Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Monika Piskorzová MANAŽERSKÁ KONCEPCE BYROKRACIE
• velkou, či dokonce veškerou část svých příjmů získává úřad jinak než prodejem
svého výstupu za cenu připadající na takovouto jednotku výstupu. Definičním
znakem úřadu je, že jeho příjem je většinou výsledkem vyjednávání, v němž je
stanoven celkový objem příjmů úřadu;
• výstup úřadu lze jen obtížně kvalitativně měřit a srovnávat. Úřad většinou dostává
rozpočet, za který teprve slibuje v budoucnu poskytnout daný výstup. Dostává tudíž
zaplaceno za své služby zálohově.
Zájmy byrokrata jsou podle Niskanena následující: plat, nepeněžní užitky z úřadu,
reputace, status, moc, rozsah kompetencí, ale zároveň co nejširší možnost delegovat
praktický výkon činnosti úřadu na podřízené či jiné pracovníky. Byrokrat má eminentní
zájem rozšiřovat oblast, ve které může rozhodovat, ale zároveň má logickou snahu
rozšiřovat i počet pracovníků, kteří by rozsahu kompetencí odpovídali, a na něž by bylo
možné společnou práci převést. Dle Niskanena je užitek byrokrata monotónně rostoucí
funkcí rozpočtu úřadu, v němž je zaměstnán. Na tomto základě modeluje nabídkovou
křivku úřadu. S její pomocí demonstruje jeden ze známých závěrů své analýzy, že totiž
úřad produkuje dvakrát větší výstup než firma v prostředí dokonalé konkurence.
Byrokracie a její chování
Byrokracie je hierarchicky organizovaný řídící systém, který považuje za základní
princip svého fungování vlastní existenci a reprodukci. Je charakterizovaný regulativní
procedurou, úředním dělením odpovědnosti (kdy každý úřad přímo odpovídá za svou
práci), propracovanou hierarchií a neosobními vztahy mezi lidmi. Existuje tedy celá
řada přijatelných definic.
Byrokracie je početná a náklady organizace zpravidla neovlivňují důchody většiny
byrokratů. Pro byrokracii je nezbytné, aby byrokrat nebyl schopen významně ovlivnit
příjmy a náklady úřadu. Tato skutečnost je zahnuta v definici vztahující se na všechny
vládní úřady, neziskové organizace a části soukromých firem, které jednoznačně nejsou
ziskové.
Na problém nejasné závislosti výsledků administrativní činnosti na vynaložených
nákladech upozornil již v roce 1955 C. N. Parkinson: „ Je všeobecně známo, že práce
přibývá úměrně s tím, kolik času se na ni může vynaložit. Je-li tedy práce elastická v
zaplňování pracovní doby, znamená to, že existuje jen slabá nebo žádná závislost mezi
objemem práce a počtem úředníků, potřebných na její vykonání.“ Parkinsonovo „bujení
byrokracie“ je založeno na dvou základních předpokladech: úředník má zájem na tom,
aby rozšiřoval počet svých podřízených, a ne svých soupeřů; úředníci si navzájem
přidělávají práci.
Parkinsonovým názorům, zejména názoru, že počet byrokratů má tendenci růst v čase
konstantní mírou, se dostalo uznání až tehdy, když se ekonomové začali ve svých
analýzách soustřeďovat na chování byrokratů maximalizujících užitečnost a dospěli
k názoru, že byrokrati, podobně jako jiní jedinci, sledují vlastní sobecké zájmy a ne
výlučně zájmy veřejné nebo zájmy svých politických vůdců a nadřízených byrokratů [6,
111].
Zdroj problémů byrokratického aparátu spočívá v podstatě veřejných statků a
v motivech a kontrolách a institucích, které v byrokracii existují. Řešení problémů s
byrokracií musí být proto založené na objasnění a řešení motivů a institucí tak, aby
158