Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Milan Závurka MANAŽERSKÁ SMLOUVA
nešlo smlouvu označenou jako smlouva manažerská, uzavřít. Je však nutno postupovat
analogicky. Významné je ustanovení § 51 občanského zákoníku, který umožňuje
uzavírat tzv. inominátní – nepojmenované smlouvy. Tato možnost není podle mého
názoru v rozporu se současným zněním zákoníku práce – zákon č. 262/2006 Sb. ve
znění pozdějších předpisů. Platí pouze omezení, že manažerská smlouva nemůže
nahradit zcela smlouvu pracovní, ale není vyloučeno, aby současně vedle sebe
existovaly pracovní i manažerská smlouva. Podmínkou pro souběžnou existenci obou
smluv vedle sebe je pouze skutečnost, aby se jednalo o právní vztah mezi
zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Nabízí se otázka, pro jaký okruh funkcí či pozic lze manažerskou smlouvu sjednat. Platí
základní zásada, že manažerskou smlouvu lze uzavřít s vedoucím zaměstnancem u
podnikatelského subjektu. Jedná se tedy o subjekty, které vykonávají podnikatelskou
činnost a které odměňují své zaměstnance mzdou nikoliv platem. Kdo je považován za
vedoucího zaměstnance není ve vztahu k manažerské smlouvě pochopitelně blíže
specifikováno. Podpůrně by šlo použít § 11 odst. 4 zákoníku práce, ale není to závazné
kritérium.
Účel a obsah manažerské smlouvy
Účelem manažerské smlouvy je motivovat firemní management především v oblasti
mzdové. Nejde samozřejmě jen o základní mzdu, ale o různé další mzdová plnění –
prémie, odměny, podíly na hospodářských výsledcích firmy, sjednávání tzv.
odchodného při opouštění firmy a podobně. Nejde však jenom o mzdové nároky, které
může manažerská smlouva upravovat. Může jít o úpravu řady dalších nároků. Pro tyto
nároky se někdy používá souhrnný název benefity. Jenom na příklad si můžeme uvést,
že mezi tyto benefity patří používání služebních vozů, příspěvky na dopravu,
zajišťování nadstandardní lékařské péče, příspěvky na bydlení, výhodnější úprava
pracovní doby a rozsahu dovolené, výhodnější rozsah pracovního volna, zajišťování
vzdělávání, zahraničních stáží a podobně. Jak již bylo uvedeno, těchto motivujících
nároků může být celá řada, ale platí zásada, že všechna dohodnutá ujednání musejí být
v souladu s právními předpisy, jinak by manažerská smlouva byla zcela nebo zčásti
neplatná. I když manažerská smlouva není typem pracovní smlouvy, přesto platí, že v ní
nelze odlišně upravit to, o čem zákoník práce stanoví, že není možné se odchýlit.
Závěr
Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že hlediska právního k této oblasti vzhledem
k nedostatečné právní úpravě mohou vznikat různé komplikace. To však není důvodem
k tomu, aby se manažerské smlouvy neuzavíraly, naopak vývojový trend směřuje ke
zvyšujícímu počtu uzavírání smluv tohoto typu. Jak již bylo řečeno v úvodu, bylo by
vhodné, aby právo na tento trend v krátké době adekvátně reagovalo.
Použitá literatura:
[1] JOUZA, L. Manažerská smlouva. Právní rádce, 2008, č. 9, s. 55-60, ISSN 1210-
4817
[2] Zákoník práce č. 262/2006 Sb. ve znění platných předpisů
362