4 Metody čtení

9 Specifické poruchy učení
Jedním z důležitých činitelů, který se podílí na intenzivních snahách týmů
badatelů proniknout do podstaty čtení, je trvalá pozornost věnovaná problematice
specifických poruch učení. Tato problematika se dlouhodobě umisťuje na
předních příčkách zájmu nejen odborné, ale i laické veřejnosti.
Je aktuální i v naší transformující se školské soustavě, především
v souvislosti s pojmy integrativní a inkluzivní škola. Mezi významné aspekty
probíhajících změn patří vytváření takových podmínek, aby se žáci se
specifickými vzdělávacími potřebami, k nimž patří i žáci se specifickými
poruchami učení, mohli pokud možno bez problémů vzdělávat s ostatními žáky
v běžných školách. Tedy bez zbytečného vyčleňování a s tím spojených
negativních důsledků.
Statistiky zaznamenávají zvyšující se procento dětí s těmito poruchami
(Kocurová 2002b), přibývají i studie zabývající se dospělou populací (Bartlett
2004). Snaha odborníků směřuje k hledání cest, jak tento stav změnit. Jednou
z nich je prevence založená na poznání těch faktorů, které rozhodujícím způsobem
proces osvojování čtení ovlivňují. Specifické poruchy učení podle Pokorné (1997)
mohou výrazně nepříznivě ovlivňovat vzdělávací i osobnostní rozvoj dětí, jejich
důsledky se promítají do jejich celoživotní orientace a adaptace ve společnosti.
9.1 Vymezení pojmu
Terminologie v oblasti specifických poruch učení je v naší i zahraniční
odborné literatuře značně nejednotná. Tato situace je kromě jiného i výrazem
neutuchajícího zájmu o tuto problematiku, různých přístupů a východisek
zkoumání, nových zjištění i revidování starších poznatků. Specifické poruchy
učení jsou problematikou interdisciplinární, jsou předmětem zájmu pedagogicky,
speciální pedagogicky, psychologie, medicíny, lingvisticky i sociologie.
84