Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Jana Staňová, Luděk Kouba SOUDOBÁ VYMEZENÍ PROSTOROVÉ EKONOMIE
Teoretické přístupy ekonomického prostorového systému
Prostorová ekonomie vychází převážně z ekonomických věd a můžeme se na ni podívat
skrze tři základní teoretické přístupy [10:2]:
1. Lokalizační teorie – někdy nazývaná teorií výběru místa pro podnikání, je
nejstarší součást prostorové ekonomie. Vznik této teorie se datuje do první
třetiny 19. století. Zkoumá základní faktory, které ovlivňují lokalizaci
ekonomických aktivit a vysvětlují tak prostorovou strukturu. 2
2. Teorie prostorové mobility – podmínky a důsledky prostorové mobility
jednotlivých výrobních faktorů, zboží a služeb.
3. Regionální růstové a rozvojové teorie – vysvětlují socioekonomický vývoj
jednotlivých regionů a meziregionální rozdíly v ekonomickém rozvoji.
K prostorové ekonomii se lze dostat také prostřednictvím makroekonomie
a mikroekonomie:
Z pohledu makroekonomického, prostorová ekonomie porovnává ekonomickou
výkonnost vybraných regionů s národní ekonomikou, s tím, že na každý region pohlíží
jako na ekonomicky celistvou jednotku. Zkoumá také meziregionální rozdíly
v nezaměstnanosti a pohybu výrobních faktorů. [10:1]
Mikroekonomická prostorová ekonomie se zabývá lokalizací a interakcí jednotlivých
ekonomických aktivit. Právě problémy prostorové mikroekonomie jsou blízké předmětu
zkoumání teorie lokalizace. Mikroekonomie v prostoru zkoumá více vliv prostoru
a vzdálenosti na ekonomické aktivity. [3,14]
Teorie prostorové rovnováhy zkoumá regionální ekonomiku z makroekonomické
úrovně. Zájmy firmy a zájmy celého národního hospodářství při výběru lokalizace
zpravidla nebývají identické. Postupně se však dochází k názoru, že volbu umístění
neovlivňují jen minimální dopravní náklady, ale že je determinována maximálním
ziskem, jenž je dán velikostí trhu. Snahou každé firmy je dosáhnout maximálního zisku.
Každá firma má svoji tržní zónu, v níž má monopolní postavení, přičemž celý prostor je
plně využitý. Žádná firma nedosahuje mimořádného zisku, cena výrobku je rovna
průměrným výrobním nákladům. Rozměry každého trhu jsou co nejmenší (kdyby se
tržní zóna jedné firmy neúměrně rozšířila, dosahovala by tato firma mimořádného
zisku). Hranice mezi sousedními trhy tvoří čáry indiference, spojující místa, kde mají
dva nebo více podniků stejné možnosti si vzájemně konkurovat. Představitelem této
teorie byl především A. Lösch. [6]
Teoriím Lösche oponoval G. Myrdal, který tvrdí, že volná hra tržních sil zpravidla
nevede ke zmírňování, ale k prohlubování meziregionálních diferencí, protože tržní síly
způsobují koncentraci ekonomických aktivit do vybraných regionů. Přednosti
zaostávajících regionů nemohou nahradit výhody rozvinutých koncentrovaných
hospodářství. Mezioblastní obchod je nástrojem prohlubování regionálních diferencí
v ekonomické závislosti zaostávajících regionů na vyspělých oblastech.
2 První ucelenou teorií vyhodnocující vztah mezi způsobem využití plochy a její vzdáleností od
střediskového místa vypracoval J. H. von Thünen (1826). Lokalizací průmyslových závodů se zabývali
W. Roscher (1865) a A. E Schäffle (1873). Další pokrok přinesl W. Launhardt (1882), který pro
minimalizaci nákladů považoval za nejdůležitější dopravní náklady. Tvůrcem ucelené klasické teorie
lokalizace je A. Weber. Nové poznatky do lokalizační teorie vnesl W. Isard (1956, 1960), své poznatky
teorie lokalizace a regionálních teorií shrnul do regionální vědy.
239