Sborník konference - PAVEL VALTR

vegetace zcela mimořádným územím. Díky shodě několika faktorů v ní přežily druhy s tzv.
boreokontinentálním rozšířením, které mají dnes svůj hlavní areál na severu a v centru Eurasie.
Jedná se například o druhy rozrazil dlouholistý (Veronica maritima), bazanovec kytkokvětý
(Naumburgia thyrsiflora), jirnice modrá (Polemonium coeruleum) či třtina nachová (Calamagrostis
phragmitoides). Rovněž druhy vodní (např. stulík malý – Nuphar pumila či stolístek střídavokvětý
– Myriophyllum alterniflorum) lze považovat za relikty z raných fází Holocénu a výskyt
v Hornovltavské kotlině je jedním z posledních ve střední Evropě. I do tohoto území vstupují
typické alpské migranty jako například chrpa horská (Centaurea montana).
Flóra bezlesí
Do pramenišť, okrajů rašelinišť a na nestabilní břehy vodních toků rovněž vstupují druhy alpského
bezlesí, které se dostaly na Šumavu z prostoru Předalpí a Alp již ve velmi raných fázích Holocénu
nebo ještě dříve. Rozhodně mnohem dříve než lesní druhy alpského migrantu. Jedná se například
o kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) nebo starček podalpský (Senecio subalpinus).
Na podobných stanovištích a také v karech velkých šumavských jezer je třeba hledat primární
stanoviště symbolu šumavské flóry hořce šumavského neboli panonského (Gentiana pannonica).
Tento druh podobně jako mnohé další, které s obtížemi přežívaly vrcholný rozvoj lesa
v klimatickém optimu, využil příchodu člověka a vzniku sekundárního bezlesí. Druhová skladba
tohoto člověkem vytvořeného ekosystému se postupně tvořila jak z druhů primárního bezlesí,
lesních světlin, a podobných stanovišť, tak z druhů, které začaly do nově vytvořených stanovišť
migrovat z nižších poloh nebo byly úmyslně nebo neúmyslně člověkem zataženy při jeho činnosti.
Dnes je již prakticky nemožné u všech druhů s jistotou stanovit, které jsou v území původní (ve
smyslu rozšířeny zcela bez přičinění člověka před jeho příchodem) a které migrovaly až po
odlesnění území buď v přímém spojení s člověkem nebo zcela samovolně. Téměř s jistotou lze
považovat za původní například běloprstku bělavou (Pseudorchis albida), drobnou orchidej
s širokým areálem v evropských horách a v severní Evropě, zvonečník černý (Phyteuma nigrum),
endemitní druh Českoněmeckého masívu, či prhu arniku (Arnica montana) a hadí mord nízký
(Scorzonera humilis). Oba tyto posledně jmenované druhy představují znovu zástupce alpského
migrantu. V území s jistotou původní jsou také dnes velmi vzácní zástupci plavuní z rodu plavuník
(Diphasiastrum) a kapradin z rodu vratička (Botrychium), jejichž dnešní výskyt je koncentrován
nebo zcela omezen na stanoviště sekundárního bezlesí. Původnost není zcela jistá například u velmi
dekorativního šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus), který by měl rovněž návaznost na výskyt
v Alpách, naopak s jistotou nepůvodní jsou v území nově zaznamenané druhy (např. svízelka lysá –
Cruciata glabra). Čím jdeme do nižších poloh, tím byl vliv člověka starší a intenzivnější a v oblasti
Předšumaví velmi pravděpodobně zcela zabránil zapojení kompaktního lesa a umožnil kontinuální
přežití a rozšíření řady rostlin, které dnes stojí díky intenzifikaci zemědělství v průběhu 20. století
anebo naopak díky upuštění od obhospodařování na pokraji vyhubení. Jedná se například o
endemický druh Českého masivu hořeček český (Gentianella bohemica) nebo celou řadu orchidejí,
například vstavač kukačka (Orchis morio), či švihlík krutiklas (Spiranthes spriralis), které lze
považovat za druhy submediteránní či vstavač mužský (Orchis mascula) a měkčilku jednolistou
(Malaxis monophyllos), u nichž je opět velmi zjevná návaznost výskytu na Šumavě a v Předšumaví
na výskyt v Alpách. Na sekundární bezlesí je také vázán výskyt významných taxonomicky
kritických skupin rostlin jako například rod pampeliška (Taraxacum) nebo kontryhel (Alchemilla).
Druhové bohatství těchto skupin je na Šumavě značné a některé druhy mají na Šumavě své hlavní
rozšíření nebo jediný výskyt v České republice. Některé rostliny však kvůli svým specifickým
ekologickým nárokům nemohly využít nový prostor a zůstaly svým výskytem omezeny jen na
lokality primárního bezlesí. Jedná se například o druhy skalních štěrbin karových stěn či skalnatých
hřebenů – psineček skalní (Agrostis rupestris), sítinu trojklannou (Juncus trifidus) nebo dobře
známé vodní plavuně šídlatky (Isoëtes), které rostou v šumavských jezerech.
Biodiverzita Šumavy
Z pohledu počtu druhů a jejich významu můžeme definovat několik center biodiverzity šumavské
flóry. Na české straně to jsou především vrchoviště v centrální části Šumavských Plání a přilehlé