Sborník konference - PAVEL VALTR

Tato situace by se dala zlepšit rozvojem historického a kulturního dědictví, kterým by daly uvedené
nevýhody mohlo eliminovat. Velmi doporučuji studium vládního usnesení č. 352 z 13. května 1992,
kterým byla schválena a přijata koncepce dalšího směřování Šumavy. Stagnace, namísto obnovy a
rozvoje.
Ekologická situace na Šumavě nebyla nijak konfliktní. Zelená střecha Evropy byla prohlášena
za přírodní cennost a ochrana životního prostředí byla prezentována ochranou přírody v Národním
parku Šumava. Zatím co se o ochranu životního prostředí nikdo mimo místních obyvatel nestaral,
ochrana přírody Šumavy se stala trvalým veřejným tématem, takového druhu, které namísto aby
Šumavě pomáhal, tak ji ponižuje a snižuje tím její možný potenciál. A trvalá nebo dlouhodobější
koncepce ochrany životního prostředí na Šumavě a ochrany přírody Národního parku
Šumava je stále v nedohlednu.
Konfliktní ochrana versus obyvatelé a návštěvníci
Jaký to má všechno vliv na obyvatele a návštěvníky Šumavy a jaké tato situace vyvolává
dlouhodobě neřešené konflikty? A co z dosavadního poznání se dá uplatnit v budoucí strategické
koncepce udržitelného rozvoje Šumavy ?
Šumava je územím s velikým potenciálem přírodního a ekonomického bohatství. Smysluplné a
citlivé využití tohoto potenciálu by prospělo nejenom k demografické, sociální a ekonomické
stabilizaci regionu, ale mohlo by být důkazem, že ochrana přírody, obyvatelé a návštěvníci jsou
těmi hlavními pilíři udržitelného rozvoje Šumavy. Tento důkaz by neměl pouze regionální, nebo
nadregionální kontext, ale minimálně kontext evropský.
Nevím, jaký je celospolečenský přínos konzervativně ochranářského přístupu Správy Národního
parku Šumava. Vím ale, že si obyvatelé Šumavy Národní park Šumava neosvojili a to nepovažuji
za celospolečenský přínos, ale za velikou celospolečenskou újmu. Možná největší, jelikož se jedná
o újmu morální. Proč tomu tak je? Odpověď je velmi jednoduchá. Obyvatelé Šumavy a jejího
národního parku jsou ze strany orgánů ochrany přírody na Šumavě a ze strany mediálních
výstupů ponižováni a zatracováni.
Návštěvníci Šumavy jsou na tom o poznání lépe. I přes veškeré útlumové a zákazové strategie se
daří šumavským obcím mírně rozvíjet územní rozvoj. I přes nechuť a kladené překážky ze strany
orgánů ochrany přírody se daří někdy zrealizovat projekt, který je prospěšný rozvoji turistického
ruchu na Šumavě a je návštěvníky Šumavy přijímán velmi pozitivně. Nejsem ale přesvědčen, že
jsou Šumava a její národní park vnímány jejími návštěvníky tak, jak by si to zasloužily a jak by to
mělo být i cílem národního parku. Návštěvníci jsou ochranou přírody doslova vháněni
do přeplněných dopravních koridorů, kde namísto k vjemu z poznávání předmětu ochrany přírody a
krajina národního parku dochází ke krizovým situacím. Projekty zajišťující bezpečnost
návštěvníků Šumavy jsou ze strany Správy Národního parku Šumava bojkotovány,
a zamítány a zamítány jsou i projekty realizující šetrnou turistiku a skutečné nerušené
poznávání krás šumavské přírody.
Stát nad tímto územím vyhlásil svůj zájem. Do dnešního dne ale nebyl schopen smysluplně
odpovědět na otázku, jaký ten zájem je a jaká k němu vede cesta. A jsou dvě hlavní skupiny
lidí, které by tato odpověď zajímala. První skupinou jsou obyvatelé a druhou skupinou návštěvníci.
Na otázky se dá odpovědět kupříkladu v dialogu. Dvacet let šumavského dialogu znamená,
že na otázky není odpovídáno, sliby nejsou plněny a dohody nejsou naplňovány.
Závěr - chybí dialog