jeho 

tvůrci navrhli v okolí hned několik dalších 

velmi pozoruhodných městských domů. 

The gigantic periscope rising above the 

banks of the Maasa River at the end of 

a pier of the former Rotterdam port hides 

inside an internationally renowned naval 

school aimed at logistics and transport. 

The building is a part of a newly erected 

town on the area of the former docks; its 

architects have designed a couple of other 

exceptional town buildings in its vicinity. 

Zvolená lokalita není náhodou. Kromě 

tradice je tu ještě jeden ne jenom symbolický 

moment – z kongresového sálu, 

umístěného v dvacetimetrové konzole 

ve výšce 70 m, je výtečný výhled na největší 

evropský přístav a překladiště při ústí 

Maasy do Severního moře. 

Objekt je vertikálně a funkčně rozdělen 

do tří celků. V přízemní, půdorysně největší 

části, jsou situovány veřejné provozy 

školy: centrální hala, učebny s virtuálními 

výukovými simulátory, dokumentační, 

informační a mediální centrum, 

dvě velké restaurace, sportovní zázemí 

a dílny pro praktickou výuku. Dále je parter 

doplněn dvěma veřejnými prostory 

(knihkupectví a prostorná kavárna), které 

zde mají plnit funkci stimulátoru nově 

vznikající městské krajiny a jejího veřejného 

života. 

Hlavní objem vytvarovaný do formy 

věže v sobě obsahuje základní výukové 

prostory a v posledních dvou podlažích 

prostory administrativy školy, kabinety 

pedagogů a kanceláře několika spřízněných 

konzultačních firem. Komunikačním 

jádrem této části domu je eskalátorová 

hala počínající ve vstupní lobby a procházející 

celým objektem. 

V nejvyšší části – koruně věže – je 

situován konferenční sál pro tři sta lidí 

s obrovským oknem natočeným směrem 

k Severnímu moři a rotterdamskému pří- 

1 

2 

3 


4a 

4b 

Obr. 1 Celkový pohled na Rotterdamský 

přístav 

Fig. 1 General view of port in Rotterdam 

Obr. 2 Večerní pohled 

Fig. 2 Evening view 

Obr. 3 Sportovní sál v 3. NP 

Fig. 3 Sportshall on 3th floor 

Obr. 4 Řezy 

Fig. 4 Sections 

Obr. 5 Půdorys 1. NP 

Fig. 5 Plan of 1st floor 

••••••• 

stavu (dokonalý tematický výhled nápadně 

připomíná proměnlivou velkoprostorovou 

tapetu). Druhé obdobně velké 

okno je v přízemí a nabízí výhled ze studentské 

kantýny do vod řeky Maasy. 

Koncept vertikální školy je podtržen 

existencí různých lodžií a volných prostorů, 

které nahrazují školní dvůr a na něž 

lze narazit v nejrůznějších mnohdy 

velmi nečekaných místech. Vertikálnímu 

a funkčnímu členění objektů odpovídá 

i řešení interiérů. V kontrastu tu proti 

sobě stojí dva světy – klidný a nenápadný 

interiér školy a nápadné až komiksové 

řešení veřejných částí, které je tolik typické 

pro rukopis kanceláře Neutelings Riedijk 

Architecten, zde zhmotněné například 

v řešení prostorů obou restaurací 

Taverny u kouřícího námořníka a bombastické 

důstojnické kantýně. Toto balancování 

mezi kýčem a hravou architekturou 

„napěchovanou“ různými kulturními 

odkazy vyvolává příjemné smyslné napětí 

a očekávání nových zážitků. 

Industriální pokožka domu, podobně 

jako celé jeho tvarování a artikulování 

vyvolávají více než připomínky na vysokoškolské 

či administrativní budovy asociace 

s přístavní architekturou sil, hal, hangárů, 

doků, nákladních jeřábů či námořních 

transportních lodí. 

Směřování k ikonické architektuře obou 

architektů dosáhlo v případě Vysoké školy 

námořní přepravy dalšího vrcholu. Tento 

dům, vytvořený pro unikátní instituci se 

záměrem stát se ikonou, se skutečně 

novou ikonou stal. 


5 


STRUCTURES 

Neutelings Riedijk Architecten 

Autor 

– Willem Jan Neutelings, Michiel Riedijk 

Willem Jan Neutelings, Michiel Riedijk, 

Sven Verbruggen, Jago van Bergen, Wessel 

Projekční tým Vreugdenhill, Kenichi Teramoto, Elizabeth Eriksen, 

Sandra Schuster, Dimitri Meessen, Helena 

Casanova 

Stichting Scheepvaart en Transportonderwijs 

Stavebník 

Rotterdam 

Projekt 2001 až 2002 

Realizace 2003 až 2005 

Fotografie: Jeroen Musch. 

Tento článek byl poprvé otištěn v časopise 

Stavba 2/2008. 

Jakub Kynčl 

jakub.kyncl@seznam.cz 

Fotografie z průběhu výstavby betonové 

konstrukce si můžete prohlédnout 

na internetových stránkách 

http://www.skyscrapercity.info/110. 

php?id=4&bid=166&limit=0 (pozn. redakce). 

41

1a 


STRUCTURES 

S TUDIE NOVÉ VÝŠKOVÉ B U D O V Y K O L B E N T OWER 

V PRAŽSKÝCH V YSOČANECH 

Developerská společnost Codeco, a. s., 

oznámila, že na základě spolupráce 

s předními českými architektonickými 

ateliéry získala ideové studie na podobu 

nové výškové dominanty u stanice 

metra B Kolbenova v Praze 9 – Vysočanech. 

Nová výšková budova s názvem 

Kolben Tower bude vysoká cca 80 m 

a bude obsahovat hotel a administrativní 

a obchodní prostory. Výsledky soutěže 

budou podle posledních informací známy 

do konce roku 2008. 

Tento administrativně-obchodní komplex 

s tří- až čtyřhvězdičkovým hotelem 

bude dominantou multifunkčního areálu 

Kolbenova City Development (KCD), 

mezi ulicí Kolbenova a Parkem Rokytka, 

1b 3 

5a 

tvořícího budoucí centrum nově vznikající 

pražské čtvrti Nové Vysočany. Na tomto 

území vznikají moderní komerční prostory, 

bytové objekty, restaurace, kavárny 

a obchody. 

V tomto roce začne v KCD výstavba 

administrativního objektu s názvem 

Kolben Cube, který nabídne více jak 

22 000 m 2 kancelářských a obchodních 

ploch s nejvyššími uživatelskými standardy. 

Zajištěním pronájmu byly pověřeny 

osvědčené mezinárodní agentury DTZ 

a King Sturge. Stavba bude dokončena 

na konci roku 2009. 

Cílem developera je přeměnit původní 

průmyslovou a nyní zchátralou část 

Prahy 9 v plnohodnotnou moderní sou- 

5b 

2 

část města Prahy – Nové Vysočany. 

Po stupně tak zrekonstruuje celý areál 

a vytvoří nový, samostatný urbánní celek 

– „městečko“. Mimo výstavbu administrativních 

a obchodních budov se počítá 

i s vybudováním asi 1 000 bytových jednotek 

v klidném prostředí u nově upraveného 

parku podél říčky Rokytky. U toho 

ale architektonický návrh nekončí. Počítá 

se s vybudováním míst pro trávení volného 

času, sportovišť i restaurací a kaváren. 

Codeco tak chce vybudovat „moderní 

městskou čtvrť pro moderní obyvatele“. 

Velkou výhodou nově vznikajícího 

„městečka“ je i bezprostřední návaznost 

na městskou hromadnou dopravu, zejména 

na stanici metra linky B, Kolbenova. 

Obr. 1 Dva návrhy společnosti Helika, a. s. 

Obr. 2 Návrh architektonického ateliéru 

Casua, spol. s r. o. 

Obr. 3 Návrh studia inženýrů a architektů 

Siadesign, s. r. o. 


Omicron-K 


VHE, s. r. o. 


4

TRANSPORTBETON NOVÉ G E N E R A C E 

EASYCRETE ® 

Současné zrychlující se tempo výstavby vyžaduje 

nové přístupy v technologiích při zachování nebo 

spíše zvyšování kvality díla. Je známo, že betonáž 

zavlhlých a tuhých betonů patří k nejtěžším pracím 

na stavbě. Jedním z výhodných inovativních řešení 

v oblasti betonových konstrukcí je použití značkového 

betonu Easycrete ® . 

Českomoravský beton, a. s., člen Heidelberg- 

Cement Group, spolu se svými dceřinými společnostmi 

působí již řadu let na trhu stavebních 

hmot v České republice. Jak z názvu společnosti 

vyplývá, je její hlavní činností výroba transportbetonu 

všech druhů a tříd. V souladu s vývojovými 

trendy dodávají dceřiné společnosti skupiny 

Českomoravský beton již několik let na trh i tzv. 

samozhutnitelné betony, jejichž výrobu umožnila 

nejnovější řada plastifikátorů na bázi polykarboxylátů. 

Samozhutnitelné betony (nejen v zahraničí 

označované jako SCC betony) jsou betony, 

které jsou i přes svou tekutost vysoce stabilní – 

v bednění se samovolně roztékají do vzdáleností 

větších než 10 m. Jejich výhodou je to, že se při 

1a 

1b 

1c 

2 

ukládání do bednění na stavbě nemusí zhutňovat. 

Snižují se tak nároky na pracovní sílu, dodatečná 

technologická zařízení a veškerá hlučnost 

spojená s tímto procesem odpadá. Navíc kvalita 

povrchů samozhutnitelných betonů je vynikající. 

Pomáhá snížit počet a velikost pórů v betonu 

a vede k výsledné hladké a krásné pohledové 

ploše betonu. 

C O JE EASYCRETE ® ? 

Jedná se o lehce zpracovatelný až samozhutnitelný 

transportbeton vhodný k rychlému zhotovování 

základů (včetně pilot), hustě vyztužených konstrukcí 

stěn, sloupů a stropů, štíhlých konstrukcí 

a pohledových betonů, jež nevyžaduje náročné 

hutnění ponornými či příložnými vibrátory. Lehce 

se roztéká po bednění a vyplní bez problému 

všechny záhyby bednění – konstrukce. 

Č ÍM JE TO UMOŽNĚNO? 

Easycrete ® především obsahuje kamenivo 

do maximální velikosti zrna 16 mm, aktivní příměsi, 

které zlepšují rheologii betonu včetně finálního 

vzhledu povrchu konstrukce a v neposlední řadě je 

ke ztekucení betonu používáno nejmodernějších 

a nejúčinnějších přísad – polykarboxylátů. 

Značkový beton Easycrete ® je samozřejmě 

betonem dodávaným v souladu s evropským standardem 

ČSN EN 206-1. 

Beton je dodáván všemi betonárnami skupiny 

Českomoravský beton, a. s., po celé ČR ve třech 

základních variantách: EASYCRETE ® F; EASYCRE- 

TE ® SF; EASYCRETE ® SV. 

C O SE SKRÝVÁ POD JEDNOTLIVÝMI NÁZVY? 

EASYCRETE ® F – TEKUTÝ 

TRANSPORTBETON PRO BĚŽNÉ POUŽITÍ 

• Oblast použití: bytové stavby, základové desky 

a pasy, stropy, průmyslové podlahy, drátkobeton 

• Rozlití: mezi 560 mm a 620 mm 

• Lehce zpracovatelný beton třídy konzistence F5 

• Zvláštní specifika: vysoký výkon při betonáži, snížené 

nároky na hutnění 

EASYCRETE ® SF – VELMI TEKUTÝ TÉMĚŘ 

SAMOZHUTNITELNÝ TRANSPORTBETON 

• Oblast použití: průmyslové stavby, základy, piloty, 

sloupy, stěny, vodotěsné stavební konstrukce 

(např. bílé vany, základové desky) 

• Rozlití: mezi 630 mm a 700 mm 

• Lehce zpracovatelný beton třídy konzistence F6 

• Zvláštní specifika: možnost dosažení okamžitě 

kompaktního hladkého povrchu, možnost 

dokonalého zalití profilované výztuže, významně 

snížené nároky na hutnění 

EASYCRETE ® SV – SAMOZHUTNITELNÝ 

H IGH-TECH TRANSPORTBETON 

• Oblast použití: veškeré stavební konstrukce, které 

nelze vybetonovat betonem nižších konzistencí 

(např. tenké sloupy nebo stěny), bezhlučná betonáž. 

• Rozlití z obráceného Abramsova kužele: 

> 700 mm 

• Samozhutnitelný beton (SCC) 

• Zvláštní specifika: nejrychlejší betonáž, možnost 

zaplnění veškerých komplikovaných míst 

v bednění (komplikované detaily konstrukce), 

samozhutnitelný, možnost dosažení nejlepší 

kvality povrchu (pohledový beton). 



Použití Easycrete ® se stále více prosazuje 

na stavbách, kde je třeba rychlosti a preciznosti. 

Více informací o produktu naleznete na 

www.easycrete.cz. 

Českomoravský beton, a. s. 

Beroun 660 

266 01 Beroun 

tel.: +420 311 644 005, fax: +420 311 644 010 

e-mail: info@cmbeton.cz 

Obr. 1 Demonstrace konzistence a tekutosti 

Obr. 2 Zkouška rozlivu na stavbě 

Obr. 3 Easycrete ® F – realizace základové desky 

a pasů 

Obr. 4 Easycrete ® SF – Adidas Salomon Outlet 

Centrum – a) celkový pohled, b) pohledový 

beton v interiéru 

B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE 5/2008 43 

3 

4a 

4b

SF IREMNÍ TAVEBNÍ PREZENTACE 

KONSTRUKCE 


1 

2 

– STÁLE AKTUÁLNÍ 

SYSTÉMOVÉ B E D N Ě N Í 

Již od sedmdesátých let minulého století – počátku 

své činnosti se německá firma Meva Schalungs 

Systeme GmbH snaží přicházet stále s novými, 

inovovanými bednícími systémy, s technickým 

řešením, které vždy spolehlivě splní všechny požadavky 

investorů i projektantů a svými parametry je 

naopak v oboru o krok vpřed. Proto jsou jednotlivé 

systémy stěnového i stropního bednění Meva také 

využívány u nejvýznamnějších, technicky náročných 

staveb současnosti. 

Je tomu tak i u stavby nejvyšší budovy světa 

BURJ DUBAI TOWER. Konsorcium firem Samsung, 

Besix a Arabtec, které budovu ve Spojených arabských 

emirátech staví, dostalo doporučení od projektového 

managementu Turner Corporation, aby 

použilo na bednění monolitických stropů budovy 

systém MevaDec. Tento systém zahrnuje tři 

metody, základní je FTE – metoda padacích hlavic, 

kde nosný systém tvoří hlavní nosníky uložené 

na padacích hlavicích namontovaných na stojky. 

Do nosníků jsou ukládány systémové bednící 

dílce, které je možné posunout nezávisle na umístění 

hlavic. V případě potřeby je možné změnit 

směr nosníků kolmo k původnímu. Další metodou 

je HN- metoda hlavních a vedlejších nosníků, kdy 

na rošt takto z nich vzniklý se ukládá volný bednící 

plášť (překližka). Třetí metodou je pak metoda dílcová, 

kde jsou jednotlivé systémové dílce uloženy 

přímo na stojkovou hlavici. V tomto případě byla 

vybrána metoda FTE, která podle potřeby umožňuje 

betonáž desky tlusté 340 mm při použití hlavních 

nosníků délky 2100 mm. Jsou-li použity nosníky 

délky 1600mm, je možno betonovat desku 

o tloušťce až 440 mm. Je tím také naprosto přesně 

určen počet stojek, který vychází 0,27 a 0,35 

stojky na m 2 v závislosti na délce nosníků. Padací 

hlavice pak dovolují pokles celého bednícího pláště 

o 190 mm a je tak umožněno snadné vyjmutí 

bednících dílců a jejich osazení na dalším záběru 

betonáže. Tím, že stropní deska zůstává podepřena 

padacími hlavicemi navrženými s takovým 

půdorysným tvarem, aby bylo sníženo riziko vrubového 

namáhání, je možné odbedňovat již tři dny 

po betonáži, a tím podstatně urychlit a zhospodárnit 

výstavbu. Jako zajímavost z provádění betonářských 

prací je to, že zatím co u nás se v zimním 

období betonová směs zahřívá, zde se vzhledem 

k vysokým teplotám musela chladit. Bednící dílce 


3a 

3b

mají hliníkový rám z uzavřených profilů, do kterého 

jsou vloženy umělohmotné desky alkus tloušťky 

10 mm. Byl tak zajištěn i požadavek na perfektní 

podhledovou plochu stropů. 

Při stavbě nejvyšší budovy v Evropě – MIRAX 

TOWER „Federace“ v Moskvě bylo naopak využito 

kvalit rámového stěnového bednění Mammut, 

kterým bylo bedněno vnitřní železobetonové šestiúhelníkové 

jádro. Únosnost tohoto bednění je 

97 kNm -2 a je tak možné betonovat do výšky 4 m 

libovolnou rychlostí betonáže. Systém má velmi 

vhodně vyřešen modulový systém dílců (výška 

1 250, 2 500 a 3 000 mm) s vnitřními a vnějšími 

rohy a může být použit v kombinaci se šplhacími 

lávkami KLK. Povrchová úprava dílců, odolná 

proti vrypům a škrábancům, vychází ze zkušeností 

automobilového průmyslu. Nyní MEVA tento systém 

ještě více inovovala vytvořením systému Mammut 

350, kde dílce jsou výšky až 3 500 mm a únosnost 

se zvýšila až na 100 kNm -2 při dodržení rovinatosti 

dle normy DIN. Bednící plášť je rovněž z umělohmotných 

spřažených desek alkus. Budova je tvořena 

dvěmi věžemi. Tu prvou stavěla turecká firma 

Ant-yapi a má šedesát podlaží, druhá věž s osmdesáti 

pěti podlažími se ještě staví. Nižší je ve stadiu 

dokončování technologického dovybavení horních 

pater (bazény..). 

V České republice je bednění Meva známé 

od počátku devadesátých let a bylo použito stavebními 

firmami při výstavbě elektrárny Temelín, 

bytových objektů v Butovicích, na Černém mostě 

a Vysočanech v Praze, na rekonstrukci hradecké 

Filharmonie, pivovaru Budvar v Českých Budějovicích, 

ale i na stavbě obchodních center Smíchov 

a Nový Chodov, Pavilónu indonéské džungle 

v pražské ZOO, stanice metra Ládví a na stavbě 

Sazka arény (dnes O 2 Aréna). Zde se uplatnil nejen 

stěnový systém Mammut, ale především podpěrné 

lešení MEP, které umožnilo betonáž průvlaků 

i stropních desek ve velkých výškách. Bednící systémy 

jsou řešeny tak, že je jimi možné provádět 

i pohledové betony s vysokými nároky na kvalitu 

povrchu betonu a firma má zpracovány i technologické 

postupy, které je plně mohou využít. Jednou 

z takových staveb je např. nová budova ČSOB 

v Praze-Radlicích. 

Meva svými inovacemi (např. pro trh v USA vyrábí 

Mammut Imperial s rozměry v palcích) sleduje 

nejen zvýšení bezpečnosti na stavbách, ale 

i větší hospodárnost a trvanlivost, která byla vysoká 

již u původních systémů (např. StarTec v našich 

podmínkách dosáhl 860 obrátek). K tomu firma 

zabezpečuje i potřebný servis včetně renovací ze 

svých evropských skladů. Rozsah a význam našich 

staveb vedl firmu MEVA k tomu, že letos založila 

v ČR přímo svojí dceřinou společnost MEVA Bednící 

Systémy, s. r. o., která poskytuje dodavatelům 

i investorům kvalitní technické zázemí pro zpracování 

jejich projektů. 

Ing. Petr Lebeda, aut. ing. 

MEVA Bednící Systémy, s. r. o. 

Dopraváků 723, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry 

tel.: 283 085 333, fax: 283 085 383 

e-mail: info@meva-bs.cz, www.meva-bs.cz 

Obr. 1 Obchodní centrum Chodov – centrální hala 

– věže MEP, MevaFlex 

Obr. 2 Stanice metra Ládví - Praha 

Obr. 3 O 2 Aréna – a) pohled na tribuny – věže MEP, 

MevaFlex, Mammut, b) vstupní hala – věže 

MEP, MevaFlex, Mammut 

Obr. 4 Burj Dubai – a) celkový pohled, b, d) horní 

pohled na boční křídlo, c) spodní pohled 

na boční křídlo – MevaDec 

Obr. 5 MIRAX TOWER „Federace“ Moskva – celkový 

pohled 


4a 

5 

S TAVEBNÍ F IREMNÍ KONSTRUKCE 

PREZENTACE 


4b 

4c 

4d 

45

H ISTORIE 

HISTORY 

S TRÁNKA Z ČASOPISU BETON U . EISEN, VYDAVATELSTVÍ WILHELM ERNST & SOHN, 

IX. ROČNÍK 1910, HEFT 14, STR. 344 

Stavba 43 m vysoké vodárenské věže ze železobetonu pro společnost Maggi-G. M. b. H. v Singen a. H. Autorem článku je Fritz 

Guske, hlavní inženýr společnosti Josef Krapp, Eisenbetonbau, Karlsruhe. 


C E M E N T, HYDRAULICKÁ P O J I V A 

A EVROPSKÉ NORMY 

J AN GEMRICH 

V této části, v níž se budeme zabývat vztahem cementu a evropských 

norem, jednoznačně musíme mezi tyto pojmy vložit 

nezbytné slovo kvalita – jakost. Kvalita cementů vyráběných 

v Česku byla vždy totiž historicky na vysoké úrovni a rovněž byla 

určitým způsobem normalizována. Nicméně na samém počátku 

je nutno provést vysvětlení s rozdělením. Proč dělíme pojiva 

na hydraulická a vzdušná? Rozdělení je dáno charakterem tvrdnutí 

a odvozeně tedy nezbytně i složením. Vzdušná jsou taková 

pojiva, která tvrdnou pomalu na vzduchu reakcí s atmosférickým 

oxidem uhličitým a tedy se sestávají převážně z oxidu 

vápenatého nebo hydroxidu vápenatého. Sem patří převážně 

vzdušná vápna. Hydrauličnost je naopak schopnost po smíchání 

s vodou na kaši reagovat na málo rozpustné sloučeniny, které 

časem zpevňují a po zatvrdnutí si zachovávají svoji pevnost a stálost 

také ve vodě. 

Tím by ale měl tento pohled zpět skončit a při průmyslové 

výrobě je nutno si uvědomit, že výrobce nevyrábí pro trh bezejmenné 

hydraulické pojivo, ale konkrétní výrobek – Cement 

podle ČSN EN 197-1, čímž je jednoznačně a zcela přesně dána 

celá řada jeho vlastností, počínaje zastoupením jednotlivých složek 

(slinek, vysokopecní struska, pucolány, popílky, vápenec aj.) 

přes požadavky na fyzikální, mechanické a chemické vlastnosti 

a trvanlivost, dále přesné označování až po kritéria shody tak, 

aby výrobku „Cement“ podle této harmonizované normy s přílohou 

ZA mohlo být po veškerém splnění požadavků připojeno 

označení shody CE ve vazbě na směrnici EU o stavebních 

výrobcích. 

Cement podle ČSN EN 197-1 v normě označovaný jako 

Cement pro obecné použití je podrobován systému prokazování 

shody 1+ a je definicí určen k výrobě betonu, malty, injektážní 

malty a jiných směsí pro stavby a pro výrobu stavebních 

výrobků. Norma rozeznává pět následujících základních 

druhů cementů (CEM I Portlandský cement, CEM II Portlandský 

cement směsný – dále dělený na Portlandský struskový 

cement, Portlandský cement s křemičitým úletem, Portlandský 

pucolánový cement, Portlandský popílkový cement, Portlandský 

cement s kalcinovanou břidlicí, Portlandský cement s vápencem 

a Portlandský směsný cement, CEM III Vysokopecní cement, 

CEM IV Pucolánový cement, CEM V Směsný cement), rozdělených 

dále na dvacet sedm základních cementů. 

Tak například Portlandský směsný cement ČSN EN 197-1 

CEM II/A-M (S-V-L) 32,5 R obsahuje celkové množství vysokopecní 

strusky (S), křemičitého popílku (V) a vápence (L) mezi 

6 a 20 % hmotnosti, je pevnostní třídy 32,5 a s vysokými počátečními 

pevnostmi. 

Právě takové cementy v současné době přicházejí do nabídky 

a prodeje zejména z důvodu časově proměnlivé dostupnosti 

strusky a nedostatku povolenek na emise skleníkových plynů 

pro výrobu slinku. 

Samozřejmě, nemáme výrobky pouze podle ČSN EN 197-1, 

tedy Cementy pro obecné použití, byť to byla první evropská 

harmonizovaná norma na stavební výrobek, která byla zavedena 

do českého normalizačního systému. 


MATERIALS AND TECHNOLOGY 

Existuje řada dalších výrobků, např. ČSN EN 413-1 Cement pro 

zdění, dále ČSN EN 14216 Speciální cementy s velmi nízkým 

hydratačním teplem anebo dokonce ČSN EN 15368 Hydraulické 

stavební pojivo pro nekonstrukční použití. Lze najít i lokální 

pojiva pro zdění a omítání typu Multibat nebo Unimalt, popř. 

pojiva pro stabilizaci a úpravu zemin typu Georoc. 

Zákazník si vždy může vybrat, ale např. ČSN EN 206-1 Beton 

cituje, že vhodnost cementu (do betonu) je obecně prokázána, 

pokud vyhoví požadavkům ČSN EN 197-1. Do kvalitního betonu 

tedy pouze Cement pro obecné použití podle ČSN EN 197-1. 

Ing. Jan Gemrich 

Svaz výrobců cementu ČR 

www.svcement.cz 

RSTAB RFEM 

Program pro výpočet 

rovinných i prostorových 

prutových konstrukcí 

Demoverze zdarma ke stažení 

www.dlubal.cz 

Řada přídavných modulů 

Rozsáhlá knihovna profilů 

Snadné intuitivní ovládání 

6 500 zákazníků ve světě 

Nová verze v českém jazyce 

Zákaznické služby v Praze 

Ing. Software Dlubal s.r.o. 

Anglická 28,120 00 Praha 2 

Tel.: +420 222 518 568 

Ing. Software 

Fax: +420 222 519 218 

Dlubal E-mail: info@dlubal.cz 

Program pro výpočet 

konstrukcí metodou 

konečných prvků 

B ETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE Inzerce 96.5x132 5/2008 zrcadlo (Beton 1 1 15.7.2008 47 7:47:00 

Statika, která Vás bude bavit ...

3 



D ODATEČNÉ PŘEDPÍNÁNÍ VE VÍCEPODLAŽNÍCH B U D O V Á C H 

P O S T- TENSIONING I N M U L T I- STOREY BUILDINGS 

P AVEL VANĚK 

Vícepodlažní budovy se stávají stále častěji 

významným polem působnosti aktivit 

VSL, z nichž zejména aplikace dodatečného 

předpínání stropních konstrukcí 

může přinášet celou řadu výhod, jejichž 

stručný přehled je cílem tohoto článku. 

Multi-storey constructions are becoming 

more often a significant part of VSL activities, 

while particularly the application of 

post-tensioning in floor structures could 

bring several advantages. The conspectus 

of these advantages is the goal of 

this article. 

Plánování konstrukce a vyčíslení celkových 

nákladů závisí na správném odhadnutí 

mnoha proměnných, které utvářejí 

jeden komplexní výsledek. Je zřejmé, 

že nahlížení na konstrukci po jednotlivých 

částech, oddělování nákladů na výstav- 

1 

2 

bu konstrukce od nákladů na její údržbu, 

hmotnosti stropů od nákladů na založení 

konstrukce a ostatní části konstrukce 

není vhodné. I když se cena za m 3 předpínané 

stropní konstrukce může někdy 

sama o sobě jevit jako vysoká v porovnání 

s ostatními systémy, s uvážením celkových 

nákladů a budoucím přínosem 

daného řešení pro celý projekt docházíme 

často k opaku. 

Kdybychom uvažovali jen stavební 

náklady, je zřejmé, že optimalizace spotřeby 

materiálu nosné konstrukce povede 

jen k relativně malým úsporám vzhledem 

k tomu, že náklady na nosnou konstrukci 

tvoří v závislosti na typu budovy většinou 

jen 30 až 50 % celkových stavebních 

nákladů a zároveň může být až polovina 

tvořena náklady na pracovní sílu (obr. 1). 

Z tohoto pohledu mohou být nejvýznamnější 

úspory dosaženy prostředky, 

které pozitivně ovlivňují především pracnost, 

náklady na obvodový plášť, výtahy, 

vnitřní instalace a ostatní kompletační 

práce atd. 

Nejdůležitějším prvkem nosné konstrukce 

s ohledem na její náklady je 

nosná konstrukce stropu. Z obr. 2 je zřejmé, 

že zatímco u nízkopodlažních budov 

se náklady na stropní konstrukci blíží 

100 % z celkových nákladů na nosnou 

konstrukci, se vzrůstajícím počtem pater 

se tento podíl snižuje na úkor nákladů 

na sloupy, nosné stěny včetně jejich 

základů a na vodorovné ztužení. Návrh 

stropní konstrukce ovlivňuje náklady 

ve dvou směrech. Jednak má hmotnost 

stropů přímý vliv na vertikální nosné části 

konstrukce a na její založení, konstrukční 

výška se promítá do nákladů na obvodový 

plášť, svislé rozvody a komunikace. 

Návrh stropů také zásadně ovlivňuje 

celkovou dobu výstavby a s ní spojené 

náklady. Tyto předpoklady ukazují, že 

optimalizace stropů s ohledem na jejich 

hmotnost, konstrukční výšku a nároky 

na proveditelnost vede k úspěšnému 

návrhu celé stavby. 

Tabulka 1 shrnuje některé hlavní cíle 

při návrhu vícepodlažních budov, z nich 

plynoucí výhody a prostředky, jak jich lze 

dosáhnout. 

Dodatečné předpínání umožňuje optimalizovat 

návrh nosné konstrukce s ohle- 

4 5 

Obr. 1 Rozdělení celkových stavebních nákladů u budov 

Fig. 1 Split-up of Total Construction Cost for Buildings 

Obr. 2 Podíl nákladů na stropní konstrukce vzhledem k celkovým nákladům na konstrukci 

Fig. 2 Contribution of Floor Framing to Total Structural Cost 

Obr. 3 Tloušťka desky v závislosti na rozponu (minimální doporučená štíhlost) 

Fig. 3 Slab thicknesses as a function of span lengths (recommended limit slendernesses) 

Obr. 4 Dubai Tower, 46 podlaží, 42 000 m2 předpínaných stropů 

Fig. 4 Dubai Tower, 46 floors, 42.000 m2 PT floor area 

Obr. 5 One Island East, Hong Kong, 70 podlaží 

Fig. 5 One Island East, Hong Kong, 70 floors 


Tab. 1 Návrh vysokopodlažních budov – 

cíle, výhody a prostředky 

Tab. 1 High-rise building floor design – 

objective, benefits and means 

dem na výše uvedené cíle díky mnoha 

výhodám této aplikace. Kromě v tabulce 

zmíněných musíme ještě uvést významně 

menší dlouhodobé deformace a omezení 

trhlin v předpínaných konstrukcích 

v porovnání s konstrukcemi ze železobetonu. 

Efektivita zvoleného řešení samozřejmě 

závisí na lokálním ekonomickém prostředí 

a ostatních okrajových podmínkách 

každého jednotlivého projektu. Díky výše 

uvedeným výhodám a souladu s trvale 

udržitelným rozvojem jsou konstrukční 

systémy s aplikací dodatečného předpínání 

využívány nejen stále častěji, ale stávají 

se při navrhování standardem. 

Ing. Pavel Vaněk 

VSL SYSTÉMY (CZ), s. r. o. 

V Násypu 339/5, 152 00 Praha 5 

tel.: 251 091 684, fax: 251 091 699 

e-mail: vsl@vsl.cz, www.vsl.cz 




Cíl Výhody Prostředky 

Minimální 

konstrukční výška 

podlaží 

Největší možný 

volný prostor 

(velké rozpony) 

Minimální možná 

hmotnost podlaží 

Úspory na svislých nosných prvcích, 

obvodovém plášti, stoupacích vedeních, 

výtazích, schodištích, zmenšuje se 

objem klimatizovaných/vytápěných 

prostor, více podlaží při zachování 

celkové výšky budovy 

Flexibilita využití 

Maximální nájemní/prodejní prostor 

Úspory na svislých nosných prvcích 

a základech, v seizmických oblastech 

navíc menší nároky na vodorovné 

ztužení 

Vysoká 

Zlepšení proveditelnosti a z toho 

opakovatelnost 

plynoucí časová úspora 

jednotlivých podlaží 

Nejkratší možný 

konstrukční cyklus 

Co nejmenší počet 

podstojkováných 

úrovní 

Časová úspora 

Snížení potřebných sad bednění 

Přímá časová úspora na stojkování 

Nepřímá časová úspora vlivem 

dřívějšího začátku kompletačních prací 

DODATEČNÉ PŘEDPÍNÁNÍ 

• mostních konstrukcí 

• konstrukcí budov 

• sil, nádrží a zásobníků 

• mostní závěsy 

• bezesparé podlahy 

• spínání budov 

• prodej předpínacích tyčí 

TECHNOLOGIE 

• manipulace s těžkými břemeny 

• výsuv mostních konstrukcí 

• letmá betonáž 

• mostní segmenty 

GEOTECHNIKA 

• opěrné stěny 

• trvalé zemní kotvy 

Dodatečné předpínání (předpínané stropy umožňují návrh 

s vyšším poměrem mezi rozpětím a tloušťkou stropu, obr. 3) 

Použití lehkých betonů 

Žebrované nebo kazetové stropy 

Dodatečné předpínání (předpínané stropy jsou obecně 

subtilnější) 

Jednoduché, standardizované detaily měkké výztuže 

Jednoduché, standardizované detaily pro bednění 

Dodatečné předpínání (předpínané stropy vedou k menšímu 

množství měkké výztuže a standardizovaným detailům) 

Betony s rychlým náběhem pevnosti 

Jednoduché armování a bednění s možností předsestavení 

Jednoduché detaily s velkou opakovatelností 

Prefabrikace prvků na kritické cestě (sloupy, průvlaky nebo stěny) 

Dodatečné předpínání (předpínané stropy lze po napnutí kabelů 

odbednit, menší množství a standardizování měkké výztuže) 

Betony s rychlým náběhem pevnosti 

Dodatečné předpínání (stálé zatížení je převážně přenášeno 

předpínací výztuží, pouze hmotnost právě zabetonovaného 

nepředepnutého podlaží vyvozuje ohybové momenty, proto je 

obvykle dostačující podstojkování dvou podlaží) 

Vaše spojení 

s vývojem 

nových technologií 

POZOR ! ZMĚNA ADRESY: 

VSL SYSTÉMY (CZ), s.r.o. 

V Násypu 339/5, 152 00 Praha 5 

tel: +420 251 091 680 

fax: +420 251 091 699 

e-mail: vsl@vsl.cz, http://www.vsl.cz 

49

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 


SCIENCE AND RESEARCH 

Č E R P Á N Í SAMOZHUTNITELNÉHO B E T O N U: SKRYTÁ REALITA 

P U M P I N G OF SELF- COMPACTING CONCRETE: THE HIDDEN 

REALITY 

D IMITRI FEYS, RONNY VERHOEVEN, 

G EERT DE SCHUTTER 

Příspěvek po krátkém úvodu do reologických 

vlastností čerstvého betonu 

popisuje výsledky zkoušek čerpání betonu 

na Univerzitě v Ghentu. Článek není 

kompletním návodem pro čerpání SCC, 

nicméně některé důležité kroky jsou 

zdůrazněny. 

This contribution describes, after a short 

introduction into the rheological properties 

of fresh concrete, the results of full 

scale pumping tests executed at Ghent 

University. It does not contain any guydelines 

for pumping of SCC, but some 

point of attention will be highlighted. 

Objevení samozhutnitelného betonu 

Japonci na konci osmdesátých let dvacátého 

století [1] otevřelo betonářskému 

průmyslu zcela nové perspektivy. 

Díky použití samozhutnitelného betonu 

(SCC) se snižuje nejen hlučnost a vibrace 

při výrobě, ale také rizika, že navržená 

konstrukce ztratí na kvalitě v důsledku 

nedostatečného zhutnění [2]. Zavedení 

SCC může navíc urychlit proces lití, 

protože již nejsou vyžadovány přestávky 

na zhutnění a nově, ve výhledu je i čerpání 

betonu do bednění zespodu namís- 

Obr. 1 Reologické vlastnosti běžného betonu (černě) a SCC 

(modře), povšimněte si nižšího napětí na mezi kluzu u SCC 

a nelinearity vztahu 

Fig. 1 Rheological properties for TC (black) and SCC (blue), 

remark the lower yield stress of the SCC and the non-linear 

relationship 

�� 

�� 

�� 

� 

� � � � � 

�� 

�� 

1 2 

to shora. Dosažení tohoto cíle v současné 

době brání určité nejasnosti ohledně 

tlaků v bednění, nicméně za několik 

let bude jistě tento proces tvořit základ 

plně automatizované průmyslové výroby 

betonu. 

Výzkumná centra a laboratoře se v současnosti 

zaměřují na různé vlastnosti 

SCC: 

• použité materiály a složení betonu [5], 

[6], 

• vlastnosti a reologie čerstvého betonu 

včetně simulací [7], [8], [9], 

• plnění bednění SCC a jeho vliv na tlaky 

v bednění [3], [4], [10], 

• chování SCC při tuhnutí, tvrdnutí, dotvarování 

a smršťování [11], 

• pevnost SCC včetně mechanismu vazby 

na výztuž [12], [13], 

• Mikrostruktura a trvanlivost SCC [14], 

[15], [16], [17]. 

Je patrné, že seznam zkoumaných 

témat je velmi rozsáhlý, přesto v něm 

však jeden specifický krok chybí: „Co se 

děje během ukládání pomocí čerpadla?” 

Tento krok se nalézá mezi kontrolou kvality 

betonu v čerstvém stavu a vyplňováním 

bednění. Jediná doporučení pro čerpání 

tradičního betonu, která jsou v současnosti 

dostupná, nalezneme v literatuře 

[18], [19], [20]. Tato doporučení se 

zabývají spíše tím, jaké má být složení tradičního 

betonu, aby byl čerpatelný, a již 

méně se dočteme o vztahu mezi požadovanou 

rychlostí tečení a ztrátami tlaku, 

ke kterým zde dochází. Pro samozhutnitelný 

beton takováto doporučení v současné 

době zcela postrádáme. Zvládnutí 

čerpání SCC ve stavební praxi tedy 

vychází ze zkušenosti obsluhy a doporučení 

pro tradiční beton. V některých případech 

však současná doporučení nepokryjí 

všechny požadavky na SCC a zkušenosti 

obsluhy nejsou dostatečné. Následkem 

toho může dojít k nepříjemným překvapením, 

ohrožujícím mnoho lidí, kteří 

si často vůbec neuvědomují, že vzniklé 

situace mohou být i kritické. 

R EOLOGICKÉ VLASTNOSTI BETONU 

Klidový stav 

Reologické vlastnosti čerstvého tekutého 

betonu jsou vyjádřeny jako vztah mezi 

smykovým napětím [Pa] a deformační 

rychlostí [1/s]. Všeobecně se předpokládá, 

že v klidovém stavu se čerstvý 

beton chová jako Binghamský materiál 

[21]. Tento model naznačuje, že 

vztah mezi smykovým napětím a deformační 

rychlostí je lineární, avšak průsečík 

s osou smykového napětí neprochází 

Obr. 2 Odezva smykového napětí netixotropického (černá, 

přerušovaná) a tixotropického (černá plná) materiálu 

na náhlý nárůst nebo pokles deformační rychlosti (šedá) 

Fig. 2 Response in shear stress of a non-thixotropic (black, dashed) 

and a thixotropic (black, full) material to a sudden increase 

or decrease in shear rate (grey) 


�� 

�� 

�� 

�� 

��

počátkem. Sklon přímky se nazývá plastická 

viskozita [Pa.s] a průsečík s osou 

smykového napětí je definován jako 

napětí na mezi kluzu [Pa] [21]. Napětí 

na mezi kluzu je dobře patrné při provedení 

zkoušky rozlitím: jakmile se hromádka 

betonu přestane deformovat, je smykové 

napětí způsobené gravitací v každé 

části betonu menší, než napětí na mezi 

kluzu a v důsledku toho se tok zastaví. 

Čím vyšší je napětí na mezi kluzu, tím 

nižší je hodnota rozlití. 

Na celém světě je v současnosti k dispozici 

SCC mnoha různých složení. Základním 

principem SCC je však vždy snížení 

napětí na mezi kluzu pomocí superplastifikátorů, 

aby beton získal schopnost 

rozlití. Na druhé straně se však zvětšuje 

riziko rozměšování a proto je zapotřebí 

vyšší viskozita, aby beton zůstal stabilní. 

Výroba samozhutnitelného betonu spočívá 

v nalezení optimální rovnováhy mezi 

hodnotami napětí na mezi kluzu a viskozity, 

spolu s dostatečně vysokou odolností 

proti rozměšování. Způsob dosažení 

tohoto optima se může v různých zemích 

a regionech lišit [22]. 

V belgickém regionu byla při práci s SCC 

objevena jedna zvláštnost. Na základě 

3 

4 

měření s pomocí různých reometrů se 

ukázalo, že vztah mezi smykovým napětím 

a deformační rychlostí není lineární, 

protože sklon přímky (viskozita) se s rostoucí 

deformační rychlostí zvětšuje: zdá 

se, že s rostoucím smykovým napětím 

SCC houstne (shear thickening) [23], [24], 

[25]. To je patrné na obr. 1, kde jsou zobrazeny 

reologické vlastnosti tradičního betonu 

(TC) s hodnotou vodního součinitele 

0,55 a SCC s vodním součinitelem 0,45. 

Povšimněte si nižšího napětí na mezi 

kluzu u SCC a nelinearity křivky pro SCC. 

Časová závislost 

Reologické vlastnosti se v průběhu času 

před začátkem tuhnutí neustále mění. Je 

tomu tak v důsledku neustále probíhající 

koagulace (= vytváření spojení) a disperze 

(= rušení spojení) cementových částic 

[8]. Čím větší je počet koagulovaných 

cementových částic, tím vyšší je napětí 

na mezi kluzu a viskozita. Tento jev je příčinou 

tuhnutí betonu. Čím větší je množství 

rozptýlených cementových částic, tím nižší 

je napětí na mezi kluzu a viskozita. Pokud 

nelze spojení mezi částicemi za vynaložení 

určitého množství energie porušit, nazýváme 

tento nárůst reologických vlastností 


5 



ztrátou zpracovatelnosti. Je-li možné spojení 

mezi částicemi porušit, definujeme 

tento efekt jako tixotropii [8]. 

Ztráta zpracovatelnosti způsobuje permanentní 

nárůst napětí na mezi kluzu 

a viskozity, jejichž hodnoty již nikdy nepoklesnou. 

V případě tixotropie se počet 

spojení částic mění, je-li proměnlivá 

deformační rychlost. Při zvýšení deformační 

rychlosti se poruší větší počet spojení 

a beton se stává tekutějším. Při snížení 

deformační rychlosti se vytváří nové 

vazby a beton tuhne. Předpokládá se, že 

u každé deformační rychlosti, s výjimkou 

velmi nízkých, existuje mezi spojeními 

rovnováha. Čím vyšší je počet spojení, 

tím vyšší je zdánlivé napětí na mezi kluzu 

a viskozita. Vliv náhlého zvýšení nebo 

snížení deformační rychlosti na výsledné 

smykové napětí netixotropického (přeru- 

Obr. 3 Pístové čerpadlo na beton 

Fig. 3 Concrete piston pump 

Obr. 4 Krátký okruh (25 m) 

Fig. 4 Short circuit (25 m) 

Obr. 5 Dlouhý okruh (105 m) 

Fig. 5 Long circuit (105 m) 

51

�� 

6 

8 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

� 



� �� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

�� 

�� 

�� 

� � �� 

�� 

šovaná čára) a tixotropického materiálu 

(plná čára) je znázorněn na obr. 2 [26]. 

Z KOUŠKY ČERPÁNÍ V PLNÉM 

ROZSAHU 

Uspořádání zkoušky 

Zařízení určené pro zkoušku čerpání 

v plném rozsahu sestávalo z běžně 

dostupného průmyslového čerpadla betonu 

a dvou typů okruhů: dlouhého a krátkého. 

Čerpadlo na beton je pístového typu, 

namontované na vozidle (obr. 3), s maximálním 

čerpaným průtokem 150 m 3 /h 

a maximálním tlakem 95 bar. Dva písty 

čerpadla střídavě vtlačují beton do potrubí 

nebo jej nasávají ze zásobníku. Jakmile 

je jeden válec prázdný a tudíž druhý plný, 

přepne výkonný systém čerpadla spojení 

mezi válci a potrubím. Každý z válců má 

teoretický objem 83,1 l a vyprázdnění jednoho 

válce se nazývá zdvih. 

Celková délka krátkého okruhu (obr. 4) 

je 25 m, z čehož první horizontální část 

měří 12 m, druhá část stoupá vzhůru 

a uzavírá okruh. Na konci okruhu je umístěn 

zásobník, z něhož lze odebírat vzorky 

a kde lze kalibrovat rychlost průtoku. Při 

normálním testování je ventil dna zásob- 

�� 

�� 

9 

�� 

níku otevřený, aby mohl beton proudit 

zpět do zásobníku čerpadla. Takto bylo 

provedeno mnoho testů s omezeným 

množstvím betonu. 

Dlouhý okruh (obr. 5) má celkovou 

délku 105 m a je rozdělen na pět přímých 

horizontálních úseků a nakloněnou 

část. Okruh je uspořádán jako smyčka 

na stejném principu, jako okruh malý. 

Oba okruhy jsou sestaveny z ocelového 

potrubí s vnitřním průměrem 106 mm 

a tloušťkou stěny 3 mm. Některé úseky 

jsou vzájemně propojeny pomocí gumového 

těsnění a ocelových svorek. 

V jednom přímém úseku dlouhého 

okruhu a v jediném přímém úseku okruhu 

krátkého jsou nainstalována čidla 

tlaku, která měří rozdíly tlaku v rámci určité 

vzdálenosti. U čidel tlaku jsou umístěny 

i tenzometry, které slouží jako záložní 

měřidla. Na vnějším povrchu potrubí 

jsou umístěna i čidla teploty za účelem 

měření teplotních změn způsobených 

čerpáním. Průtok se měří pomocí 

záznamu délky času uplynulého mezi 

určitým počtem zdvihů podílem výsledného 

objemu (= počet zdvihů * 83,1 l) 

a naměřeného času. Kalibrace pomocí 

vzorkovacího zásobníku, který je k pojez- 

dovému mostu připevněn přes silový snímač, 

potvrzuje validitu metody u průtoků 

použitých během zkoušky. 

Postup zkoušky 

Před testováním se beton opatrně načerpá 

do potrubí. U krátkého okruhu se 

nevyskytly žádné problémy, nicméně 

u dlouhého došlo k několika případům 

zablokování. U krátkého okruhu se 

před začátkem zkoušky odejmulo prvních 

250 l betonu. U dlouhého okruhu se toto 

množství zvýšilo na 500 l. 

Běžný postup zkoušky se skládá z čerpání 

betonu při pěti nejnižších možných 

rychlostech průtoku v sestupné řadě, 

vždy po pěti zdvizích. Tento „cyklus“ se 

opakuje každých 30 min až do celkového 

počtu dvou až šesti cyklů. Typický 

výsledek hodnoty tlaku jako funkce času 

je uveden na obr. 6. Před každým cyklem 

je odebrán vzorek betonu za účelem 

testování reometrem Tattersall Mk-II 

[21] a k provedení standardních testů 

SCC, jako je rozlití kužele, V-funnel, … [2] 

Toto pravidelné testování bylo provedeno 

pouze u krátkého okruhu. 

Byly vypracovány i speciální testovací 

postupy na tixotropii, aby se zjistil vliv čer- 


�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

7 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

� 

� 

� 

� 

� 

�� 

�� 

� 

� � � � � 

�� 

�� 

��

10 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

� � �� 

�� 

Obr. 6 Tlak vzhledem k času v průběhu 

jednoho běžného cyklu 

Fig. 6 Pressure versus time during one 

regular cycle 

Obr. 7 Speciální zkouška tixotropie: u každé 

rychlosti je beton nejprve čerpán delší 

dobu, aby bylo dosaženo rovnováhy. 

Poté je odebrán vzorek a následuje 

rychlý stupňovitý sestup z aktuální 

rychlosti toku na rychlost nejnižší. Poté 

se rychlost toku opět zvýší a všechny 

kroky se znovu opakují. 

Fig. 7 Special thixotropy test: for each 

flow rate, the concrete is pumped 

first for a long time to reach 

equilibrium. After that, a sample is 

taken, followed by a fast stepwise 

decrease from the current flow rate 

to the lowest one. Later, flow rate is 

increased and all steps are repeated. 

Obr. 8 Ztráty tlaku jako funkce rychlosti 

toku u běžného betonu (TC) (černě) 

a SCC (barevně), ukazují, že u SCC 

dochází k větším ztrátám tlaku než TC 

Fig. 8 Pressure losses in function of 

flow rate for TC (black) and SCC 

(coloured), showing that SCC causes 

higher pressure losses than TC 

Obr. 9 Reologická data pro SCC a TC 

k obr. 8, podle nichž má SCC vyšší 

tekutost než TC 

Fig. 9 Rheological data for the SCC and 

TC of figure 8, showing that SCC is 

more fluid than TC 

Obr. 10 Extrapolace reologických křivek 

na základě smykových napětí ukazují, 

že viskozita (a houstnutí s rostoucím 

smykovým napětím – shear 

thickening) značně ovlivňuje čerpací 

tlaky na rozdíl od napětí na mezi kluzu 

Fig. 10 Extrapolation of the rheological curves, 

based on the shear stresses shows 

that viscosity (and shear-thickening) 

influence the pumping pressures a lot, 

and not the yield stress 

pání velkými rychlostmi na vlastnosti čerstvého 

SCC. Postup je znázorněn na obr. 

7 a tento typ testu byl prováděn na obou 

okruzích. V průběhu vzorkování se pokaždé 

provedla kalibrace rychlosti průtoku. 

B ĚŽNÝ POSTUP ZKOUŠKY 

Samozhutnitelný beton versus 

tradiční beton 

Běžným postupem bylo zkoušeno několik 

typů SCC a TC. Na obr. 8 je znázorněna 

ztráta tlaku na jednotku délky v závislosti 

na rychlosti toku u dvou typů SCC 

(barevně) a TC (černě). Je zřetelné, že 

zejména při vyšších průtocích způsobuje 

SCC větší ztráty tlaku než TC. To je bezpochyby 

neobvyklý jev, protože SCC je 

tekutější než TC. Reologické vlastnosti tří 

betonů na obr. 8 jsou uvedeny v obr. 9, 

a prokazují, že SCC betony mají skutečně 

vyšší tekutost než TC. Např. při deformační 

rychlosti 10/s vykazuje SCC nižší smyková 

napětí než TC. 

Pokud však extrapolujeme reologické 

údaje na základě smykových napětí, 

ke kterým dochází v porubí, je situace 

zcela odlišná. To je znázorněno 

na obr. 10, kde SCC vykazuje vyšší 

smyková napětí. To ukazuje na fakt, že 

během čerpání má na ztrátu tlaku značný 

vliv viskozita (a případné houstnutí s rostoucím 

smykovým napětí – shear thickening) 

a nikoliv napětí na mezi kluzu. 

A protože viskozita SCC je obecně vyšší 

než viskozita TC, bude SCC vykazovat 

větší ztráty tlaku. 

Experiment versus teorie 

Princip extrapolace, který je použit v obr. 

10, je velmi nebezpečným způsobem, 

jak ukázat vliv viskozity. Srovnání experimentálních 

výsledků s teoretickými výpočty 

prokazuje značné rozdíly. Teoretické 




výsledky založené na rozšířené verzi Poiseuillovy 

formulace laminárního proudění 

při předpovědi nadhodnocují ztráty tlaku 

s faktorem 10 a více. Toto je s nejvyšší 

pravděpodobností důsledek nedodržení 

všech požadovaných kritérií proto, aby 

mohla být tato formulace použita. Jedním 

z kritérií je podmínka, že materiál musí 

zůstat během toku homogenní. Existují 

však tři příčiny, které homogenitu betonu 

při čerpání eliminují: 

Geometrický efekt stěn: Protože hrubé 

kamenivo nemůže proniknout do stěny 

potrubí, vytváří se v blízkosti stěny vrstva 

s nižší koncentrací (hrubého) kameniva. 

Snížení koncentrace způsobuje snížení 

viskozity v této vrstvě. S klesající viskozitou 

roste deformační rychlost v této vrstvě, 

což vede k vysokému gradientu rychlosti 

v blízkosti stěn a následně k vyšší 

rychlosti toku při stejné ztrátě tlaku. Předpokládaná 

velikost této vrstvy je polovina 

maximální zrnitosti kameniva, což je 

v tomto případě 8 mm. K tomuto jevu 

s určitostí dochází při tečení jakéhokoliv 

betonu. 

Tixotropie: Protože smyková napětí 

a v důsledku toho i deformační rychlosti 

jsou největší v blízkosti stěny potrubí, 

bude v této oblasti docházet i k větší disperzi 

betonu. To má za následek i vyšší 

tekutost betonu kvůli snížení napětí 

na mezi kluzu a viskozity. Snížení viskozity 

způsobuje další nárůst rychlosti toku. 

K tomuto jevu pravděpodobně dochází 

v průběhu tečení, zkoumání a určení specifických 

hodnot je však velmi obtížné. 

Dynamická segregace: Hrubé kamenivo 

má tendenci přesunovat se do zón 

s nižším smykovým napětím, následkem 

čehož se jemné částice chovají opačným 

způsobem. Tím se sníží koncentrace hrubého 

kameniva ještě více a rychlost toku 

dále vzroste. Přestože autoři nejsou plně 

přesvědčeni, zdali k tomuto jevu dochází 

v případě SCC, zmiňujeme jej z důvodů 

úplnosti. Toto konstatování bude plně 

prokazatelné, jakmile budou řádně určeny 

tixotropické vlastnosti materiálu nebo 

jakmile dokážeme přímo měřit distribuce 

rychlosti při toku betonu. 

Kvantifikace těchto účinků je však velice 

podnětným úkolem, protože zmíněné 

účinky mají velký význam. U některých 

z nich, např. tixotropie, nemáme k dispozici 

žádné parametry popisu. Dynamická 

segregace je taktéž velmi obtížně kvantifikovatelná. 

Možným řešením je provedení 

numerických simulací pohybu částic 

53

11 

12 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

�� 



v průběhu čerpání, avšak tato možnost je 

zatím hudbou budoucnosti. 

Teplota 

V průběhu čerpání všech betonů byl 

naměřen nárůst teploty v potrubí. 

Na obr. 11 je znázorněn vývoj teploty 

vztažený k času u jednoho běžného 

testovacího cyklu. Pokaždé, když je 

snížena rychlost průtoku, je čas nastaven 

na 0. Z tohoto obrázku je patrné, 

že teplota roste rychleji u vyšších rychlostí 

průtoku. Na obr. 12 je nárůst teploty 

vztažen ke ztrátě tlaku, pozorovaná 

závislost je lineární. Další výzkum vývoje 

teploty během čerpání bude prove- 

den v budoucnu, důležitost tohoto jevu 

však nesmíme podcenit. Naroste-li teplota 

přes 30 až 35 °C, může dojít ke značným 

ztrátám zpracovatelnosti, čímž se 

omezí časový rámec ukládání. 

S PECIÁLNÍ ZKOUŠKY TIXOTROPIE 

Obr. 11 Vývoj teploty v průběhu jednoho běžného cyklu čerpání, 

teplota roste pomaleji při nižších rychlostech toku 

Fig. 11 Temperature evolution during one regular pumping cycle, 

temperature increases slower with decreasing flow rate 

Obr. 12 Lineární vztah mezi nárůstem teploty a ztrátou tlaku 

Fig. 12 A linear relationship between the temperature increase 

and the pressure loss 

Obr. 13 Výsledky zkoušky tixotropie: ztráty tlaku při určité rychlosti toku 

jsou menší, pokud byla předtím použita vyšší rychlost toku 

Fig. 13 Results of the special thixotropy test: the pressure losses 

at a certain flow rate decrease when a higher flow rate is 

applied before. 

�� 

� �� 

�� 

� � �� 

�� 

Výsledky 

Účelem tohoto typu zkoušky je výzkum 

vlivu vyšší rychlosti toku na vlastnosti čerstvého 

SCC. Tato zkouška byla provedena 

na pěti různých SCC, jeden z těchto testů 

byl proveden na krátkém okruhu. Postup 

zkoušky je znázorněn na obr. 7, kde je 

patrné, že pokaždé byly provedeny tři 

různé kroky. Prvním krokem je čerpání 

SCC na relativně velkou vzdálenost při 

konstantní rychlosti toku, dokud se neustálila 

rovnováha. Něco podobného vidíme 

i na obr. 2: s rostoucí deformační 

rychlostí v čase klesá smykové napětí. 

Druhým krokem je vzorkování, při kterém 

bylo kalibrováno měření rychlosti toku. 

Každý vzorek byl testován reometrem Tattersall 

Mk-II [21], rozlitím kužele, V-funnelem, 

byly určeny hodnoty stability na sítě, 

hustoty a obsahu vzduchu [2]. Třetím krokem, 

který není přítomen u rychlosti toku 

č. 1, je snížení rychlosti toku v krátkých 

krocích z aktuální hodnoty až na hodnotu 

1. Po dokončení tohoto kroku je rych- 

Obr. 14 Zablokování: první část obrázku znázorňuje nárůst tlaku 

v důsledku vtlačování betonu do potrubí, přibližně 

kolem 1210 s došlo k zablokování, což vedlo k náhlému 

nárůstu tlaku až na 55 bar, rychlý pokles je způsoben 

vypnutím čerpadla 

Fig. 14 Blocking: the first part of the figure shows the increase in 

pressure due to the insertion of the concrete in the pipes, 

at around 1210 s, blocking occurred, resulting in a very 

sudden increase in pressure up to 55 bar, the sharp 

decrease is due to the shut-down of the pump 


13 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

� 

�� 

14 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

� � � � � �� 

��

lost toku opět navýšena na vyšší hodnotu 

a všechny kroky se opakují znovu. 

Na obr. 13 jsou znázorněny výsledné 

ztráty tlaku – křivky rychlosti toku. Horní 

(černá) linie je propojením rovnováhy 

stavů získaná během kompletní zkoušky. 

Barevné křivky znázorňují klesající 

sekvence. Z obr. 13 můžeme vyvodit, že 

po aplikaci vyšší rychlosti toku se snížily 

ztráty tlaku při nižších rychlostech toku. 

To znamená, že při vyšší rychlosti toku 

se počet propojení mezi cementovými 

částicemi zmenší a SCC se stává tekutěj- 

Literatura: 

[1] Okamura H., Ozawa K.: Mix design 

for Self-Compacting Concrete, 

Concrete library of JSCE, No. 25 

(1995), pp. 107–120 

[2] De Schutter G., Bartos P., Domone P., 

Gibbs J.: Self-Compacting Concrete, 

Whittles Publishing, Caithness 

(2008), 296 p. 

[3] Billberg P.: Form Pressure Generated 

by Self-Compacting Concrete – 

Influence of Thixotropy and Structural 

Behaviour at Rest, Ph-D-thesis, 

School of Architecture and the Built 

Environment, Stockholm (2006) 

[4] Assaad J., Khayat K. H.: Formwork 

pressure of self consolidating 

concrete made with various binder 

types and contents, ACI materials 

journal, july/august (2005), pp. 

215–223 

[5] Flatt R. J.: Towards a prediction of 

super-plasticized concrete rheology, 

Mater. Struct. 27 (2004), 289–300 

[6] Bonen D., Deshpande Y., Olek 

J., Shen L., Struble L., Lange D., 

Khayat K.: Robustness of Self- 

Consolidating Concrete, Proc. of the 

5th Int. Symp. on Self-Compacting 

Concrete, Gent (2007), pp. 33–42 

[7] Wallevik O. H.: Rheology – A scientific 

approach to develop self-compacting 

concrete, Proc. of the 3rd Int. 

Symp. on Self-Compacting Concrete, 

Reykjavik (2003), pp. 23–31 

[8] Wallevik J. E.: Rheology of particle 

suspensions, Ph-D-thesis, The 

Norwegian University of Science and 

Technology, Trondheim (2003) 

[9] Roussel N., Geiker M. R., Dufour 

F., Thrane L. N., Szabo P.: 

Computational modeling of concrete 

flow: a general overview, Cem. Conc. 

Res. 37 (2007), pp. 1298-1307 

ším. Výsledky z měření reometrem tento 

závěr potvrzují a indikují i snížení viskozity. 

Taktéž hodnota času naměřená v testu 

V-funnel klesá. 

Důsledky 

Zmíněný vliv tixotropie může mít z praktického 

hlediska několik důsledků: 

SCC je navržen tak, aby mezi napětím 

na mezi kluzu a tixotropií byla rovnováha, 

přičemž kombinace těchto dvou hodnot 

zajišťuje odolnost proti rozměšování. 

Když v průběhu čerpání následkem tixot- 

[10] Thrane L. N., Stang H., Geiker M. R.: 

Flow induced segregation in full 

scale castings with SCC, Proc. of the 

5th Int. Symp. on Self-Compacting 

Concrete, Gent (2007), pp. 449–454 

[11] Poppe A-M: Influence of filler on 

hydration and properties of Self- 

Compacting Concrete, Ph-D-thesis 

(in Dutch), Ghent University, Gent 

(2004) 

[12] Domone P. L.: A review of the 

hardened mechanical properties of 

self-compacting concrete, Cem. Conc. 

Res. 29 (2007), pp. 1–12 

[13] Desnerck P., De Schutter G., Taerwe 

L.: Experimental Determination 

of Bond Strength of Reinforcing 

Bars in Self-Compacting Concrete, 

Proc. of the 5th Int. Symp. on Self- 

Compacting Concrete, Gent (2007), 

pp. 659-664 

[14] Audenaert K.: Transport Mechanisms 

in Self-Compacting Concrete in relation 

to carbonation and chloride 

penetration, Ph-D-thesis (in Dutch), 

Ghent University, Gent (2006) 

[15] Boel V.: Microstructure of Self- 

Compacting Concrete in relation 

to gas permeability and durability 

aspects, Ph-D-thesis (in Dutch), 

Ghent University, Gent (2006) 

[16] Audenaert K., De Schutter G.: 

Chloride penetration in self-compacting 

concrete, Proc. of the 3rd Int. 

Symp. on Self-Compacting Concrete, 

Reykjavik (2003), pp. 818–825 

[17] Boel V., Cnudde V., De Schutter G., 

Jacobs P.: Exploring the potential of 

X-ray tomography in microstructural 

studies of cementitious systems, 

Proc. of the 2 nd Int. RILEM Symp. 

on Advances in Concrete through 

Science and Engineering, Québec- 

City (2006) 




ropie dojde k poklesu napětí na mezi 

kluzu i viskozity, zvyšuje se tak nebezpečí 

segregace. Toto bylo prokázáno při 

speciální sérii zkoušek čerpání u posledního 

SCC. Vzorek betonu po čerpání 

rychlostí 1 vykazoval výsledek stability 

na sítě okolo 10 %, přičemž tato hodnota 

vzrostla po zvýšení rychlostí čerpání až 

na 18,5 % při nejvyšší rychlosti, což ukazuje 

na značné nebezpečí rozměšování. 

Z hydrauliky víme, že čerpací tlak je lineárně 

závislý na délce potrubí [27]. Pokud 

do hry přistupuje ještě tixotropie a čer- 

[18] Kaplan D.: Pumping of concretes, 

Ph-D-thesis (in French), Laboratoire 

Central des Ponts et des Chaussées, 

Paris (2001) 

[19] Crepas R. A.: Pumping Concrete, 

techniques and applications, 

3 rd edition, Elmhurst (Ill.): 

Crepas & Associates, Inc. (1997) 

[20] Guptill N. R. et al: Placing Concrete 

by pumping methods, Report of ACI 

committee 304, American Concrete 

Institute (1996) 

[21] Tattersall G. H., Banfill P. F. G.: The 

rheology of fresh concrete, Pitman, 

London (1983). 

[22] Wallevik O. H.: Why is SCC different 

from country to country?, Proc. of the 

4 th Int. Symp. on Self-Compacting 

Concrete, Chicago (2005) 

[23] Feys D., Verhoeven R., De 

Schutter G.: Evaluation of time 

independent rheological models 

applicable to fresh Self-Compacting 

Concrete, Appl. Rheol. 17:5 (2007) 

56244 

[24] Feys D., Verhoeven R., De 

Schutter G.: Fresh self compacting 

concrete, a shear thickening material, 

Cem. Conc. Res. 38 (2008), 

pp. 920–929 

[25] Heirman G., Vandewalle L., Van 

Gemert D., Wallevik O. H.: Integration 

approach of the Couette inverse 

problem of powder type selfcompacting 

concrete in a wide-gap 

concentric cylinder rheometer, J. non- 

Newtonian Fluid Mech. 150 (2008), 

pp. 93–103 

[26] Barnes H. A.: Thixotropy – a review, 

J. non-Newtonian Fluid Mech. 70 

(1997), pp. 1–33 

[27] Fox J. A.: An introduction to 

engineering fluid mechanics, The 

MacMillan Press, London (1974) 

55



stvý beton je stále dodáván do autodomíchávače, 

tento lineární vztah se ztratí 

v důsledku dodatečného tlaku, který je 

nezbytný pro rozrušení propojení mezi 

částicemi cementu, aby bylo možné 

dosáhnout rovnovážné hodnoty. 

Profil rozložení rychlostí v potrubí je 

sám o sobě velmi složitý, ale kvůli tixotropii 

se stává navíc ještě závislým na čase 

a na délce potrubí. Tento jev komplexitu 

dále zvyšuje. 

V současné době se výzkum zaměřuje 

na odstranění tlaku na bednění způsobeného 

vývojem tixotropie v betonu 

[3][4]. Vyvstává však otázka, zda čerpání 

a následná disperze betonu toto odstranění 

tlaku nějak ovlivní? 

Další vlivy 

V průběhu čerpání neovlivňuje výsledky 

jenom tixotropie. Po delší době může 

výsledky ovlivnit i ztráta zpracovatelnosti. 

Další výzkum by se měl zaměřit na důležitost 

ztráty zpracovatelnosti a určení specifických 

stáří a teplot betonu. 

Při čerpání bylo zaznamenáno i zvýšení 

obsahu vzduchu. V případě tekutého 

SCC má vzduch stále možnost uniknout, 

pokud však beton poněkud ztuhne, 

může se obsah vzduchu zvýšit významně. 

Takovýto nárůst obsahu vzduchu 

může ovlivnit trvanlivost betonu, proto je 

třeba tomuto problému věnovat zvláštní 

pozornost. Tyto dva vlivy byly pozorovány 

při provádění testů, při kterých se beton 

čerpá několikrát za sebou. V praxi je důležitost 

ztráty zpracovatelnosti a zvýšení 

obsahu vzduchu menší, protože beton se 

čerpá pouze jednou. Protože však obsah 

vzduchu roste rychleji při vyšších rychlostech 

čerpání, může tento jev být důležitý 

při rychlém čerpání. 

Postup čerpání může být nadto ovlivněn 

jakýmikoliv dalšími vlivy, kterých si 

autoři v současné době nejsou vědomi. 

N EBEZPEČÍ ZABLOKOVÁNÍ 

Obsluha čerpadel tento jev dobře zná. 

Ve většině případů se ucpávka vytvoří 

zkraje čerpání nebo v zákrutech a zúženích 

[18]. Následky mohou být velmi 

závažné bez ohledu na příčinu zablokování. 

Při zkouškách čerpání v laboratoři 

došlo k několika zablokováním při 

zahájení čerpání. Na obr. 14 je uveden 

vývoj tlaků v čase, z kterého je patrné, 

že k zablokování dochází bez výstrahy 

při zvýšení tlaku z 10 na 50 bar během 

několika sekund. Pokud v takovémto pří- 

padě nějaká část potrubí tlak nevydrží, 

může dojít k celkovému selhání systému 

nebo v horším případě k poranění i usmrcení 

obsluhy. Autoři by zde rádi zmínili, že 

při zahájení čerpání bylo čerpadlo nastaveno 

na nejnižší tlak a rychlost. Vyšší tlaky 

jsou ovšem také dosažitelné a v praxi se 

jich používá zejména k odstranění zablokování. 

Zvýšení tlaku však ještě více zvyšuje 

riziko poškození a úrazu. 

J AK JE TO S TRADIČNÍM BETONEM 

Nebylo by správné říci, že výsledky tohoto 

výzkumu neplatí pro tradiční beton. Částice 

cementu jsou stále jemnější a beton 

obsahuje stále více dalších prvků, jako 

je popílek, mikrosilika, disperzní činidla, 

proto citlivost na tixotropii v čase roste. 

Následkem toho jsou výše zmíněné 

výsledky platné i pro TC s výjimkou zvýšené 

odolnosti proti rozměšování. V současné 

době nevíme, do jaké míry ovlivňuje 

tixotropie beton v průběhu čerpání a to 

ani u SCC, ani u TC. 

Pokud jde o obsah vzduchu, mají autoři 

dojem, který však není prokázán, že TC 

je přinejmenším stejně citlivý na zvýšení 

obsahu vzduchu během čerpání jako 

SCC. Bublinky vnesené při čerpání jsou 

navíc velice malé, takže existuje možnost, 

že je nelze řádně odstranit při zhutňování. 

Protože důležitost všech zmíněných 

vlivů, jako je tixotropie, zvýšení teploty, 

obsah vzduchu, roste při vyšších rychlostech 

průtoku, radí autoři, aby se s každým 

betonem zacházelo opatrně a aby 

se nejvyšší možné rychlosti při čerpání 

nepoužívaly. 

Z ÁVĚR 

Z hlediska reologie můžeme beton popsat 

jako Binghamovský materiál, který vykazuje 

napětí na mezi kluzu a plastickou viskozitu. 

V důsledku tixotropie a ztráty zpracovatelnosti 

se tyto parametry v čase neustále 

mění. Ve srovnání s tradičním betonem 

má samozhutnitelný beton nižší 

hodnotu napětí na mezi kluzu, je však 

požadována vyšší viskozita, aby se zabránilo 

rozměšování. 

Čerpání SCC způsobuje větší ztráty tlaku 

než čerpání TC, a to zejména při vyšších 

rychlostech, protože viskozita má na ztrátu 

tlaku značný vliv na rozdíl od napětí 

na mezi kluzu. Výsledkem porovnání 

teoretických výpočtů a výsledných údajů 

z experimentů je nadhodnocení předpovědi 

ztráty tlaku s faktorem 10. Toto je 

s největší pravděpodobností způsobeno 

heterogenitou betonu během toku, která 

má příčinu v geometrickém účinku stěn, 

tixotropii a možné dynamické segregaci. 

Tixotropie způsobuje to, že ztráty tlaku 

při určité rychlosti jsou nižší, pokud bylo 

předtím provedeno čerpání s vyšší rychlostí. 

Vyšší rychlost čerpání způsobuje 

vyšší tekutost betonu. V důsledku tixotropie 

může poklesnout odolnost proti 

rozměšování, tlak ztrácí lineární závislost 

na délce potrubí, rozdělení rychlosti je 

krajně složité a čas potřebný k odstranění 

tlaku na bednění může být pozměněn. 

Při čerpání betonu mohou mít vliv 

i další efekty, jako je ztráta zpracovatelnosti 

a obsah vzduchu. 

K zablokování může dojít při zahájení 

čerpání nebo provozu, což může mít 

za následek velmi náhlý nárůst tlaku. 

Následkem toho vzniká velmi nebezpečná 

situace, která může vést nejen 

k selhání některé části systému, ale také 

ke zraněním a to i smrtelným. 

Hlavním závěrem tohoto příspěvku je 

doporučení autorů, aby se snížily rychlosti 

čerpání za účelem zachování dobré 

kvality betonu. 

Autoři by rádi vyjádřili poděkování Fondu 

vědeckého výzkumu (FWO) ve Flandrách 

za finanční podporu a technickému personálu 

v Mangelově laboratoři i v laboratoři hydrauliky 

za přípravu a provedení zkoušek čerpání betonu 

v plném rozsahu. Náš další dík patří českému 

„Betonářskému časopisu“ za příležitost podělit se 

o naše zkušenosti a za překlad. 

Dimitri Feys 

Magnel Laboratory for Concrete Research 

Department of Structural Engineering 

Faculty of Engineering 

Ghent University, Belgium 

Hydraulics Laboratory 

Department of Civil Engineering 



e-mail: Dimitri.Feys@UGent.be 

Ronny Verhoeven 

Hydraulics Laboratory 

Department of Civil Engineering 



Geert de Schutter 

Magnel Laboratory for Concrete Research 

Department of Structural Engineering 






M ATERIÁLOVÉ MODELY PRO ČASOVĚ ZÁVISLOU ANALÝZU 

B E T O N O V Ý C H K O N S T R U K C Í 

MATERIAL MODELS F O R T I M E- D E P E N D E N T ANALYSIS OF 

CONCRETE S T R U C T U R E S 

O MAR RODRIGO BACARREZA, 

J AN ZATLOUKAL, PETR KONVALINKA 

V příspěvku jsou rozebírány materiálové 

modely pro časově závislou analýzu 

betonových konstrukcí. Zmíněny 

a následně vzájemně porovnány jsou 

materiálové modely pro smršťování 

a dotvarování z předpisu CEB-FIP Model 

Code 1990, jeho revize z roku 1999 

a Bažantův model B3. 

Material models for time-dependent 

analysis of concrete structures are discussed. 

Creep and shrinkage models in 

the CEB-FIP Model Code 1990, its 1999 

update and Bažant’s B3 model are 

reviewed and then compared. 

Napětí a deformace konstrukcí z železobetonu 

a předpjatého betonu se mění 

v čase v dlouhodobém měřítku, v němž 

se projeví účinky dotvarování a smršťování. 

Při analýze časově závislých napětí 

a deformací je třeba zavést časové funkce 

pro příslušné materiály. 

V tomto článku uvažujme beton jako 

stárnoucí lineárně viskoelastický materiál, 

jehož modul pružnosti se s časem 

zvyšuje. 

Vnesení napětí do betonu vyvolá okamžitou 

deformaci: je-li napětí udržováno, 

deformace se bude v čase stále zvětšovat 

v důsledku dotvarování. Na dotvarování 

lze také pohlížet i z jiného úhlu: 

je-li betonové těleso zatíženo v čase konstantní 

deformací, dotvarování se v čase 

projeví jako postupný pokles napětí. 

Rozlišit mezi okamžitou pružnou deformací 

a počátečním dotvarováním je 

obtížné, ale toto rozlišení nemá praktický 

význam, protože rozhodující je celková 

deformace, vyvolaná vnesením zatížení. 

Velikost okamžité deformace a deformace 

způsobené dotvarováním závisí 

na stáří betonu při vnesení zatížení 

a délce doby jeho působení. Ostatní 

parametry ovlivňující velikost deformace 

při dotvarování i smršťování jsou závislé 

na kvalitě betonu, okolním prostředí, 

tvaru zkoumaného betonového prvku, 

vlivu poměru velikosti napětí a pevnosti 

materiálu a teplotě. 

M ODUL PRUŽNOSTI 

Modul pružnosti je vstupní parametr při 

výpočtu funkce poddajnosti při dotvarování. 

Je definován jako tečný modul pružnosti 

na počátku pracovního diagramu 

a může být odhadnut ze střední hodnoty 

válcové pevnosti a stáří betonu. Tečný 

modul je přibližně roven sečnému modulu 

při odtěžování, který je obvykle měřen 

při zkouškách. 

Kromě pevnosti betonu modul pružnosti 

závisí také na druhu použitého 

kameniva, podmínkách při ošetřování 

betonu a metodice zkoušení. Tyto faktory 

se poté zásadně podílí na velkém rozptylu 

experimentálně zjištěných hodnot 

modulu pružnosti proti pevnosti betonu. 

Obecně se má za to, že pro časově 

závislou analýzu konstrukcí nehraje roli 

přesná velikost pružné a trvalé deformace, 

pokud jejich součet dává správnou 

hodnotu. Jinými slovy, funkce poddajnosti 

J je při studiu dotvarování mnohem 

důležitější než samostatný modul pružnosti 

E a součinitel dotvarování φ. Stanovení 

funkce poddajnosti také odstraňuje 

riziko zkombinování rozměrově si neodpovídajících 

hodnot modulu pružnosti 

a součinitele dotvarování. 

Pro velké stavby se doporučuje krátkodobý 

test dotvarování. Při důkladném 

a přesném provedení může dostatečně 

přesné výsledky pro ověření teoretické 

funkce poddajnosti poskytnout 

i test s dobou trvání zatížení pouhé dva 

dny [1]. 

CEB-FIP MODEL CODE 1990 

Vztahy zde uvedené odvodili Müller a Hilsdorf 

[2] a byly publikovány ve finální 

verzi předpisu CEB-FIP Model Code 

1990 [3]. Model je založen na lineární 

aproximaci jednotlivých dílčích součinitelů 

bez separace do časově závislých složek 

deformace, a ukazuje se jednodušší než 

součtový model. 

Model je platný pro betony normálních 

hutností do třídy pevnosti C80, vystavené 

prostředí s průměrnou relativní vlhkostí 

v rozmezí 40 až 100 %. V době 

vzniku předpisu ještě nebyly detailně 

prozkoumány vlastnosti betonů pevnos- 


tí vyšších než 50 MPa, proto je při jeho 

užití v této oblasti pevností třeba postupovat 

s opatrností. 

Dotvarování 

Vztah mezi celkovou deformací, vyvolanou 

účinky napětí, a napětím popisuje 

funkce poddajnosti, definovaná jako: 

� 

�� ( ) 

� ( � ��)= ( ) + ϕ �� , (1) 

�� kde φ (t,t0) je součinitel dotvarování (viz 

vztah (2), t stáří betonu, t0 stáří betonu při 

vnesení zatížení, Ec modul pružnosti betonu 

ve stáří 28 dní, Ec (t0) modul pružnosti 

betonu v okamžiku vnesení zatížení t0. Součinitel dotvarování je odhadnut ze 

vztahu 

( ��)= � ⋅ β� � − �� 

ϕ ϕ 

( ) , (2) 

kde φ 0 je základní součinitel dotvarování, 

β c (t-t 0) časová funkce, popisující vývoj 

dotvarování v čase. 

Časová funkce β c (t-t 0) se asymptoticky 

blíží k nenulové koncové hodnotě. 

Znamená to, že i poddajnost při dotvarování 

se v čase blíží konečné hodnotě. 

Zda tato konečná hodnota pro dotvarování 

skutečně existuje, je stále otázkou 

odborných diskuzí. Z praktického hlediska 

má však pouze malý význam. Při 

době trvání zatížení sedmdesát let se 

rychlost dotvarování stává velmi nízkou 

a je nepravděpodobné, že by se po této 

době objevil výraznější nárůst dotvarování. 

Časová funkce navíc bere v úvahu 

i velikost betonového prvku jako vstupní 

parametr pro difuzní jevy, a to tím způsobem, 

že s rostoucí tloušťkou prvku klesá 

hodnota základního součinitele dotvarování 

φ 0. 

Příjemnou vlastností tohoto modelu 

dotvarování je to, že jako vstupní parametry 

jsou voleny veličiny snadno dostupné 

projektantovi i v raných fázích návrhu 

konstrukce: průměrná pevnost betonu 

v tlaku, stáří betonu při vnesení zatížení, 

velikost betonového prvku (charakteristický 

rozměr), relativní vlhkost okolního 

prostředí a typ cementu. 

57

Poddajnost při dotvarování [10- 6 ] 



Vliv pevnosti betonu na základní součinitel 

dotvarování je potenciálním zdrojem 

velké části chyb v predikci dotvarování [2], 

[3]. Dotvarování nezávisí přímo na pevnosti 

betonu, ale především na jeho složení. 

Obecně platí, že čím větší množství 

cementu nebo čím vyšší vodní součinitel, 

tím je větší i dotvarování. Protože betony 

vyšších pevností mají obvykle nižší hodnotu 

vodního součinitele a vyšší obsah 

cementu a vykazují nižší míru dotvarování, 

je vodnímu součiniteli přisuzována 

větší váha. Tento vztah vyplývá z pozorovaného 

trendu dostupných experimentálních 

měření. 

Předpis CEB-FIP Model Code 1990 

nerozlišuje mezi složkami dotvarování, 

jako je základní dotvarování a dotvarování 

vyvolané vysycháním. 

Vliv stáří betonu při vnesení zatížení 

na základní součinitel dotvarování je 

dán hyperbolickou funkcí, která poskytuje 

dobrý odhad vlivu stáří betonu i pro 

Obr. 1 Poddajnost při dotvarování 

u rozdílných modelů 

Fig. 1 Creep compliance given by different 

models 

Obr. 2 Vývoj smršťování u rozdílných 

modelů 

Fig. 2 Shrinkage development given by 

different models 

Obr. 3 Autogenní smršťování a smršťování 

způsobené vysycháním u betonu 

běžné pevnosti a betonu 

vysokopevnostního, podle modelu 

MC90(99) 

Fig. 3 Autogenous shrinkage and drying 

shrinkage components in NSC and 

HPC as given by the MC90(99) 

model 

vysoká stáří betonu, pokud před vnesením 

zatížení nedojde k výrazné ztrátě 

vlhkosti z betonu. Tento předpoklad 

je splněn u masivních betonových prvků 

ve vlhkém prostředí. U štíhlých prvků 

zabudovaných v suchém prostředí tento 

model nadhodnocuje velikost dotvarování, 

pokud je zatížení vneseno dlouho 

po začátku vysychání. Tento nedostatek 

by bylo možno odstranit pouze pokud 

by bylo celkové dotvarování možno rozdělit 

do složek základního dotvarování 

a dotvarování vyvolaného vysycháním. 

Nástup účinků dotvarování se v čase 

opožďuje se zvětšováním rozměrů betonového 

prvku a s rostoucí relativní vlhkosti 

okolního prostředí. 

Smršťování 

Deformace od smrštění (nebo rozpínání) 

se vypočte jako 

ε�� ( ��)= ε�� β� (� − ��) , (3) 

kde ε cs0 je základní součinitel smršťování, 

β s (t-t s) časová funkce popisující vývoj 

smršťování v čase, t s stáří betonu v okamžiku 

počátku vysychání. 

Uvedená časová funkce splňuje základní 

princip difúzní teorie. Doba potřebná 

k vyschnutí na určitou průměrnou 

hodnotu v průřezu je přímo úměrná 

druhé mocnině charakteristického rozměru 

prvku. Její hodnota se také asymptoticky 

blíží konečné hodnotě. 

Podobně jako u dotvarování, smršťování 

nezávisí na pevnosti betonu jako takové, 

ale spíše na velikosti vodního součinitele 

a obsahu cementu. Známý vztah 

mezi těmito veličinami však nabízí jednoduchý 

a praktický způsob, jak odhadnout 

smršťování z pevnosti betonu. 

d d 

Doba trvání zatížení [d] 

1a 1b 

Časová funkce je definována tak, že 

její asymptotická hodnota není v tlustých 

průřezech dosažena ani po dlouhé době 

vysychání (třicet let). Předpoklad existence 

konečné hodnoty smrštění, nezávislé 

na velikosti prvku, je s největší pravděpodobností 

teoreticky správný. Protože však 

v praxi její dosažení může u masivních 

prvků trvat i stovky let, je rozumné pro 

praktické výpočty uvažovat, že „konečná“ 

hodnota smrštění závisí na velikosti 

prvku. Je také třeba připomenout, že 

časově závislá funkce je značně nejistá 

pro průřezy s charakteristickým rozměrem 

větším než 500 mm. Je to dáno 

nedostatečnou experimentální znalostí 

smršťování masivních průřezů při dlouhých 

dobách vysychání. 

Velikost betonového prvku neovlivňuje 

celkovou konečnou velikost smrštění, ale 

pouze průběh smršťování v čase. 

R EVIZE PŘEDPISU CEB-FIP 

M ODEL CODE 1990 Z ROKU 

1999 

Model byl publikován v bulletinu fib 

„Structural Concrete“ [4]. Primárním účelem 

revize bylo vylepšení predikčního 

modelu pro vysokopevnostní betony 

a rozšíření platnosti modelu na betony 

vysokohodnotné. 

Aktualizovaný model dotvarování byl 

publikován již v předpisu Eurocode 2 [5]. 

Je velice blízký modelu CEB-FIP Model 

Code 1990, ale oproti původnímu přibyla 

trojice na pevnosti závislých součinitelů. 

V tomto článku na něj budeme odkazovat 

jako na model MC90(99). 

Zásadní změnu představuje model 

smršťování. Celkové smrštění je rozděleno 

na složky autogenního smrštění 

a smrštění vyvolaného vysycháním. 

Doba trvání zatížení [d] 


Poddajnost při dotvarování [10- 6 ]

Dotvarování 

Rozšířený model je platný jak pro betony 

obvyklých pevností, tak pro vysokohodnotné 

betony až do válcové pevnosti 

v tlaku 120 MPa. Do modelu MC90 

byla doplněna trojice součinitelů. Tyto 

součinitele jsou funkcemi průměrné válcové 

pevnosti betonu; součinitele α 1 

a α 2 ovlivňují základní součinitel dotvarování, 

kde součinitel α 2 má význam faktoru 

ovlivňujícího základní dotvarování a součin 

α 1 a α 2 je vyjádřením faktoru ovlivňujícího 

dotvarování způsobené vysycháním. 

Součinitel α 3 ovlivňuje hodnoty časově 

závislé funkce. 

Změněno je stanovení základního součinitele 

dotvarování, obzvláště je změna 

patrná pro betony velmi vysokých pevností. 

Redukce je oproti modelu MC90 

asi 11 až 18 % pro beton s průměrnou 

válcovou pevností 55 MPa a asi 15 až 

23 % pro beton s průměrnou válcovou 

pevností 65 MPa. 

Změna časově závislé funkce je mírná, 

s rostoucí pevností betonu se leh- 

2a 

3a 

Smrštění [10- 6 ] 

Smrštění [10 -6 ] 

d 

d 

Začátek vysychání 

Doba vysychání [d] 

Stáří betonu [d] 

ce zvyšuje rychlost účinků dotvarování 

v čase. 


V modelu MC90(99) je celkové smrštění 

rozděleno na složku autogenního smrštění 

a složku smrštění vyvolanou vysycháním. 

Díky tomuto přístupu bylo možné 

formulovat model, který je platný jak pro 

betony obvyklých pevností, tak pro betony 

vysokopevnostní až do průměrné válcové 

pevnosti 120 MPa. 

Celková deformace při smrštění se 

vypočte jako 

ε�� ( ��)= ε�� ()+ � ε�� ( ��), (4) 


kde 

ε�� ( � )= ε�� ( �� ) β�� () � 

ε�� ( ��)= ε�� ( ��) β�� β�� − �� V ĚDA A VÝZKUM 


( ) 

(5a,5b) 

kde ε cs(t,t s) je celková deformace při 

smrštění v čase t, ε cas(t) autogenní smrš- 

Vysychání 

Autogenní 

2b 

3b 

Smrštění [10 -6 ] 

Smrštění [10- 6 ] 

tění v čase t, ε cds(t,t s) smrštění vyvolané 

vysycháním v čase t, ε cas0(f cm) základní 

součinitel autogenního smršťování, β as(t) 

časově závislá funkce autogenního smršťování, 

ε cds0(f cm) základní součinitel smršťování 

vyvolaného vysycháním, β RH součinitel 

beroucí do úvahy relativní vlhkost 

prostředí při smršťování vyvolaném vysycháním, 

β ds(t-t s) časově závislá funkce 

pro smršťování vyvolané vysycháním, t s 

je stáří betonu v okamžiku počátku vysychání. 

M ODEL B3 

Tento model není založen na stejných 

principech jako předchozí modely zmíněné 

v tomto článku; jeho formulace je unikátní 

a poměrně komplexní. Model B3 

vyžaduje znalost více parametrů a provedení 

více výpočtů než modely předchozí. 

Predikční model B3 [6], [7] a [8] je 

poslední variantou v řadě predikčních 

metod pro dotvarování a smršťování, 

vyvinutých profesorem Bažantem 

a jeho spolupracovníky [9], [10], [11] 

d 

d 

Začátek vysychání 

Doba vysychání [d] 

Stáří betonu [d] 

Autogenní 

Vysychání 

59



a [12] na Northwestern University. Jeho 

použití je omezeno na oblast provozních 

napětí (nebo do přibližně 0,45 f cm, kde 

f cm je průměrná válcová pevnost ve stáří 

betonu 28 dní). 

Pro konstantní napětí působící od okamžiku 

t′ 

ε ( � )= � � ��ʹ ( )σ + ε �� 

( )+αΔ� (), � (6) 

kde ε(t) je poměrné přetvoření, J(t,t′) 

funkce poddajnosti = deformace (dotvarování 

plus pružná) v čase t způsobená 

jednotkovým jednoosým napětím, působícím 

od okamžiku t′, σ jednoosé napětí, 

ε sh(t) deformace od smrštění (záporná 

hodnota při zmenšení objemu), ΔT(t) 

změna teploty oproti referenční hodnotě 

v čase t, α součinitel teplotní roztažnosti. 

Dotvarování 

Důležitou vlastností modelu B3 pro dotvarování 

je to, že funkce poddajnosti je složena 

ze složky okamžité pružné odezvy, 

složky funkce poddajnosti pro základní 

dotvarování a další složky funkce poddajnosti 

pro dotvarování vyvolané vysycháním. 

Funkce poddajnosti při dotvarování se 

zapíše jako 

( )= �� + �� ( ��ʹ)+ �� ʹ � 

� � ��ʹ ( ), (7) 

kde q 1 je okamžitá deformace vyvolaná 

jednotkovým napětím, C 0(t, t′) funkce 

poddajnosti základního dotvarování 

(dotvarování při konstantním obsahu vlhkosti, 

bez transportu vlhkosti materiálem), 

C d(t, t′, t 0) další funkce poddajnosti 

pro dotvarování způsobené současným 

vysycháním, t stáří betonu, t’ stáří betonu 

v okamžiku vnesení zatížení, t 0 stáří betonu 

v okamžiku počátku vysychání. 

Na rozdíl od modelu MC90, poddajnost 

při dotvarování se v modelu B3 nepřibližuje 

konečné hodnotě, ale s časem roste 

nade všechny meze. Funkce poddajnosti 

pro dotvarování způsobené vysycháním 

obsahuje konečnou hodnotu, protože je 

vztažena k procesu výměny vlhkosti mezi 

betonem a okolní prostředím, který ustane 

po dosažení rovnovážného stavu. 

Model B3 bere v úvahu přímo vliv materiálového 

složení betonu. Kromě vstupních 

parametrů, uvažovaných i v předchozích 

zmíněných modelech, jsou 

brány do úvahy obsah cementu, hodnota 

vodního součinitele, poměr cementu 

a kameniva a obsah vody. 

Model B3 je považován za velmi sofistikovaný, 

ale občas trochu těžkopádný, 

právě kvůli potřebné znalosti mnoha 

parametrů, které často nejsou v počátcích 

návrhu projektantovi dostupné. Výpočetní 

náročnost modelu je také poměrně 

vysoká, naštěstí je jeho softwarová 

implementace snadná. Přímo v popisu 

modelu je obsažen vztah pro výpočet 

funkce poddajnosti základního dotvarování 

jako funkce rychlosti dotvarování. 


Průměrné smrštění v průřezu se vypočte 

dle následujícího vztahu: 

ε�� ( ��)= − ε��∞�� ( �), 

(8) 

kde ε sh∞ je konečné smrštění, k RH faktor 

závislý na relativní vlhkosti, S(t) časová 

závislost. 

N EJISTOTY V PREDIKCI 

DOTVAROVÁNÍ A SMRŠŤOVÁNÍ 

Důležitou a bohužel často opomíjenou 

vlastností predikčních modelů pro dotvarování 

a smršťování je předpokládaná 

chyba predikce. Dotvarování a smršťování 

jsou jedny z nejvíce nejistých mechanických 

vlastností betonu. Teoretické modely 

predikují pouze nejvýraznější tendence, 

vypozorované z dostupných experimentálních 

dat. V každé jednotlivé konkrétní 

predikci může být vliv libovolného vstupního 

parametru nadhodnocen nebo podhodnocen. 

Poddajnost při dotvarování a deformace 

od smrštění proto můžeme považovat 

za náhodné proměnné. Proto je 

vedle jejich střední hodnoty důležitým 

parametrem i jejich rozptyl. Rozptyl hodnot 

může být charakterizován variačním 

součinitelem predikce (poměr směrodatné 

odchylky a střední hodnoty). Doložené 

hodnoty variačního součinitele pro 

modely dotvarování a smršťování CEB- 

FIP Model Code 1990 a B3 jsou uvedeny 

v tab. 1. 

Stojí jistě za zmínku, že menší hodnota 

variačního součinitele ještě nutně 

neznamená, že je jeden model přesnější 

než druhý a naopak. Závisí totiž na rozsahu 

experimentálního souboru dat, 

z něhož byl model odvozen a adjustován 

a z něhož byl také vypočten variační 

součinitel. 

Hodnoty variačního součinitele v tab. 1 

reprezentují střední hodnoty variačních 

součinitelů vypočtených na základě 

všech provedených experimentů během 

celé doby zatížení a vysychání. Charakterizují 

průměrnou chybu predikční metody 

[2] pro model MC90 a variační součinitel 

BP [9] pro model B3. 

P OROVNÁNÍ MODELŮ DOTVAROVÁNÍ 

A SMRŠŤOVÁNÍ 

Představované materiálové modely byly 

podrobeny parametrické studii, zahrnující 

několik charakteristických souborů podmínek 

a poté porovnány. Porovnání výsledků 

dotvarování je důležité hlavně mezi 

modelem CEB-FIP Model Code 1990 

a modelem B3. Model MC90(99) je velice 

blízký formulaci modelu MC90. 

Obecně lze říci, že shoda mezi jednotlivými 

modely je dostatečně dobrá, pokud 

jsou vstupní parametry v rozsahu běžných 

laboratorních hodnot. Na druhou 

stranu zase platí, že největší rozdíly mezi 

modely se vyskytují v oblastech chybějících 

experimentálních měření a jakákoli 

predikce má proto nutně charakter extrapolace. 

Jedná se především o betony 

vysokých pevností, vysychání mohutných 

prvků a velmi dlouhé doby zatěžování. 

Vliv vysoké pevnosti betonu je zachycen 

na obr. 1. Křivky vykazují dobrou 

shodu pro betony běžných pevností, ale 

rozdíly se výrazně zvyšují u betonů vysokých 

pevností. Při dlouhých dobách zatěžování 

je rozdíl velmi výrazný, pokud 

je bráno v úvahu vysychání masivních 

prvků. Dlouhodobý rozdíl je o něco menší 

u menších konstrukčních prvků a při vyšší 

vlhkosti okolního prostředí. 

Model B3 obecně souhlasí s ostatními 

modely až do doby trvání zatížení 100 

až 1 000 d. Při delších dobách zatěžování 

se rozdíl neustále zvětšuje, protože 

v modelu B3 pokračuje dotvarování 

do nekonečna, kdežto u ostatních modelů 

se křivky dotvarování asymptoticky blíží 

konečné hodnotě. Z křivek dotvarování, 

lišících se okamžikem vnesení zatížení, 

se dá také vypozorovat, že stáří betonu 

při vnesení zatížení má u modelu B3 

větší vliv na dotvarování. 

Tab. 1 Variační součinitel [%] 

Tab. 1 Coeficient of variation [%] 

Poddajnost 

modelu 

Dotvarování Smršťování 

CEB-FIP MC90 20 35 

Model B3 23 34 


Literatura: 

[1] RILEM, TC107. (1995). Guidelines 

for characterizing concrete creep and 

shrinkage in structural design codes 

or recommendations. Materials and 

Structures, V28(1), str. 52–55 

[2] Muller H. S., Hilsdorf H. K.: (1990). 

Bulletin d‘information no. 199 – 

Evaluation of the time dependent 

behavior of concrete: summary report 

on the work of General Task Group 9. 

Lausanne: Comité Euro-International 

du Béton (CEB) 

[3] CEB (1993). CEB-FIP model code 

1990: design code. London: Telford. 

[4] fib (1999). Structural concrete: 

textbook on behaviour, design and 

performance: updated knowledge 

of the CEB/FIP model code 1990. 

Vol. 2, Basis of design. Lausanne: 

International Federation for Structural 

Concrete (fib) 

[5] [prEN 1992-1-1] – Eurocode 2: 

Design of concrete structures – 

Part 1-1: General rules and rules for 

buildings, (1999) 

[6] Bažant Z. P., Baweja S.: (1995a). 

Creep and Shrinkage prediction model 

for analysis and design of concrete 

structures – Model B3. Materials and 

Structures, V28(7), str. 357–365 

[7] Bažant Z. P., Baweja S.: (1995b). 

Justification and refinements of model 

Příklady predikce smršťovacích křivek 

jsou znázorněny v obr. 2. 

Je vidět velmi dobrá shoda vývoje smršťování 

u betonů běžných pevností, zatímco 

u betonů vysokopevnostních se objeví 

výrazná odchylka u modelu MC90(99), 

který bere v úvahu autogenní smršťování, 

zatímco ostatní modely uvažují smršťování 

jako děj způsobený primárně ztrátou 

vlhkosti betonu. Tento rozdíl se zvětšuje, 

pokud se snižuje význam smršťování 

způsobeného vysycháním a klesá i jeho 

rychlost (tj. u masivních prvků ve vlhkém 

prostředí). 

Smršťování podle modelu MC90(99) 

je zobrazeno v obr. 3. Složky autogenního 

smršťování a smršťování způsobeného 

vysycháním jsou zobrazeny odděleně 

pro beton běžné pevnosti a vysokopevnostní 

beton. Je zajímavé, že celkové 

smrštění po sedmdesáti letech je přibližně 

stejné jak pro beton běžné pevnosti, 

tak pro vysokopevnostní. 

Pro výpočet složky smršťování způsobe- 

B3 for concrete creep and shrinkage 

1. statistics and sensitivity. 

Materials and Structures, V28(7), 

str. 415–430 

[8] Bažant Z. P., Baweja S.: (1995c). 

Justification and refinements of model 

B3 for concrete creep and shrinkage 

2. Updating and theoretical basis. 

Materials and Structures, V28(8), 

str. 488–495 

[9] Bažant Z. P., Panula L.: (1978). 

Practical prediction of time-dependent 

deformations of concrete – Parts I-IV. 

Materials and Structures 11, 

str. 307–316, str. 317–328, 

str. 415–424, str. 424–434 

[10] Bažant Z. P., Panula L.: (1979). 

Practical prediction of time-dependent 

deformations of concrete – Parts 

V-VI. Materials and Structures 12, 

str. 169–174, str. 176-183 

[11] Bažant Z. P., Kim J.-K., Panula L., 

Xi Y.: (1991). Improved prediction 

model for time-dependent deformations 

of concrete: Part I-II. Materials 

and Structures, 24, str. 327–345; 

str. 409–442 

[12] Bažant Z. P., Kim J.-K., Panula L., Xi Y.: 

(1992). Improved prediction model 

for time-dependent deformations 

of concrete: Part III-VI. Materials and 

Structures, 25, str. 21–28, str. 84–94, 

str. 163–169, str. 219–223 

né vysycháním používá model MC90(99) 

velmi podobný přístup jako starší MC90. 

Pro autogenní smršťování byl u tohoto 

modelu vyvinut nový postup. 

Tato práce vznikla za finanční podpory 

Grantové agentury České republiky, projekt 

č.: 103/06/1474. 

Text článku byl posouzen odborným lektorem. 

Ing. Omar Rodrigo Bacarreza 

Jan Zatloukal 

e-mail: jan.zatloukal@fsv.cvut.cz 

Prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. 

e-mail: petr.konvalinka@fsv.cvut.cz 

všichni: ČVUT Fakulta stavební 

Katedra mechaniky 



Statika štíhlých ŽB sloupů 

s návrhem na požární odolnost 

Statické výpočty a hospodárné navrhování železobetonových 

sloupů podle evropských norem 

EN 1992-1-1 vede na materiálově a geometricky 

nelineární výpočet s teorií II. řádu. Referenční 

software RIB BEST splňuje nejen tyto náročné 

požadavky, ale nově rozšiřuje svoje aplikační spektrum 

o navrhování sloupů pro mimořádné návrhové 

situace, seizmicitu nebo požár. 

Požární odolnost běžných sloupů lze standardně 

ověřit např. tabelární metodou. Pro neztužené 

a štíhlé sloupy nabízí BEST funkční rozšíření 

o návrh zónovou metodou ve smyslu normy 

EN 1992-1-2. 

Více podrobností se dozvíte na: www.rib.cz 

RIB stavební software s.r.o. 

Zelený pruh 1560/99 

CZ-140 00 Praha 4 

telefon: +420 241 442 078 

telefax: +420 241 442 085 

e-mail: info@rib.cz 

61

S OFTWARE 

SOFTWARE 

P O Ž Á R N Í ODOLNOST ŽELEZOBETONOVÝCH K O N S T R U K C Í 

A ZÓNOVÁ METODA PŘI NAVRHOVÁNÍ SLOUPŮ 

S T R U C T U R A L F I R E DESIGN OF R E I N F O R C E D CONCRETE 

COLUMNS AND ZONE METHOD 

L IBOR ŠVEJDA, PAVEL MAREK 

Požadavky na požární bezpečnost tvoří 

důležitou součást předpisů pro stavební 

objekty v zemích EU a tedy i v České 

republice. Nové evropské normy do stavební 

praxe přinesly moderní, spolehlivější 

metody, jakými lze konstrukci na zatížení 

požárem posoudit. U konkrétního 

typu konstrukce s vyšší požadovanou 

požární odolností může být posudek 

na požár rozhodujícím návrhovým stavem. 

Posuzování současných novostaveb 

a rekonstrukcí pomocí obvykle užívaných 

tabelárních metod (ČSN, DIN 

nebo i EN) je často příliš konzervativní 

nebo není pro daný stavební dílec použitelné 

z důvodu nesplnění výchozích 

předpokladů (okrajové podmínky - např. 

výška sloupu větší než 3 m, výstřednost 

zatížení aj.). Požadovanou požární odolnost 

lze pak v těchto případech prokázat 

pouze za pomoci modernějších metod, 

dle ČSN EN 1992-1-2 např. zónovou 

metodou. 

Fire resistance and safety are in EU 

countries and therefore also in the 

Czech Republic an important component 

of regulations for buildings. New 

European standards have brought progressive, 

reliable methods into construction 

profession, which allow assessment 

and design of structures under fire 

loads. A structural fire design of a particular 

construction with a higher required 

fire resistance could turn out to be 

1 

a decisive limited state. The assessment 

of contemporary new buildings and 

reconstructions with an aid of common 

tabular methods (i.e. ČSN, DIN or EN 

standards) seems to be rather conservative 

or is not applicable in terms of fulfilment 

of base assumptions (i.e. column 

higher than 3 m, load eccentricity, etc.). 

In these cases the required fire resistance 

can be designed and proved only by 

use of more progressive methods such 

as Zone method according to the standard 

ČSN EN 1992-1-2. 

H ISTORIE POŽÁRNÍ LEGISLATIVY 

A SOUČASNÝ STAV 

Vznik nejstaršího požárního řádu v Praze 

spadá do 14. století. První požární předpisy 

pro projektování budov byly v ČR 

uzákoněny v roce 1953. V roce 1977 

byl zaveden kompletní požární kodex, 

který je reprezentován zejména normou 

ČSN 73 0810: Požární bezpečnost staveb 

– Společná ustanovení. 

V průběhu 90. let 20. století jsou sepisovány 

evropské normy, které jsou dále 

revidovány a zaváděny v podobě předběžných 

norem ENV. Od roku 2002 tyto 

normy přecházejí do soustavy norem 

EN. V současné době soustava ČSN 

obsahuje všechny normy EN pro posouzení 

požární návrhové situace včetně 

národních příloh. Souběžná platnost souboru 

národních norem ČSN 73 08xx 

a ČSN EN končí březnem 2010. V průběhu 

této doby bude možné na skutečných 

konstrukcích objektivně porovnat výsledky 

požárních analýz a následně připravit 

revize národní přílohy. 

Požární odolnost lze v souladu s evropskými 

normami ověřit na základě výpočtu 

pomocí tabulkových, zjednodušených 

nebo zdokonalených výpočetních 

metod. 

Navrhování železobetonových konstrukcí 

na účinky požáru se týkají zejména 

následujících norem: 

• ČSN EN 1991-1-2: Obecná zatížení 

– Zatížení konstrukcí vystavených účinkům 

požáru (2005) 

• ČSN EN 1992-1-2: Navrhování betonových 

konstrukcí – Obecná pravidla 

– Navrhování konstrukcí na účinky požáru 

(2006) 

T ABELÁRNÍ METODY 

Nejjednodušším způsobem pro ověření 

požární bezpečnosti je použít tabulkové 

údaje z ČSN EN 1992-1-2, které odpovídají 

ohřevu prvků podle normové teplotní 

křivky. Vzhledem k širokému použití tabulek, 

které nezahrnují mnohé fyzikálněmateriálové 

vlastnosti, jsou však výsledné 

hodnoty příliš konzervativní a neekonomické. 

Limitujícím faktorem tabulkových 

metod je také oblast jejich použití, 

která se u železobetonových sloupů váže 

na splnění tří základních podmínek: 

• sloupy jsou masivní, 

• vodorovně ztužené, 

• zatížení nepřesahuje dovolenou výstřednost. 

Obr. 1 Možné metody navrhování požární 

odolnosti dle ČSN EN 1992-1-2 

Fig. 1 Methods of structural fire design 

according to the standard 

ČSN EN 1992-1-2 

Obr. 2 Teplotně závislé pracovní diagramy 

betonu 

Fig. 2 Stress-strain diagrams of concrete 

depending on temperature 

Obr. 3 Teplotně závislé pracovní diagramy 

výztuže 

Fig. 3 Stress-strain diagrams of 

reinforcement depending on 

temperature 


V příloze C normy jsou dále uvedeny 

tabulkové hodnoty i pro štíhlé sloupy, 

avšak jejich použití je opět vázáno 

na podmínku vodorovného zabezpečení 

proti posunům a podmínku nepřekročení 

rozměru průřezu. Proto pro mnohé konstrukce, 

např. průmyslové haly s posuvnými 

styčníky, je třeba použít jiné, přesnější 

výpočtové metody. 

Pro návrh požární odolnosti lze použít 

také starší ČSN 73 0821 (1973). S ohledem 

na odlišně nastavenou úroveň spolehlivosti 

souborů norem však kombinování 

původních Československých norem 

s Eurokódy nelze doporučit. 

P ŘESNĚJŠÍ METODY 

Část nové normy EN 1992-1-2, zabývající 

se požární odolností, umožňuje výpočet 

i neztužených sloupů. Výpočty tohoto 

typu nebyly ve stavební praxi doposud 

obvyklé. Vůbec poprvé umožňují termickou 

analýzu průřezu na základě teplotních 

profilů s účinky teploty dle tzv. normové 

teplotní křivky. V tomto smyslu se 

budeme v dalším zabývat tzv. zjednodušenou 

výpočetní metodou B2 pro železobetonové 

sloupy, namáhané mj. vysokými 

teplotami, která se rovněž označuje 

jako zónová metoda. 

Tab. 1 Vliv teploty na fyzikální vlastnosti 

betonu 

Tab. 1 Temperature influence on physical 

properties of concrete 

V LIV TEPLOTY NA FYZIKÁLNÍ 

VLASTNOSTI OCELI A BETONU 

Vliv teploty na fyzikální vlastnosti betonu 

uvádí tab. 1. Z hlediska statického návrhu 

železobetonového průřezu se projevuje 

posunem a zploštěním pracovního diagramu 

napětí – přetvoření (obr. 2). 

Dalším významným činitelem tepelněfyzikálních 

vlastností betonu je kamenivo, 

které se za vyšších teplot v závislosti 

na jeho druhu (hutné kamenivo: křemičité; 

lehké kamenivo: čediče, škvára, struska, 

expandované jíly, pemza, vápencové 

štěrky) projevuje odlišnými průběhy pevnostních 

a tepelných charakteristik. 

Chování ocele betonářské výztuže je 

rovněž závislé na teplotě (obr. 3). 

Překročením teploty 100 °C se navíc 

součinitele teplotní roztažnosti betonu 

a oceli významně odlišují a vzniká tak 

napětí vedoucí k možné ztrátě soudržnosti, 

odprýskávání krytí a boulení výztuže. 

Tyto rozdíly teplotní roztažnosti je 

možné částečně omezit volbou lehkého 

kameniva nebo vhodnými příměsmi 

(polypropylenová vlákna). 

M ECHANICKÉ ZATÍŽENÍ KONSTRUKCÍ 

BĚHEM POŽÁRU 

U mechanických účinků se v případě 

požáru postupuje podle obecného pravidla 

pro mimořádnou návrhovou situaci 

(ČSN EN 1990) 

E d,fi,t = Σγ GA . G k + ψ 1,1 . Q k,1 

+ Σψ 2,i . Q k,i + A d(t) , 

Teplotní chování betonu 

100 °C odpařování volné a částečně fyzikálně vázané vody » zvýšení fc, snížení Ec 

100 až 400 °C pevnost betonu v tlaku se příliš neliší od původní hodnoty 

400 až 500 °C 

v závislosti na použitém cementu uvolňování chemicky vázané vody (dehydratace 

hydroxidu vápenatého) » snížení fc, snížení Ec 

< 500 °C velmi krátkodobé působení teploty pevnost významně neovlivňuje 

1600 °C tavení betonu 


2 

3 

S OFTWARE 

SOFTWARE 

přičemž hodnoty kombinačních součinitelů 

γ jsou rovny 1,0, hodnoty součinitelů 

ψ stanovuje Národní příloha a A d představuje 

vedlejší návrhový účinek požáru 

(např. vliv požáru okolních konstrukcí 

v požárním úseku). 

Na straně spolehlivosti materiálů jsou 

všechny součinitele 1,0. Veškerá návrhová 

bezpečnost tedy spočívá v účincích 

zatížení. 

T EPLOTNÍ ZATÍŽENÍ KONSTRUKCÍ 

BĚHEM POŽÁRU 

Teplotní zatížení se v případě zmíněných 

zjednodušených výpočetních metod uvažuje 

pomocí Normových teplotních křivek 

(NTK), které relativně konzervativním 

způsobem vyjadřují účinek přirozeného 

požáru (teplota závisí pouze na době 

požáru) a mají pro různé druhy hořlavin 

a prostředí (pozemní stavby: zpravidla 

hoření tuhých látek, dále kapaliny, tunely 

aj.) odlišný průběh (obr. 4). 

Teplotní účinek požáru se uvažuje 

po výšce sloupu konstantní. Z praktického 

hlediska lze proto návrh požární odolnosti 

vícepodlažního sloupu vést jako 

jednopodlažní. 

Dalšími významnými teplotními vlivy, 

resp. výchozími předpoklady jsou: 

• symetrie/asymetrie účinkům požáru: 

všestranné, jedno-, dvou- nebo třístranné 

ohoření, 

• teploty dílců v intervalu 20 až 1 200 °C, 

• rychlost ohřevu v intervalu 2 až 50 K/min, 

tj. neřeší případ exploze, 

• teplota dílců je při požáru rostoucí. 

Průběh teploty v dílci (= průřezu) z dané 

NTK lze stanovit např. řešením Fourierových 

diferenciálních rovnic. V běžné stavební 

praxi lze využít teplotních profilů 

(izoterem) uváděných v příslušných 

normách a popř. zpřesněnými reálnými 

zkouškami. 

63

4 

6 

S OFTWARE 

SOFTWARE 

Software RIB BEST pracuje s normovou 

teplotní křivkou pro hoření tuhých 

látek, průběh teplot v průřezu stanovuje 

z normových teplotních profilů kalibrovaných 

výsledky praktických zkoušek institutu 

iBMB Technické univerzity v Braunschweigu. 

P OŠKOZENÁ POVRCHOVÁ VRSTVA 

PRŮŘEZU 

V povrchové vrstvě betonu vystavené 

účinkům požáru dochází k degradaci 

a ztrátě fyzikálních vlastností. 

Hloubka této rozdrobené vrstvy se určí 

z průběhu teploty v průřezu. Z mechanického 

hlediska se jedná o redukci průřezu. 

T EPLOTNĚ INDUKOVANÁ VYNUCENÁ 

PŘETVOŘENÍ 

V kompozitním, tedy nehomogenním 

železobetonovém průřezu vznikají vynucená 

přetvoření (obr. 6) v důsledku 

• různého teplotního protažení betonu 

a výztuže, 

• vnějšího zamezením deformace (okrajové 

podmínky), 

• nesymetrického vystavení účinkům 

požáru (teplotní zakřivení), 

• zachování základní výchozí podmínky 

rovinnosti průřezu. 

Tato vynucená přetvoření mají u nelineárních 

výpočtů neztužených sloupů 

velký vliv na jejich mechanické chování 

a nemohou být proto zanedbána. Velikost 

vlivu závisí zejména na teplotě výztuže, 

kterou lze zásadně ovlivnit krytím. 

N ÁVRH ÚNOSNOSTI 

ŽELEZOBETONOVÝCH SLOUPŮ DLE 

EN 1992-1-1 PŘI POŽÁRU 

Z výše uvedeného lze sestavit následující 

schematický postup pro návrh únosnosti 

průřezů a vzpěrné stability železobetonového 

sloupu při požární návrhové situaci: 

• návrh sloupu probíhá po výšce v m kontrolních 

průřezech, 

• kontrolní průřezy se rozdělí na n ekvidistantních 

zón, 

• z NTK a teplotních profilů se určí průběh 

teploty v každém průřezu, ze kterého 

se pak dále stanovuje: 

- teplota v těžišti výztuže, 

- průměrná teplota tlačené zóny betonu, 

- šířka poškozené zóny vysokou teplotou, 

• výpočet redukovaných průřezových 

Obr. 4 Příklad normových teplotních křivek 

pro hoření tuhých látek 

Fig. 4 Standard temperature-time curve for 

fire of solid substances 

Obr. 5 Příklady teplotních zón v průřezu 

Fig. 5 Temperature profiles of cross 

sections 

Obr. 6 Rozdílné teplotní roztažnosti betonu 

a výztuže vedou na vynucená 

přetvoření průřezu 

Fig. 6 Different thermal elongations of 

concrete and reinforcement lead to 

induced strains 

charakteristik pro teplotně poškozené 

průřezy, 

• pro každý typ průřezu a každou zónu se 

přiřadí: teplotně závislé pracovní diagramy 

σ–ε betonu a výztuže, 

• přetvoření v tlačené oblasti se omezí 

hodnotou ε c1(T), v tažené oblasti ε s(T), 

• dílčí součinitel spolehlivosti materiálu 

γ M,fi = 1,0, 

• dlouhodobý součinitel betonu α cc=1,0, 

• mimořádná návrhová kombinace 

γ GA = γ QA = 1,0, 

• u neztužených sloupů se současně 

zohledňují vynucená přetvoření z teplotních 

deformací a nepřímé účinky 

požáru. 

Pokud se tedy vyskytují u jednoho sloupu 

různé průřezy nebo různá krytí výztuže, 

pak tyto průřezy mají ve svých jednotlivých 

zónách i různé pracovní diagramy 

napětí – přetvoření. 

Návrh železobetonového sloupu 

na požadovanou požární odolnost zónovou 

metodou lze tedy realizovat vhodnými 

úpravami standardního algoritmu 

materiálově a geometricky nelineárního 

výpočtu a návrhu únosnosti a vzpěrné 

stability železobetonového sloupu za běž- 


5

ných teplot. Jeho možné iterativní schéma 

zobrazuje obr. 7. 

Modifikace algoritmu pro návrh požární 

odolnosti pak spočívá v úvodní teplotní 

analýze a dále v redukci průřezů, stanovení 

teplotních deformací a přetvoření, 

modifikaci pracovních diagramů dosazením 

příslušných kombinačních součinitelů 

a součinitelů spolehlivosti (obr. 8). 

P ŘÍKLAD VÝPOČTU NEZTUŽENÉHO 

SLOUPU 

Jako praktický příklad výpočtu uvádíme 

reálnou konstrukci inženýrské kanceláře 

Zilch+Müller, Mnichov, SRN. Jedná se 

o vnitřní, samostatně stojící, neztužený 

železobetonový sloup s průřezem 400 x 

400 mm, 4,5 m vysoký, beton C30/37, 

třída prostředí XC1, výztuž B500N. Uvažuje 

se symetrický účinek požáru pro požadovanou 

odolnost R 90. 

Vstupní parametry návrhu požární odolnosti 

jsou: 

• požadovaná třída požární odolnosti, 

• druh kameniva betonu, 

• způsob výroby výztuže, 

• počet stran vystavených účinkům požáru. 

Úvodní teplotní analýzou byla zjištěna 

průměrná teplota betonu 241 °C a průměrná 

teplota výztuže 525 °C (obr. 10). 

Dosažené výsledky, resp. provedená 

parametrická studie, ukazují v tab. 2 značný 

rozptyl staticky nutné výztuže, a to 

jmenovitě v závislosti na druhu použitého 

kameniva, zohlednění/nezohlednění 

vlivu teplotních přetvoření a způsobu 

tváření betonářské výztuže. Nutná výztuž 

A s = 1 560 mm 2 vyplývající z běžného 

návrhu na MSÚ pro Základní kombinaci 

je 4x nižší, než reálné provedení sloupu 

s A s = 6 390 mm 2 pro požadovanou 

třídu požární odolnosti R 90. 

Obr. 7 Postup nelineárního výpočtu ŽB 

sloupu za běžných teplot 

Fig. 7 Procedure of a non-linear analysis of 

reinforced concrete columns under 

normal temperature 

Obr. 8 Modifikace algoritmu pro návrh 

požární odolnosti 

Fig. 8 Modified procedure in case of 

structural fire design 

Obr. 9 Příklad výpočtu neztuženého 

sloupu 

Fig. 9 Structural fire design of 

an unbraced column 


7 

8 

9 

S OFTWARE 

SOFTWARE 

65

10 

S OFTWARE 

SOFTWARE 

Obr. 10 Protokol teplotní analýzy 

Fig. 10 Printout of thermal analysis 

Obr. 11 Vliv konstrukčního uspořádání na posuzování požární odolnosti 

Fig. 11 Impact of a constructional constellation on the structural fire design 

Tab. 2 Přehled výsledků nutné výztuže A s pro R 90 pro různé parametry zadání 

Tab. 2 Results of required reinforcement for R 90 with various input parameters 

teplotní analýza výztuž beton 

teplota [°C] 525 241 

výztuž [mm2 ] výztuž tvář. za tepla výztuž tvář. za studena 

vápenité kamenivo 6800 (3950) 6240 (4050) 

křemičité kamenivo 6950 (4480) 6450 (4590) 

teplotní přetvoření [ ] výztuž beton 

vápenité kamenivo 5,64 1,52 

křemičité kamenivo 4,85 2,31 

■ nutná výztuž z běžného návrhu na MSÚ A s = 1 560 m 2 

■ stavebně provedené vyztužení A s = 6 390 m 2 (4 x 28 mm + 8 x 25 mm) 

Z ÁVĚR A DOPORUČENÍ 

Uvedený praktický příklad ukazuje, že 

návrh na požadovanou požární odolnost 

může být pro konkrétní stavební dílec 

rozhodujícím mezním stavem, přičemž 

navýšení staticky nutné výztuže As může 

být podstatné. Možnosti úspory výztuže 

z hlediska požární odolnosti spočívají 

zejména 

• ve zvýšení krytí výztuže, 

• v rozkladu jednotlivých rohových prutů 

na skupinu více prutů s menším průměrem, 

čímž současně dojde k posuvu 

těžiště výztuže směrem dovnitř sloupu, 

• v použití vápenitého kameniva u běžných 

betonů a čedičového kameniva 

u vysokopevnostních betonů, 

• ve zvětšení průřezu, 

• v aplikaci vhodných příměsí do betonu 

snižujících teplotní vodivost a riziko 

oprýskávání, 

• v použití speciálních protipožárních 

nátěrů a opláštění, které z výpočetního 

hlediska požární odolnosti navyšuje 

vrstvu krytí. 

Při hodnocení požární odolnosti stavebních 

objektů zpravidla postačuje posouzení 

jednotlivých konstrukčních dílců, 

současně je však nutné uvážit jejich 

vzájemné spolupůsobení, jak názorně 

demonstruje obr. 11. 

Obvyklý funkční rozsah softwaru nabízí 

návrh a posouzení požární odolnosti 

tabelárními metodami volitelně dle 

EN 1992-1-2, tab. 5.2a nebo dle DIN 

1045-1, tab. 31. Tyto tabelární metody 

jsou použitelné pouze pro ztužené sloupy, 

vedou ke konzervativním výsledkům 

a jsou významně limitovány rozměry 

sloupu. Volitelné funkční rozšíření softwaru 

RIB BEST o zónovou metodu umožňuje 

v souladu s Eurokódy návrh požární 

odolnosti ztužených i neztužených železobetonových 

sloupů moderní výpočetní 

metodou a bez zmíněných, omezujících 

podmínek. 

Ing. Libor Švejda 

RIB stavební software, s. r. o. 

Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4 

tel.: 241 442 078, 608 953 721 

fax: 241 442 085 

email: info@rib.cz, www.rib.cz 

Ing. Pavel Marek 

Fakulta stavební ČVUT v Praze 


e-mail: pavel.marek@fsv.cvut.cz 


11

S OFTWARE 

SOFTWARE 

A NALÝZA MODELU K O N S T R U K C E Z A L O Ž E N É NA PŘETVÁRNÝCH 

Z E M I N Á C H 

ANALYSIS OF S T R U C T U R E MODEL F O U N D E D AT PLASTIC SOIL 

A LEŠ PRAŽÁK 

S rozvojem výstavby na omezeném prostoru, s vytvářením průmyslových 

parků v rekultivovaných oblastech a podobně, není 

výjimkou využívání lokalit s horšími základovými parametry pro 

výstavbu budov. 

The development of construction in a limited space, the development 

of industrial complexes in reclaimed areas, and other 

aspects have resulted in the exploitation of sites with worse 

foundation parameters for the construction of buildings. 

Funkce staveb samozřejmě není podřízena možnostem podloží. 

V procesu plánování, projektování a vlastní realizace stavby je tak 

1 

2a 

3a 

často nutné vypořádat se a nalézt nejvhodnější technické řešení 

založení libovolného objektu v daných podmínkách. A to samozřejmě 

se zřetelem na ekonomická hlediska. 

Otázka založení staveb byla řešena odpradávna. Jako příklady 

lze uvést založení ruského Petrohradu na území vysušených 

močálů pomocí dřevěných pilot či podobně založená města 

v Nizozemsku. Takováto řešení plynula ze zkušeností a možností 

daného období. Ne vždy se to také povedlo, čehož je typickým 

příkladem tzv. Šikmá věž v Pise. Tato věž je zároveň dokonalým 

příkladem toho, že nedostatečné řešení založení nemusí 

nutně vést ke kolapsu nosného systému, ale téměř jistě vede 

ke snížení uživatelské hodnoty díla. 

V současnosti se díky moderním technologiím nemusíme 

Obr. 1 Vyšetřovaný model 

Fig. 1 Model under investigation 

Obr. 2 Deformace základové desky – a) deska tloušťky 1 000 mm, 

b) deska tloušťky 500 mm podepřená pilotami 

Fig. 2 Deformation of the foundation plate – a) plate 1 000 mmm, 

b) plate 500 mm supported by piles 

Obr. 3 Ohybové momenty na stropních deskách objektu založeného 

na – a) desce tloušťky 1 000 mm, b) desce tloušťky 500 mm 

podepřené pilotami 

Fig. 3 Bending moments in flor plates of a building with 

– a) foundation plate 1000 mm, b) foundation plate 500 mm 

suported by piles 

2b 

3b 


S OFTWARE 

SOFTWARE 

spoléhat pouze na zkušenost. Výpočetní technika umožňuje 

na základě výsledků hydrogeologických průzkumů analyzovat 

navrhovanou konstrukci na teoretickém modelu a hledat technicky 

i ekonomicky nejvhodnější varianty řešení. Níže uvedené 

výstupy jsou studií variant založení vícepodlažního objektu 

na miocenních jílech, zařazených do třídy F8 dle ČSN 73 1001. 

Tyto jíly jsou vzhledem ke svým parametrům, zejména přetvárnosti, 

dobrou ukázkou dané problematiky a zároveň nijak 

výjimečnou zeminou pro zakládání. Bývají často zastiženy 

v rekultivovaných lokalitách po ukončení těžby uhlí, a to jak 

v černo- tak i hnědouhelných oblastech. S vytěžováním uhelných 

slojí a pánví a opětovným zastavováním těchto území, 

lze tak do budoucna očekávat více případů zakládání na těchto 

a podobných zeminách, ke kterému ostatně dochází již dnes. 

Výskyt pro zakládání méně vhodných zemin se ovšem netýká 

jen oblastí těžby uhlí, ale i jiných lokalit. Rovněž nově zřizované 

průmyslové parky v oblastech bývalé zemědělské činnosti nebývají 

z hlediska zakládání vždy v těch nejvhodnějších oblastech. 

V rámci studie chování železobetonové skeletové konstrukce 

byly vyšetřovány dvě varianty způsobu založení pro idealizovaný 

železobetonový skelet o rozměrech 60 x 60 m při rastru 

sloupů 8 x 8 m. Skelet je ztužen ztužujícím jádrem umístěným 

excentricky v rámci celku a má šest podlaží (obr. 1). První variantou 

je založení železobetonového skeletu na základové desce 

tloušťky 1 000 mm, v druhém případě pak založení kombinované 

na desce tloušťky 500 mm podpořené pilotami o průměru 

1,2 m a délce 12 m. Druhá varianta uvažuje se společným 

působením desky a pilot s přerozdělením reakce sloupů skeletu 

do pilot a desky právě v závislosti na vlastnostech zeminy. Bylo 

zkoumáno chování konstrukce jako celku a zároveň vliv deformací 

podloží na vnitřní síly horní stavby. 

K modelování byl použit softwarový balík RFEM společnosti 

Obr. 4 Ohybové momenty na sloupech objektu založeného na – 

a) desce tloušťky 1 000 mm, 

b) desce tloušťky 500 mm podepřené pilotami 

Fig. 4 Bending moments in piles of a building with – 

a) foundation plate 1 000 mm, 

b) foundation plate 500 mm with piles 

Obr. 5 Deformace základové desky tloušťky 1 000 mm objektu 

ze tří dilatačních celků 

Fig. 5 Deformation of a foundation plate 1000 mm thick 

of a building consisting from three parts 

4a 4b 

Ing. Software Dlubal s modulem simulace podloží SOILIN. Použitý 

software využívá metodu konečných prvků jak pro konstrukci 

stavby, tak pro výpočet podloží. Sdružený model pak zajišťuje 

zohlednění interakce právě mezi podložím a stavbou. 

Piloty charakterizované pérovou konstantou jsou v modelu 

reprezentovány pružnou podporou příslušné tuhosti. Deformační 

parametry zeminy jsou počítány pro provozní kombinaci dlouhodobých 

zatížení. Vnitřní síly na konstrukci jsou pak určeny pro 

nejnepříznivější kombinaci všech zatěžovacích stavů ve výpočtových 

hodnotách zatížení. Na obr. 2a lze vidět průběh deformací 

na základové desce pro variantu bez pilot. Na obr. 2b jsou 

deformace na tenčí desce podepřené pilotami. 

Je zřejmé, že v první variantě dochází k většímu stlačení podloží 

v centru modelu s tušenými důsledky pro vnitřní síly horní stavby, 

jak je vidět z dalších obrázků. Navíc při celkově větším sedání. 

Na obr. 3 jsou vidět rozdíly v průbězích ohybových momentů 

na stropní desce. 

Výsledky ukazují, že v systému kombinujícím založení na desce 

a pilotách je dosaženo rovnoměrnějšího průběhu deformací 

objektu. To s sebou nese rovněž vyrovnanější hodnoty vnitřních 

sil na prvcích horní stavby. Obr. 4 ukazují rozdíly v hodnotách 

ohybových momentů na sloupech. Zde jsou rozdíly vlivu celkového 

přetvoření na vnitřní síly horní stavby vidět nejlépe. 

V modelu objektu založeném pouze na desce jsou vidět 

narůstající rozdíly deformací směrem k okraji vyšetřovaného 

celku. Míra těchto rozdílů je závislá na parametrech zeminy 

a tuhosti objektu a s klesajícími tuhostmi pak budou rozdíly 

narůstat. Nutno podotknout, že analýza nezohledňuje průběh 

výstavby. Takže skutečné rozdíly průběhů porovnávaných veličin 

jsou ve skutečnosti menší. Jedná se o konzervativní extrém. 

Nespornou výhodou aplikace pilot je možnost jejich ladění 

na konkrétní hodnoty reakcí pod jednotlivými sloupy, čímž lze 


5

dosáhnout rovnoměrného sedání objektu asymetricky či jinak 

nerovnoměrně zatíženého. Stejně tak lze eliminovat vliv náhlé 

změny vlastností podloží, např. v důsledku přítomnosti tektonického 

zlomu či podobné anomálie. 

Osové síly ze sloupů se přenášejí částečně deskou a částečně 

pilotou. Na vyšetřovaném modelu se reakce přerozdělily zhruba 

poměrem 6 : 4 ve prospěch desky. Tento poměr je určen 

tuhostmi podloží a konstrukce. Při návrhu je pak vhodné zohlednit 

možnou nepřesnost v navolení parametrů zemin, což může 

mít výrazný vliv na ohybové momenty na desce. Zatímco odlišná 

reálná síla v pilotě nemá přímý vliv na její funkci, u desky 

může přetížením dojít ke vzniku poruch. Z těchto důvodů je 

dobré návrh konstrukcí směřovat k maximalizaci síly přenášené 

pilotou. Vyšší spotřeba materiálu pro piloty je pak kompenzována 

nižšími nároky na tloušťku a vyztužení desky. 

Ekonomiku porovnávaných variant můžeme vidět v tab. 1, 

která zahrnuje základní prvky obou systémů pro jeden modul 

8 x 8 m. 

Podíl vyztužení se může v konkrétních stavbách lišit, nicméně 

tabulka ukazuje, že při založení dle varianty 2 dosáhneme menšího 

objemu betonu a s ním související objem výkopku, a to při 

spíše nižším množství výztuže. Význam objemu zemních prací 

může být o to větší, jedná-li se v rekultivované oblasti o výkopek 

s vyššími nároky na jeho likvidaci. 

Přesnost teoretického výpočtu je dána přesností zadaných 

vstupních okrajových podmínek a dokonalá analýza by měla zahrnovat 

vlivy postupu výstavby a dotvarování, kdy dochází na sta- 


S OFTWARE 

SOFTWARE 

beton výztuž celkem 

deska pilota deska pilota beton výztuž objem výkopku 

[m 3 ] [kg/m 3 ] [m 3 ] [kg] [m 3 ] 

Varianta 1 ŽB-deska 1 000 mm 64 0 180 0,0 64 11 520 64 

Varianta 2 

ŽB-deska 500 mm 

+ piloty dl. 12 m 

Tab. 1 Ekonomika porovnávaných variant 

Tab. 1 Economy of the compared alternatives 

32 13 250 40 46 8 678 46 

ticky neurčité konstrukci k přerozdělení sil a napětí, což částečně 

výše popsané rozdíly eliminuje. Při návrhu je vždy důležité citlivě 

posoudit výpočetní možnosti a adekvátnost výsledků. Jedním 

z rozhodujících hledisek je rovněž charakter stavby. 

Pro ilustraci je na obr. 5 zobrazen průběh deformace základové 

desky konstrukce o rozměrech 180 x 60 m složené ze tří dilatačních 

celků. Zemina pod vnitřní částí je v podélném řezu stlačena 

spíše rovnoměrně a nerovnoměrnost sedání se projevuje 

v příčném směru a v krajních dilatačních celcích. 

Další alternativou je železobetonová deska vyztužená ortogonálně 

uspořádanými žebry. Takovýto rošt bude vykazovat vyšší 

tuhost nežli samotná deska, pravděpodobně při nižší spotřebě 

materiálu. Na rozdíl od kombinovaného systému deska-pilota 

zde však nelze tuhost efektivně ladit tak, jak to lze pomocí 

změny parametrů piloty. Navíc je nutné vzít v úvahu pracnost 

provádění. A to jak samotné železobetonové konstrukce, tak 

návazných konstrukcí. V konkrétních případech však může být 

tato varianta výhodná. Stejně tak nelze říci, že ze dvou možností 

popisovaných výše je systém deska-pilota vždy výhodnější. Dá 

se předpokládat, že se snižující se tuhostí podloží a konstrukce 

bude tento systém výhodnější, vždy bude však záležet na konkrétních 

podmínkách v místě a na charakteru stavby. 

Ing. Aleš Pražák 

Helika, a. s. 

Beranových 65, P. O. BOX 4 

199 21 Praha – Letňany 

tel.: 281 097 111, fax: 281 097 200 

e-mail: ales.prazak@helika.cz 

69

N ORMY • JAKOST CERTIFIKACE 

STANDARDS QUALITY CERTIFICATION 

B ETONÁŘSKÁ VÝZTUŽ – EVROPSKÉ T R E N D Y 

CONCRETE R E I N F O R C E M E N T – EUROPEAN T R E N D S 

J IŘÍ ŠMEJKAL, 

J AROSLAV PROCHÁZKA 

Příspěvek uvádí evropské trendy ve výrobě 

betonářských výztuží a návazný systém 

evropských a národních norem, 

přehled dostupné betonářské výztuže, 

její značení a základní charakteristiky 

výztuže. 

The paper describes European trends 

in production of reinforcement and tiein 

system of European and national 

standards, survey of accessible reinforcements 

and their marking and basic 

properties of reinforcements. 

Evropská unie se snaží v rámci odstranění 

překážek volného obchodu o sjednocení 

norem pro oceli pro betonářskou výztuž 

a o unifikaci vyráběných betonářských 

výztuží. Problémem je však, že v jednotlivých 

státech výrobci výztuží investovali 

do výrobních technologií a zařízení 

určité finanční prostředky a požadované 

změny výroby by vyžadovaly značné 

finanční náklady. Proto snaha o unifikaci 

vyráběných betonářských výztuží 

naráží na odpor výrobců, kteří jsou 

ochotni přistoupit na změny až po dožití 

stávajících zařízení (válcovacích stolic 

atd.). Proto byly v rámci CEN (Evropský 

výbor pro normalizaci) v současné 

době dohodnuty pouze zásady a sledované 

charakteristiky oceli a jejich zkoušení, 

avšak bez kvantifikace hodnot (viz 

ČSN EN 10080 [3]). Sjednocení kvantitativního 

naplnění se očekává v budoucnu, 

neboť unifikace výroby je prospěšná 

a žádoucí. Vzhledem k tomu, že normy 

pro navrhování betonových konstrukcí 

musí vycházet z jistých předpokladů, byla 

v normě ČSN EN 1992-1-1 [1] závazně 

stanovena rozmezí charakteristických 

hodnot (mez kluzu, tažnost, součinitel 

povrchu atd.), kterým musí betonářská 

výztuž vyhovovat, aby ji bylo možné použít 


podle evropských norem. Jednotlivé státy 

mají pak vydat národní normy, kde budou 

jednotlivé parametry pro výztuže vyrábě- 

Obr. 1 Typické pracovní diagramy pro 

betonářskou výztuž, k = (f t / f y) k 

Fig. 1 Stress-strain diagrams of typical 

reinforcing steel, k = (f t / f y) k 

né v příslušném státě specifikovány hodnotami 

v rozmezí požadavků uvedených 

v EN 1992-1-1 [1]. 

Z hlediska železobetonových konstrukcí 

se pro vyztužování používá převážně 

výztuž vyráběná z betonářské oceli. 

Začínají se také používat korozivzdorné, 

pozinkované a jiné výztuže. Zatím jsou 

však dražší než betonářská výztuž. Pro 

návrh konstrukcí z korozivzdorných, pozinkovaných 

a jiných výztuží musí být vydána 

zvláštní doporučení včetně sledovaných 

charakteristických vlastností a způsobů 

jejich ověření. Pro betonářskou svařitelnou 

ocel jsou tyto zásady a charakteristické 

vlastnosti uvedeny v evropských 

normách. Základní normou je norma 

EN 10080 [3]. Tato norma není zatím 

harmonizována, neboť neobsahuje kvantitativní 

požadavky. Na ní navazují národní 

normy například ČSN 42 0139 [4], 

DIN 488 [5] atd., které pro vyráběné 

výztuže v příslušném státě uvádějí 

konkrétní číselné a další údaje v návaznosti 

na požadavky uvedené v normě 


EN 1992-1-1 [1]. 

Pro navrhování betonových konstrukcí 

podle evropských norem EN 

jsou u betonářské oceli důležité následující 

charakteristické vlastnosti: mez 

kluzu (vyznačená nebo smluvní), maximální 

skutečná mez kluzu, tažnost, ohýbatelnost, 

charakteristika soudržnosti, 

průřezové rozměry a tolerance, únavová 

pevnost a svařitelnost. 

Mez kluzu udávají dnes výrobci hodnotou 

R e. Podle hutních norem se tato mez 

vztahuje na hodnoty založené na dlou- 

hodobé úrovni kvality výroby. Při navrhování 

betonových konstrukcí používáme 

však charakteristickou mez kluzu f yk 

(podle dřívějšího označení normovou 

mez kluzu R sn ) založenou pouze 

na výztuži použité v konstrukci. U meze 

kluzu je charakteristická (normová) hodnota 

f yk udána 5% kvantilem. Neexistuje 

přímý vztah mezi f yk (resp. R sn ) a hodnotou 

R e. Metody hodnocení a ověřování 

meze kluzu R e uvedené v hutních normách 

poskytují však dostačující ověření 

i pro hodnotu f yk (resp. R sn). Maximální 

skutečná mez kluzu f y,max nesmí pak přesáhnout 

hodnotu 1,3 f yk . 

Tažnost podle EN je dána charakteristickými 

hodnotami ε uk (výrobci označována 

jako A gt) a (f t/f y) k. Hodnota ε uk je charakteristická 

hodnota poměrného celkového 

prodloužení při největším tahovém 

napětí dosaženém při trhací zkoušce 

výztuže (obr. 1). Hodnota (f t/f y) k je charakteristická 

hodnota poměru meze pevnosti 

a meze kluzu dosažených při trhací 

zkoušce. Charakteristické hodnoty jsou 

zde udány 10% kvantilem. Podle tažnosti 

se oceli zařazují do tříd tažnosti A, B a C. 

Ohýbatelnost je charakterizována chováním 

výrobku při zkoušce ohybem. 

Podle EN se zkouška ohýbatelnosti provádí 

zpětným ohybem vložky podle trnu 

předepsaného průměru, přičemž při 

zpětném ohybu (provedeném po umělém 

stárnutí vložky – ohřevem), nesmí 

vzniknout viditelné trhliny na povrchu 

vložky. 

Soudržnost betonářské výztuže s betonem 

závisí především na geometrii povrchu 

vložky. U žebírkových vložek je podle 

1a) ocel za tepla válcovaná 1b) ocel za studena tvářená 


EN soudržnost závislá na vztažné ploše 

žebírek f R , kterou lze stanovit z geometrie 

žebírek. Při použití normy EN 1992-1-1 [1] 

se připouští pouze výztuž se žebírkovým 

povrchem. 

Tolerance bývají udávány v % mezní 

úchylky hmotnosti. Jsou nutné z hlediska 

dodržení požadované spolehlivosti navrhování 

betonových konstrukcí. 

Svařitelnost podle EN je závislá na chemickém 

složení oceli požadavky uvedenými 

v normě. 

N ORMY PRO VÝZTUŽ DO BETONU 

Základní norma pro navrhování 

že lezobetonových konstrukcí je 

ČSN EN 1992-1-1 [1]. V této normě jsou 

obecně definovány požadavky na betonářskou 

výztuž (odstavec 3.2 a normativní 

příloha C) a pro předpínací ocel 

(odstavec 3.3). Pro podrobnější specifikaci 

betonářské výztuže je odkazováno 

na normu ČSN EN 10080 [3]. Vzhledem 

k tomu, že v ČSN EN 10080 [3] nejsou 

uvedeny žádné požadavky na hodnoty 

charakteristických vlastností, je použití 


N ORMY JAKOST CERTIFIKACE 


Výrobek Pruty a vyrovnané svitky Svařované sítě 

Požadavek nebo 

hodnoty kvantilu 

[%] 

Třída tažnosti A B C A B C – 

Charakteristická mez kluzu fyk nebo f0,2k [MPa] 400 až 600 5 

Minimální hodnota k = (ft /fy) k ≥ 1,05 ≥ 1,08 

≥ 1,15 

< 1,35 

≥ 1,05 ≥ 1,08 

≥ 1,15 

< 1,35 

10 

Charakteristická hodnota poměrného přetvoření 

při maximální síle εuk [%] 

≥ 2,5 ≥ 5,0 ≥ 7,5 ≥ 2,5 ≥ 5,0 ≥ 7,5 10 

Ohýbatelnost Zkouška ohybem/zpětným ohybem – 

Pevnost ve smyku – 0,3 A fyk (A je průřezová plocha drátu) Minimum 

Maximální odchylka Jmenovitý rozměr 

od jmenovité hmotnosti drátu [mm] 

(jednotlivý prut nebo ≤ 8 

± 6,0 

5 

drát) [%] 

> 8 

± 4,5 

Tab. 1 Vlastnosti betonářské výztuže podle 

ČSN EN 1992-1-1 – obr. 1 

Tab. 1 Properties of reinforcement 

according ČSN EN 1992-1-1 – fig. 1 

Tab. 2 Číselné označení ocelí 

pro betonářskou výztuž 

– viz ČSN 42 0139 [4] 

Tab. 2 Numeric steel description 

for reinforcement – see 

ČSN 42 0139 [4] 

Tab. 3 Hodnoty mechanických 

vlastností a meze únavy 

– viz ČSN 42 0139 [4] 

Tab. 3 Values of mechanical properties 

and fatigue stress range 

– see ČSN 42 0139 [4] 

značka oceli B420B B500A B500B B550A B550B 

čís. označení 1.0429 1.0438 1.0439 1.0448 1.0449 

Značka 

oceli 

Základní mechanické vlastnosti Mez únavy 

Re R 1) 

m/Re A 1) 

gt σmax 2σ 2) 

a 

pro d ≤ 28mm 

ČSN EN 1992-1-1 [1] podmíněno hodnotami 

charakteristických vlastností uvedených 

v normové (tj. závazné) příloze C 

této normy (tab. 1 a obr. 1). Pro betonářské 

výztuže vyráběné v ČR jsou charakteristické 

hodnoty požadovaných vlastností 

uvedeny v ČSN 42 0139 [4]. 

Označování oceli pro výztuž do betonu 

vychází z ČSN EN 10027 [7] – Systém 

označení ocelí. Ocel je označena 

B xxx X, kde xxx je charakteristická hodnota 

meze kluzu v N/mm 2 a X je tažnost 

A, B nebo C. 

ČSN EN 10080 

A ČSN 420139 – OCEL PRO 

VÝZTUŽ DO BETONU – SVAŘITELNÁ 

BETONÁŘSKÁ VÝZTUŽ 

Norma ČSN EN 10080 [3] stanoví charakteristické 

vlastnosti a způsob jejich zkoušení 

pro svařitelné betonářské oceli používané 

pro výztuž betonových konstrukcí. Norma 

neuvádí konkrétní hodnoty pro vyráběné 

oceli. V současné době je pro informaci 

v rámci Evropské unie vyráběno více jak 

čtyřicet druhů betonářské výztuže. Z toho 

2σ a 

pro d > 28mm 

[MPa] – [%] [MPa] [MPa] [MPa] 

B420B 420 1,08 5,0 250 170 150 

B500A 500 1,05 2,5 300 170 – 

B500B 3) 500 1,08 5,0 300 170 150 

B550A 550 1,05 2,5 300 170 – 

B550B 550 1,08 5,0 300 170 150 

Poznámka: 

1) pro jmenovité průměry d ≤ 5 mm platí pro materiál s normální tažností A poměr Rm/R e = 1,03 a A gt = 2,0 %. 

Pro materiál se zvýšenou tažností B je R m/R e = 1,05 a A gt = 4,0 % 

2) pro svařované sítě se hodnota 2σa snižuje na 100 MPa, požaduje-li se u nich stanovení meze únavy 

3) údaje pro B500B platí i pro 10505.9 

důvodu jsou vydávány národní normy 

pro výztuže vyráběné v jednotlivých státech. 

Proto v ČR byla vypracována norma 

ČSN 42 0139 [4], která doplňuje základní 

normu ČSN EN 10080 [3] o značky 

a charakteristiky svařitelných žebírkových 

ocelí pro výztuž do betonu vyráběných 

a používaných v ČR. Použití jiné výztuže 

než podle ČSN 42 0139 [4] je možné 

pouze na základě stavebně technického 

osvědčení a certifikátu. Alternativně může 

mít betonářská výztuž shodu vyjádřenou 

evropským certifikátem ETA nebo označením 

CE. Normy ČSN EN 10080 [3] 

a ČSN 42 0139 [4] neplatí pro hladkou 

betonářskou výztuž, pozinkovanou výztuž, 

korozivzdornou výztuž a podobně. 

Betonářská výztuž a výrobky z betonářské 

výztuže musí být označeny podle ČSN 

EN 10080 [3] (jmenovitým průměrem 

a jmenovitou délkou) a ČSN 42 0139 [4] 

(značkou oceli, popřípadě číslem výrobku), 

jak vyplývá z následujícího příkladu 

Tyč – ČSN EN 10080-10-14000- 

ČSN 42 0136-B500B, (1) 

71



2 

3 

4 

5a 

5b 

kde se jedná o tyč se jmenovitým průměrem 

10 mm se žebírkovým povrchem 

a jmenovitou délkou 14 m z oceli B500B. 

Vztah mezi značkou oceli a jejím číselným 

označením je uveden v tab. 2. 

U svařovaných sítí se navíc musí uvést 

jmenovité rozměry výrobku (rozměry 

drátů, rozměry sítě, rozteč drátů, přesahy). 

U příhradových nosníků je nutno navíc 

uvést konstrukční – výkresovou výšku příhradového 

nosníku a jmenovité rozměry 

horního pasu, diagonál a dolního pasu. 

V tab. 3 jsou uvedeny hodnoty základních 

mechanických vlastností podle 

ČSN 42 0139 [4]. 

V normě ČSN EN 10080 [3] a ČSN 

42 0139 [4] jsou dále definovány principy 

pro tvorbu výrobků z betonářské výztuže 

a způsoby jejich kontroly. Například jsou 

definovány únosnosti svařovaných spojů 

pro výztužné sítě a příhradové výztuže, 

způsobilost k ohybu, zkoušky ohybem 

a zpětným ohybem. 

Pro rozlišení výztuže a pro zajištění 

dobré soudržnosti je v normě ČSN 

EN 10080 [3] a ČSN 42 0139 [4] definována 

geometrie povrchu betonářské 

výztuže. Oceli pro výztuž do betonu jsou 

identifikovány rozměry, počtem a uspořádáním 

příčných žebírek nebo vtisků 

a podélných výstupků. Výrobky musí mít 

dvě nebo více řad stejnosměrně rozdělených 

příčných žebírek po celé délce. 

V každé řadě musí mít žebírka mezi 

sebou rovnoměrný odstup. Mohou se 

vyskytovat podélné výstupky. 

Z A TEPLA VÁLCOVANÉ OCELI 

PRO VÝZTUŽ DO BETONU PODLE 

ČSN 42 0139 [4] 

Povrch výztuže má zpravidla dvě nebo 

čtyři řady stejnoměrně rozdělených příč- 

Obr. 2 Výztuž se dvěma řadami žebírek 

B500B 

Fig. 2 Stell with two lines of ribs of B500B 

Obr. 3 Výztuž se čtyřmi řadami žebírek 

B500B 

Fig. 3 Steel with four lines of ribs B500B 

Obr. 4 Výztuž se třemi řadami žebírek 

B500A 

Fig. 4 Steel with three lines of ribs B500A 

Obr. 5 Označení – a) výrobce, b) výrobku 

Fig. 5 a) Producer marking, b) product 

marking 


Země Číslo země 

Rakousko, Česká republika, Německo, Polsko, Slovensko 1 

Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Švýcarsko 2 

Francie, Maďarsko 3 

Itálie, Malta, Slovinsko 4 

Velká Británie, Irsko, Island 5 

Dánsko, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Švédsko 6 

Portugalsko, Španělsko 7 

Kypr, Řecko 8 

Ostatní země 9 

ných žebírek po celé délce – obr. 2 a 3. 

V ČSN 42 0139 jsou dále definovány 

přesné rozměry žebírek vztažené k průměru 

tyče (výška h, vzdálenost c), sklon 

β, α a vztažná plocha f R (obr. 2 a 3), pro 

výztuž B500A (obr. 4). Jedná se především 

o výztuž větších průměrů než 

12 mm, menší průměry 6, 8 a 10 mm 

se vyrábějí v obou kvalitách (B500B 

a B500A) a ostatní (∅ 4 až 11,5 mm) 

výhradně tvářením za studena. 

D RÁTY PRO VÝZTUŽ DO BETONU 

TVÁŘENÉ ZA STUDENA PODLE 

ČSN 42 0139 [4] 

Povrch výztuže B500A (obr. 4) má zpravidla 

tři řady stejnoměrně rozdělených 

příčných žebírek po celé délce. V normě 

ČSN 42 0139 jsou definovány přesné 

rozměry žebírek vztažené k průměru 

tyče a jejich tvar. Oceli tvářené za studena 

mohou být opatřeny vtisky místo 

žebírek. 

O ZNAČENÍ VÝROBCE 

A TECHNICKÉ SKUPINY PODLE 

ČSN EN 10080 [3] 

Každý výrobek musí být označen, aby 

bylo možné zjistit výrobce a číslo výrobku. 

Označení výrobce se provádí v jedné 

řadě žebírek a to následujícími způsoby: 

• počtem normálních žebírek mezi zesílenými 

žebírky nebo vtisky, 

Tab. 4 Označení země původu 

Tab. 4 Producer land marking 

Tab. 5 Označení výrobců v ČR 

Tab. 5 Czech producer marking 

Tab. 6 Použití betonářské výztuže 

s přihlédnutím k její duktilitě 

– podle [6] a [1] 

Tab. 6 Using of reinforcement according its 

ductility – according [6] and [1] 




• počtem normálních žebírek mezi chybějícími 

žebírky nebo vtisky, 

• číslem na povrchu tyče, 

• počtem žebírek mezi vyválcovanými 

nebo vtisknutými značkami. 

U 1. a 2. způsobu je počátek značení 

označen vždy zdvojením zesílených 

nebo chybějících žebírek (viz obr. 5a). 

U třetího způsobu je počáteční znač- 

Lineárně pružná analýza založená 

na teorii pružnosti 

Lineárně pružná analýza 

s omezenou redistribucí momentů. 

Pro spojitý nosník platí maximální 

redistribuce momentů dle 

DIN 1045-1 (δ ≥ 0,85) a dle 

ČSN EN 1992-1-1 článek 5.5 

δ ≥ 0,8 

Lineárně pružná analýza 

s omezenou redistribucí momentů. 

Pro spojitý nosník platí maximální 

redistribuce momentů dle 

DIN 1045-1 (δ ≥ 0,7) a dle 

ČSN EN 1992-1-1 článek 5.5 

δ ≥ 0,7 

Plastická analýza dle DIN 1045-1 

a ČSN EN 1992-1-1 článek 5.6 

Nelineární analýza dle DIN 1045-1 

a ČSN EN 1992-1-1 článek 5.7 

Výrobní závod 

Číslo výrobního 

závodu 

Třinecké železárny, a. s., Třinec 3 

Mittal Steel Ostrava, a. s., Ostrava 15 

Tritreg – Třinec, spol. s r. o., Třinec 79 

Feralpi-Praha, spol. s r. o., Kralupy nad Vltavou 14 

Fert, a. s., Soběslav 30 

Železárny Annahütte, spol. s r. o., Prostějov 55 

Valsabbia Praha, spol. s r. o., Kralupy nad Vltavou 38 

ka X nebo O a u čtvrtého způsobu je 

na počátku zdvojená značka mezi párem 

normálních žebírek. 

Technická skupina se označuje na opačné 

straně tyče číslem výrobku (obr. 5b) 

Počátek označení tvoří trojnásobné silnější 

nebo chybějící žebírko nebo vtisk. 

Značí se v druhé řadě žebírek nebo vtisků. 

Označení svitků začíná čtyřnásobným 

nejsou rozdíly mezi výztuží 

A a B 

duktilita A 

B500A 

BSt 500KR, BSt 500M 

duktilita B a C 

B500B a B500C 

BSt 500S, BSt 500WR, 

BSt 500MW 

duktilita B a C 

B500B a B500C 

BSt 500S, BSt 500WR, 

BSt 500MW 

duktilita A+B+C 

73

6 



EU ČR Německo Rakousko Portugalsko 

B420B 10425.9(V) BSt420S A 400 NR 

B500B 10505.9(R) 

BSt500S 

BSt500WR 

BSt500 A 500 NR 

B550B BSt550 

B500A 

Bst500M(A) 

BSt500KR 

M500 

B550A M550 

Tab. 7 Porovnání označení ocelí EU 

s národními značkami ocelí 

Tab. 7 Comparison of the EU steel marking 

and national steel marking 

silnějším žebírkem. U rozvinutého výrobku 

se doplňuje štítek s označením závodu, 

který provádí rovnání. 

Výztuž se dodává ve svitcích nebo 

v prutech (tyčích). Výztuž ve formě prutů 

je za tepla válcovaná a řízeně ochlazovaná 

(Tempcore- resp. Thermex-výrobní 

postup). Betonářská výztuž ve svitcích 

je buď za tepla válcovaná nebo 

za studena tvářená. Ve svitcích se běžně 

dodává výztuž do průměru ∅ 14 mm. 

Běžná délka dodávaných prutů je 

od 12 do 15 m, lze domluvit dodávku 

od 6 do 31 m. 

Obr. 6 BSt 500 S 

Fig. 6 BSt 500 S 

Obr. 7 BSt 500 M 

Fig. 7 BSt 500 M 

Obr. 8 BSt 500 M s vtisky 

Fig. 8 BSt 500 M s vtisky 

P OUŽITÍ BETONÁŘSKÉ VÝZTUŽE 

Z HLEDISKA JEJÍ DUKTILITY 

Na duktilitě betonářské výztuže závisejí 

například přetvárné možnosti konstrukce 

v nejvíce ohybově namáhaných oblastech. 

S tím souvisejí i možnosti použití 

redistribuce momentů, plastických 

a nelineárních výpočtů jak je uvedeno 

v tab. 6 podle DIN 1045-1 [6] a ČSN 

EN 1992-1-1 [1]. 

Při návrhu dynamicky zatížených železobetonových 

konstrukcí je nutné používat 

výztuž B nebo C. Na seismicky zatížené 

významné objekty je doporučeno 

používat výztuž s duktilitou C, při použití 

výztuže B500B se doporučuje redukovat 

mez kluzu. To platí i u všech ostatních 

konstrukcí, u nichž je nutné využívat 

celkovou duktilitu konstrukce při 

mimořádných zatíženích. Nižší duktilita 

výztuže B500A je kompenzována konstrukčními 

zásadami uvedenými v ČSN 

EN 1992-1-1. 

N ÁVAZNOST NA BETONÁŘSKOU 

VÝZTUŽ V SOULADU 

S ČSN 73 1201 

Norma ČSN 42 0139 nahradila původní 

normu ČSN 42 0139 z roku 1977 

a normy ČSN 41 0335, ČSN 41 0338, 

ČSN 41 0425, ČSN 41 0607. V současné 

době se vyskytuje na trhu výztuž 

vyráběná v ČR: ocel 10216 a 11373 

7 

8 

v hladkém provedení, 10338 zkrucovaná 

výztuž a 10505.9 žebírková. Při výpočtech 

podle ČSN 73 1201 lze používat 

žebírkové oceli B420B a B500B. Přitom 

se uvažují jejich charakteristiky následovně: 

Remin = Rsn = Rscn; Rsd = Rsn / 1,15; 

Rscd = Rsn / 1,15 ≤ 400 MPa, (3) 

součinitel tvaru žebírek ω sf = 1,2 

a součinitel ω sc = 0,37 . (4) 

Svařování podle ČSN 73 1201 přílohy 3 

se doporučuje nahradit pravidly uvedenými 

z ČSN EN ISO 17660-1 a 2. 

B ETONÁŘKÁ VÝZTUŽ V NSR 

A OSTATNÍCH ZEMÍCH 

Národními předpisy, které odpovídají 

EN 10080 a EN 1992-1-1, jsou například 

DIN 488-1,-2,-4,-6,-7, ÖN B 4707, 

BS 4449:2005, LNEC E 449, LNEC 

E 450. V tab. 7 jsou porovnána označení 

podle EC2 se stávajícími označeními používanými 

v jednotlivých státech. 

Betonářská výztuž BSt 500S je vyráběna 

podle DIN488 o průměrech ∅ 6 

až 32 mm. Má dvě řady žebírek, žebírka 

jedné řady mají rozdílný sklon, druhé 

řady jsou rovnoběžné. Jedná se o betonářskou 

výztuž válcovanou za tepla s řízeným 

ochlazováním s duktilitou B (obr. 6). 

Speciálně se vyrábějí výztužné pruty 

s žebírky, které tvoří závit pro mechanické 

spojky; pro tuto výztuž jsou vydána 

stavebně technická osvědčení. Jedná se 

o výztuž GEWI a SAS500. 

Výztužné sítě BSt 500M Výběhový 

typ pro dráty výztužné sítě podle obr. 7. 

Výztužné sítě mají duktility charakterizované 

Rm/Re ≥ 1,03 nebo Rm/Re ≥ 1,05 

(podle ∅ drátu). Výztužné pruty mají tři 


9 

10 

11 

12 

řady šikmých žebírek. Jedna řada žebírek 

je skloněna v obráceném směru. 

Výztužné sítě BSt 500M s vtisky (mit 

Tiefrippung). Jedná se o novou betonářskou 

výztuž tvářenou za studena s duktilitou 

A. Výztužné pruty mají tři řady vtisků. 

Jedna řada je skloněna obráceně vůči 

zbývajícím dvěma. Detail výztuže s vtisky 

je na obr. 8. 

Výztužné sítě BSt 500MW. Jedná 

se o betonářskou výztuž válcovanou 

za tepla s řízeným ochlazováním. Výztužné 

dráty obsahují dvě dvojice proti sobě 

skloněných žebírek. Jedná se o výztuž 

s duktilitou B. Detail povrchu výztuže je 

na obr. 9. 

Betonářská výztuž dodávaná ve svitcích 

BSt 500WR a BSt 500KR. Výztuž 

BSt 500WR má povrchovou úpravu buď 

shodnou s BSt 500S nebo má dvě nebo 

čtyři řady žebírek dle schémat uvede- 




ných na obr. 10. Jedná se o betonářskou 

výztuž válcovanou za tepla s řízeným 

ochlazováním. Výztuž má duktilitu B. 

Výztuž BSt 500KR. Jedná se o za studena 

tvářenou betonářskou výztuž. Úprava 

povrchu odpovídá BSt 500M (obr. 11). 

Výztuž má duktilitu A. 

Betonářská výztuž B500C – označení 

B500SP s vysokou tažností C (vyráběná 

v závodech CELSA Huta Ostrowiec 

a CMC Zawiercie v Polsku). Výztuž je 

značena EPSTAL. Výztuž má poměr 

(f t/f y) k = 1,15 až 1,35 a hodnotu ε uk ≥ 8. 

Vyrábí se v průměrech 8 až 32 mm 

(obr. 12). 

Z ÁVĚR 

Požadavky na betonářskou výztuž jsou 

definovány v ČSN EN 1992-1-1 [1], definice 

výztuží je v ČSN EN 10080 [3] 

a v ČSN 42 0139 [4]. Pokud se používá 

Obr. 9 BSt 500 MW 

Fig. 9 BSt 500 MW 

Obr. 10 BSt 500 WR 

Fig. 10 BSt 500 WR 

Obr. 11 BSt 500 KR 

Fig. 11 BSt 500 KR 

Obr. 12 B500C – B500SP 

Fig. 12 B500C – B500SP 

Literatura: 

[1] ČSN EN 1992-1-1 Navrhování 

betonových konstrukcí – Část 1-1: 

Obecná pravidla a pravidla pro 

pozemní stavby. ČNI 2006 

[2] Rußwurm D., Fabritius E.: Bewehren 

von Stahlbeton – Tragwerke nach 

DIN 1045-1:2001-7. Institut für 

Stahlbetonbewehrung e.V. Düsseldorf 

2007 

[3] ČSN EN 10080 Ocel pro výztuž 

do betonu – Svařitelná betonářská 

ocel – Všeobecně. ČNI 2005 

[4] ČSN 42 0139 Ocel pro výztuž 

do betonu – Svařitelná betonářská 

ocel – Všeobecně. ČNI 2007 

[5] DIN 488-1, -2, -4, -6, -7 Betonstahl 

2006 

[6] DIN 1045-1 Tragwerke aus Beton, 

Stahlbeton und Spannbeton. 2001 

[7] ČSN EN 10027-1, -2 Systém označování 

ocelí, Část 1: Stavba značek 

ocelí, Část 2: Systém číselného označování 

ČNI 1995 

zahraniční výztuž, musí mít tomu odpovídající 

stavebně technické osvědčení spolu 

s certifikací. Osvědčení, certifikaci a označení 

CE pro celou Evropu může nahradit 

evropský certifikát ETA. 

Tento příspěvek vznikl za podpory grantového 

projektu GAČR 103/06/1562. 

Ing. Jiří Šmejkal, CSc. 

ŠPS statická kancelář 

Lísková 10, 312 16 Plzeň 

tel.: 739 613 929, fax: 602 461 064 

e-mail: jiri.smejkal@email.cz 

Prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc. 

Viktorinova 1, 140 00 Praha 4 

tel.: 222 938 907, 602 825 789 

e-mail: proch.jar@volny.cz 

75

A KTUALITY 

TOPICAL SUBJECTS 

P ROF. ING. VL A D I M Í R KŘÍSTEK, DR S C . – SEDMDESÁTILETÝ 

15. října 2008 se 

dožívá sedmdesáti 

let Prof. Ing. Vladimír 

Křístek, 

DrSc., zakládající 

člen Inženýrské 

akademie České 

republiky, viceprezident 

Českého 

svazu stavebních 

inženýrů, profesor 

Katedry betonových 

a zděných 

konstrukcí Stavební fakulty ČVUT 

a společník projekční firmy Křístek, Trčka 

a spol., s. r. o. Ke své celoživotní kariéře 

v oblasti stavebnictví se dostal pouhou 

náhodou – v roce 1953, kdy končil 

základní školní docházku, v době 

nejtvrdšího komunistického teroru, mu 

bylo – jako synu příslušníka československých 

legií v Rusku a vyhraněného 

antikomunisty – znemožněno studovat 

na gymnáziu jako přípravě na další studium 

oblíbených teoretických matematicko-fyzikálních 

disciplín. Na této životní 

křižovatce se podařilo najít jako nouzové 

řešení stavební průmyslovku. Pak 

už studoval bez problémů – průmyslovku 

i potom Stavební fakultu zakončil 

s vyznamenáním. 

V souladu se svým teoretickým zaměřením 

nastoupil po absolvování fakulty 

na katedru mechaniky, nejprve jako asistent, 

následně pokračoval formou interní 

vědecké aspirantury, kterou celou zvládl 

(včetně předložení disertace) za několik 

měsíců. Tato rychlost vzbudila nelibost 

tehdejšího vedení Katedry mechaniky, 

takže využil nabídky přejít na Katedru 

betonových konstrukcí a mostů, kde 

ještě před dosažením třicítky předložil 

habilitační práci a byl následně jmenován 

docentem. V dalších několika 

letech vydal dvě knižní monografie, uveřejnil 

řadu původních článků, mezi nimi 

několik v zahraničí (což v té době nebylo 

jednoduché), měl vyzvanou přednášku 

na celosvětovém kongresu a předložil 

disertační práci pro získání tehdejší 

nejvyšší kvalifikace doktora věd (DrSc.). 

Z politických důvodů byla obhajoba zdržována, 

avšak přesto byl pravděpodobně 

po dlouhá léta nejmladším nositelem 

této vědecké hodnosti. Též jmenování 

profesorem se z těchto důvodů protáhlo 

na několik let. 

Po změně režimu v roce 1989 byl – 

jako naprostá výjimka: profesor, který 

nebyl členem KSČ – povolán do funkce 

proděkana fakulty a do funkce vedoucího 

katedry, kterou zastával patnáct let. 

Počet jeho publikací dosahuje téměř 

čísla šest set (včetně jedenácti knižních 

monografií), z toho značná část v zahraničí. 

V rámci rozsáhlé mezinárodní spolupráce, 

jako visiting Professor a výzkumný 

pracovník několikrát pracovně pobýval 

v USA (na prestižních pracovištích 

jako Northwestern University, Evanston, 

University of California, Berkeley), 

ve Velké Británii, v Německu, ve Finsku 

a v Itálii. Na zahraničních univerzitách 

pronesl – na základě pozvání – desítky 

přednášek a byl též přednášejícím 

několika mezinárodních postgraduálních 

škol. Mnohokrát působil jako funkcionář 

mnoha konferencí (generální reportér 

konference, předseda zasedání konference, 

člen vědeckého výboru konference 

apod.). 

Dosáhl řady vysokých ocenění – dvakrát 

státní cena, dvakrát medaile ministerstva 

školství mládeže a tělovýchovy, dvakrát 

Felberova medaile ČVUT. 

Jeho nejzávažnější původní přínosy spočívají 

zejména ve vytvoření a rozvoji: 

• teorie prostorového působení komorových 

nosníků, 

• teorie lomenic pro aplikace v inženýr- 

ském a zejména mostním stavitelství, 

která byla po řadu let nejpoužívanějším 

postupem při statických výpočtech 

mostů, 

• inženýrské relaxační metody pro analýzu 

vlivu dotvarování betonu na vývoj 

namáhání konstrukcí měnících během 

výstavby statický systém – tato metoda 

je jádrem dosud stále oblíbeného programu 

TM18 vytvořeného Ing. I. Sitařem, 

CSc., 

• teorie tlačených štíhlých betonových 

prvků respektující materiálovou a geometrickou 

nelinearitu (ve spolupráci 

s Prof. L. Jandou, Prof. J. Procházkou 

a Doc. M. Kvasničkou), 

• teorie stability tlačených pásů komorových 

mostů (ve spolupráci s Prof. M. Škaloudem), 

• teorie projevů smykového namáhání 

komorových nosníků, zejména ochabnutí 

smykem. 

V posledním období je jeden z jeho 

zájmů zaměřen na problematiku nadměrných 

a v čase narůstajících průhybů 

mostů velkých rozpětí z předpjatého 

betonu. Se svými spolupracovníky 

prokázal, že nejen výstižné vyjádření 

vývoje dotvarování betonu je podmínkou 

výstižné predikce vývoje deformací 

– významné je i diferenční smršťování, 

projevy smykových deformací a uspořádání 

předpětí. 

Profesor Křístek dokázal, že je nutné 

respektovat jevy plynoucí z povahy pro- 


storového působení komorových mostů; sem patří i účinky 

smykových sil. Smykové deformace stěn a smykové ochabnutí 

vede ke snížení tuhosti konstrukce. Je zásadní rozdíl mezi 

účinky vnějšího zatížení a účinky předpětí. Předpětí vyvolává 

zcela jiný průběh smykových účinků, které jsou, pokud vůbec 

vznikají, menší než u zatížení. Z toho plyne nemožnost použít 

koncept spolupůsobících šířek. Protože účinky zatížení a předpětí 

působí proti sobě, výsledný průhyb mostu je rozdílem velkých 

čísel, a proto relativně malá odchylka jednoho z nich má 

velký dopad na výsledek. Použití ne zcela výstižných metod 

může vést k propastným rozdílům výsledků výpočtu od skutečnosti. 

Mezi jeho další zásluhy patří zjištění, že vedení kabelů, které 

přispívá únosnosti, nemusí vždy být účinné z hlediska omezení 

průhybů. U některých mostů se vyskytuje nezanedbatelný 

počet kabelů, které dokonce zvyšují dlouhodobý nárůst průhybů, 

přestože přispívají k redukci tahových napětí. Předpětí 

je proto nutné navrhovat též s ohledem na vývoj průhybů. 

Cesta k omezení průhybů neznamená pouhé zesilování předpětí, 

nýbrž jde o cílevědomý proces, kdy je třeba nalézt ideální 

stav, při kterém dochází k účinné redukci tahových napětí 

v betonu a zároveň k omezování dlouhodobého nárůstu průhybů. 

Jako další z jeho nedávných přínosů je možno uvést analytické 

řešení vlivu dotvarování betonu při změnách statického systému 

půdorysně zakřivených mostů, které je možno považovat 

za originální. Pro řešení vývoje namáhání přímých mostů existují 

nástroje, avšak pro půdorysně zakřivené konstrukce chyběly 

nejen výpočetní programy, ale též základní teoretické rozvahy 

a analýzy. Profesor Křístek vysvětlil příčiny problému spočívající 

v interakci ohybových a kroutících účinků jejich dopadu do navrhování 

předpětí a vyztužení mostních konstrukcí. 

Z aktivit Vladimíra Křístka z posledního období je možno dále 

připomenout zásadní zásluhy v řešení sporů o nejvhodnější přístup 

k opravě Karlova mostu v Praze, kde jako předseda Pracovní 

expertní skupiny jmenované primátorem spolupracoval 

na analýze této mimořádně exponované konstrukce a významně 

se zasloužil o prosazení památkově šetrného a nejvýstižnějšími 

materiálovými modely prověřeného optimálního řešení 

opravy. 

Profesor Křístek je znám svým přátelským chováním k svým 

spolupracovníkům a kolegům a konstruktivním přístupem 

k řešení problémů v úrovni technické i společenské. Též proto je 

vyhledávaným expertem při posuzování složitých projektů inženýrských 

konstrukcí. Svým odborným i lidským přístupem zaujal 

mnoho nadaných studentů, kteří pod jeho vedením rozpracovali 

jeho nápady a úspěšně dokončili doktorandské studium. 

V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout jeho upřímnou snahu 

o to, aby nové významné konstrukce byly účelné a ekonomické 

i architektonicky atraktivní a aby přispívaly dobrému jménu českého 

stavitelství ve světě. 

Přejme profesoru Vladimíru Křístkovi do dalších let pevné zdraví, 

elán do řešení nových problémů, dosavadní přátelský a konstruktivní 

přístup k inženýrům i studentům a další úspěchy při 

prosazování nových myšlenek. Současně i mnoho klidných dní 

v přírodě jeho milované středočeské krajiny, kde tráví své chvíle 

odpočinku a zároveň inspirace pro další nápady a projekty. 

Prof. Ing. Jan. L. Vítek, CSc. 


�� 

� �� 

�� 

� �� 

� �� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

77

A KTUALITY 

TOPICAL SUBJECTS 

R ECENZE 

I NSIDE. INTERIORS 

OF CONCRETE, STONE, 

W OOD 

Sibylle Kramer, Iris van Hülst 

I N DETAIL: 

B UILDING SIMPLY 

Christian Schittich (Ed.) 

V době hlučných gest je uklidňující čistota 

zdánlivě skromných staveb, které byly 

zredukovány na svou podstatu bez zbytečných 

ozdob. Nová publikace v sérii 

In Detail představuje jednoduché stavby 

v plné šíři, od otázek funkčních a ekonomických, 

přes hlediska ekologická a ekonomická 

až po návrh a konstrukční požadavky. 

V objektech jsou použity běžné 

konstrukční materiály – nepálené cihly, 

dřevo, ocel a beton. Building simply může 

být čtena a použita mnoha způsoby. 

IABSE E-LEARNING PLATFORM 

na internetové adrese http://www.iabse.org/publications/ 

elearning/index.php. 

Program IABSE E-Learning nabízí hlavní příspěvky a další prezentace 

z IABSE konferencí, přednášky praktiků i akademiků 

a kurzy vytvořené speciálně pro něj. Přednášky jsou k dispozici 

jednak v mluvené a jednak v tištěné podobě, dále jsou zde krátké 

kurzy, videa a animace týkající se Structural Engineering. 

V designu interiéru v posledních letech 

podstatně dominuje neobvyklé použití 

materiálů. Klasické stavební materiály 

jsou kombinovány novými a rozmanitými 

způsoby. Ilustrovaná kniha INSI- 

DE. Interiors of Concrete, Stone, Wood 

sleduje současné trendy v inspirujícím 

výběru více než šedesáti navržených 

interiérů od známých architektonických 

ateliérů. Pozornost je zaměřena na jednotlivé 

materiály a jejich stylotvorné 

vlastnosti – kniha je proto rozčleněna 

na kapitoly Beton, Kámen a Dřevo. 

Neobvyklé možnosti designu se objevují 

při experimentálním použití betonu 

– skutečně pevný materiál může 

mít překvapivě měkké tvary, teplé barvy 

a být sametový na dotek. Projekty jako 

Studio house od architektů Fuhrimanna 

a Hächlera nebo Phaeno Science Center 

od Zaha Hadid Architects jsou toho 

působivým příkladem. Projekt M13 

Residential Building od Markuse Muchy 

získal svou přitažlivost díky kontrastu 

mezi hrubým betonovým povrchem 

Vzhledem k velkému množství dnešních 

možností a vůbec rychlejším změnám 

v designu a stylu představuje tvůrčí proces, 

který obhajuje přírodu a kvalitu použitých 

materiálů a umožňuje vznik unikátních 

projektů daných ekonomickými 

možnostmi a zdroji. Část knihy je věnována 

přehledu mezinárodních příkladů, 

od jednoduchých mostů až po pavilony, 

obytné budovy a obchodní domy. 

176 stran, 120 barevných ilustrací 

22 čb ilustrací, 120 nákresů 

23 x 30 cm, knižní vazba 

cena: CHF 98 / EUR 65 / GBP 50 

ISBN 978-3-7643-7271-2, anglicky 

© 2005, Birkhäuser ve spolupráci s Detail 

a dřevem v různě teplých odstínech. 

Stejně fascinující jsou projekty představené 

ateliéry gmp-Architekten von Gerkan, 

Marg und Partner, nps tchoban 

voss nebo Matteo Thun & Partners. 

Jedná se o prostory pro každodenní 

užívání působící na všechny smysly. 

Kniha zve čtenáře na vizuální objevnou 

cestu a otvírá prostory, které bývají 

obvykle uzavřeny. Smyslové potěšení 

z rozmanitých povrchů se stává při 

pohledu na ně téměř hmotné. Současně 

je kniha zamýšlena jako průvodce 

poskytující detailní popis materiálů, 

a tak se stává zdrojem inspirace 

pro použití ve vlastních prostorech 

čtenáře. 

192 stran, 380 barevných fotografií 

23 x 30 cm, knižní vazba 

cena: EUR 39,90 / GBP 27,50 

ISBN 978-3-938780-19-0, anglicky 

© 2007, Verlagshaus Braun 

Program IABSE E-Learning je určený pro: 

• absolventy – ke konfrontaci s tématy, s kterými se nesetkali 

na své univerzitě, 

• další vzdělávání mladých inženýrů, 

• celoživotní vzdělávání. 

Informace jsou k dispozici zdarma. 


R EŠERŠE Z A H R. ČASOPISŮ 

N OVÝ ZPŮSOB VYZTUŽOVÁNÍ; TLAKOVÉ 

PRVKY S VYSOKOPEVNOSTNÍM 

VYZTUŽENÍM SAS 670/800 

Část II: Opernturm Frankfurt (operní věže) – příklad použití 

V současnosti je ve Frankfurtu nad Mohanem, v bezprostřední 

blízkosti budovy Staré Opery, realizován sofistikovaný projekt 

46podlažních věží – Opernturm. V návrhu 169 m vysokých 

budov znamenaly vysoce zatížené sloupy zvláštní výzvu. 

Podle požadavků architektů měly být příčné průřezy „megasloupů“ 

ve společenských prostorech v pátém podlaží tak malé, 

jak je to jenom možné. Při aplikaci běžné betonářské výztuže 

by toto zadání mohlo být splněno pouze za předpokladu použití 

vysokopevnostního betonu. V tomto případě ekonomicky 

lépe vycházelo řešení kombinující použití běžného betonu 

(C50/60) a vyztužení vysokopevnostní ocelí (SAS 670/800) 

od Anahütte Steel Works. Konstrukce vysoce zatížených fasádních 

sloupů představovala podobnou výzvu. Z hlediska požadavků 

architektů a výstavby bylo potřeba maximalizovat plochu 

podlaží a navrhnout sloupy co nejmenšího průřezu s maximální 

přípustnou štíhlostí (λ > 85). Rovněž v tomto případě by 

použití běžné betonářské výztuže nebylo možné bez aplikace 

vysokopevnostního betonu, což by vedlo ke zvýšení nákladů 

na výstavbu. Proto bylo opět přikročeno k vyztužení běžného 

betonu výztuží SAS 670. 

První část tohoto příspěvku uvedená v čísle 5/2008 Beton– 

und Stahlbetonbau pojednávala o technických principech železobetonových 

sloupů vyztužených ocelí S670. 

Bachmann H., Benz M., Falkner H., Gerritzen D., Wlodkowski H.: Das neue 

Bewehrungssystem; Druckglieder mit hochfestem Betonstahl SAS 670/800, 

Beton- und Stahlbetonbau, Heft 8, pp. 530–540, August 2008 

B ETONOVÉ KONSTRUKCE 

MINIMALIZUJÍCÍNÁSLEDKY POŽÁRU 

Vlastníci budov, nájemníci a pojišťovací společnosti čím dál tím 

častěji požadují více než jen minimální odolnost objektu při 

požární situaci, jak ji předepisuje platná legislativa. Nová směrnice 

Beton při požární situaci: Jak pomocí betonu získat bezpečnou 

a účelnou konstrukci, kterou vydalo The Concrete 

Centrum, ukazuje a vysvětluje, jak za použití nových přístupů 

v oblasti požární bezpečnosti při navrhování betonové konstrukce 

může vhodné řešení minimalizovat dopad požáru na objekt 

a tím urychlit její návrat do běžného komerčního nebo uživatelského 

provozu. 

Minson A.: Concrete construction minimises the impact of a fire, Concrete For 

the Construction Industry, Vol. 42, No. 7, pp. 44-45, August 2008 

síla 

zkušenosti 

Mott MacDonald Ltd. 

je jedna z nejv�tších sv�tových 

multi-disciplinárních projektov� 

inženýrských konzulta�ních 

spole�ností 

Mott MacDonald Praha, s.r.o. je �eská pobo�ka 

mezinárodní spole�nosti Mott MacDonald Ltd. 

Naše organizace poskytuje služby v mnoha 

oblastech inženýrského poradenství a projektového 

managementu. Jedná se o poradenské služby, 

zpracování studií ekonomického hodnocení, zpracování 

a posuzování všech stup�� projektové dokumentace, 

�ízení a supervize projekt�. 

Tyto �innosti zajiš�ujeme v t�chto oblastech: 

Silnice a dálnice 

Železnice 

Mosty a inženýrské konstrukce 

Tunely a podzemní stavby 

Vodní hospodá�ství 

Životní prost�edí 

Geodetické práce 

Gra�cké aplikace 

Inženýring a konzulta�ní �innost 

Kontakt: 

Mott MacDonald Praha, spol. s r.o. 

Ing. Ji�í Petrák 

Národní 15, 110 00 Praha 1 

tel.: +420 221 412 800, fax: +420 221 412 810 

www.mottmac.cz, e-mail: mottmac@mottmac.cz 

79

S E M I N Á Ř E, K O N F E R E N C E A S Y M P O Z I A 

S EMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA V ČR 

BETONOVÉ VOZOVKY 2008 

3. mezinárodní konference 

• Teoretická navrhování liniových staveb 

• Diagnostika, opravy 

• Životní prostředí 

• Standardizace 

Termín a místo konání: 29. a 30 října 2008, Kroměříž 

Kontakt: SVC ČR, Ing. Milena Paříková, e-mail: parikova@vumo.cz 

BETONÁŘSKÉ DNY 2008 


• Beton v životním prostředí člověka (pohledový beton, beton 

v architektuře, beton a udržitelný rozvoj) 

• Výzkum, technologie výstavby a materiálu 

• Koncepce, modelování a navrhování betonových konstrukcí 

• Významné realizace (budovy, mosty, tunely a další zajímavé stavby 

z betonu v ČR i zahraničí) 

Termín a místo konání: 27. a 28 listopadu 2008, Hradec Králové 

Kontakt: Sekretariát ČBS, 

e-mail: cbz@cbsbeton.eu, www.cbsbeton.eu 

MOSTY 2009 

14. mezinárodní sympozium 

Termín a místo konání: 23. a 24. dubna 2009, Brno 

Kontakt: e-mail: brno@securkon.cz, www.sekurkon.cz 

SANACE 2009 


Termín a místo konání: 13. až 15. května 2009, 

Brno, Rotunda pavilonu A, Brněnské výstaviště 

Kontakt: e-mail: ssbk@sky.cz, www.sanace-ssbk.cz, 

tel.: 541 421 188, mobil: 602 737 657, fax: 541 421 180 

NICOM3 – NANOTECHNOLOGY IN CONSTRUCTION 


Termín a místo konání: 31. 5. až 2. 6. 2009, Praha 

Kontakt: e-mail: jiri.nemecek@fsv.cvut.cz, www.conference.cz/ 

nicom3/ 

Z AHRANIČNÍ KONFERENCE A SYMPOZIA 

UTILIZATION OF HIGH-STRENGTH 

AND HIGH-PERFORMANCE CONCRETE 


Termín a místo konání: 27. až 29. října 2008, Toshi Center Hotel, 

Tokio, Japonsko 

Kontakt: e-mail: 8hsc-hpc@jci-web.jp, 

www.jci-web.jp/8HSC-HPC/ 

BETONÁRSKÉ DNI 2008 

• Betónové a murované konštrukcie 

• Betónové mosty 

• Spriahnuté betónové a ocelobetónové konštrukcie 

• Nové materiály a technológie 

• Navrhovanie a modelovanie betónových konštrukcií 

• Rekonštrukcie a zosilňovanie betonových a murovaných konštrukcií, 

betónových mostov, panelových budov a historických budov 

• Financovanie, normy a legislatíva 

Termín a místo konání: 6. a 7. listopadu 2008, Bratislava, Slovensko 

Kontakt: /www.svf.stuba.sk/generate_page.php?page_id=3102 

FUTURE TECHNOLOGY FOR CONCRETE SEGMENTAL 

BRIDGES 

1. ASBI mezinárodní sympozium 

Termín a místo konání: 17. až 19. listopadu 2008, 

San Francisco, USA 

Kontakt: www.asbi-assoc.org 

CONFERENCE ON COMPOSITES: 

CHARACTERIZATION, FABRICATION, 

AND APPLICATION (CCFA-1) 


Termín a místo konání: 15. až 18. prosince 2008, Kish, Irán 

Kontakt: e-mail: avarvani@ryerson.ca 

53. BETONTAGE 

Termín a místo konání: 10. až 12. února 2009, 

Neu-Ulm, Německo 

Kontakt: e-mail: info@betontage.de, www.betontage.com 

ITA-AITES WORLD TUNNEL CONGRESS 

Kongres a veletrh 

Termín a místo konání: 23. až 28. května 2009, 

Budapešť, Maďarsko 

Kontakt: e-mail: secretariat@wtc2009.org, www.bcwtc.hu 

CONCRETE – 21ST CENTURY 

SUPERHERO 

fib sympozium 

Termín a místo konání: 22. až 24. června 2009, Londýn, 

Velká Británie 

Kontakt: fib group UK, c/o The Concrete Society, 

e-mail: louise.coleman@emap.com, www.fiblondon09.com 

CONCRETE SOLUTIONS 


Termín a místo konání: 29. června až 2. července 2009, Padova/ 

Benátky, Itálie 

Kontakt: e-mail: info@concrete-solutions.info, 

www.concrete-solutions.info 

IABSE SYMPOZIUM 

• Planning 

• Analysis and Design 

• Execution 

• Operation, Monitoring, Maintenance and Repair 

• Disaster Prevention and Mitigation 

• Computational Methods and Software 

Termín a místo konání: 13. až 18. září 2009, Bangkok, Thajsko 

Kontakt: www.iabse.org/conferences/bangkok2009/index.php 

BETONTAG 2010 

Rakouské betonářské dny 

Termín a místo konání: 22. a 23. dubna 2010, 

Vídeň, Rakousko 

Kontakt: www.ovbb.at 

THE PCI ANNUAL CONVENTION 

AND INTERNATIONAL BRIDGE 

CONFERENCE 

3. mezinárodní fib kongres a sympozium 

Termín a místo konání: 29. května až 2. června 2010, 

Washington, USA 

Kontakt: www.fib2010washington.com 


�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

UZÁVĚRKA ANOTACÍ: 15. ČERVENCE 2008! 

15 LET ČESKÉ BETONÁŘSKÉ SPOLEČNOSTI 

VÝZVA K ZASLÁNÍ ANOTACE 

ODBORNÉHO PŘÍSPĚVKU 

PŘEDBĚŽNÁ POZVÁNKA 


www.cbsbeton.eu 

a 

ČBS Servis, s. r. o. 

www.cbsservis.eu 

Konference 

s mezinárodní účastí 

15. BETONÁŘSKÉ DNY 2008 

spojené s výstavou 

BETON 2008 

27. a 28. listopadu 2008 

Hradec Králové, Kongresové centrum ALDIS 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

�� 

TBG BETONMIX a.s. 

15. BETONÁŘSKÉ DNY 

Jubilejní 15. Betonářské dny (BD 2008) nabídnou v roce 2008 dvě výjimečná programová obohacení: bude 

na nich připomenuto 15 let trvání a činnosti České betonářské společnosti ČSSI a dále je v jejich průběhu 

plánováno vyhlášení vítězů ECSN soutěže o vynikající evropskou betonovou konstrukci. Tato významná 

událost přivede letos do Hradce Králové autory vyznamenaných staveb a některé tyto stavby budou v programu 

BD 2008 také prezentovány. 

Samotné 15. Betonářské dny nabídnou opět vysokou úroveň odborného programu přednášek, sekce posterů 

i oblíbeného Betonářského kina. V programu bude opět několik přednášek význačných zahraničních odborníků, 

které budou věnovány zahraničním stavbám z betonu a aktuálním trendům současného betonového stavebnictví. 

Před závěrem roku nabídnou BD 2008 i bohatý společenský program, tradiční dva společenské večery, 

tematickou odbornou výstavu, dostatek prostoru a příjemné zázemí. Česká betonářská společnost ČSSI jako pořadatel 

a ČBS Servis, s. r. o., jako organizátor konference se budou snažit, aby se očekávaných 750 účastníků 

15. Betonářských dnů cítilo v Hradci Králové opět dobře. 

TEMATICKÉ OKRUHY 

A Beton v životním prostředí člověka 

(pohledový beton, beton v architektuře, beton 

a udržitelný vývoj) 

B Výzkum, technologie výstavby a materiálu 

C Koncepce, modelování a navrhování 

betonových konstrukcí 

D Významné realizace 

(budovy, mosty, tunely a další zajímavé stavby 

z betonu v ČR i zahraničí) 

VĚDECKÝ VÝBOR 

Ing. Milan KALNÝ, předseda 

Doc. Ing. Jiří DOHNÁLEK, CSc., Doc. Ing. Rudolf HELA, CSc., 

Ing. Michal MIKŠOVSKÝ, Prof. RNDr. Ing. Petr ŠTĚPÁNEK, CSc., 

Ing. Vlastimil ŠRŮMA, CSc., MBA, Ing. Jaroslav VÁCHA, 

Prof. Ing. Jan L. VÍTEK, CSc. 

VÝSTAVA BETON 2008 

Výstava výrobků, technologií a fi rem zabývajících 

se betonem a betonovými konstrukcemi proběhne 

souběžně s konáním konference v prostorných 

foyerech jednacích sálů Kongresového centra Aldis. 

KONTAKTNÍ SPOJENÍ A DALŠÍ INFORMACE 

ČBS Servis, s. r. o. 

� Sekretariát BD 2007 


☎ +420 222 316 173, +420 222 316 195 

+420 222 311 261 

bd@cbsservis.eu 

URL www.cbsbeton.eu

EASYCRETE S VAZ VÝROBCŮ CEMENTU ČR 

S VAZ VÝROBCŮ BETONU ČR 

® - první značkový beton 

Č ESKÁ BETONÁŘSKÁ SPOLEČNOST ČSSI 

Realizace betonových staveb, od nejmenších až po ty nejnáročnější, 

může být nyní snadná a rychlá. Kvalita od předního výrobce 

transportbetonu, snadná zpracovatelnost a ekonomická výhodnost 

jsou jedny z mnoha předností, proč zvolit EASYCRETE ® 

do svých projektů. 

S DRUŽENÍ PRO SANACE BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 

www.easycrete.cz

t - Beton TKS

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?