4 Metody čtení

v nejrůznějších oblastech, svými zájmy připomínají starší děti. Tento druhý typ je
vzácnější a představují ho děti, které se vyvíjejí více či méně disharmonicky. Z
jejich jinak obvyklé struktury schopností vystupuje na jedné straně mimořádně
včasné čtení, na druhé straně vykazují tyto děti v jiných oblastech opoždění. Svojí
jednostranností tak vyvolávají dojem geniálních encefalopatů.
Na základě své bohaté vlastní poradenské praxe představuje Matějček své
pojetí a za hyperlektika považuje dítě, které se naučilo číst před ukončeným
čtvrtým rokem věku. Z jeho zkoumání vyplývá, že rodiče těchto dětí jsou
převážně středoškoláci nebo vysokoškoláci, další výrazné společné rysy u nich
nezjišťuje.V raném vývoji těchto dětí neshledává žádné zvláštní nápadnosti, až na
vývoj řeči. Zpočátku má docela obvyklý průběh, ale zhruba po roce dochází
k prudkému rozvoji. V 15 měsících má jejich slovník již několik desítek slov, v 18
měsících se objevují první věty a ve dvou letech je jejich řeč již bohatá a vyspělá.
Čtení si osvojí většinou samy, v některých případech s drobnou dopomocí. Velmi
brzy, zpravidla do dvou let, projevují zájem o písmena či slova. Ptají se, co je to
za písmenko, co znamená např. nápis na ledničce, někteří objevují písmenka ve
spojení s obrázkem v abecedních knížkách. Hláska je jim jménem písmene, osvojí
si postupně celou abecedu a podobně i číslice. Ale ještě nečtou, jmenují písmena.
Skládat písmena do slabik a slov začínají nejčastěji po třech a půl letech a to tak,
že vyjmenují písmena, nechají je doznít a pak vysloví celé slovo.
Matějček vyvozuje, že jednotlivá písmena, podobně jako obrázky,
obličeje, typy aut apod., poznávají děti globálně, tedy pravohemisférově. Ke
skládání písmen a slabik se dostávají později a někdy klopotně, tyto procesy totiž
náleží levé hemisféře. Domnívá se, „že sluchová analýza a syntéza – činnost
povýtce levohemisférová – je teprve funkčním předpokladem pro čtení a psaní při
výukové metodě u nás zavedené, tj. analyticko-syntetické“ (Matějček 1988, s. 92).
Ke čtení je zapotřebí spolupráce obou hemisfér. Tato součinnost je předností
hyperlektiků, jak uvádí Matějček, a kamenem úrazu u dyslektiků. Neplatí tak
např. Ortonova koncepce, podle níž je právě výhodná vyhraněná dominance jedné
hemisféry nad druhou, ale naopak je důležitá spolupráce obou mozkových
hemisfér.
65