4 Metody čtení

metoda elementárního vyučování čtení je psychologicky pochybená“ (Příhoda
1971, s. 286).
Obecně lze říci, že mezi klady analytických metod patří používání
smysluplných a poutavých textů od samého počátku výuky čtení. Žáci nejsou
zbytečně zatěžování statickým a neplnovýznamovým materiálem, ale je jim
předkládán zajímavý a dynamický obsah čítanek, plně v souladu s jejich řečovou
a mentální vyspělostí. Rozvoji čtenářských dovedností napomáhá zpravidla i
podstatně větší frekvence slovních tvarů, než tomu bývá u syntetických slabikářů.
Všeobecně je přijímán názor, že analytický postup více vyhovuje žákům dobře
připraveným na čtení, zejména pokud jde o zrakové vnímání a intuitivní
schopnosti. Kritici upozorňují, že právě charakter našeho jazyka, s jeho velmi
složitou gramatickou strukturou, neumožňuje plně využít všech předností, které
analytické metody, zejména pak metoda globální, nabízejí. Bohatá flexe slov
v našem jazyce spíše svědčí pro analyticko-syntetickou metodu.
Ve většině vyspělých států má učitel volnost ve volbě metod při
vyučování čtení. Má také možnost i v rámci doporučené metody používat různé
učebnice, s často velmi odlišnými metodickými postupy. K dispozici má podrobné
metodické materiály a didaktické pomůcky, včetně počítačových programů.
Vodítkem je mu především prospěch každého jednotlivého žáka. Učitel by měl
respektovat jeho schopnosti a účelně do vyučování zařazovat jak individuální, tak
frontální postupy i skupinové formy práce. Měl by podporovat aktivitu a tvořivost
žáků, jejich motivaci.
Podněty k vyučování ale i doučování čtení lze čerpat z minulosti i
současnosti, z našich i zahraničních zdrojů. Mnohé vycházejí z exaktních
výzkumů, jsou součástí oficiálních doporučení a jsou zpracovány v metodických
příručkách, jiné vycházejí z praktických zkušeností a v praxi jsou i dotvářeny.
Je otázka, zda by dítě mělo být připravováno a formováno pro použití té
které metody, nebo na základě důkladného poznání jeho individuálních
charakteristik aplikovat tu metodu, která bude v jeho případě nejefektivnější.
První varianta předpokládá zejména znalost nároků dané metody, v druhé k tomu
ještě přistupuje pečlivá aktuální i průběžná diagnostika žáka. Samozřejmostí je
přehled učitele o metodách čtení a zběhlost v jejich používání. Tvořivý učitel se
44