Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Monika Piskorzová MANAŽERSKÁ KONCEPCE BYROKRACIE
o byrokratické řízení vede k vyšší produkci kolektivních statků, než je produkce
konkurenční, která je sociálně optimální. Pokud má byrokracie monopsonní pozici,
je tato nadprodukce ještě vyšší;
o byrokratické řízení nedosahuje čistého zisku a vede k zániku spotřebitelského
přebytku;
o tržní monopoly produkují nižší množství produkce, než je optimální konkurenční
množství, dosahují čistých zisků a redukují přebytky ve srovnání s konkurencí.
Pokud mají zároveň monopsonní postavení, je tato redukce přebytku ještě vyšší;
o celkový společenský přebytek je maximální při konkurenčním řízení, ale je
minimální v případě byrokratického monopsonního řízení, kdy je přebytek nulový.
Niskanenův model byrokrata – manažera rozpracovali další autoři (např. J. C. Miqué,
G. Belanger a další), kteří jasně formulovali preferenční funkci veřejného manažera
a model jeho optimálního chování. Manažer - byrokrat se snaží o maximalizaci své
užitkové funkce, jež zahrnuje množství kolektivního statku produkovaného jeho
administrativou, které je vždy posuzováno jako určitý ukazatel rozsahu administrativy
a tedy i manažerské moci a souhrn ostatních výhod nezávislých na produkci tohoto
statku (prestiž, společenskosociální postavení, vliv, výše odměn nebo naturálních
výhod), při jejichž využívání disponuje příslušný manažer diskreční mocí. Celkový
rozpočet poskytnutý manažerovi, stejně jako celkové náklady na produkci statku, jsou
závislé na „diskrečním rozpočtu“. Za předpokladu paretovského optima, by byly mezní
náklady uvažované administrativní činnosti rovny jeho meznímu užitku, tedy meznímu
rozpočtu. Veřejný manažer má zájem na zvýšení množství produkce kolektivního statku
za optimální bod konkurenční rovnováhy.
Ve zdokonaleném modelu je renta vybírána administrativním manažerem přeměněna
v jeho dodatečné výhody. Pro zabezpečení diskrečního rozpočtu, má tento manažer
možnost převést část renty na různé další výhody: pro politické autority, které jsou
schopny jej podpořit, pro zaměstnance svého úřadu nebo pro vybrané skupiny
spotřebitelů [2, 123].
Závěr
Byrokrat je vyšší tvůrce rozhodnutí, který bez emocí dodržuje a provádí stanovenou
množinu administrativních pravidel a uvádí je v život. Tento pohled na byrokracii,
podle Maxe Webera, až do příchodu teorie veřejné volby výrazně dominoval ve všech
sociálních vědách včetně ekonomie. Teprve důsledná aplikace metodologického
individualismu odhalila nesprávnost pohledu na úředníka jako na onoho Weberova
„neutrálního eunucha“. Byrokraté maximalizují svoji užitkovou funkci, tak jako
všechny ostatní tržní subjekty – spotřebitelé, podnikatelé.
Manažerská koncepce byrokracie klade důraz na tzv. diskreční moc, která je určitou
analogií postavení manažera ve velkých podnicích. Zatímco uvnitř organizace funguje
weberovský model, ve vedení této organizace existuje určitá míra volnosti mezi
vedením a politickou mocí. Z této situace usiluje manažersko-byrokratické vedení
vytěžit jisté výhody.
Model byrokrat – manažer představuje způsob jednání mezi vedoucím centrálního úřadu
nebo „byra“ a představiteli politické moci o výši rozpočtu na příslušný fiskální rok.
Byrokratické manažerské řízení vede zpravidla k nadprodukci kolektivních statků.
161