4 Metody čtení

„Podle rozdílnosti nadání. Ranější se mohou k němu přidržet už pátého roku,
tupější sotva sedmého nebo osmého“ (Komenský 1946, s. 11).
7.2 Hyperlexie
Pojem hyperlexie není v odborné literatuře chápán jednotně. Podle Synka
(1978) se např. může jednat o případ mimořádně dobrého ovládnutí čtení u dítěte
s nízkou mentální úrovní. Ze své praxe uvádí žáka s Downovou chorobou na
úrovni lehké imbecility, který se za necelý rok naučil dokonale číst a psát. Ve
zvláštní škole byl trvale nejlepším „češtinářem“, v počtech však naprosto selhával.
V 15 letech byl jako nevzdělavatelný umístěn do ústavu sociální péče, odkud
udržoval pravidelný písemný kontakt se svojí babičkou. Synek se nezmiňuje,
s jakým porozuměním tento žák četl a psal, avšak vzhledem k tomu, že byl
schopen písemné korespondence, pravděpodobně nebylo jeho čtení a psaní jen na
úrovni mechanické produkce.
Podobně pojednává o hyperlexii, jako schopnosti některých dětí s mentální
retardací naučit se číst překvapivě brzy a překvapivě dokonale, rovněž Matějček
(1988). Na základě analýzy prací zahraničních autorů uvádí, že u těchto dětí lze
vysledovat několik společných rysů. Schopnost číst se objevuje mezi třetím a
pátým rokem, je provázena velmi dobrým rozvojem zrakových funkcí, tedy
rozlišování, představivosti a paměti. Děti zpracovávají podněty globálně,
přednostně zde dochází k zapojování pravé mozkové hemisféry. Levohemisférové
funkce, v těchto případech zejména verbální, jsou výrazně opožděny. Nefunguje
sekvenční analýza, děti nejsou schopny abstrahovat fonetické jednotky řeči, proto
mají tito hyperlektici výrazné problémy v psaní.
Podle Matějčka však existuje ještě druhá forma hyperlexie. U této formy
rozlišuje dva typy. První z nich tvoří děti s nápadně časně se rozvíjejícími
mentálními funkcemi. „Jde prostě o projev mimořádně inteligentního dítěte, či
lépe řečeno jeho mimořádně rychlého intelektového vývoje“ (Matějček 1988, s.
86). Ve svém vývoji předbíhají své vrstevníky, projevují nadprůměrné schopnosti
64