Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Monika Piskorzová MANAŽERSKÁ KONCEPCE BYROKRACIE
veřejné volby výrazně dominoval ve všech sociálních vědách včetně ekonomie. Teprve
důsledná aplikace metodologického individualismu odhalila nesprávnost pohledu na
úředníka jako na onoho Weberova „neutrálního eunucha“. Manažerská koncepce
byrokracie vznikla a rozšířila se ve Spojených státech amerických v 70. letech minulého
století na základě prací W. A. Niskanena.
Weberovská koncepce byrokracie
Politická sociologie Maxe Webera položila základy moderní analýzy politiky, sociální
stratifikace a byrokracie. Pro zastánce weberovské koncepce je byrokracie
charakterizována jako hierarchická organizace, ve které panuje téměř vojenská
disciplína, řídí se přísnými a podrobnými pravidly, které ji zaručují řádné fungování.
Max Weber zdůrazňoval ideální fungování byrokracie v podmínkách demokracie a
byrokratizaci politiky a ekonomiky považoval za nejvýznamnější krok v modernizaci
západní civilizace. Optimální chování byrokrata spočívá v jeho zcela úplném
přizpůsobení se pravidlům a příkazům, které obdrží. Efektivnost byrokracie a její
celková úspěšnost přímo závisí na striktním podřízení se pravidlům. Tímto způsobem je
zaručována nezávislost byrokratického aparátu na soukromých zájmech a současně jeho
závislost na politické moci.
Pokud by byla výše uvedená pravidla detailní, koherentní a zahrnovala by veškeré
možné situace, potom by byrokracie weberovského typu byla nejen politicky správná,
ale byla by i ekonomicky efektivní. Toto pojetí byrokracie, které je do značné míry
inspirováno hegelovskou filozofií státu a vychází z pruského modelu státu, však nebere
v úvahu nedokonalosti a asymetrii informací a z toho vyplývající nejistoty. Detailní
pravidla nemohou nikdy předvídat veškeré situace, které mohou nastat a politický orgán
musí přenechat podřízené administrativě určitou prováděcí volnost, tzv. diskreční moc,
která může být administrativou využita.
Niskanenova koncepce byrokracie
Normativní stanovisko M. Webera na byrokrata bylo modifikováno W. A. Niskanenem.
Jednotícím prvkem jeho díla je odmítnutí pohledu na státní aparát jako na „automat či
stroj na výkon veřejného blaha“, jehož snahou je v maximální míře plnit úkoly
stanovené volenou mocí. Niskanen při konstrukci definice byrokracie používá
komparativní metodu, srovnává úřad a firmy na trhu. Manažerská koncepce byrokracie
klade důraz na tzv. diskreční moc, která je určitou analogií postavení manažera ve
velkých podnicích. Zatímco uvnitř organizace funguje weberovský model, ve vedení
této organizace existuje určitá míra volnosti mezi vedením a politickou mocí. Z této
situace usiluje manažersko-byrokratické vedení vytěžit jisté výhody (např. materiální
výhody, moc, prestiž aj.). Vedení vyjednává s konkurenčními organizacemi a úřady, ale
i se svými vlastními zaměstnanci, kteří se stanou jeho společníky a s nimi se pak rozdělí
o získané výhody.
Úřad dle Niskanena vykazuje ve srovnání s firmou tři základní rozdíly:
• zaměstnanci ani správci úřadu nemohou žádnou část rozdílu mezi příjmy úřadu a
jeho výdaji použít jako svůj osobní příjem. Žádná z těchto skupin tudíž nemá
jakoukoli motivaci minimalizovat při daném rozpočtu své náklady;
157