PDF (45,6 MB) - Malacologica Bohemoslovaca - SAV
PDF (45,6 MB) - Malacologica Bohemoslovaca - SAV
PDF (45,6 MB) - Malacologica Bohemoslovaca - SAV
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Má výraznou bradavčitou strukturu hřbetu i štítu – jednotlivé<br />
bradavky se při podráždění jakoby naježí. Sliz<br />
na chodidle je žlutý (Obr. 107), po stranách do oranžova<br />
zbarvený. Od druhů s oranžovým slizem na chodidle (A.<br />
distinctus a A. obesoductus) se liší chybějícími nebo pouze<br />
na hřbetě slabě naznačenými postranními proužky.<br />
Obr. 106 a 107. Arion intermedius.<br />
Monacha cantiana (Montagu, 1803) – tmavoretka kentská,<br />
Obr. 108<br />
Ulita podobná běžnějšímu druhu M. cartusiana. Ve srovnání<br />
s ní je ale větší, výšky až 14 a šířky 20 mm, proužek<br />
kolem obústí je světlý a píštěl je poněkud širší. Bezpečné<br />
rozlišení je vhodné provést na základě anatomických<br />
znaků (viz hLaváč & PeLTanová 2010). Tento druh obývá<br />
západní Středomoří a zasahuje podél pobřeží Atlantiku až<br />
do Nizozemí a do Velké Británie. V posledních letech se<br />
začal objevovat na synantropních stanovištích ve střední<br />
Evropě. Zatím pouze v Čechách na jediné lokalitě v Praze<br />
– Horních Počernicích (hLaváč & PeLTanová 2010), další<br />
šíření je pravděpodobné.<br />
Obr. 108. Monacha cantiana.<br />
Petasina edentula (draparnaud, 1805) – chlupatka bezzubá,<br />
Obr. 109<br />
Ulita dorůstá výšky okolo 5 a šířky 7 mm. Žije ve vlhčinách<br />
horských lesů, často v porostech devětsilů. K nám<br />
zasahuje pouze na několik lokalit v údolí potoka debrníku<br />
v severní části Šumavy.<br />
Chlupy jsou řidší než u hojného druhu P. unidentata a v<br />
27<br />
dospělosti opadávají. Barva ulity je světlejší, nažloutlá. V<br />
ústí se na rozdíl od P. unidentata nevytváří zoubek, ale<br />
pouze prahovitý, po celé délce rovnoměrně vyvinutý pysk.<br />
Spodní okraj ústí je rovnoběžný s patrem – ústí je tedy<br />
měsíčitého tvaru.<br />
Obr. 109. Petasina edentula.<br />
Cernuella neglecta (draparnaud, 1805) – suchobytka přehlížená,<br />
Obr. 110<br />
Ulita dorůstá výšky až 10 a šířky 17 mm. druh obývá<br />
otevřená druhotná stanoviště, známý je pouze z několika<br />
lokalit na dolním Labi a Ohři (Veltrusy, Kolín, Vepřek, Litoměřice,<br />
Mšené, Košťálov), nově z okolí Votic a z Prahy.<br />
Je také původem z mediteránní oblasti, pravděpodobně k<br />
nám pronikl zcela nedávno, v poslední době se šíří.<br />
Ulita má vyšší kotouč a užší píštěl než u velikostně podobných<br />
„suchomilek“ Xerolenta obvia a Helicella itala,<br />
na světlém podkladě má tmavé pruhy. důležitým znakem<br />
je hnědý pysk, který tento druh odlišuje od všech našich<br />
ostatních „suchomilek“. Tělo živočicha je tmavé.<br />
Obr. 110. Cernuella neglecta.<br />
Lozekia transsilvanica (Westerlund, 1876) – vojenka sedmihradská,<br />
Obr. 111<br />
Křehká ulita dosahuje výšky 5,5 a šířky 6,5 mm. Vojenka<br />
žije v hrabance bukových a smíšených lesů při úpatí svahů.<br />
Je to karpatský druh, z Maďarska zasahuje pouze na<br />
jihovýchod Slovenska (hora Karanč u Šiatorské Bukovinky<br />
a údolí potoka pod hradem Šomoška).<br />
Povrchovou strukturou ulity připomíná vlahovky, ale obústí<br />
má zcela rovné a celá ulita je velmi tenkostěnná, malá<br />
a s tupým kýlem na obvodnici.<br />
Obr. 111. Lozekia transsilvanica.<br />
Hygromia cinctella (draparnaud, 1801) – tenkostěnka kýlnatá,<br />
Obr. 112<br />
Bělavě šedá až hnědavá ulita dorůstá výšky 7 mm a šířky<br />
12 mm. Tento původně jihoevropský druh obývá křoviny<br />
či lesíky a v posledních letech se šíří do kulturní krajiny<br />
západní (po Velkou Británii) i střední Evropy. Nejblíže
Change language