Sborník 2009 díl 2. - Fakulta informatiky a managementu - Univerzita ...

Michal Petrůj INDIKÁTORY ÚSPĚŠNOSTI NEINVESTIČNÍCH VEŘEJNÝCH ROZVOJOVÝCH
PROJEKTŮ
u dané cílové skupiny podařilo v horizontu jednoho roku po ukončení projektu
dosáhnout?“) a dále je distribuovat v rámci týmu realizujícího projekt a dalších
zainteresovaných subjektů (administrátora pomoci, cílových skupin, partnerů projektů
atd.). V návaznosti na výše uvedené je vhodné krátce se zastavit u obecného modelu
sebe-evaluace na úrovni projektu, který je dle [3, 10–20] popsán následovně:
1. Zpracování logické mapy projektu
2. Formulace evaluačních otázek a stanovení měřitelných indikátorů (indikátorů
úspěšnosti).
3. Výběr metodologického přístupu
4. Sběr dat a jejich analýza
5. Odpověď na evaluační otázky
6. Reporting, příp. disseminace zjištěných výsledků evaluace
Vzhledem ke zkoumání problematiky indikátorů se blíže zaměřím na přiblížení prvního
a druhého metodického kroku, tj. zpracování logické mapy projektu a formulace
evaluačních otázek včetně stanovení měřitelných indikátorů. Zatímco logická mapa
projektu je v tuzemsku relativně známým a reálně využívaným nástrojem (v tuzemsku
se jedná o tzv. matici logického rámce) a je bezesporu nutným podkladem pro
jakoukoliv projektovou evaluaci, pak právě krok č. 2 představuje fázi, v které jsou
stanoveny mnou zkoumané indikátory úspěšnosti.
U logické mapy projektu je pro jakoukoliv další práci s indikátory nezbytná tzv.
vertikální logika, která je jasným znázorněním logické vazby mezi klíčovými aktivitami
projektu (školení, kulturní akce, konference o cestovním ruchu apod.) a na ně
navázanými výstupy, na základě nichž lze posoudit dosažení dílčích cílů projektu
(střednědobé výsledky). Pro úplnost této vazby nezbývá než dodat, že o dosažení
celkového (všeobecného) cíle projektu a očekávaných dlouhodobých dopadech lze
hovořit na základě pozitivního hodnocení všech dílčích cílů projektu. Tuto logiku
obsahuje i v tuzemsku používaná matice logického rámce, která těmto klíčovým
prvkům celého projektu přiřazuje příslušné ukazatele stavu – monitorovací indikátory
(počet podpořených akcí, počet účastníků, podíl měkké turistiky na cestovním ruchu
v regionu apod.). Vzhledem k tomu, že na této úrovni je sledován (monitorován)
především dosahovaný stav, lze tvrdit, že se jedná o sféru projektového monitoringu.
Evaluační otázky lze zjednodušeně popsat jako otázky směřující na klíčové prvky
projektu (aktivity, výstupy, výsledky a dopady), které mají být dosaženy. Konkrétní
počet a rozsah otázek závisí toliko na rozhodnutí projektového managementu. Tyto
otázky lze klást jak u aktivit („Jaké aktivity jsou klíčové pro dosažení cílů projektu?“),
výstupů („Dosahujeme také neočekávaných výstupů?“) a dopadů („Budou dlouhodobé
dopady projektu u cílové skupiny pozitivní?“), tak u posuzování hospodárnosti projektu
(„Dosahujeme požadované výstupy s minimálními náklady?“), účelnosti projektu
(„Byly dosaženy cíle projektu?“) atd. Určitou pomůckou při formulaci komplexní sady
evaluačních otázek na projektové úrovni se stává pomocná klasifikace otázek, kterou ve
své práci uvádí [5, 10], jehož dělení otázek na otázky vztažené k implementaci
(procesní otázky), k výstupům a k dopadům je dobrým základem (hrubým dělením) pro
doplnění dalších specifických subkategorií otázek v závislosti na typu projektu (otázky
na splnění 3E, spokojenost cílové skupiny, kvality partnerství atd.). Právě na evaluační
otázky by dle výše uvedeného modelu měly být navázány indikátory úspěšnosti.
Vzhledem k tomu, že zde již jedna úroveň indikátorů existuje (monitorovací
143