4 Metody čtení

kognitivních funkcí. Mezi učením a pamětí je vzájemný vztah. Pro učení má
rozhodující význam převod z krátkodobé paměti do dlouhodobé (Fontana 1997).
Informace, které přijímáme svými smysly, vstupují do krátkodobé paměti, kde
jsou uchovávány poměrně krátkou dobu. Pak jsou buď zapomenuty, nebo
přecházejí do dlouhodobé paměti. Přenos do dlouhodobé paměti závisí na mnoha
činitelích a strategiích, z nichž jsou podle Fontany (1997) významné např.:
- Členění látky: Učivo si dítě lépe zapamatuje, je-li rozděleno do několika malých
jednotek. Pro krátkodobou paměť se obvykle uvádí sedm položek (plus minus
dvě), které ještě dokáže uchovat tak dlouho, aby mohly být převedeny do
dlouhodobé paměti. Krátkodobá paměť tak dokáže zacházet pouze se sedmi čísly,
než se dříve vnímaná čísla začnou ztrácet, podobně je tomu při hláskování.
- Důležitost a zájem: Na zapamatování má pozitivní vliv zájem podepřený vlastní
zkušeností, emoční zainteresovaností a vědomím důležitosti. „Nezačínej s učením,
leč až když jsi náležitě vzbudil žákův zájem“ (Komenský 1947, s. 18).
-Trvání pozornosti: Jestliže se dítě není schopno soustředit, nedokáže si ani
zapamatovat učivo. Učitel proto musí respektovat vývojové zákonitosti a
individuální zvláštnosti dětí.
- Význam a praktické použití: Pro zapamatování učiva je důležitá vlastní praktická
činnost dětí a zároveň aby učivu rozuměly. Ani zde nelze nepřipomenout
Komenského: „Co totiž máme dělati, tomu se nemůžeme naučiti jinak, než když
to sami děláme“ (Komenský 1947, s. 56) a dále: „Správné pak pochopení věci jest
pro paměť zářným světlem“ (tamtéž, s. 52).
- Spojování: Nové učivo se lépe zapamatuje, když navazuje na něco, co je již
známé, zvláště když si dítě uvědomí vzájemné souvislosti. Postup od známého
k neznámému, ostatně i další uvedené zásady, rovněž zdůrazňoval již Komenský:
„Neznámému se neučí jinak než prostřednictvím něčeho známého. Neboli
82