4 Metody čtení

nedrží otrocky jen učebnice, které používá při výuce, ani metody, na niž je sám
zvyklý a která nejlépe odpovídá jeho založení a zvyklostem. Snaží se své postupy
modifikovat tak, aby dosáhl úspěchu ve výuce u každého jednotlivého žáka. Je
ochoten přehodnotit své názory a zaběhnutá schémata, nebrání se zkušenostem
jiných pedagogů, je otevřený novým poznatkům.
O tom, jak vysoké nároky na učitele měl již J. A. Komenský, se můžeme
přesvědčit např. v jeho „Analytické didaktice“: „Od učitele se požaduje schopnost
učiti (doctivitas), aby uměl, mohl a chtěl vyučovati, t.j. předně, aby sám znal to,
čemu má jiné učiti, neboť nikdo nemůže vyučovati tomu, co sám málo zná; za
druhé, aby také dovedl jiné vyučovati tomu, co sám zná, to jest, aby byl
didaktikem a dovedl míti trpělivost s nevědomými, kdežto nevědomost samu
mocně zaháněti atd.; konečně, aby tomu, co zná a co dovede, také chtěl vyučovati,
to jest, aby horlivě a bedlivě usiloval dopomoci jiným k světlu, kterému se těší
sám“ (Komenský 1947, s. 14).
4.5 J. A. Komenský a metody čtení
Zajímavý a v mnohém ilustrativní a poučný je pohled na metody čtení
v didaktických spisech J. A. Komenského. Ostatně, jak uvádí Synek, provedeme-
li „důkladný rozbor všech popsaných metod, nenajdeme v žádné z nich nic
převratně nového, co by nebylo promyšleno a popsáno v díle J. A. Komenského.
Každý metodik, který se až dosud pokoušel vytvořit metodu ze všech
nejúspěšnější, v ničem zatím Komenského nepřekonal a pouze se k němu
přibližoval“ (Synek 1984, s. 141).
Komenský kladl vysoké požadavky na všestrannou a individuálně vedenou
přípravu na školu. „Cvičeny tedy i naše dítky býti mají k vyrozumívání
všechněm věcem, přirozeným i jiným. Ale jak to dělati? I tak, jak se to při
mladičkých dělati dá; to jest podle pochopitelnosti jejich“ (Komenský 1979, s.
23). Jako vystřiženy z nejmodernějších učebnic jsou např. v „Informatoriu“
45