PDF (45,6 MB) - Malacologica Bohemoslovaca - SAV

polovina preaputia, dutina prostaty je na řezu lalokovitá
(Obr. 11).
Catascopia occulta (Jackiewicz, 1959) – blatnatka severní,
Obr. 12
Ve srovnání s druhy rodu Stagnicola má menší ulitu, která
dorůstá většinou výšky jen 16 a šířky 7 mm. Obývá mělké
a periodické tůně a mokřady v nížinách. V Čechách byla
původně zjištěna na jediné lokalitě u Kladrub nad Labem
(huDec & BraBenec 1966). Přestože se J. Brabenec domníval,
že blatnatka vyhynula v souvislosti s poklesem
hladiny podzemní vody (BraBenec 1978), byl její výskyt
v nedávné době opakovaně ověřen (Beran 2008). Nově
byl tento druh nalezen na odlehlé lokalitě v oblasti soutoku
řek Moravy a dyje (Beran 2008).
Pro identifikaci jsou spolehlivé pouze anatomické znaky:
pochva penisu je přibližně stejně dlouhá jako preaputium a
prostata má pouze jedinou velkou vchlípeninu (Obr. 13).
Gyraulus parvus (Say, 1817) – kružník malý, Obr. 14
Ulita je většinou nápadně prohnutá, takže ústí bývá výrazně
dolů sklopené. Výška ulity je do 1,4 a šířka do 5,5 mm.
Tento druh je ekologicky nenáročný a vyskytuje se v různých
stojatých a pomalu tekoucích vodách. Byl k nám zavlečen
ze Severní Ameriky, s čímž souvisí jeho hojný výskyt
v umělých nebo ovlivněných vodních nádržích (jámy
po těžbě, čerstvě odbahněné rybníky apod.). Typ stanoviště
může pomoci při determinaci, zejména v případech, kdy
není možné použít anatomické znaky. V České republice
se šíří, takže je dnes již dosti hojný a široce rozšířený a to
zejména v Čechách. Na Slovensku je jeho výskyt velmi
pravděpodobný, jak nasvědčují nálezy ulit z Podunají, ale
potvrzení na základě anatomických znaků stále schází.
Velmi pravděpodobná je jeho záměna s původním druhem
G. laevis, který má podobný tvar i povrch ulity. Jediným
zcela spolehlivým rozlišovacím znakem je poměr distální
a proximální části spermovodu, kdy u G. laevis jsou obě
části srovnatelně široké, zatímco u G. parvus je proximální
polovina užší (Obr. 15). Tento znak však není příliš markantní
a vzájemné postavení druhů G. parvus a G. laevis
by mělo být podrobeno detailnějšímu zhodnocení.
14
Obr. 14 a 15. Gyraulus parvus.
15
Gyraulus rossmaessleri (Auerswald, 1852) – kružník
Rossmaesslerův, Obr. 16
Tmavě rudohnědá ulita dorůstá výšky 1,5 a šířky 6 mm.
Tento plž žije v mělkých tůních a mokřadech, a to obvykle
pouze v periodických vodách. Je to poměrně vzácný druh,
v ČR se vyskytující v okolí Teplic (Beran & horsák under
review), Frýdlantském výběžku (Beran 2005a), Poodří
a Litovelském Pomoraví (Beran 2002a) a vzácně i na jižní
Moravě (L. Beran & M. horsák nepubl. data). Vzácně byl
zjištěn i v Pomoraví na Slovensku (čeJka 2005), jedna lokalita
je zatím známa z Malých Karpat (čeJka & čačaný
2009).
Od ostatních zástupců rodu se liší tmavou ulitou s pravidelně
a hustě rýhovaným povrchem, velmi málo rozšířeným
posledním závitem a v dospělosti bílým a tlustým
pyskem v ústí, který nemusí nutně ukončit růst. V minulosti
byl pravděpodobně zaměňován s G. acronicus, jehož
ulita se vyznačuje kýlovou hranou na obvodu a hladkým
povrchem nebo nejvýše jemnými spirálními liniemi. Spolehlivé
určení však vždy vyžaduje použití znaků na pohlavní
soustavě: pochva penisu je u G. acronicus zřetelně
delší než preaputium (Obr. 17), podobně jako u G. albus
(Obr. 18). U G. rossmaessleri je pochva penisu velmi krátká
(Obr. 19). Pro úplnost uveďme, že G. acronicus se od
podobně vypadajícícho G. albus liší umístěním peniálního
póru, který je v horní polovině zduřeniny konce penisu
(Obr. 18), G. albus má tento pór v dolní polovině.
16
17
Obr. 16 a 19. Gyraulus rossmaessleri. Obr. 17. G. acronicus.
Obr. 18. G. albus.
18
19