Sborník konference - PAVEL VALTR

k uplatňování nových paradigmat lesnictví, neboť se prokázalo, že
• pouhé samovolné efekty lesů environmentální a sociální povahy už mnohde neuspokojí
veřejné potřeby – je třeba aktivně pracovat na údržbě, posílení nebo vytváření konkrétních
kladných efektů (funkcí) lesů kulturních krajin či také tlumit a eliminovat nevhodné účinky
lesa (dysfunkce) pro lidskou společnost;
• potřeba vkládat práci i kapitál na aktivity – lesnické služby ve veřejném zájmu – je takového
měřítka i charakteru, že vylučuje samofinancování z výnosů produkce tržních statků
(jde o aktivity s efekty mimotržní nebo zprostředkovaně tržní povahy);
• je nezbytné rozvinout marketing – nabídnout společnosti kromě produkce dřeva také
konkrétní lesnické služby environmentálního a sociálního charakteru a přesvědčit veřejnost,
národohospodáře i politiky o efektivitě plateb za ně ze zdrojů společenského režijního
kapitálu.
Intenzívně se na tématu pracovalo a v logické řadě koncepce → politika → legislativa → nástroje
a orgány byly zaváděny potřebné lesnické služby v lesnictví „Evropy“.
Tento vývoj země v totalitě zcela míjel bez odezvy v jejich lesní politice. Lesnická věda sice např.
v Československu připravila podklady; bylo známo kde, co, jak, proč i za co je účelné aktivně dělat.
Existovaly i realizované projekty v oblasti rekreačních a zdravotních funkcí lesů (dva „účelové“
lesní závody jen s lesy zvláštního určení pro příměstskou rekreaci, vzorné lesy lázeňské
v součinnosti lesnictví a balneologie). Dokonce od roku 1982 platila i obecně závazná právní norma
pro víceúčelové obhospodařování lesů v ochranných pásmech vodních zdrojů. Nebylo však
politické vůle začlenit tyto služby do hospodářské struktury lesního odvětví, přestože ani
brigádnickým nadšením nebylo možné právní normu plnit. Veřejný zájem se týká totiž víc než
poloviny celkové plochy lesů v České republice.
Po převratu 1989 nezbytná transformace lesního hospodářství odmítla rovněž učinit lesnické služby
složkou hospodářské činnosti – lesní sektor národního hospodářství zůstává lesopoliticky nadále
jednoúčelově strukturovaným sektorem produkce dřeva na pni. Vysvětlení je jednoduché: ke
konzervativní tradici a odtrženosti od myšlenek lesnické „Evropy“ uplatnily se u nás v lesní
politice, jíž nelze nazvat jinak než matnou, principy ideologie ekonomismu. Z hlediska titulu této
práce možno učinit první ze závěrů: ona matná (někteří míní, že žádná) státní lesní politika
je jednou z příčin, proč klasické lesní hospodářství je tak snadným otloukánkem z pozic dnešní
ekologické filosofie.
Lesnictví a lesní hospodářství mezi ideologiemi
Dovolte shrnout jen zásadní problémy komplikovaných vazeb lesnictví se sférou ideologií, politiky
a též s duchem postmoderní doby. Jsme svědky, kterak se lesnictví a lesní hospodářství – a to
v evropském měřítku – nachází mezi dvěma mlýnskými kameny, které představují dva protikladné
světové názory v ideologii ekonomismu a environmentalismu. Jedná se o nové ideologie, které se
obě zrodily v USA na sklonku 20. století. Obě se šíří světem s globálními důsledky – obě nadmíru
jednostranné a snad také proto snadno zjednodušované v kombinaci s duchem postmoderní éry a
tím silné v politické sféře. V lesnické „Evropě“ se diskutuje velmi vážně o krizi lesnictví a lesního
hospodářství jako jevu další přelomové doby lesnictví a představitelé lesnických věd podněcují
k cestě, kterou už vyzkoušela lesnická „Evropa“ – ke zmnožení cílů lesního hospodářství
v nakládání s lesy.
V tuzemsku jsou poměry oproti „Evropě“ ještě zamotanější tím, že jsme v lesnictví neprodělali
vylíčený půlstoletý lesopolitický vývoj od lesnictví jednoúčelového k ideji víceúčelovosti
ve využívání lesů a k vícesložkovému lesnímu sektoru. Po převratu 1989 v přirozeném emočním
opojení duchem svobody a ovlivněni postmodernismem jsme spadli nečekaně do globálního mlýna
mezi kameny, které oba voněly novotou a byly přitažlivé i zemí původu jak pro ty, kteří v lesích
vidí jen kapitál v dřevní surovině,
tak pro ty, které les i krajina zajímá výlučně jako přírodní
ekosystém.
Zdá se však, že ani ti ani oni nestojí o to zamýšlet se komplexně nad bohatstvím, jež je