4 Metody čtení

psychologie, která chápe jevy v jejich celistvosti. Jednotlivé prvky, z nichž se
celek skládá, samy o sobě nic neznamenají.
Za zakladatele je považován Ovide Decroly. Postupoval opačným
způsobem, než bylo zvykem v tradičních metodách, kdy se začínalo hláskami a
písmeny, případně slabikami. Tvrdil, že dítě není schopno takové abstrakce, neboť
vnímá celek globálně. Proto i při čtení je třeba vycházet z celku. Žáci mají číst
hned celé věty, nejlépe takové, které vzbudí jejich zájem, např. jednoduché
příkazy. K analýze věty na slova, hlásky a písmena dospějí žáci až později,
zpravidla vlastním vývojem. Čtení je myšlenkový pochod, nikoliv skládání
písmen nebo slabik. Důležitá role byla přisuzována zrakovému vnímání, zrakové
paměti, zrakové analýze, očním pohybům.
Podle Korejse je vyučování čtení postaveno na zrakovém základu, „neboť
zrak jest nejobjektivnější a nejkonkretnější lidský smysl. Sdružuje každou
představu se zvukem a obrazem tištěného slova, jímž se tato představa vyjadřuje.
K tomu postačí celkový obraz slova. Dítě proto nemusí znáti po dosti dlouhou
dobu jednotlivých písmen, z nichž je slovo složeno, a vlastním úsilím, vlastní
indukcí dojde k znalosti písmen“ (Korejs 1942, s. 6).
U nás se o zavedení globální metody zasloužil zejména Václav Příhoda,
který ji ve 20. letech 20. století převzal z USA a upravil pro naše podmínky.
K odlišnostem patřilo např. to, že žáci v USA již dopředu poznali některá
izolovaná písmena, u nás k nim dospěli až mnohem později. Další rozdíl se týkal
výuky psaní, která v USA postupovala zároveň se čtením, kdežto u nás byla
zařazena až na konec prvního pololetí. Populární byla učebnice „První kniha“ V.
Musilové, V. Příhody a F. Musila z roku 1929, také „Děti“ S. Vrány a V.
Konvičky z téhož roku. K dalším propagátorům patřil např. Josef Korejs a jeho
učebnice „Sluníčko“ z roku 1934.
Přínosem globální metody bylo, že žáci se od samého začátku setkávali se
smysluplnými a přitažlivými texty, k záporům řadili její kritici přílišné nároky na
zrakové vnímání a zrakovou paměť, povrchnost při čtení, odhadování slov.
V našich školách byla tato metoda užívána do roku 1951, kdy byla nahrazena
metodu analyticko-syntetickou. Důvody odmítnutí globální metody byly převážně
40