Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Ondřej Miffek, Luboš Smutka, Michal Steininger VÝVOJ AGRÁRNÍ PRODUKCE V EVROPSKÉ UNII
V LETECH 1961 AŽ 1980
řad byly použity základní metody statistické analýzy jako jsou bazické a řetězové indexy,
průměrná tempa růstu atd.
Článek je součástí projektu s názvem „Vývoj agrární produkce v rámci Společné zemědělské
politiky zemí Evropské unie“ kterým se autoři dlouhodobě společně zabývají v
rámci grantů udělených Interní grantovou agenturou provozně ekonomické fakulty České
zemědělské univerzity v Praze. Projekt je rovněž součástí dlouhodobého výzkumu,
který je zpracováván na katedře zemědělské ekonomiky PEF, ČZU v rámci VZ MSM
6046070906 („Ekonomika zdrojů českého zemědělství a jejich efektivní využívání v
rámci multifunkčních zemědělskopotravinářských systémů“).
Výsledky a diskuse
Charakter jednotlivých států, které v roce 1957 podepsaly sérii dohod, včetně dohody o
Evropském hospodářském společenství, nebyl zcela jednolitý. Na jedné straně stálo
Německo, země tvrdě postižená a zničená válečným konfliktem, navíc oslabená rozdělením
země na východní a západní část, na druhé straně pak zemědělsky silná, nikoliv
však výrazně konkurenceschopná, tedy Francie. Kromě Francie a Německa pak ještě
společenství doplňovala Itálie se středomořským charakterem zemědělství a země Beneluxu,
kde zejména Nizozemí začalo budovat silně intenzivní zemědělský sektor orientovaný
na export. Je tedy pochopitelné, že samotný vznik a realizace SZP byl nesnadné a
komplikované. Zejména Německo při jednáních o SZP nemělo snadnou pozici, vidina
společného trhu s průmyslovými výrobky však převážila nevýhody plynoucí pro Německo
z naplnění zemědělské politiky. Od počátku roku 1962 tedy existovala dohoda,
na základě které se začaly formovat nástroje, které v upravené podobě existují dodnes.
Období do roku 1967 (tabulka číslo 1) bylo ve znamení náběhu efektů primární existence
SZP. Celková hrubá produkce podle metodiky FAO činila v roce 1961 (první dostupný
údaj) 71, 928 mld. USD ve stálých cenách roku 2000. Pozici největšího producenta
si udržovala Francie (23,4 mld., 32,5 %), těsně následovaná Německem (22,1
mld.) a Itálií (18,6 mld. USD). Z celkové hrubé produkce v roce 1961 tvořila rostlinná
produkce 37,3 mld. USD (51,8 %) a živočišná produkce 34,6 mld. USD (48,2 %). Ve
struktuře produkce jsou patrné odlišnosti, neboť největší živočišnou produkci mělo Německo
a rostlinnou produkci pak Itálie. Právě u Itálie je nejvíce viditelný rozdíl mezi
rostlinnou produkcí a produkcí živočišnou, neboť rostlinná tvořila celých 71 % celkové
produkce. I když celkové v EU6 převažovala produkce rostlinná, kromě Itálie měla vyšší
podíl rostlinné produkce již jen Francie a naopak Německo a zejména státy Beneluxu
měly silnou převahu živočišné výroby. Během období let 1961 až 1967 rostla celková
produkce průměrně o 3 % ročně při silnějším růstu rostlinné výroby (3,7 %), než živočišné
(2,2 %). V roce 1967 činila celková produkce 85,7 mld. USD, což je o 19 % více,
než v roce 1961. Vzhledem k již zmíněnému rychlejšímu růstu rostlinné produkce se
její podíl zvýšil na 54 % a dosáhl úrovně 46,3 mld. USD oproti 39,4 mld. USD výroby
živočišné. Rychlejší růst rostlinné výroby je možné vysvětlit zejména nedostatkem obilovin
a to především v Německu, které bylo velkým poptávajícím na trhu. Rychlejší růst
německé produkce také přivedl Německo na pomyslné první místo v celkové produkci
před Francii. Ve všech zemích také došlo k posílení podílu rostlinné výroby, s výjimkou
Itálie (73 %) a Francie (54 %) však dosud silně převládala živočišná výroba.
75