Sborník konference - PAVEL VALTR

Antonín Schubert
Tato konference si osobuje ambici být součástí veřejné diskuse ke Strategii udržitelného rozvoje
České republiky s tím, aby byly závěry této konference zakomponovány do strategických
dokumentů, které budou směřovat a ovlivňovat další budoucnost Šumavy.
Jedná se o správnou a velmi zdravou ambici, která může dopomoci ozdravit stávající velmi
nezdravé klima udržitelného rozvoje Šumavy. Nezdravé proto, jelikož je Šumava prezentována a
vnímána mnoha způsoby, ale málo který z nich je objektivní a pravdivý.
Ve svém příspěvku do této diskuse se budu snažit objektivně pohovořit na téma – Šumava,
obyvatelé a návštěvníci.
Kdo nevychází z minulosti, nemá budoucnost
Domnívám se, že abychom pochopili složitost stávající situace na Šumavě, tak se musíme nejdříve
zabývat historií Šumavy. A Šumava má historii velmi pestrou. Mnohdy to však vypadá, jako by
historie Šumavy byla započata koncem druhé světové války, anebo vyhlášením Národního parku
Šumava. Skutečná historie Šumavy je mlčky přehlížena a opomíjena buď z jakéhosi studu,
ať historického nebo politického, anebo že se to prostě z nějakého důvodu nehodí. Ale historický
včerejšek velmi ovlivňoval současný dnešek a měl by být i poznáním a východiskem pro budoucí
zítřek. Historický včerejšek je ale také tvůrcem a nástrojem identity území.
Šumava byla lidmi využívána a postupně osídlována před mnoha a mnoha generacemi. Tato její
postupná kolonizace měla za následek rozsáhlou až téměř kompletní přeměnu dávného pralesního
komplexu na kulturní krajinu. Je na Šumavě velmi málo přírodních ostrůvků, které by nebyly
dotčeny anebo přímo ovlivněny a přeměněny lidskou činností. Nejdříve člověk do Šumavy
vstupoval pro využití jejího přírodního bohatství, mezi které patřila zvěř, dřevo, anebo zlato.
Středověké obchodní cesty, dřevařství, zemědělské využívání šumavské krajiny a rozvoj sklářství
byly hlavními příčinami největšího rozvoje osídlení Šumavy, během kterého vzniklo veliké
množství vesnic a sídel i v těch nejvyšších polohách Šumavy. Člověk se stal stálým obyvatelem a
pro zabezpečení svých potřeb začal Šumavu přetvářet, aby mohl využívat nejenom přírodní
bohatství, ale také bohatství a úrodu, o které se zapříčinil on sám svojí prací. Osídlení sebou
přinášelo budování vesnic, škol, kostelů, hřbitovů, tvorbu zemědělské krajiny, budování cest,
využívání přírodní síly potoků a řek, výstavbu dřevařských pil a skláren. To vše bylo člověkem
budováno s jediným cílem. Žít a přežít.
Nemůžeme dnes tvrdit, že tehdejší člověk pracoval cílevědomě s dnešními principy udržitelného
rozvoje, který by měl charakterizovat rovnováhu tří základních pilířů. Ekonomického, sociálního a
ekologického. Jisté ale je, že i když nebyly principy udržitelného rozvoje v tehdejší době nikde
zakotveny, uzákoněny a vyžadovány, člověk se jimi povědomě řídil.
Turismus a Šumava
Koncem 19. století vstoupil na Šumavu nový fenomén. Byl to fenomén turismu. Lidé ze vzdálených
měst začali projevovat touhu poznat nejenom krásu šumavské krajiny, ale zároveň zdejší
obyvatelstvo a jeho život. Romány Karla Klostermanna, Adalberta Stiftera, knižní turističtí
průvodci a mnoho dalších knih a písemností lákaly k objevování Šumavy. Příliv návštěvníků měnil i
tvář šumavských obcí, které začaly nabízet svoje služby příchozím turistům.
Šumava a její obyvatelstvo žilo ve vzájemném relativním souladu až do počátku 2. světové
války.
Následky války