4 Metody čtení

mechanismy, k vnějším neadekvátní výuku a vliv prostředí. Mertin uvádí, že tato
varianta příčin je přijatelná zejména z pedagogického hlediska.
Zelinková (2003) se při klasifikaci příčin specifických poruch učení opírá
o dělení Uty Frith. Příčiny dělí do tří rovin: 1. rovina biologicko-medicínská, 2.
rovina kognitivní, 3. rovina behaviorální.
1. Rovina biologicko-medicínská
Jak uvádí Zelinková (2003), není v současné době pochyb o genetické
podmíněnosti specifických poruch učení, dědičnost mezi příbuznými se odhaduje
v rozmezí 40 až 50 % případů. Zatím ale není rozřešena otázka, zda za určitou
poruchu je zodpovědný jediný gen nebo těchto genů je více, pravděpodobnější se
jeví druhá možnost. Na základě vyšetření pomocí moderních zobrazovacích
metod se ukazuje, že mozek jedinců s dyslexií je strukturován odlišně a také
pracuje jinak než je tomu u běžných čtenářů. Zastánci cerebelární teorie spojují
obtíže v kognitivních dovednostech dyslektiků zejména s fungováním mozečku.
Za jednu z příčin specifických poruch učení je považována také zvýšená hladina
testosteronu.
Pokud jde o dědičnost dyslexie, uvádějí např. Elliott a Place (2002), že
v rodině s dyslektickým rodičem je u chlapců 35-40 % a u dívek 17-18 % riziko
objevení dyslexie. Pauc (2006) uvádí ještě vyšší procenta. Jestliže touto poruchou
trpí matka, bude s 30 % pravděpodobností stižen dyslexií i její potomek, v případě
otce se pravděpodobnost zvyšuje až na 70 %. Dále uvádí, že 72 % rodičů dětí,
které docházejí na jeho kliniku vzhledem k poruchám učení a chování, potvrdilo
podobné problémy.
2. Rovina kognitivní
U osob se specifickými poruchami učení bývají zjišťovány deficity v řadě
kognitivních funkcí. Z nich jsou to především deficity fonologické, týkající se
např. fonematického sluchu, identifikace hlásek ve slovech, rýmování, sluchové
analýzy a syntézy, sluchové paměti aj. S těmito deficity jsou často spojeny
deficity v oblasti řeči a jazyka, projevující se v omezené komunikativní
95