PDF (45,6 MB) - Malacologica Bohemoslovaca - SAV

evné pruhy: oba postranní jsou tmavé, prostřední je světlý
(Obr. 66), toto pruhování bývá alespoň naznačeno i u zcela
světlých jedinců. Kýl bývá světlý a dosahuje do poloviny
hřbetu. Štít je vždy jednobarevný (!), většinou světle hnědý.
Problematické je určování mláďat, která jsou tvarem
i kresbou podobná podkornatce Lehmannia marginata. V
zadní části hřbetu však mají nápadný kýl, takže střední
světlá linie je jen v zadní polovině hřbetu. U zástupců rodu
Lehmannia je kýl téměř neznatelný, ale typický je pro ně
výrazný světlý středový proužek, který naopak běží až ke
štítu. Pokožka mladých slimáků má navíc výrazné papily
na rozdíl od téměř hladké pokožky podkornatek.
Obr. 65 a 66. Limax cinereoniger.
Limax maximus Linné, 1758 – slimák největší, Obr. 67
dospělci dorůstají až 150 mm. Tento druh žije na vlhkých
místech převážně v kulturní krajině (sady, zahrady apod.),
rád zalézá do sklepů, vyskytuje se ale i v nížinných lužních
lesích. Pochází pravděpodobně z jihozápadní Evropy,
odkud se rozšířil, v ČR a SR převážně synantropní, běžný
na celém území. Na zahrádkách se může přemnožit a škodit
žírem.
Bezpečným poznávacím znakem je skvrnitý štít. Podobně
skvrnité bývá téměř vždy i celé tělo (může být ale i černé).
Kýl zasahuje jen asi do 1/3 hřbetu, chodidlo je jednobarevné.
9
Limacus flavus (Linné, 1758) – slimákovec pestrý,
Obr. 68
Slimák dorůstající 90 mm je barevně velmi variabilní.
Existují jednobarevní, ale častěji mramorovaní jedinci různých
barevných odstínů, obvykle hnědaví a béžoví. Tento
plž je náš jediný eusynatropní druh, to znamená, že se vyskytuje
pouze v lidských sídlech, kam je zavlékán z jihu
nejčastěji se zeleninou a může zde řadu let přežívat. Ve
volné přírodě nepřežije zimu, vyjma nejteplejších oblastí
jižního Slovenska. Obecně je v ČR a SR vzácný, obývá
hlavně sklepní prostory a kanalizace (Praha, Olomouc, viz
Dvořák & horsák 2004).
Liší se sytě žlutým slizem svrchní strany a namodralými
tykadly. Anatomicky se od rodu Limax liší dlouhým slepým
střevem.
Obr. 67 (nahoře). Limax maximus. Obr. 68 (dole). Limacus flavus.
Malacolimax tenellus (O. F. Müller, 1774) – plžík žlutý,
Obr. 69
Náš nejmenší zástupce čeledi Limacidae dorůstá 50 mm.
Žije na dřevě, velmi často na houbách v listnatých i jehličnatých
lesích. Je hojný, vyhýbá se pouze intravilánům a
kulturním plochám. Na Slovensku je vzácnější a postupně
směrem na východ ubývá, až v nejvýchodnější části chybí