Sborník konference - PAVEL VALTR

ŠUMAVA V ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACI
Václav Treml, vedoucí oddělení územního plánování odboru regionálního rozvoje, Krajský
úřad Plzeňského kraje
Územní plánování jako nástroj podpory rozvoje a ochrany území
Územní plánování má důležité místo při podpoře rozvoje a ochraně území. Na Šumavě v polovině
60. let došlo k uvolnění přístupnosti dalších území a současně se zde začaly projevovat tlaky na
intenzivnější rekreační využití zejména na Železnorudsku a v prostoru Lipna. Proto v r. 1961 zde
byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Šumava.
Územní plánování tehdy vycházelo ze zákona 84/1958 Sb., o územním plánování, který podle
podrobnosti počítal s územními plány rajónů a se směrnými a podrobnými územními plány pro
sídla. Územní plány rajónů se většinou zpracovávaly pro městské aglomerace a pro hospodářsky
důležitá území. Pro horské – rekreační území začal takový plán prvně vznikat v Krkonoších a
následně i na Šumavě. Od té doby zde byla pořízena řada územních plánů, studií, generelů a
koncepcí.
Územní plán rajonu Šumava
Prvním koncepčním dokumentem byl Územní plán rajónu Šumava, který začaly připravovat
společně Západočeský a Jihočeský KNV. Řešené území zahrnovalo části okresů Český Krumlov,
Prachatice a Klatovy, kromě CHKO zahrnovalo i další části v podhůří. Územní plán zpracovával
Státní ústav pro rajonové plánování – pozdější Terplan Praha. Vedoucím projektantem byl Ing. arch.
František Mareš, v týmu byla i řada přírodovědců (např. RNDr. Štěpán).
Koncepce územního plánu byla založena na únosné návštěvnosti území (počítalo se se 150 tis.
návštěvníky). Území bylo rozčleněno na charakteristické krajinné celky s diferencovaným
zatížením návštěvností (0,5 – 1,5 návštěvníka /ha) a s preferovaným využitím. Na základě toho byly
stanoveny směrné kapacity ubytování – v dělení na vázaný a volný cestovní ruch a navržena i
potřebná vybavenost včetně bytové výstavby. Vzhledem k tomu, že v té době mělo vlastní územní
plán jen několik větších sídel, nahrazoval územní plán rajónu svojí podrobností i tuto dokumentaci.
Územní plán řešil i některé významnější investice, např. rozšíření vybavenosti pro zimní sporty
v prostoru Železné Rudy a Churáňova a pro letní rekreaci u Lipna, úpravy komunikací pro zlepšení
dopravní dostupnosti. Za páteřní komunikaci rozvádějící dopravu po Šumavě byla navržena tzv.
Šumavská magistrála, spojující Nýrsko, Železnou Rudu, Kašperské Hory, Vimperk a Lipno.
Územní plán se zabýval i otázkou obnovy zaniklých sídel (většina z nich tehdy ještě ležela
v nepřístupném území), připustil jejich obnovu ve vhodných lokalitách, což podnítilo intenzívní
hledání stavebníků.
Územní plán rajónu byl schválen vládou v létě r. 1969. Z jeho řešení vycházely postupně
zpracovávané územní plány sídel (většinou neřešily celé území obce), pro západočeskou část
Šumavy bylo zpracováno podrobnější řešení. V praxi se ukázaly některé problémy v jeho
interpretaci, zejména ze strany postupně důslednější ochrany přírody. Projevoval se i rozdílný
přístup v jihočeské a západočeské části v důsledku dualismu Správy CHKO (Vimperk, Sušice) a
postupu stavebních úřadů. Proto např. při Západočeském KNV byl ustanoven Poradní sbor i se
zastoupením hlavního projektanta a CHKO, kterému měly být předkládány k posouzení všechny
záměry na výstavbu na Šumavě.