Sborník konference - PAVEL VALTR

Územní plán velkého územního celku Šumava
Na počátku 80. let bylo zřejmé, že tyto problémy může odstranit pouze nový územní plán reagující
jednak na změny v území a jednak přinášející jednoznačnější řešení. Proto oba kraje
začaly připravovat Územní plán velkého územního celku Šumavy, který byl z uvedených důvodů
zpracováván v podrobnějším měřítku 1 : 25 000 opět Terplanem Praha. Hlavním projektantem byl
Ing. arch. Svatopluk Cingroš, opět ve spolupráci s některými ekology a přírodovědci (např. Ing.
Igor Míchal, CSc., RNDr. Stanislav Kučera).
Koncepce tohoto územního plánu vycházela z filosofie předchozího, tzn. že opět se vycházelo ze
specifik krajinných celků a jejich únosného zatížení návštěvností, byla navržena opatření k ochraně
životního prostředí (čistota vod, vytápění, odpady, rekultivace krajiny) a k podpoře hospodářského
rozvoje a osídlení. Koncept byl projednán před r.1989.
Návrh územního plánu byl dokončován v době, kdy vrcholily přípravy národního parku (diskuse o
rozsahu NP a sídlu správy), došlo ke zpřístupnění celého území a ke změnám ve správním
uspořádání (vznikaly nové obce) a kompetencí (např. územní plánování přešlo pod MŽP). Z těchto
důvodů územní plán nenaplnil zcela cíle, pro které byl pořizován a řešení některých problémů
odložil (např. pravý břeh Lipna). Vláda schválila Územní plán velkého územního celku Šumavy
v květnu r. 1992. Za prioritní byly vzaty potřeby ochrany přírody a krajiny. Zvýšený důraz byl
kladen na rovnoměrnější rozložení výstavby, využití vnitřních rezerv, byla vymezena a
kategorizována střediska cestovního ruchu a rekreace, byla zaujata i pozice k obnovení těžby zlata u
Kašperských Hor a k další územní ochraně potenciálních vodních nádrží. Dopravní řešení
reagovalo na zlepšení přeshraničního propojení.
Směrně byly stanoveny kapacity ubytovacích zařízení v jednotlivých sídlech včetně doporučené
skladby – např. k r. 2010 v řešeném území navrhovalo celkem 70 tis. lůžek (s převahou ubytování
v soukromí) a hranice rozvoje jednotlivých sídel. Zde u několika sídel byl nevhodně použit termín
„počítat se stagnací sídel“ – místo nepočítat s přírůstky obyvatel, což následně i přes směrný
charakter vedlo ze strany obcí ke zpochybňování aktuálnosti územního plánu.
Bouřlivý vývoj po r. 1989 ukázal, že ÚP VÚC Šumavy zejména pro jednotlivé obce není
dokumentem, podle kterého by mohly svůj další rozvoj jednoznačně ovlivňovat. To způsobily
jednak změny v hospodářských a vlastnických podmínkách a jednat některé následně zpracované
dokumenty a koncepce, které nezohledňovaly řešení územního plánu. I z toho důvodu byl proto
v minulosti vládou vysloven požadavek aby vyhlašování dalších velkoplošných chráněných území
proběhlo až po zpracování územního plánu.
Možnost porovnání přístupů k řešení územního rozvoje Šumavy přineslo seznámení s koncepcemi
na bavorské straně a spolupráce na společných dokumentech. Regionální plán Donau-Wald
v Bavorsku se zaměřuje více na prostorové uspořádání a stanovuje rámce a cíle, které musí být při
konkrétním záměru v územním řízení prokázány. Po otevření hranic obě strany (i Rakousko) viděly
impulsy, které mohou rozvoj území podpořit a urychlit. K tomu vedlo i zpracování Trilaterálního
konceptu rozvoje Bayerische Wald-Šumava-Mühlviertel v I. polovině 90. let.
Tento koncept jednak upozornil na některé problémy vyžadující společné řešení a sjednotil
srovnatelné údaje o území a jednak byl základnou pro přípravu projektů vyžadujících podporu
z prostředků EU.
Trilaterální koncept pořizovala jako nadnárodní koncept ve všech třech zemích příslušná
ministerstva (u nás ministerstvo hospodářství a zpracovával Terplan Praha).
Došlo i ke spolupráci na nižší úrovni – společně byl zpracováván Krajinný plán Bayerisch
Eisenstein – Železná Ruda (jako součást územního plánu) – z jeho návrhů byla později např.
realizována železniční zastávka v Železné Rudě. V dalších letech byl zpracován i společný
prostorový dokument pro území Královského hvozdu (u nás zahrnuje 6 obcí).