4 Metody čtení

8.5.1.1 Charakteristika základních funkcí a jejich význam pro
čtení
Zraková percepce
Schopnost rozlišovat zrakem grafické znaky je jedním z předpokladů
k osvojování čtení. Vývoj zrakového vnímání postupuje od globálního
k analytickému, tento proces se završuje právě v období kolem nástupu dítěte do
školy. Nejčastěji používaná metoda čtení u nás, metoda analyticko-syntetická,
klade na schopnost zrakové diferenciace vysoké nároky. Dítě musí zrakem přesně
rozlišovat detaily, porovnávat je, z celku vyčleňovat části, chápat vztahy mezi
nimi a z nich celek opět skládat. Musí být schopno identifikovat určitý tvar bez
ohledu na jeho barvu, velikost, pozadí, polohu a pozici mezi jinými. Vývoj
zrakového vnímání je závislý především na procesech zrání, které probíhá
v souvislosti s vývojem dalších poznávacích funkcí, ne bez významu je i
přiměřená stimulace.
Zrakové vnímání je realizováno v jednotě s vnímáním prostoru.
Prostorová orientace, včetně orientace směrové, je neoddělitelně spjata
s procesem čtení a psaní. Je zároveň jednou z důležitých podmínek pro školní
práci vůbec a tvoří součást školní zralosti. Dítě by mělo před nástupem do školy
zvládat orientaci v tělovém schématu, na předloze i v prostoru. Obtíže ve vnímání
prostorových vztahů bývají často spojeny s poruchami lateralizace. Vývoj
pravo-levé orientace a vnímání prostorových vztahů probíhá kontinuálně od
útlého věku a stabilizuje se mezi šestým a sedmým rokem.
V souvislosti se čtením, s předškolní přípravou, prevencí obtíží i
reedukací, je zrakovému vnímání tradičně ve světě i u nás věnována velká
pozornost. Tato setrvačnost přetrvává, přestože byl řadou výzkumů prokázán
těsnější vztah k řečovým schopnostem, potažmo sluchovému vnímání (Zápotočná
2001; Mikulajová 2005).
79