Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Jana Staňová, Luděk Kouba SOUDOBÁ VYMEZENÍ PROSTOROVÉ EKONOMIE
Prostorová ekonomie, regionální ekonomie a nová ekonomická geografie
Prostorová stránka vývoje společnosti byla dlouhou dobu zanedbávána. Teprve
s rozvojem novodobé regionální ekonomie, k němuž došlo v souvislosti s nástupem
aktivní podpory udržitelného rozvoje regionů v zemích EU se začalo o této vědní
disciplíně mluvit častěji. Je tedy prostorová ekonomie jakýmsi teoretickým základem
právě pro regionální ekonomii, nebo je pojem prostorová ekonomie natolik zastaralý, že
byl nahrazen pojmem novým?
V soudobé české literatuře (Ježek, Žítek) bývá často prostorová ekonomie nazývána
ekonomií regionální. Ježek přímo píše [3:14], že „regionální ekonomie se někdy
označuje také jako prostorová ekonomie“. Dále uvádí, že regionální ekonomie se
zabývá prostorovým rozložením ekonomických aktivit a prostorovými rozdíly
v úrovních ekonomické výkonnosti. Ve svém zkoumání se zaměřuje hlavně na vztah
prostoru a vzdálenosti, což odpovídá teorii mikroekonomického zkoumání prostoru.
Lze říci, že přinejmenším česká odborná literatura, učební texty i knihy sice zmiňují
prostorovou ekonomii jako vědní disciplínu, ovšem vždy ve spojení s ekonomií
regionální, která zkoumá rozdíly mezi regiony a nabízí opatření, kterými tyto nerovnosti
zmírňovat. Je ovšem dobré si uvědomit, že současná regionální ekonomie stojí na
teoretických základech, které byly položeny již mnoho let v minulosti, a to právě díky
určitým konceptům prostorové ekonomie. Úkolem našeho budoucího výzkumu je tedy
podívat se hlouběji především do německé a francouzské literatury, kde lze hledat
patrně nejvýraznější příspěvky teoretického rozvoje prostorové ekonomie.
Dalším z tradičně blízkých, tématických pojmů je ekonomická geografie. V posledních
letech se potom v zahraniční literatuře hovoří o myšlenkovém směru – nové ekonomické
geografii. Tu charakterizují J. Sachs a G. Mc Cord jako nový teoretický přístup
zabývající se prostorovou koncentrací průmyslu, který [5:1] „významně napomáhá
pochopit, proč se některé regiony rozvíjejí více než jiné, proč vznikají města a kde jsou
umístěna“. Za teoretický základ nové ekonomické geografie označují autoři
Krugmannův model jádra a periferie (1991), který se vymezuje tři efekty [5:2-3]:
• efekt vstupu na trh – Market-access effect (monopolní firmy lokalizují ve
velkých trzích a exportují na malé trhy);
• efekt životních nákladů – The cost-of-living effect (životní náklady jsou menší
tam, kde jsou větší firmy, díky přepravním nákladům);
• efekt zaplňování trhu – Market-crowding effect (nedokonale konkurenční firmy
mají zájem podnikat v regionech s nízkým počtem konkurentů).
Významným posunem nové ekonomické geografie je rozšíření záběru od faktorů
výlučně z oblasti fyzické geografie. Příkladem je přístup v oblasti teorie aglomerace:
geografická výhoda může iniciovat vznik aglomerace založené na rostoucích výnosech
z rozsahu; posléze se tato aglomerace stává sama hybnou silou rozvoje, přestože
význam původní geografické výhody může postupem času slábnout.
V souvislosti s tímto „rozkročením“ nové ekonomické geografie vyvstává otázka jejího
vztahu vůči prostorové ekonomii. Signifikantní je v tomto ohledu výrok B. Vašíčka
[7:704]: „Krugmanova nová ekonomická geografie, která vychází z rozhodující role
peněžních externalit, si vydobyla vůdčí místo v teorii prostorové ekonomie.“
240