4 Metody čtení

9.6.1 Teorie laterální dominance a teorie laterální specializace
K zakladatelům neuropsychologického přístupu ke specifickým poruchám
učení resp. čtení patří S. T. Orton. Ve svých teoriích z první třetiny 20. století
vycházel z poznatku, že pravá část těla je ovládána levou mozkovou hemisférou,
levá část těla pravou. Předpokládal, že na základě teorie laterální dominance se
tak analogicky i případě řeči a její vyšší formy, tedy čtení a psaní. Při čtení jsou
zrakové podněty vedeny do obou hemisfér. Nedochází však k jejich směšování,
neboť v důsledku dominance jedné hemisféry jsou potlačeny funkce hemisféry
druhé. Obraz textu je proto vnímán převládající hemisférou. Tak tomu bývá při
dostatečně vyjádřené dominanci a jestliže se funkce hemisfér nekříží, např. při
souhlasné lateralitě ruky a oka. Příčinu potíží ve čtení, tedy i dyslexie, vidí
v nevyhraněné dominanci nebo ve zkřížené lateralitě. Důsledkem jsou
nepřesnosti ve vnímání, zrcadlové záměny písmen a slabik, poruchy ve
směrovosti apod. V této souvislosti hovoří Orton o strephosymbolii, směšování
symbolů. Ortonovy poznatky vstoupily jak do diagnostiky dyslexie, tak do
nápravných metod (Vašek 1986; Matějček 1988; Bogdanowicz 2005).
Šedesátá léta 20. století přinesla další důležité poznatky. J. Wada potvrdil,
že levá hemisféra je pro řeč dominantní téměř u 100 % praváků, ale také
překvapivě i pro 60 až 70 % leváků. D. Kimurová použila u dětí s dyslexií
dichotického poslechového testu a zjistila, že slova a také slabiky jsou u praváků a
většiny leváků zpracovávány levou hemisférou. Hlásky a přírodní zvuky jsou
vedeny hemisférou pravou. K levohemisférovým funkcím dále patří melodie a
analyticko-syntetická činnost, k pravohemisférovým např. rytmus, prostorové
vztahy, globální vnímání. Teorie dominance jedné hemisféry nad druhou tak byla
nahrazena teorií o funkční specializaci hemisfér. Tyto poznatky jsou významné
nejen pro řeč, ale i pro vyšší formy komunikace, pro čtení a psaní (Matějček 1988;
Zakrzewska 1996).
97