4 Metody čtení

spektrum vzájemně se překrývajících obtíží, nejasná jsou také používaná kritéria,
a proto nebývá snadné jednotlivé poruchy od sebe odlišit. Upozorňuje, že
z hlediska pomoci je užitečnější zaměřit se na konkrétní charakteristiku každého
případu, individuální profil, než na nálepkování. Zdůrazňuje, že děti se stejnými
obtížemi mohou mít různý profil. Mnohé termíny nejsou podle Reida dobře
definovány a mohou být sporné a zavádějící. Týká se to i běžně používaných
termínů jako dyslexie, dyspraxie, dyskalkulie, dysgrafie, ADHD ap.
Rovněž podle Dore (2008) může být nálepkování velmi zavádějící, a to
jak pro diagnostiku a diagnózu, tak i širší kontext. Jestliže je např. odborný
pracovník těsněji spjat s konceptem ADHD, jak je tomu třeba v USA, je
pravděpodobné, že dítě tuto nálepku dostane. Totéž dítě ve Velké Británii spíše
může očekávat označení dítě s dyslexií. Vzhledem k tomu, že přesah mezi
ADHD, dyslexií a ostatními specifickými poruchami je značný a ve skutečnosti
jsou tyto poruchy součástmi jednoho spektra, doporučuje Dore přehodnocení
dosavadní teorie a praxe. Důvody vidí především v samotném a mnohdy velmi
problematickém nálepkování, včetně negativních konotací, které jsou s ním
spojeny.
Specifické poruchy učení jsou tedy zastřešujícím pojmem, který slouží
k označení skupiny poruch různorodého charakteru. Tyto poruchy komplikují
nabývání zejména takových dovedností, které jsou spojeny s mluvenou a psanou
řečí, počítáním, motorikou a dalšími (Kocurová 2000a). Nebývají spojovány
s inteligencí a sociálními faktory, zdrojem potíží je fungování mozku. Oslabení
zahrnují hlavně funkce kognitivní, motorické, paměťové a řečové a jejich
součinnost. Deficity se zpravidla netýkají všech funkcí, charakteristická je proto
značná variabilita projevů poruch (Hudson; High; Al Otaiba 2007).
Rizika vzniku specifických poruch učení se mohou objevovat již
v předškolním věku. Jejich rozpoznání je důležité pro včasnou intervenci a
příznivější prognózu, mnohdy se jim však nevěnuje náležitá pozornost.
K nejnápadnějším patří opoždění řečového a motorického vývoje, nezájem o
kreslení, písmenka, básničky a pohádky a potíže, které se týkají soustředěnosti,
chápání jednoduchých instrukcí, časové a prostorové orientace. Ve většině
86