4 Metody čtení

10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992 kategorizuje specifické
poruchy učení v oddíle „Poruchy psychického vývoje“ do těchto diagnóz:
F 80 Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
F 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností
F 81.0 Specifická porucha čtení
F 81.1 Specifická porucha psaní a výslovnosti
F.81.2 Specifická porucha počítání
F 81.3 Smíšená porucha školních dovedností
F 81.8 Jiná vývojová porucha školních dovedností
F 81.9 Vývojová porucha školních dovedností nespecifikovaná
F 82 Specifická vývojová porucha motorických funkcí
F 83 Smíšené specifické vývojové poruchy
Je třeba poznamenat, že mezi specifické poruchy učení jsou některými
autory (Reid 2005; Pauc 2006) řazeny např. i Aspergerův syndrom, Tourettův
syndrom, ADD, ADHD, OCD (obsessive-compulsive disorder), DCD
(developmental coordination disorders) a shrnující DDS (developmental delay
syndrome).
9.3 Výskyt
Výskyt specifických poruch učení se v různých zemích a podle různých
autorů velmi liší. Rozptyl v udávané četnosti je mimořádný a pohybuje se od
několika promile až po třetinu populace. Rozdíly ve výskytu jsou závislé
především na definicích, terminologii, diagnostických kritériích, ale i na struktuře
používaného jazyka, používaných vyučovacích metodách a sociokulturním
prostředí.
Zpravidla se soudí, že čím je větší rozdíl mezi psanou a mluvenou formou
jazyka, tím jsou podmínky pro specifické poruchy učení příhodnější. Podle mnoha
89