Sborník konference - PAVEL VALTR

Vladimír Krečmer, Národní lesnický komitét
Vstup do problematiky lesnictví
Máme-li osvětlit příčiny a pochopit okolnosti kolem dnes velmi zřetelných střetů lesnictví a
environmentalismu, je třeba se nejdříve poohlédnout po vývoji smyslu či chcete-li poslání
evropského lesnictví a lesního hospodářství, po jeho základních zásadách čili – moderně řečeno –
po jeho paradigmatech. Ta podléhají změnám v souvislostech s vývojem lidské společnosti.
Lesnictví vzniklo proto, aby podle potřeb lidské společnosti nakládalo s lesy a umožňovalo jejich
Jak to činí či činit může, to závisí na stavu už přibližně jedno a půl století rozporného pole lesní
politiky, kde se střetají skupinové zájmy se zájmy veřejnými. Lesy v kulturní krajině nejsou
veřejným statkem, jak se někdy mylně hlásá, ale jako majetek konkrétních vlastníků mají řadu jeho
rysů a proto – ve srovnání s jinými druhy majetků – mají svá specifika, plynoucí z tohoto jejich
charakteru. Připomeňme náš zákon o lesích 289/1995 Sb. a jeho § 1: lesy jsou národní bohatství,
jež je současně nenahraditelnou složkou životního prostředí. Přestože slova jsou moderní, tohle není
idea teprve lesnictví naší současnosti. účelové využívání. Podle prvních dokladů o něm z evropské
historie činí tak od raného středověku.
Stojí patrně za pár slov, proč a jak k tomu došlo. Na onom dávném počátku dokladů o lesnictví,
lesy nás zajímající Evropy plnily snad jediný zájem, jenž si žádal jistou lidskou správu – a to byl
lov jako panská kratochvíle. Pro lesy jako útočiště lidí i jako překážku vpádů nepřátel žádná správa
nutná nebyla. Když se však časem obyvatelstvo množilo, bylo potřeba zemědělské půdy pro
zajištění výživy zvyšujícího se počtu lidí. Takže snad dnes nepřekvapí, že první, lesů se týkající
královské dekrety franckých králů v dobách Karlovců (kapituláry 9. století), se zabývaly jednak
lovy a lovčími, jednak také podporou klučení lesů a přísnými zákazy jejich obnovy. Ve 12. století
nacházíme královské dekrety francouzských králů – ordonance – dokonce s titulem „sur les eaux
et forêts“ , tedy o vodách a lesích.
Americký erodolog W.F. Megahan z toho v 70. letech minulého století odvodil údajnou vyspělost
Evropy, jejíž králové prý už tehdy chápali ekologické vazby lesů a vod. Američan zřejmě podlehl
euforii environmentalismu: ona nařízení byla totiž akty o prodejích divočin v královské správě, kde
nic jiného kupce nezajímalo, než lesy a vody jako prostředí. kde mohli lovit lesní a vodní živočichy
(„bestias et pisces“). Ještě ve 14. století byl ve Francii královský úřad „Service royal des eaux
et forêts“ s tématikou lovectví. To se však už v důsledku vzniku měst, rozšiřujícího se dolování,
železářství, sklářství nebo i stavby lodí zvětšovala těžba lesů v té míře, že se začaly objevovat
starosti o trvalost lesních zdrojů kvalitního dřeva, byť tehdy ještě ojediněle. Neřízené těžební
využívání lesů – s převládajícím ponecháváním vytěžených ploch přírodě k přirozené obnově –
vedlo v toku časů ke stavu, kdy v 18. století byly k těžbě vhodné lesní porosty čím dál tím
vzácnější. Stav lesů, destruovaných z hlediska produkce dřeva,
se odrážel tak, že v hospodářských
výkazech panství byly označovány nikoli lesními porosty, ale jako „porostliny“.
Tehdy nastala první přelomová doba lesnictví. Pod tlakem hrozícího nedostatku dřeva jako tehdy
hlavní energetické suroviny se od lesních řádů 18. století konstituovalo lesnictví, které – vědecky
podloženo – zaručovalo trvale udržitelnou produkci dřeva pro potřeby společnosti.
Obhospodařování lesů se řídilo zásadami trvalosti, nepřetržitosti a vyrovnanosti produkce dřeva a
tedy i výnosů na lesních majetcích. Takto bylo formulováno původní paradigma novodobého
lesnictví a lesního hospodářství. Z destruovaných lesů feudální doby vytvořilo lesnictví obnovitelný
přírodní zdroj dřevní suroviny, kryjící až dodnes potřeby společnosti. Nejen však co se týká dřevní
suroviny.
Jak se přišlo k tomu bohatství jsme pověděli. Kdy však došlo u původního paradigmatu s dřevní
surovinou k jeho doplnění o význam lesů jako složky životního prostředí? Ten první podnět je
hodně starý – spadá do první části 19. století a byl to důsledek Velké francouzské revoluce. Tehdy
byly „privatizovány“ feudální majetky a noví uživatelé lesů nebyli vždy spokojení s ekonomickou