4 Metody čtení

paměti“ (Komenský 1958, s. 147). Jeho postup bychom mohli nazvat jako
multisenzorický. Stručně pak říká, že se všeho „máme zmocňovati tolika smysly,
kolika jen možno“ (Komenský 1947, s. 37).
Význam spojení čtení s psaním vidí i v časové úspornosti, v motivaci,
osvojování čtení má být přirozeně spojeno s ostatními složkami výuky, se
životem. „Rovněž pěkná úspora bude, když cvičení ve čtení a v psaní budou vždy
spojena. Vždyť pro začátečníky v abecedě sotva lze vymyslit působivější pobídku
nebo lákadlo, než když se musí učit písmenům psaním. To cvičení je bude těšit,
poněvadž je dětem jaksi přirozené, že rády malují; přitom bude představivost
podporována dvěma smysly. Podobně později, když se učí čísti plynně, ať se cvičí
na té látce, které by se tak jako tak musily učit; totiž na té, která vštěpuje znalost
věcí, mravnost a zbožnost“ (tamtéž, s. 175). Rozhodně je však nutno vyhnout se
přílišnému spěchu, k další fázi doporučuje přistoupit až po důkladném zvládnutí
fáze předchozí, neboť důležité je položení pevných základů. Připomíná, že
„zdržení, které se věnuje náležitému upevnění začátků, není zdržením, nýbrž
znamenitou úsporou, aby se všechno následující zmohlo snadno, rychle a
bezpečně“ (Komenský 1958, s. 191). Nezapomíná ani na mnohostrannou motivaci
a podněcování. „Nežli jim dá do ruky knížku Počátků, vychválí jim učitel všemi
možnými způsoby znalost čtení a psaní, aby v nich vzbudil touhu; a teprve
rozdychtěným odevzdá knížku jako neobyčejný Boží dar“ (Komenský 1946, s.
14).
V mnohém pozoruhodné a převratné je Komenského dílo „Orbis
sensualium pictus“. Představuje první bohatě ilustrovanou knihu pro předškolní a
školní děti, v níž jsou encyklopedicky uspořádány poznatky z různých oblastí.
Důležitou část knihy tvoří „živá a hlasitá abeceda“, kde obrázek napovídá hlásku i
písmeno. Např. vedle obrázku vrány je věta „Vrána kráká“, následuje vyznačený
zvuk, který vrána vydává (á á), a příslušné písmeno (A a). Zapojeny jsou všechny
smysly, multisenzorickému pojetí zde dominuje zrak. Postup, kterým se děti učí
číst je analytický, děti si prohlížejí a popisují obrázky, seznamují se s nadpisy a
texty k obrázkům. Komenský vyjadřuje přesvědčení, že děti si osvojí čtení již
z pouhých nadpisů, a to bez obvyklého dlouhého slabikování, neboť oko raději
vidí celek než část.
47