Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Irena Pokorná JE REÁLNÁ KONVERGENCE AFRICKÝCH REGIONÁLNÍCH USKUPENÍ?
PŘÍPADOVÁ STUDIE SADC A ECOWAS
Z grafu 21 je patrné, že obě sledovaná uskupení mají spíše divergující než konvergenční
tendence, tedy že dochází spíše ke zvyšování rozptylu HDP na osobu než k jeho
snižování. Není tedy možno prokázat, že ve sledovaném období a u sledovaných
uskupení dochází kσ – konvergenci.
V tomto případě, kdy nedochází k dostatečnému hospodářskému růstu 6 ekonomicky
slabších zemí v daném uskupení, zůstává otázkou, zda regionální uskupení plní svoji
funkci a dochází k celkovému rozvoji všech zúčastněných zemí.
Z grafického znázornění (graf 1) analýzy rozptylu ECOWAS je zřejmé, že není patrný
žádný vztah mezi sledovanými proměnnými. Otázkou však zůstává, co by nastalo
v případě odstranění extrémních hodnot, tedy kdyby došlo k odstranění Beninu, Toga
a Mali z regresní analýzy.
GRAF 1: Analýza rozptylu beta konvergence ECOWAS
Zdroj: Vlastní výpočty
Po eliminaci výše uvedených zemí došlo ke zvýšení signifikace modelu a zároveň ke zvýšení
indexu determinace, ale stále se nejedná o statistky významnou hodnotu na 1% hladině
významnosti.
Následující graf 2 dokládá neexistenci beta konvergence v rámci SADC. Oproti ECOWAS zde
z grafického znázornění není možno uvažovat o odstranění určitých zemí a tím prokázání
konvergence u zbytku uskupení.
6 Dalo by se předpokládat, že přítomnost ekonomicky silné země v rámci regionálního uskupení bude mít
vliv na ekonomický růst slabších zemí, které nejenom z tohoto důvodu porostou rychleji než silnější
ekonomický partner tím, že využijí svůj ekonomický potenciál a možnost obchodního zapojení
s ekonomicky silnější zemí.
173