Optimalizace procesu zpracování profilů ze slitin hliníku - DSpace UTB

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 28
2 TEORIE TVÁŘENÍ
Tváření je technologický proces, při kterém se mění tvar výchozího materiálu působením
síly bez odběru třísek.
Nauka o tváření kovu analyzuje a rozpracovává všeobecné zásady teorie a technologie tvá-
ření kovu, pomocí které se nevyrábí jen polovýrobky, ale i hotové součástky s přesností,
která se mnohdy vyrovná přesnosti dosaţené jiným procesem strojírenské technologie. Při
výrobě součástek tvářením přitom nastávají kvalitativní změny v kovech.
2.1 Historie tváření
Nejstarším způsobem mechanického zpracování kovů, pouţívaným od doby bronzové
v celém dalším období vývoje společnosti je tváření, vyuţívající aţ do nedávna výhradně
účinku rázu na ohřátý materiál. Vyuţití rázu umoţnilo vyrábět z kovů sloţité předměty
těmi nejjednoduššími prostředky, pouze s vyuţitím lidské síly, ohně a jednoduchých ná-
strojů. Kovářství bylo na vysoké úrovni jiţ v dobách, kdy ještě nebyly známy ani nejzá-
kladnější zákony dynamiky tuhého tělesa, tím méně pak dynamika těles neformovatelných.
Teorie tváření popisuje matematický průběh tvářecího procesu. Vychází tedy z obecných
zákonů teorie plasticity, které aplikuje na konkrétní tvářecí procesy.
2.1.1 Rozdělení tváření
a) Tváření za studena – při tváření za studena nedochází k uzdravení vznikajících po-
ruch krystalické mříţky
b) Tváření za tepla – při tváření za tepla je uzdravení vznikajících poruch krystalické
mříţky úplné
Tváření za tepla – při tváření za tepla je uzdravení vznikajících poruch krystalické mříţky
úplné
a) Tváření plošné – zde řadíme tváření plechů a trubek
b) Tváření objemové – zde řadíme tváření polotovarů větší tloušťky