4 Metody čtení

čemukoli se učíme, tomu se učíme prostřednictvím poznatků dříve osvojených,
jinak to ani není možno“ (Komenský 1947, s. 11).
Problémy s pamětí provázejí některé děti od samého počátku školní
docházky. Je ale samozřejmé, že tyto projevy jsou pozorovány již daleko dříve.
Týkají se různých druhů paměti a jsou spojeny s řadou činností.
Při nácviku čtení hraje důležitou roli krátkodobá paměť, paměť
dlouhodobá nebývá u dětí s poruchami učení postižena (Buckley; Bird 2006).
Deficity jsou zjišťovány hlavně v optické a akustické oblasti. Mnohé děti mají
potíže zapamatovat si a vybavit písmena a hlásky, dochází k vynechávkám a
záměnám, nepamatují si obrazy slov.
Řečové schopnosti
Řeč hraje v životě dítěte velevýznamnou roli, je jedním z nejdůležitějších
ukazatelů jeho vývoje, předpokladem zvládnutí školních požadavků (Zelinková
2001). Zcela zásadní význam má pro čtení a psaní, a to jak ve složce expresivní,
tak především receptivní.
Expresivní řeč zahrnuje artikulaci, slovní zásobu, verbální pohotovost,
používání gramatických kategorií, plynulost a modulační faktory mluvené řeči,
jako jsou např. přízvuk, intonace, tempo a hlasitost. K předpokladům plynulé řeči
patří také kinestetická diferenciace. „Každá artikulace je dokonale koordinovaný
komplexní motorický celek. Odchyluje-li se slyšené slovo od slova vysloveného,
odlišuje se také téměř vždycky napsané slovo od slyšeného slova“ (Monatová
2000, s. 70).
Receptivní řeč, úroveň porozumění řeči, souvisí s kvalitou sluchové
percepce, slovní zásobou, intelektovými schopnostmi, s vnějším prostředím. Mezi
oběma složkami řeči je mnohaúrovňový vztah.
83