4 Metody čtení

5.2.1 Diagnostika čtenářských dovedností
Osvojování čtení není redukováno jen na úvodní ročníky primární školy.
Je to dlouhodobý proces, který začíná již v nejútlejším období vývoje dítěte a
zdaleka není vymezen jen povinnou školní docházkou. „Hodnotíme-li
perspektivní potřeby čtení, a to především pro jednotlivce, přihlédneme-li dále
k posledním trendům ve světě, zejména pak i v pedagogice dospívajících a
dospělých (problém tzv. celoživotního vzdělávání), lze konstatovat, že čtení,
čtenářský proces, nemůže být ukončen ani 1. stupněm, ani základní školou, že
představuje nepřetržité kontinuum, v němž jednotlivé fáze se liší čtenářským
materiálem, metodami a formami“ (Vykopal 1989/90, s. 10).
Proces osvojování čtení lze rozdělit na tři období (Zelinková 2001): 1.
období přípravné, 2. období počátečního čtení, 3. období pokročilého čtení. Tato
periodizace odpovídá používání nejrozšířenějšího postupu při osvojování čtení u
nás, tedy analyticko-syntetického, ale do značné míry platí i pro postupy jiné:
1. V přípravném období se učitel zaměřuje na sledování a rozvoj
základních psychických funkcí, které se na čtení podílejí. Jsou jimi např. řeč,
zraková a sluchová percepce, pravolevá orientace a další. Učitele také zajímá
úroveň sociability, pracovních návyků a motivace.
2. Období počátečního čtení je obdobím vlastního nácviku čtení. Učitel
hodnotí, jak žáci zvládají spojení hláska – písmeno, čtení písmen a slabik. Jestliže
zjistí nedostatky v těchto dovednostech, snaží se najít příčiny a stav napravit.
Obdobně postupuje v případě obtíží se skládáním slabik do slov a čtením vět.
Hodnotí všechny znaky čtenářského výkonu, prvořadý význam má ale
porozumění, jako kvalita nejvyšší.
3. Žáci v období pokročilého čtení by již měli mít osvojenu techniku čtení
a měli by se zabývat především obsahovou stránkou čtení. Při hlasitém čtení se
zaměřují na čtení výrazné. Učitel zjišťuje úroveň automatizace čtení, kvalitu
reprodukce textu, modulační faktory (přízvuk, intonaci, tempo, hlasitost).
53