4 Metody čtení

5.2 Pedagogická diagnostika
Hodnocení a klasifikace jsou součástí pedagogické diagnostiky. Učitel by
měl být vybaven takovými kompetencemi, aby byl schopen v jakékoli fázi
vzdělávacího procesu žákům účinně pomoci. Zároveň by také měl být schopen
rozpoznat, kdy v individuálních případech svojí erudicí a zkušenostmi sám na
vyřešení problému nestačí a včas odeslat žáka na odborné pracoviště.
„Pedagogická diagnostika je komplexní proces, jehož cílem je poznávání,
posuzování a hodnocení vzdělávacího procesu a jeho aktérů. Zaměřuje se na
složku obsahovou, tj. zjišťování dosažené úrovně vědomostí, dovedností a
návyků, a procesuální, tj. jakým způsobem proces výchovy i vzdělávání probíhá,
jak ovlivňuje žáka“ (Zelinková 2001, s. 12). Nemá jen konstatovat daný stav, ale
také zjišťovat příčiny a poskytovat učiteli i žákům průběžnou zpětnou vazbu, aby
bylo možné zjištěné nedostatky cíleně měnit (Průcha; Walterová; Mareš 2003).
Přestože normativní diagnostika by v souladu se současnými
kurikulárními dokumenty neměla zaujímat v práci učitele významnou roli, přece
jen ji učitel nemůže zcela pominout. Určitému srovnávání konkrétního žáka
v jednotlivých fázích nabývání čtenářských dovedností s úrovní ostatních žáků
nebo s obecně platnými normami a požadavky se učitel jen stěží vyhne. Rozhodně
by však měla převažovat diagnostika individualizovaná, která sleduje hodnocení
žáka vzhledem k němu samotnému. Je klíčem k pochopení žáka, k respektu k jeho
individuálním vzdělávacím potřebám. Každý žák je jedinečný, se svým vzorcem
předpokladů, se svým psychomotorickým tempem, rodinným zázemím a
osobnostními charakteristikami. Individualizovaná diagnostika je prevencí
vytváření negativních postojů ke čtení a vzdělávání, ztráty motivace a sebedůvěry.
Učitele utvrzuje ve správnosti zvoleného postupu, nebo ho upozorní na nutnost
změny a hledání jiných cest. „Avšak nenajdeme léky, nenajdeme-li dříve nemoci
a příčiny nemocí; jaká totiž to byla příčina, která zdržovala tak školskou práci a
úspěchy, že velmi mnozí, ačkoli strávili třeba celý život ve školách, přece ještě
nevnikli do všech věd a umění, a k některým se vůbec ani nedostali“ (Komenský
1958, s. 162).
52