4 Metody čtení

doporučované možnosti, jakými jsou například audio nebo videonahrávky,
portfolia a jiné, jsou zatím využívány sporadicky (Wildová 2005b).
Pro zajištění efektivnosti učitelovy práce, se zřetelem na včasnou
identifikaci čtenářských obtíží žáků a jejich příčin, je důležité, aby diagnostika a
hodnocení bylo prováděno průběžně. Nezbytná je individualizace při
posuzování výkonů žáků a důkladná analýza všech faktorů, které se na procesu
osvojování čtení podílejí.
Jak uvádí Korejs v „Pedagogickém slovníku“ (Kujal a kol. 1965),
rozlišujeme čtení hlasité a tiché. Mezi znaky hlasitého čtení patří správnost,
plynulost, uvědomělost, výraznost a hbitost (rychlost). Při tichém čtení nedochází
k vyslovování slov a vět a je proto rychlejší než hlasité. Rovněž Jiránek (1955)
charakterizuje čtenářský výkon podle jeho znaků. Jsou jimi výsledek, tedy
správnost čtení a porozumění čtenému textu, a průběh, jímž rozumí způsob čtení
a rychlost čtení. Křivánek a Wildová (1998) se při hodnocení čtení opírají o
posouzení úrovně znaků kvalitativních, tj. správnosti, plynulosti, porozumění a
výraznosti, a znaku kvantitativního, kterým je rychlost čtení. V současných
vzdělávacích programech je kladen důraz zejména na rozvoj znaků kvalitativních
a také na kladení základů čtenářství. „Rychlost má být v 1. ročníku zjišťována jen
v případech, kdy má být její výsledek využit pouze k motivačním účelům“
(Křivánek; Wildová 1998, s. 61).
5.1.1 Znaky čtenářského výkonu
Správnost čtení považuje Jiránek za „základní znak čtení, kterého má
čtenář dosahovat už od prvních začátků v plné míře. Správnost nemá stupňů:
slovo je čteno buď správně, anebo nesprávně (nikoli více nebo méně správně)“
(Jiránek a kol. 1955, s. 121). Podle Synka je správné čtení jednou z podmínek
uvědomělého čtení a znamená „přesnou identifikaci významových celků,
především slov a vět, tzn. bezchybnou zrakovou analýzu a řečově-kinestetickou
50